Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Together we are strong 18. kapitola

12.02.2012 (18:45) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 4441×

Z pohledu Alice:

Super, právě jsem dorazila z nákupů a měla jsem úplně úžasnou náladu. Jsou vegetariáni, takže Bobovi ani Edwardovi nic nebrání. Musím na to přestat myslet, aby to nezjistil Edward, slíbila jsem Francesce, že to ode mě nezjistí. Jediné, co mi vadilo, bylo to, že se už vrátila Tanya a měla další ze svých žárlivých výstupů. Zažila jsem nejlepší nákupní víkend ve svém životě a ona mi to zkazí. Celá Tanya.

„Ahoj, jsem doma!“ zařvala jsem na celý dům. Cítila jsem pevné ruce okolo mého pasu. „Jaspere!“ Pevně mě objal a čekal, až se se mnou přijde přivítat zbytek rodiny.

„Tak jak bylo, ségra?“ zeptal se mě Emmett a pořádně mě šťouchl do žeber, to ale vadilo Jasperovi, který na něj zavrčel. „Vždyť jsem nic neudělal,“ bránil se Emmett dotčeně.

Raději jsem je přerušila. „Bylo to naprosto nádherné, takhle jsem se snad ještě nikdy nebavila. Prostě super, bomba,...“ a pak jsem si vzpomněla, co jsem chtěla. „Jaspere, musíš mi zvětšit šatnu. Představ si, že Jane má dvakrát větší. Nemůžu se nechat takhle zahanbit.“ Všichni se rozesmáli a já se na ně zamračila. „Mám plný auto věcí, pomůže mi s nimi někdo?“ a všichni se raději pakovali, až na Jaspera.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Zrovna jsme byli s Jasperem zaneprázdnění, když mi zazvonil telefon. Divné bylo, že to bylo neznámé číslo, a já jsem ho nedávala skoro nikomu.

„Prosím, Cullenová,“ řekla jsem a čekala, kdo se ozve.

„Ahoj, Al, proč tak formálně?“ zeptala se z druhé strany Francesca.

„Ahoj, Francesco. Jen nemám tvoje číslo uložený, to mě přivádí na to, jak to, že ty máš moje?“ Nevěděla jsem proč, ale od začátku jsem věděla, že před námi něco tají, a to něco hodně důležitého. Chvilkami se k nám chovala rezervovaně a pak najednou jako k nejlepším kamarádům. Je v tom něco zvláštního.

„Halóóó, Alice, jsi tam ještě?“ zeptala se.

„Promiň, jen jsem se zamyslela. Odkud máš mé číslo?“ řekla jsem ostřeji, něco prostě nevím, a to mi hrozně vadí. Musím všechno vědět, ale od té doby, co jsou tady, nevím nic. Někdy je to dobré, že nemusím myslet na všechno najednou, ale přece bych raději viděla.

„Nevím, myslím, že jsi ho dala Jane. Promiň, že ruším, ale jedeme s rodinou na diskotéku. Přidáte se?“ To je konečně pořádný nápad.

„Jasně, já alespoň jdu. Zeptám se ostatních. Stavte se u nás.“ Jak dlouho mi bude trvat, než se připravím? Teď by se mi hodila moje schopnost, no nic. „Tak za dvě hodinky.“

„Čauky!“ a zavěsila.

Věděla jsem, že to slyšeli všichni. „Kdo jede?“ zeptala jsem se normálním hlasem, ale věděla jsem, že mě slyší.

Chtěli jet všichni kromě Boba, i když Tanya jenom proto, aby hlídala Edwarda. „Máme už jenom hodinu a padesát pět minut. Všem vám přichystám oblečení, ale musíte chvilku počkat. Byli jste všichni na lovu?“ začala jsem organizovat.

„Já ne,“ promluvil Edward, „chtěl jsem jít večer.“ Jako vždy, aby se vyhnul Tanye.

„Tak rychle vyraž a ať si hned zpátky. Budou tu na čas.“ A on hned vyběhl ze dveří. Těší se na Francescu, ale co udělá Tanya, až uvidí, jak na ni pořád zírá? Bude sranda, podle toho, jak si poradila s Victorií, pro ni bude Tanya jako moucha na předním skle.

Vybrala jsem pro každého vhodné oblečení a pořádně jsem si to užila. Všechno to bylo z mého nákupu s Jane a ostatními.

Rosalie černé kožené kalhoty, které vystihnou její úzké dlouhé nohy. Tričko červené, pod zadek a bez ramínek, přes to černou koženou bundu. Okolo krku ještě nějaké korále a na nohy boty na velice ale velice vysokém podpatku. Vždycky mi připomněly Bellu, jak mi zakazovala, abych jí je připravovala. A věděla proč, byla schopná se zabít i v teniskách na rovné cestě. Ach, Bello, kdybys věděla, jak nám tu všem chybíš. Ale teď už jdeme pomalu dál a vypadá to, že Edward se už taky vzpamatovává díky Francesce. To jsem odbočila. Vlasy si kulmou nakroutí a na ně si dá úplně úžasnou koženou kšiltovku s cvočky.

Já si na sebe vzala žluté šaty se zavazováním na krk, které mi končily pod koleny. Nechci přece připravit Jaspera o zbytek sebeovládání, aby si to pak vyčítal dalších pět let, jako tenkrát v Sydney. Přesto jsem si vzala lehký kabát, který mi končil kousek nad šaty. Byl v krémové barvě a na něm byly vyšity různé ornamenty. Byl to prostě jedinečný kousek z mé sbírky.

Klukům jsem připravila tmavé džíny. Jasperovi žlutou košili a přes to šedý svetr, Emmettovi červené tílko, aby byly vidět jeho svaly, a přes to motorkářskou bundu, a našemu Edwardovi světle zelenou košili a tmavé sako. A Tanye... Nic! Nesnáším ji, den, kdy se jí zbavíme, budu slavit jako státní svátek po zbytek své existence.

Všem jsem zanesla jejich oblečení. Hned se začali převlíkat. Když jsem vstoupila do Edwardova pokoje, zarazilo mě, že leží na posteli s nepřítomným výrazem a velikým úsměvem na tváři.

„Edwarde.“ Překvapeně na mě koukl. „Vezmi si tohle, máme už jenom deset minut.“

Stihli jsme to jen tak tak. Už přijížděli před dům, když jsme byli všichni hotovi.

Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Together we are strong 18. kapitola: