Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 5.kapitola

18.10.2009 (18:15) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2840×

Šla jsem ke mně do kanceláře a předala je Alici.

„Jaké je to auto?“ zeptala se ještě.

„Černá audi. Poznáte ji, je naprosto nová.“ řekla jsem. Ona jen kývla a spolu s Rosalie zmizeli dveřmi pryč.

„Nemohl bych se jít podívat na nakažené?“ zeptal se Carlisle a já kývla. Společně s Esme a Edwardem jsme vyšli na dětské oddělení.

„Jaké jsou statistiky?“ zeptala jsem se primáře.

„Dvě děti už umřeli a další tři bojují s virem a zatím se jim to daří.“ řekl mi smutně.

„Kolik jim bylo?“ zeptala se Esme.

„2 roky a 8 let.“ řekl jí a odcházel. Společně jsme s Carlislem obešli všechny pacienty a zjištovali možné příznaky. Takto jsme pokračovali do doby než se u nás objevila Alice.

„Ta holka to tam má krásně zařízené.“ řekla nám a já přikývla.

„Ona si hodně zakládá na luxusu. Dej mi nějaké ty knihy.“ řekla jsem a ona jen zakroutila hlavou.

„Přece se s tím nebudeš tahat ty, když je tu Edward a Carflisle.“ řekla mi a už jim něco cpala do rukou.

„No tak pojd´te za mnou.“ řekla jsem a vyrazila směr chirurgie. Společně jsme tam dorazili za pár minut. Za pár chvil jsme klepali na dveře primářovny, ale nikdo nám neotvíral. Šla jsem se teda zeptat ostatních doktorů.

„Ahojky Anne, kde bych ji našla?“ zeptala jsem se.

„V laborce.“ řekla mi a já kývla. Šla jsem za ní a ostatní nechala na pokoji doktorů. Šla jsem do laborky, kde jsem našla Bellu, jak spí nad vzorky. Šla jsem k ní a drcla do ní, Bella sebou trhla a málem schodila vzorky.

„Já usnula?“ zeptala se a já kývla.

„Jak to jde?“ zeptala jsem se.

„Nic moc, ale zatím se to u nikoho nešíří.“ řekla mi a já kývla, aspoň nějaká pozitivní zpráva.

„Už tu máš věci.“ řekla jsem jí a ona se usmála a stoupla si. Společně jsme vyrazili k lékařáku. Já vstoupila jako první a za mnou šla Bella.

Bella

Ve dveřích jsem se, ale zarazila.

„Co tu dělají?“ zeptala jsem se Allyson a kývla k těm 5.

„Carlisle je ten odborník, co ti s tím pomůže.“ řekla mi a já měla chut´ vraždit.

„Chceš mi říct, že byli u mě doma?“ zeptala jsem se a ona jen kývla. V ten okamžik mi zazvonil telefon. Mischel, moje vysvobození.

„Ahoj, co se děje?“ zeptala jsem se a odcházela z toho pokoje na svůj.

„Ten vir, co se tam u vás objevil se šíří. Jsou hlášené případy v Seattlu a na Aljašce.“ řekla mi a já strnula v pohybu.

„To není možné!!“ vykřikla jsem.

„Já vím, že si to myslíš, ale je to tak. Jsi nakažená?“ zeptala se.

„Ne. Dělala jsem si testy dneska a jsem Ok, ale můžu ho mít v sobě. Však víš, co myslím.“ řekla jsem jí. Ona jediná věděla, že se nikdy nenakazím.

„Chci, abys přijela.“ řekla mi a já mlčela.

„A co kdybys přijela ty?“ zeptala jsem se.

„A to jako proč?“ ptala se zase ona.

„Mám tu veškerý výzkum a ty se nenakazíš.“ řekla jsem jí a od ní slyšela jen povzdech.

„Letadlo mi letí za hodinu. Za zhruba 3-4 jsem u tebe.“ řekla mi a já se sama pro sebe usmála. Hned na to jsem odemkla dveře do svého krytu. Sedla jsem si za stůl a začala jsem serfovat po netu. Nakonec jsem se zastavila na stránkách Harvardu. Ještě pořád jsem mezi 100 nejlepších studentů za celou existenci školy. To je skvělý. Z mého klidu mě vyrušilo až zaklepání. Pozvala jsem dotyčného dovnitř. Byla to Alice, Rosalie a Carlisle.

„Přinesli jsme ti věci a klíče.“ řekla mi Alice a usmála se.

„Děkuju, klidně to položte na stůl a můžete jít.“ žekla jsem jim a dál se věnovala zkoumání netu.

„Můžu si s tebou promluvit?“ ozval se hlas Carlislea.

„Jo, co se děje?“ zeptala jsem se.

„Tohle se děje!“ řekl naštvaně a ukázal na všechno kolem.

„Nechápu, co myslíš?“ položila jsem mu otázku.

„Ty a doktorka? To jsou slova, která se navzájem vylučují.“ řekl mi a oddychl si.

„Nebudu ti vysvětlovat, proč jsem doktorka, ale jedno ti řeknu. Baví mě to a díky škole jsem se vypracovala na tu úroveň, kde jsem.“ řekla jsem mu a on kývl.

„Co jsi vystudovala?“ ptal se a já zvažovala odpověd´.

„Mám vystudovaný Harvard, medicínu a k tomu navíc semináře psychologie a laboratorní práci.“ řekla jsem mu a on kývl uznala hlavou.

„Nedává mi smysl, že ty nejsi nakažená.“ řekl mi a já se sama pro sebe usmála.

„Řekněme, že na mě je ten vir moc krátký.“ řekla jsem mu a on se zatvářil nevědoucně.

„Neřeknu ti ted´, ani jindy. Je to moje tajemství.“ řekla jsem mu a usmála se.

„Bello, já ti tu chci pomoct. My potom zase odjedeme a čím dříve to tu vyřešíme, tím dříve ti zmizíme ze života.“ řekl mi.

„Jako by to život vůbec byl!“ zašeptala jsem. Hned potom Carlisle odešel s tím, že bude na lékařáku. Já si šla k tašce s oblečením a vzala si na sebe džíny a bílé triko, přes to jsem si vzala můj plášt´. Dala jsem se do čtení jedné z knih, když v tom se ozvalo zaklepání. Sam vyzvala osobu venku, aby vstoupila. Byla to Mischel.

„Ahoj, ty už jsi tu?“ ptala se hned a šla ji obejmout.

„Už to tak vypadá.“ řekla Mischel vesele.

„Jsem tak ráda, že jsi tu.“ řekla jsem jí a ona se zasmála.

„Chybíš nám v LA, strašně moc.“ řekla mi a já kývla.

„Chceš se seznámit s tvými kolegy?“ zeptala jsem se a on jen kývla. Šla jsem se přezout do bílývh kozaček a společně jsme vyrazili na lékařák.

„Chci vám něco říct. Tohle je Mischel, moje kolegyně z kliniky v LA. Bude nám tu pomáhat. Byla se mnou v ročníku na vysoké a je o chloupek, ale jn o malinký lepší než já.“ řekla jsem a ona se zasmála.

„Dík Iss za uvedení, ale nejsem lepší jen se tomu věnuji plně, kdežto ty ne. Jsem z LA a mám pro vás informace ze světa. Tenhle vir se začíná šířit. Jsou hlášené případy v Seattlu a také na Alajšce.“ řekla jim a všichni ztichli.

„Máte nějaké dobré zprávy?“ zeptal se jí Edward.

„Jednu ano. Jsou k tomu náchylní jen lidé do 30 let, ti výš už mají malou pravděpodobnost nakažení.“ řekla jim a všichni kývli. Podívala jsem se na hodinky a to kolik je mě zarazilo.

„Mischel, mohla bys mi jít prosím pomoct?“ zeptala jsem se.

„Jasně, s čím?“ ptala se pro změnu ona.

„Potřebuju jim odebrat krev, doktoři následují po nich.“ řekla jsem všem a spolu s Mischel jsem odcházela do laboratoře, kde jsem měla veškeré náčiní. Jestli se bude tenhle vir šířit stejným tempem jako do ted´, budeme tu mít mor a já si nejsem vůbec jistá zda ho nějak zastavíme.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 5.kapitola: