Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 26. kapitola

22.01.2010 (21:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2013×

Po pár minutách jsme došli až ke mně do pokoje. Edward mě položil do postele a sám se chystal si ke mně lehnout.

„Nemáš v plánu to, co si myslím, že ne?“ zeptala jsem se ho s úsměvem.

„A pokud ano? Co mi uděláš?“ ptal se mě zase on.

„Já nevím, ale zasloužil byste potrestat,“ řekla jsem mu přísně a on jen vytvořil svůj úsměv.

„Potrestej mě, prosím,“ žádal a já jsem jen kývla. Rychle jsem vstala z postele a chtěla jsem odejít, ale on mě strhl do svého náručí. No jo, ta jejich rychlost.

„Kam jdeš?“ ptal se překvapeně.

„Za ostatníma,“ řekla jsem a chtěla jít, ale neustále mě držel.

„Já myslel, že mě potrestáš,“ řekl mi a podíval se na mě.

„Taky ano, jdu za ostatními. To je ten trest,“ vysvětlila jsem mu a chtěla odejít.

„Já myslel, že mě potrestáš, ty víš jak,“ řekl mi s jiskřičkami v očích.

„Tak na to zapomeň, jsem těhotná, lásko,“ řekla jsem mu a konečně jsem mohla odejít do obýváku, kde byli ostatní.

„Bell, co tu děláš? Já čekal, že mi přefikneš bráchu,“ spustil na mě hned Emmett.

„Emmette, nestarej se,“ utl ho Edward, který se objevil najednou vedle mě.

„Já se starat budu, ted´ se vrat´te zpátky do postele!“ rozkázal nám a Edward se už chystal mě zvednout a odnést.

„Já nikam nepůjdu!“ řekla jsem mu a sedla si.

„Má pravdu Emmette, Rose odved´ si manžela,“ řekl Edward k bohyni a ta jen kývla.

„Lásko, jdeme,“ rozkázala a už tahal Emmetta po schodech nahoru.

„Co budeme dělat?“ zeptal se Joe.

„Nemám ponětí, ale co si zahrát pravda nebo lež?“ navrhla jsem a ostatní se na mě překvapeně podívali.

„To myslíš vážně?“ zeptala se mě překvapeně Lana.

„Jasně, ale změníme pravidla. Můžeme odpovědět, ale nemusíme, ano?“ zeptala jsem se jich a všichni kývli.

„Já začnu!“ vykřikl Joe.

„Máš smůlu! Začínám! Carlisle, zabil jsi někdy člověka?“ zeptala se ho Alyssa.

„Ne a proto můžu dělat doktora. Joe, kde jsi se naučil bojovat?“ zeptal se jmenovaného.

„Ve Volteře, strávil jsem tam první roky existence a oni mě naučili většinu všeho, co oni umí,“ sdělil nám a my jen kývli.

„Volterra? Proč jsi mi to nikdy neřekl?“ zeptala se ho překvapeně Alyssa.

„Promiň, ale tohle období nepatří k mým oblíbeným. Měl jsem Ti to říct, omlouvám se. Bello, milovala jsi někdy někoho kromě Edwarda?“ zeptal se mě a já se zarazila.

„Ne, myslím, že ne,“ řekla jsem nepřesvědčivě a cítila, jak Edward vedle mě ztuhl.

„Neříkáš to přesvědčivě!“ obvinil mě.

„No a? Já nevím, prostě mě nech! Jaké bylo Lano období bez Nicka?“ zeptala jsem se raději, aby strhla tu pozornost na někoho jiného. Takhle jsme ještě nějakou dobu pokračovali, ale já se s nimi rozloučila a šla jsem nahoru.

„Do koho jsi byla zamilovaná?“ vyrušil mě Edward během převlékání.

„Do nikoho,“ ujistila jsem ho, ale on jen kroutil hlavou.

„Bello, nelži mi sakra!“ vyjel na mě a už byl u mě a chytl mě za ruku.

„Já ti nelžu!“ vyjela jsem na něj.

„Lžeš, nikdy si nebyla dobrá lhářka! Řekni mi to!“ vykřikl a silněji mi zmáčkl ruku. Najednou bylo slyšet prasknutí a obrovská bolest mi začala šířit od zápěstí. Najednou se v pokoji objevili ostatní.

„Vypadni! Hned!“ řekla jsem stře Edwardovi a on mě poslechl.

„Bolí to?“ ptal se Carlsile a ohmatával mi ruku.

„Horší bolest jsem nikdy nezažila,“ přiznala jsem se a on jen kývl.

„Nicku, bude to potřebovat do sádry,“ oznámil mu a on jen kývl.

„Jdeme,“ rozkázal a už mě vlekli ven.

„Kam?“ ptala jsem se překvapeně.

„Nemocnice,“ řekl mi lítostivě Nick.

„Nikam nejdu,“ stoupla jsem si a dala protestně ruce k tělu.

„Máš smůlu, jedeme,“ utl mě Nick a už mě táhl za zdravou ruku ven.

„Dávej bacha, at´ mi nezničíš taky tu druhou!“ upozornila jsem ho a on si jen povzdychl.

„Co máš za problém?“ zeptal se mě najednou Carlisle.

„Já nemám problém!“ vyjela jsem na něj.

„Sakra Bello, nech toho!“ okřikl mě Nick a šetrně mě hodil do auta.

„Já to zvládnu, Carlisle. Nemusíš se mnou jet,“ odmítl nabídku Carlislea a sám si sedl do auta. PO chvilce nastartoval a vyjel do tmy.

„Co se to s tebou děje?“ zeptal se mě.

„Nic, to jsou jenom těhotenské nálady,“ ujistila jsem ho. Najednou jsem se, ale zarazila, protože jsem nejeli cestou do města.

„Kam jedeme?“ zeptala jsem se ho překvapeně.

„Přece si nemyslíš, že poloupírku vezmu do nemocnice. Beru tě na chatu, která je uzpůsobena jako nemocnice,“ oznámil mi a zvětšil rychlost.

„Proč jsme tedy nezůstali doma?“ zeptala jsem se ho, ale on mi neodpověděl.

„Bello, promiň mi to,“ řekl najednou a přiložil mi k ústům kapesník, který strašně páchl. Omdlela jsem.

Edward

„Kde je Bella?“ zeptal jsem se, když jsem se vrátil z běhu. Musel jsem si pročistit hlavu a hlavně si připravit omluvy pro svou lásku.

„Nick s ní jel do nemocnice. Tu ruku má zlomenou,“ oznámil mi Joe a já jen kývl. Pomalu jsem šel nahoru do pokoje, který bude našich andílků. Musím uznat, že mají skvělý vkus. Rozhlížel jsem se kolem a našel jsem fotky, které jsem nechal ve Forks. Dal jsem je pod prkno podlahy, ona je našla! Není divu, tohle ona umí. Překvapit. Člověk by řekl, že holka, která nemá ráda krev nebude dělat medicínu, natož ještě chirurgii. Ona je plná překvapení.

Alice

Zrovna jsem probírala s Alyssou, co musíme ještě koupit, když jsem dostala vizi. Byla v ní Bell, zavřená v nějaké místnosti a byl tam s ní Aro. Volturiovi? Co jí chtějí? Hlavně, proč je tam? Nemá báýt v nemocnici? Najednou ji někdo uhodil a já uviděla krev.

„Neeeee!“ ozval se křik Edwarda.

„Co se děje?“ zeptala se mě vyděšeně Alyssa.

„Jde o Bellu,“ řekla jsem jen a všichni byli kolem mě.

„Co se s ní děje?“ ptal se hned Emmett.

„Volturiovi!“ řekla jsem jen a oni zamrzli.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 26. kapitola: