Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 4.kapitola

12.10.2009 (14:45) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3361×

Tak tohle Alice myslela. Musíme to nějak zvládnout. Oddělení mezi sebou komunikují jen telefon. Nikdo nesmí nikam chodit. Jsme tu zavření.

Allyson

Tak tohle jsem ještě nikdy nezažila. Okamžitě jsem obvolala příslušné úřady. Nakonec za mnou přišel hlavní hygienik oblečený do chcemického obleku.

„Allyson, já nevím, co od toho viru očekávat.“ řekl mi a já ztrácela naději.

„Co teda máme dělat?“ zeptala jsem se.

„Mám pár tipů. Co někomu zavolat?“ zeptal se.

„My tu máme odbornici, ale ona je izolována na chirurgii.“ řekla jsem mu.

„Dobře, at´ odebere každému krev a udělá testy. Ty zavoláš Carlisleovi Cullenovi, on tohle už jednou zažil, ale ne tady.“ řekl mi a odešel. Já začala hledat číslo Carlislea. Jakmile jsem ho našla, zavolala jsem mu.

„Cullenovi, prosím?“ ozval se z telefonu hlas nějakého kluka.

„Prosím, mohla bych mluvit s doktorem Cullenem?“ zeptala jsem se.

„Dle toho, kdo jste?“ zeptal se.

„Allyson McBrownová. Jsem ředitelka nemocnice ve Forks.“ řekla jsem mu a slyšela jsem, jak ho volal.

„Děkuji.“ řekla jsem znovu. Pak už jsem jen slyšela, jak si telefon vzal ten se kerým jsem chtěla mluvit.

„Doktor Cullen, prosím.“ ozvalo se.

„Pane Cullene, tady je ředitelka nemocnice ve Forks. Potřebuju tu vaši pomoc.“ řekla jsem.

„Allyson, jste to vy? Co se děje?“ zeptal se.

„Jsem to já. Carlisle, máme tu vir, který zabíjí.“ řekla jsem mu.

„To není dobré, mám přijet?“ zeptal se.

„Na to jsem se tě chtěla zeptat.“ řekla jsem mu a čekala na odpověd´.

„Dobře, přijedu tak za dva dny ano?“ zeptal se.

„Moc děkuju. A těším se.“ řekla jsem a položila telefon.

Carlisle

„Rodinko, pojd´te všichni sem dolů.“ zavolal jsem do útrob domu. Za chvilku přede mnou stálo 6 upírů.

„Musím do Forks, mají tam vir a ředitelka chce abych jim tem pomohl.“ řekl jsem jim a sledoval jejich obličeje. Všichni vypadali smířeně až na Edwarda.

„Carlise, to nemyslíš vážně. Slíbili jsme přece, že do Forks se nevrátíme.“ spustil hned.

„My nic neslíbili, to ty jsi to za nás rozhodl. Uvědom si to a už je to 6 let, třeba tam Bella nebude.“ řekla mu místo mě Rose.

„Přesně tak, já si myslím, že to bude v pořádku, ale musíme vyřešit, kde budeme bydlet. Náš dům se nedávno prodal.“ řekla Alice a Esme okamžitě vycítila možnost koupit jiný dům.

„Já se kouknu do katalogů a nějaký koupím.“ řekla nám Esme a zmizela v její pracovně.

„Odjíždíme, zítra v noci. Já zde dám výpověd´ a ty se Edwade vzchop. Jedeš s námi tak nebo tak.“ řekl jsem mu otcovsky a šel do auta se kterým jsem vyjel do nemocnice.

Bella

Ted´ka jsem společně s ostatním personálem na kontrole pacientů a odběru krve. Mám jim vzít krev a zjistit zda v ní nejsou nějaké nevítané látky. Budu doufat, že nic nenajdu. Jakmile jsme skončili rozdělila jsem doktory a sestry na pokoje, aby hlídali pacienty a já šla do laboratoře. Nejdřív jsem si vzala vzorek dcery Angely, u které bylo vše v pořádku. Následovali ostatní pacienti, kteří byli zatím v pohodě. Což se, ale o některých doktorech říct nedalo. Alex měl v krvi neznámou látku, nejspíš ten vir, který požíral bílé krvinky. Ostatní už byli v pohodě a i sestřičky. Moje krev měla pár nedostatků, ale o nich jsem už věděla. Takže je nakažený jen Alex. Šla jsem za doktory na lékařák.

„Tak, co má to někdo?“ ptala se hned Anne.

„Bohužel. Alexi, půjdeš se mnou. Budeš muset být na pokoji, nesmíme dovolit šíření.“ řekla jsem mu a on kývl. Společně jsme došli k pokoji, kde budou nemocní izolovaní.

„Promiň, ale musíš tu být.“ řekla jsem mu.

„Kdyby se cokoliv stalo, řekni mým rodičům, že je miluju. A věř, že ty jsi skvělá doktorka, nepodceňuj se.“ řekl mi a vešel do pokoje.

„Děkuju.“ šeptla jsem a odcházela k sobě. Jakmile jsem zavřela dveře, měla jsem telefon.

„Ano? Co se děje?“ zeptala jsem se.

„Tady Allyson, máš tam nikoho nakaženého?“ zeptala se.

„Ano, Alexe. Ten virus požíra bílé krvinky. Já nevím, co by ho mohlo zastavit.“ řekla jsem jí a ona se odmlčela.

„Za dva dny by tu měl být odborník, který by nám s tímhle měl pomoci.“ řekla mi.

„Dobře, já budu dělat testy po 4 hodinách a jakoukoliv změnu ti budu hlásit.“ řekla jsem jí a položila telefon. Tohle budu muset nějak zvládnout. Šla jsem za ostatními doktory na jejich pokoj.

„Nějaké informace?“ zeptala se hned Anne.

„Budeme odebírat krev po 4 hodinách a já budu dělat testy. Ten vir, on požírá bílé krvinky.“ řekla jsem jim a všichni se zděsili.

„To není možné, bílé krvinky, potřebujeme k životu.“ řekl Pete a ostatní s ním souhlasili.

„Já nevím, co to je za vir a proto musíte zachovat klid. Prý byl zavolán odborník.“ řekla jsem jim.

„Nevíš kdo?“ zeptalka se Anne.

„Ne a ani netuším. Máte tip?“ zeptala jsem se.

„Carlisle Cullen, na tohle je odborník.“ řekla Lily a já se zarazila. To není možné, že ten odborník nebude on. Sebrala jsem se a šla k sobě. V počítači jsem si otevřela mail a začla si psát s odbornicí na viry z LA. Došli jsme k tomu, že na ten vir jsme všichni nepřipravení, prý ho musíme udržet v budově a hlavně se nesmí dostat ven. Mohl by totiž mít zničující účinky. Po každých 4 hodinách jsem dělala testy a jako jediná jsem chodila k Alexovi u kterého se to zhoršovalo.

„Jak se cítíš?“ zeptala jsem se.

„No, moc dobře ne. Je ještě někdo nakažený?“ ptal se a já zakroutila hlavou.

„Už byl zavolán odborním, měl by ti pomoci.“ řekla jsem mu a on kývl hlavou.

„Jak to, že sem chodíš? Tobě ten vir nic neudělá?“ zeptal se a já nevěděla, co mu říst. Mám mu snad říct, že mě před 7 lety napadl upír a nechal ve mně upírský jed, který mě před tímhle brání?? Asi ne.

„Já nevím, ale moje tělo se nakazí jako poslední a skoro vůbec to na mě nepoznáš.“ řekla jsem mu a on kývl hlavou.

Carlisle

Následující den jsme vyjeli z Aljašky. Do Forks nám to trvalo pár hodin, ale my jsme jeli nejdříve do našeho nového domu. Byl krapet menší než ten, co jsme měli dřív, ale nám to nevadilo. Po domluvě s rodinou, jsme rozhodli, že všichni až na Jaspera a Emmetta mi v nemocnici pomohou. Společně jsme do nemocnice ještě tenhle večer vyjeli. Venku jsme dostali chemické obleky a šly jsme do ředitelny. Zaklepal jsem a čekal na vyzvání, které se po chvilce ozvalo. Vstoupili jsme a uviděli Allyson.

„Carlisle, jsem tak ráda, že tě vidím.“ řekla hned.

„Já taky. Nevadí, že tu bude i má rodina?“ zeptal jsem se.

„Samozřejmě, že to nevadí. Moc ráda vás poznávám.“ řekla a oni jen kývli hlavou.

„Tak, co se tu děje?“ ptal jsem se hned jako profesionál.

„Na ortopedii se objevil vir, který tam zabil dva lidi. Začal se šířit i jinam, ale nejmenší škody páchá na chirurgii.“ řekla mi a vydechla.

„Jak to?“ ptal se Edward.

„To netuším, ale je nakažen jen jeden člověk na chirurgii a je to doktor. Můj názor je, že prostě chirurgie udělala preventivní opatření, která jsou dost dobře promyšlená.“ řekla nám a sama pro sebe se usmála.

„Kdo je na chirurgii primářem?“ zeptal jsem se, ale ona mi neodpověděla, protože jí zazvonil telefon.

Allyson

„Ano?“ zeptala jsem se.

„Allyson, máme tu problém. Ten vir on mutuje. Mění se. Požírá i ostatní důležité věci v krvi.“ řekla mi Isa.

„To není dobré. Kolik máš nakažených?“ zeptala jsem se.

„Už 3.“ zněla odpověd´.

„Je tu pomoc.“ řekla jsem.

„Potřebuju, aby někdo zajel ke mně domů. Potřebuju dovézt všechny knihy o virech a krvi a nějaký oblečení.“ řekla mi a já kývla.

„Dobře. Zatím se měj.“ řekla jsem jí a položila telefon.

„Alice, mohla bych tě o něco poprosit?“ zeptala jsem se a ona kývla.

„Nezajela bys k Ise domů?“ zeptala jsem se.

„Kde bydlí?“ ptala se ona.

„Ve vašem starém domě.“ odpověděla jsem jí a ona se sama pro sebe usmála.

„Dobře, přinesete mi klíčky k domu a autu. Já tu totiž autem nejsem.“ řekla mi a já kývla. Vyšla jsem na chrurgii a před dveřmi jsem Belle zavolala. Ona se objevila o pár chvilek déle a podávala mi klíčky k jejímu autu a k domu.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 4.kapitola: