Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 24. kapitola

04.01.2010 (15:45) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2086×

Hned potom jsem cítila, že ruce z mých očí zmizely a já se podívala na osobu vedle mě. Seděl tam ten koho bych nečekla.

„Jsi sen?“ zeptala jsem se ho, ale on se jen zasmál.

„Nejsem. Jsem tu s tebou,“ řekl mi a začal se ke mně přibližovat. Tohle ne! Vyskočila jsem a přešla na druhou stranu pokoje.

„Líbat by se ti chtělo? Já nejsem ta, která odjela,“ řekla jsme mu naštvaně a pomalu jsem s evydala k sobě do patra, kde jsem zamkla veře, které sem vedly. Jak si tohle představuje? On se tu ukáže po nějaké době a chce mě líbat? To se chlapeček dost zmýlil. Přešla jsem do koupelny, kde jsem se vykoupala a převlékla se na spaní. Uvolněná a ospalá jsem šla do svého pokoje, který mě přímo volal. Ještě jsem si vzala iPoda a zalezla jsem pod teplou peřinu. S muzikou v uších se mi krásně relaxovalo a díky tomu jsem během pár minut usnula. Zdál se mi krásný sen. Byla jsem s Edwardem na louce a kolem nás pobíhaly děti.

„Bell, vstáváme!“ ozval se hlas za dveřmi, které byly zamčené. Zakroutila jsem hlavou a přetočila se na druhou stranu.

„No tak, musíš nám jít pomoct vybrat nábytek!“ zkusila to Alyssa.

„Spím,“ řekla jsem jí potichu, ale to už se najednou Alyssa objevila u mě.

„Jak ses sem dostala?“ zeptala jsem se jí překvapeně.

„Oknem. Vezmi si nějaké oblečení a půjdeme ke mně do pokoje,“ zašeptala mi do ucha.

„Proč?“ zeptala jsem se vyděšeně.

„Plánují sem vtrhnout se studenou vodou,“ řekla mi a já jen kývla. V rychlosti jsem si našla něco na sebe a následovala jsem ji do dětského pokoje. Ona otevřela dveře, za kterými dle mě nic být nemělo, ale byly tam schody.

„Kam tohle vede?“ zašeptala jsem k ní, ale ona se jen usmála. Následovala jsem ji, až jsme vyšli v ložnici u Nicka a Lany.

„Ahoj, Bello,“ řekla potichu Lana a já ji pozdravila kývnutím.

„Jdi do koupelny a převleč se,“ pobídla mě Alyssa a já ji poslechla. Vzala jsem si na sebe to oblečnení a šla se převléct. Jakmile jsem vyšla z koupelny, hned se mě ujala Lana. Učesala mi vlsy a sepla je sponkou, na oči mi nandala stíny.

„Jde se na nákupy,“ zašeptala mi do ucha a já s úsměvem kývla. V pokoji byla Lana, která již byla oblečená a upravená.

„Bell, bereme si tvoje auto,“ řekla mi s úsměvem.

„Moje auto?“ zeptala jsem s úsměvem.

„Jo, Nick a já jsme ti ho koupili, abys si nemusela půjčovat naše,“ řekla mi s úsměvem a podala mi klíče. Společně jsme se potom vydali dolů, kde nikdo nebyl.

„Kde jsou?“ zašeptala jsem k Laně.

„Nahoře a snaží se tě dostat z pokoje,“ řekla mi Alyssa. Měla pravdu, zža chvilku bylo slyšet vyražení dveří.

„Kde je?“ vyjekl Emmett.

„A pryč,“ zašeptala Lana a společně jsme vyběhli ven k Bmw.

„Tvoje auto,“ řekla mi v rychlosti Alyssa a už si sedala dozadu. Já ji napodobila a vyjela jsem. V zrcátku jsem ještě uviděla, jak všichni vyšli z domu ven.

„Kam mám jet?“ zeptala jsem se.

„Jed´ do centra, tam vybereme nový nábytek a něco koupíme,“ řekla mi Lana a já kývla. Pustila jsem rádio a běžela nádherná písnička. Byla od Ruslany. Za nějakou dobu jsme parkovali u centra. Alysse zrovna zvonil telefon.

„Dej mi,“ řekla jsem jí a ona po chvilce kývla a dala mi ho. Zvedla jsem ho, a hlas začal mluvit.

„Lásko, proč jste ji odvezli? Edward chtěl, aby si s ním promluvila. Jedeme za vámi, víme kam máme jet. Uvidím se za pár chvil,“ řekl mi a potom se ozvalo jen pípání.

„Co se děje?“ zeptala se zaraženě Alyssa.

„Jedou sem,“ řekla jsem jí ve zkratce a následovala Lanu, která byla před námi. Společně jsme dorazily do obchodu s nábytkem.

„Takže, jdeme vybrat pohovku a stolek do obýváku!“ řekla rozhodně Lana a šla do určitého oddělení. Já s Alyssou jsme ji následovali.

„Tahle se mi líbí!“ vykřikla nadšeně po pár minutách. Nevím, co s ní je, ale tohle byl hnus. Byla krémová a hrozně malá.

„Dělám si legraci,“ řekla po chvilce a my se museli usmát.

„Měli jste vidět, ty svoje výrazy,“ řekla vesele a šla dál. Nakonec jsme vybrali bílý gauč se 3 křesly.

„To je ta nejlepší pohovka, jako jsem viděla,“ řekla jsem jim a sedla si na ní.

„Musím s tebou souhlasit,“ ozval se za mnou hlas Joea.

„Konečně někdo,“ řekla jsem mu vesele a přesedla si.

„Ted´ jdeme na stolky,“ řekla Lana a vyrazila. Já jsem si šla po svých a našla jsem vítěze.

„Mám vítěze,“ řekla jsem a oni se hned objevili u mě. Ten stolek byl nádherný, byl skleněný a dle velikosti i velký.

„Máš pravdu, tenhle se tam hodí,“ řekla mi s úsměvem Lana a odešla vyjednat jeho nákup.

„Tady vás máme,“ ozval se za námi najednou hlas Alice a já se zaskočeně otočila. Byli tu všichni i on. Za moment se k nám již blížila Lana s úsměvem na tváři.

„Koupeno. Ted´ jdeme vybrat barvu, abychom si tam vymalovali,“ řekla nám vesele a šla do oddělení barev.

„Já půjdu nakupovat něco jiného,“ řekla jsem Alysse a ona jen kývla. Oddělila jsem se od nich, když šli v hloučky a vyrazila jsem do knihkupectví. Šla jsem tam, kde jsem tušila knihy o těhotenství a o výchově dětí. Pár z nich jsem si nakonec vybrala a koupila jsem je. Hned potom jsem vyrazila do obchodu s těhotenskou módou, kde jsem se docela zdržela.

Mohu vám pomoci?“ zeptala se mě mladá žena.

„Ano, potřebuji, aby jste ze mě udělala kouzelnou těhulku,“ řekla jsem jí a ona kývla. Odvedla mě ke kabinkám, které byly u velkých zrcadel. Poslala mě dovnitř a už mi nosila různé věci. Mně se nejvíce líbily šaty, které byly pod prsy nabírané a potom podobný top se sukní.

„To bude vše,“ utla jsem ji po pár dalších zkoušeních a vybrala jsem si pár věcí, co se mi moc líbily.

„A co, kdyby jste si oblékla ty šaty?“ zeptala se mě po chvilce.

„Já nevím, venku je totiž zima.“ řekla jsem jí a ona kývla.

„Vyberem k tomu i sako a vezmete si legíny,“ navrhal hned a já s ní musela souhlasit. Po pár minutách mi přinesla všechny ty věci a já si to na sebe vzala. Společně s ní jsem došla k pokladně, kde jsem všechno zaplatila.

„Tak at´ se vám to narodí zdravé,“ popřála mi a s poděkováním odcházela. Venku jsem málem vrazila do Alice, která mě vraždila pohledem.

„Jak si to představuješ? Jít nakupovat beze mě?“ vyjela na mě.

„Normálně, potřebovala jsem si taky nakoupit sama,“ řekla jsem jí s úsměvem na rtech.

„Nemáš hlad?“ ozval se za mnou hlas Edwarda.

„Ani ne,“ odvětila jsem a věnovala se zkoumání podlahy.

„Nejedla jsi od včerejška, jdi se najíst,“ řekla mi Lana a já vyrazila k nejbližší restauraci.

„Mám jít s tebou,“ řekl hlas vedle mě a nezbylo nic jiného než kývnout. Otevřel mi dveře a vedl mě k jednomu stolku. O pár sekund později k nám přišla servírka s jídelními lístky.

„Bello, já chci s tebou mluvit, proč jsem tenkrát odjel,“ spustil najednou, ale já jsem ho utnula.

„Nechci slyšet bláboly, podstatou je, že si odjel a nenechal mi vzkaz. Nebýt tvé rodiny, tak jsem nevěděla nic,“ vyjela jsem na něj a on zahanbeně kývl.

„Ona mě ovládala, Bell. Já bych to nikdy neudělal, na to tě moc miluji,“ řekl mi po chvilce zoufale a já an něj zůstala zaraženě koukat.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 24. kapitola: