Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 30. kapitola

20.02.2010 (19:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1827×

„Vlci? Něco takového je tu?“ podívala jsem se na něj zmateně a on přikývl.

„Už jdou,“ ozval se Demetri a měl pravdu. Za chvilku se na louce před domem objevilo asi šst vlků a někdo ve své lidské podobě.

„Co se děje?“ zeptal se ho Nick hned. Ten kluk k nám dorazil a promluvil: „Jste upíři a my s vámi nemáme žádnou dohodu, prostě nic.“

„Zrovna jsme se nastěhovali, chtěl jsem si s vámi jít promluvit,“ řekl mu opatrně Nick, ale ten kluk kroutil hlavou.
„Nevěřím vám, jste jen pijavice!“ vyjel na nás a Demetri na něj zavrčel.

„Uklidněte se, prosím. My vám neublížíme,“ zkusila to Jane a on kývl.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se mě a já po chvilce přikývla.

„Možná by se nám s vámi lépe jednalo, kdyby jste byli jako lidé,“ řekl mu Nick a ten kluk po chvilce kývl. Vlci odběhli do lesa a po chvilce se vrátili zpět ve své lidské podobě.

„Sepíšeme s vámi dohodu,“ oznámil nám další z nich.

„Dobře. Kdy?“ zeptal se ho Nick.

„Co byste řekli zítra? Přijdeme za vámi,“ navrhl asi vůdce smečky.

„Dobře, takže zítra v jednu?“ zeptal se ho Nick.

„Ano,“ kývl vůdce a chystal se odejít. Jenže nemohl, protože jeden z nich se díval na mou dceru jako na svatý obrázek.

„Co se děje?“ zeptala jsem se Nicka.

„Otisk,“ řekl mi jen a já jsem cítila, že se mi zatmělo před očima.

„Kdo?“ zeptala se ho Jane.

„Myslím, že se jmenuje Jacob Black,“ řekl nám a já se na něj překvapeně podívala.

„Jsi si jistý?“ zeptala jsem se ho překvapeně.

„Ano, tímto si jistý jsem,“ odpověděl mi a obezřetně sledobal Jacoba, který se k nám přibližoval.

„Bello, odnes Lily dovnitř,“ řekl mi Nick a já jsem se chystala vyjít.

„Bella? Jaké je tvoje příjmení?“ zeptal se mě překvapeně Jacob.

„Swanová,“ odpověděla jsem mu s úsměvem a v ten okamžik byl přede mnou.

„Ty jsi dcera Charlieho a Renné?“ zazněla jeho otázka.

„Ano, ty jsi syn Billyho, že?“ zeptala jsem se ho a on s úsměvem kývl.

„Takže jsme dohodnutí, přijd´te zítra v jednu hodinu. Přesně!“ upozornil je Nick a oni kývli. Hned potom už byli pryč.

„To není moc dobré, že ne?“ zeptala se Nicka Jane.

„To není vůbec dobré. Dokonce bych řekl, že je to obrovský problém,“ odpověděl jí.

„Bello, půjdeme dát děti do postýlky. Pojd´,“ vyzval mě k odchodu Demetri a já ho tiše následovala do patra, kde byl dětský pokoj. Šla jsem je vykoupat a přebalit. Jakmile jsem tohle dodělala, šly do postýlky. Jakmile se mi je podařilo uspat, šla jsem za ostatními dolů.

„Tohle nebylo v plánu!“ vyjekla Jane.

„Máš pravdu, ale co ted´ budeme dělat? Musíme s nimi sepsat tu dohodu a hlavně se nějak domluvit ohledně toho otisku,“ sdělil jí Nick.

„Já nechci, aby si na ni hned dělal nároky,“ ozvala jsem se a on se na mě překvapeně podíval.

„Bello, otisk ho s ní svázal. On bez ní nebude moci žít a ona bez něho,“ oznámil mi a já se v ten okamžik zarazila.

„To jako, že jí bude chtít?“ zeptala jsem se ho vyděšeně.

„Přesně tak. Nejdřív to bude vnímat jako kamarádství, ale postupně to přeroste v lásku,“ oznámil mi.

„To snad není možné,“ zašeptala jsem a cítila, jak mě někdo objal.

„Bello, my tu jsme s tebou. Neboj se,“ promluvil ke mně Demetri.

„Já vím, ale nesnesu to pomyšlení, že si na ni někdo bude dělat nárok,“ řekla jsem jim a oni kývli.

„Bello, on si ji nebude nárokovat hned. On ví, že pouto matky a dítěte je to nejsilnější a proto počká do doby než Lily nebude starší,“ oznámil mi Nick.

„A to bude kdy?“ zeptala jsem se ho.

„Dokud nebude chodit do školy. On bude jejím kamarádem, ale bude ji muset vídat. Tomu nesmíš bránit,“ sdělil mi opatrně a já se na něj vyděšeně podívala.

„Takže, ztratila jsem svého muže a ted´ mám přijít i o dítě? To je bláznivý a já na to nehodlám přistoupit,“ oznámila jsem jim, ale Nick jen kroutil hlavou.

„Bello, nám nezbývá nic jiného než souhlasit, oni by nás mohli zabít,“ oznámil mi Nick.

„Takže se mám smířit s tím, že přijdu i o dceru?“ zeptala jsem se ho a on po chvilce přikývl.

„Bell, možná by jsi měla jít spát,“ ozvala se Jane a já jí musela dát za pravdu. Byla jsem strašně unavená. Šla jsem k sobě do pokoje, kde jsem ulehla do postele a během minuty jsem o sobě nevěděla.

Jane

Jakmile Bella odešla spát, šla jsem i já s Demetrim do pokoje.

„Bella to moc dobře nevzala, že ne?“ zeptal se mě Demetri.

„Ne, ale já bych se zachovala stejně jako ona. Nedivím se jí,“ řekla jsem mu a on chápavě přikývl.

„Co kdybychom se přestali zaobírat Bellou?“ navrhl mi a políbil mě na krk.

„A co bys chtěl dělat?“ zeptala jsem se ho uličnicky.

„Co myslíš?“ zeptal se mě a začal mě líbat.

Nick

Další dne jsem musel jít vzbudit Bellu, protože jak ji znám, tak nic nebude stíhat.

„Bello, vstávej,“ zašeptal jsem jí do ucha, když jsem byl u ní v pokoji.

„Ještě 5 minut,“ zamumlala.

„Hned,“ řekl jsem jí a ona otevřela oči.

„Děti se už probudily?“ zeptala se mě.

„Ne, ješte ne, ale mohla by jsi už vstát,“ oznámil jsem jí a odešel jsem jí udělat něco ke snídani.

Bella

Pomalu jsem se dostávala z postele a skončila jsem v koupelně, kde jsem ze sebe udělala člověka. Hned potom jsem vyrazila do kuchyně, kde na mě již čekala snídaně.

„Dobrou chut´,“ popřál mi Nick a dal přede mě talíř. Najednou se z patra ozval pláč a já jsem hned chtěla jít, ale Nick mě zarazil.

„Jane a Alec se o ně postarají,“ ujistil mě a já po chvilce kývla. Měl pravdu, za chvilku už do kuchyně vstupovala Jane a Alec s mými dětmi.

„Ahoj, Bello,“ řekla mi Jane s úsměvem a dala mi do náruče Daniela a šla jim připravit něco k jídlu. Po chvilce mi již dala flaštičku s dětským jídlem a já ji vložila synovi do pusinky a on začal hltavě pít.

„Ten má apetit,“ ozval se s úsměvem Demetri a já jsem jen kývla.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se o chvilku později Nicka.

„Jedenáct, za chvilku bychom se měli jít připravit,“ oznámil nám a my jsme jen kývli. Nechali jsme děti dojíst a potom mi s nimi šla pomoct Jane.

„Bello, běž se oblést. Já se o ně postarám,“ ujistila mě a já s kývnutím odešla k sobě do pokoje, kde jsem si našla něco na sebe.

„Hotová?“ zeptala se mě Jane za dveřmi.

„Jasně,“ řekla jsme jen a ona se objevila u mě v pokoji.

„Mohla by jsi vzít Lily?“ zeptala se mě s úsměvem a já jsem jen kývla a přebrala si od ní moji dceru.

„Bello, vlci jsou tu. Přišli dřív,“ ozval se z přízemí hlas Nicka.

„Jak to?“ zeptala se mě Jane.

„Nemám tušení,“ odpověděla jsem jí a společně s ní jsem šla dolů, kde byli posedaní vlci ve své lidské podobě.

„Stalo se něco?“ ptala jsem se hned Nicka.

„Ne, ale kluci mají odpoledne táborák, a proto se tu objevili dřív,“ oznámil mi a já jsem jen kývla. Hned potom společně začali sepisovat dohodu a já jsem si hrála s Lily.

„Bello, mohl bych si ji pochovat?“ ozval se přede mnou hlas Jacoba.

„Zbývá mi snad něco jiného?“ zeptala jsem se ho s úsměvem a vložila mu dceru do náruče.

„Je nádherná,“ sdělil mi a Jane se rozesmála.

„To my víme,“ řekla jsem s úsměvem na tváři.

„Víte o tom, že tu jsou i jiní upíři?“ zeptal se nás jeden kluk.

„Cože?“ zeptala jsem se ho překvapeně.

„No jo, nedávno se sem nastěhovali. Tenhle dům jim patřil před tím, než jsi ho koupila. Jmenují se Cullenovi. Znáte je?“ zeptal se nás.

„Bohužel,“ odpověděl mu Demetri s pohledem upřeným na mě.

„Jak to?“ zeptal se nás překvapeně.

„Lily a Daniel jsou děti Edwarda Cullena,“ řekl mu Nick a Jacob najednou jakoby zamrzl.

„Ty jsi s ním spala?“ zeptal se mě překvapeně a naštvaně zároveň.

„Je to můj život,“ oznámila jsem mu a chtěla jsem si vzít Lily, ale on mi v tom zabránil.

„A já jsem do tebe byl zamilovaný! Jak jsem se mohl zamilovat do děvky?“ zeptal se mě a v ten okamžik se událo několik věcí najednou. Lily se mi ocitla v náručí a přede mnou stál Demetri s Alecem a zuřivě vrčeli. Jakmile jsem se podívala na Jacoba, zděsila jsem se. Vypadal strašně rozzuřeně a neměl daleko k výbuchu.

„Odved´te ho ven,“ požádal Nick ostatní a ti ho poslechli. Za chvilku byli pryč.

„Co se stalo? Proč mě nazval děvkou?“ zeptala jsem se Nicka vyděšeně.

„On si myslí, že na vysoký jsi měla tuny chlapů a se všema jsi spala, pouze s ním ne. A hlavně žárlí na Edwarda, že on tě v posteli měl,“ oznámil mi optarně a já neměla daleko k smíchu.

„Já a děvka? To je trochu silný kafe,“ řekla jsem mu a on se na mě usmál. Najednou se on i Jane zarazili.

„Co se děje?“ zeptala jsem se jich vyděšeně.

„Upíři a je jich docela hodně,“ oznámil mi a šel ven, kde to řekl vlkům.

„Pomůžeme vám,“ ozvalo se zvenku a já si vydechla. Ne na moc dlouho, protože z lesa najednou vyšlo pár upírů. Bohužel, tyhle jsem znala.

„Bello, musíme se odsud dostat,“ oznámila mi jane a já se na ni vyděšeně podívala.

„Proč?“ zeptala jsem se jí.

„Není to tu bezpečné,“ oznámila mi a chtěla mě odtáhnout.

„Ty tomu nerozumíš? Oni jsou ti, které miluji!“ vyjela jsem na ni a ona po chvilce kývl.

„Bello, chtějí s tebou mluvit!“ ozval se ode dveří Demetri.

„Nechod´! Prosím,“ žádala mě Jane. Bylo mi jí opravdu líto, ale tam venku jsou upíři, které miluji.

„Promiň,“ zašeptala jsem a vydala se ke dveřím.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 30. kapitola: