Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To jsem Já! (2)

17.08.2009 (21:30) • Terola • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1189×

                                               Andělé

Cestou do školy jsem si pouštěla moji oblíbenou stanici. A tak jsem si ani nestihla, všimnou, že pomalu, ale jistě zajíždím na školní parkoviště. První co mě udivilo, byl fakt, že moje stará červená dodávka sem zapadat nebude. Podle odhadu tu byl samý Mercedes, Alfa Romeo a dokonce i nějaké stříbrné Volvo. ,, No tak to mi to hezky začíná ‘‘ řekla jsem si spíše pro sebe a vydala se do toho davu táhnoucího se do vchodu budovy.

Moje první cesta musela být do kanceláře, ač se mi nechtělo, musela jsem si jakožto nová žákyně vyzvednout nějaké papíry a hlavně rozvrh mých hodin. Malou kancelář obklopenou zelení jsem našla rychle nebyla zase, až tak veliká, ale své účely plnila zajisté skvěle. Na židličce seděla postarší žena s příliš červenými vlasy a kulaťoučkými brýlemi na nose. Na sobě neměla žádné oficiální oblečení, a tak jsem usoudila, že v tomto ohledu dozajista zapadnu. ,, Dobrý den, jsem Isabella Swanová a jdu si pro papíry a rozvrh. ‘‘ řekla jsem jí slušně, ale bylo vidět, že se mě upřímně lekla. ,, Ach jistě, tady to máte a odpoledně mi přineste ten papír pro učitele. Ten musí být podepsaný. Užijte si první školní den. ‘‘ pověděla instrukce a odešla do zadní části s názvem Archív. A já se vydala hledat své první útočiště. Ale jen co jsem vylezla z kanceláře někdo do mě surově vrazil až jsem skončila na zemi a moje věci taky. ,, Omlouvám se ‘‘ řekl sametový hlas a já oněměla. ,, To je dobrý ‘‘ odpověděla jsem mu, když se moje mysl alespoň kapku vzpamatovala. ,, Jmenuji se Emmet Cullen ‘‘ představil se mi ten kluk s černými vlasy, když mě zvedal ze země. ,, Jsem Isabella no tedy Bella Swanová a jsem tu dnes první den ‘‘ docela mě překvapilo, že jsem zvládla dát do hromady souvislou větu. ,, Těšilo mě Bello, ale teď už musím jít. Snad se ještě potkáme. Ahoj. ‘‘ Rozloučil se semnou a já jen stěží stačila říct ahoj. Moje první myšlenka od té doby byla asi taková, že toho Emmeta Cullena musím znovu vidět.

Celý den strávený ve školní lavici uběhl na moje poměry docela rychle, ale co bych taky očekávala od školy na předměstí malinkatého městečka. Odpoledne jsem se vydala znovu do kanceláře, abych paní Finchové odevzdala papír podepsaný všemi potřebnými učiteli. Mise splněna a teď honem domů a udělat Charliemu večeři. Zrovna jsem vycházela z prvních dvéří vedoucích ven, když v tom do mě opět někdo vrazil. Už se mi chtělo zakřičet, jestli náhodou jsem neviditelná, ale svůj výkřik jsem utlumila hned po pohledu do jeho karamelových očí. Byli nádherné a jejich majitel ještě víc. ,, Omlouvám se, neviděl jsem tě. ‘‘ jeho omluva byla řečena tím samým hlasem jako měl Emmet. ,, To nevadí, dneska se mi to stalo už podruhé ‘‘ zase sem se pokusila o slušnou a srozumitelnou odpověď'. Abych pravdu řekla, to se mi často nestává, že samým úžasem nemůžu mluvit. Stávalo se mi to hlavně s Jacobem, ale to už je dávno. V ten okamžik jsem si vzpomněla na chudáka Jacoba. ,, Určitě už na mě čeká ‘‘ řekla jsem si jen tak pod vousy. ,, Už musím jít. Ahoj. ‘‘ řekla jsem tomu krásnému neznámému a odporoučela se pryč. Přemýšlela jsem, jestli mu nemám říct ještě své jméno, ale nakonec jsem odešla bez další poznámky, vždyť se ještě uvidíme anebo se zeptá. Jsem přece ta nová, ta atrakce z velkoměsta. Tohle moje přemýšlení zabralo celou mojí cestu domů. Rychle jsem odhodila batoh a utíkala do kuchyně připravit večeři.

Chvíli potom co jsem začala vařit vepřový guláš se ozval tichý, ale naléhavý zvonek. To musí být Jacob a utíkala jsem rychle otevřít, a taky že jo, už se na mě usmíval i přesto, že byl promočený mu to slušelo. ,, Ahoj Jaku ráda tě vidím, pojď dál ‘‘ řekla jsem nesměla a vlepila mu pusu na tvář. Asi se trochu začervenal, ale nebylo to tolik vidět. ,, Ahoj Bells ‘‘ řekl stejně nadšeně akorát s krásnějším úsměvem. Vždycky, když jsem byla s Jacobem jako bych roztála a dokonce zapomínala na všechno, co se mi přes den honí hlavou. Celý večer jsme se bavili a smály tak hlasitě, že nás Charlie musel chodit krotit. S Jakem mi prostě bylo fajn a byla jsem si jistá, že to samé cítí i on sám. Přemýšlela jsem nad tím jestli mu mám říct to co k němu cítím, anebo to nechat být. Jsem zbabělec a tak opět nic neví. Chudák můj Jacob. Už byla spousta hodin, když se Jake rozhodl opustit teplo našeho obýváku. Před odchodem se semnou domluvil na odpoledne následujícího dne, dal mi pusu na čelo, nasedl do svého Rabbita z roku 86 a odjel. A co teď? Honily se mi otázky hlavou. Nejdřív jsem šla umýt a uklidit nádobí, pak si napustila vanu a opět si do ní lehla, ale tentokrát se mi nechtělo spát. Tentokrát sem přemýšlela nad těmi nádhernými kluky, kteří do mě dnes vrazili. Byli nádherní, můžu říct, že až nadpozemsky nádherní. Vylezla jsem z koupelny a uložila se do své vyhřáté postele a, a, a usnula jsem. Zdálo se mi o andělech. Ano ti dva chlapci mi připadaly jako Andělé.

Autor: Terola (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To jsem Já! (2):