Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 18.kapitola

06.12.2009 (15:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2043×

Bella

Převlékla jsem se a šla do obýváku, kde koukal Edward na televizi.

„Můžeme?“ zeptal se mě, když mě uviděl ve dveřích.

„Jasně.“ kývla jsem a společně jsme vyšli ven.

„Můžu řídit?“ zeptal se mě u auta.

„Jasně, že jo.“ kývla jsem a podala jsem mu klíče.

„Kam mám jet?“ ptal se s úsměvem.

„Neboj se, budu tě navigovat.“ odpověděla jsem mu s úsměvem. Spoelčnými silami jsme dojeli k nákupnímu centru.

„Co budeme nakupovat?“ ptal se zvědavě

„Rozhodně si musím jít koupit nějaký trika, kalhoty, šaty a ještě by se hodily boty. No a potom musím jít koupit nějaké jídlo.“ oznámila jsem mu a sledovala jeho obličej. Byl zoufalý.

„To mi děláš naschvál?“ ptal se s hranou zlobou.

„Ne, ale tam nemám skoro nic a musím se o to postarat.“ řekla jsem mu zlomyslně a on s povzdechem kývl. Společně jsme se vydali do jednoho obchodu s oblečením. Zde jsme si každý nakoupili pár kousků.

„Víš, že ti to tam strašně slušelo?“ zeptal se mě Edward, když jsme byli v obchodě s botami.

„Ne, ale děkuji za kompliment. Vybrals sis nějaké?“ zeptala jsem se a ukazovala na krabice, co měl v ruce.

„Jasně, že jo.“ odpověděl mi a políbil mě na čelo.

„Tohle není fér!“ ohradila jsem se.

„Co?“ ptal se s uličnickým úsměvem.

„Tohle...“ řekla jsem jen a přisála se na jeho rty. Po chvilce nás vyrušilo odkašlání.

„Děcka, nechte si to na večer.“ řekl nám vyrušitel, Emmett!

„Emmette, zabiju tě.“ zamumlal Edward a znovu mě políbil.

„Edwarde, on má pravdu. Brzy na vás vlítne majitel obchodu!“ upozornila nás Alice a my jsme si povzdechli.

„Bude to takhle furt?“ ptala jsem se podrážděně.

„Doufám, že ne.“ řekl mi Edward s úsměvem a políbil mě na nos.

„Alice, jak jsi věděla, kde jsme?“ ptala jsem se naštvaně.

„Bello, nemluv na mě. Šla jsi na nákupy beze mě a za to tě nemám ráda.“ řekla mi naštvaně a šla k Rose.

„Bells, navrhni jí nákupy až budeme v domě a ona ti odpustí.“ pošeptal mi do ucha Jasper a já kývla.

„Dík za tip.“ řekla jsem mu ještě než odešel k Alice.

„Tak kam ted´, lásko?“ zeptal se Edward.

„Myslím, že už máme vše. Takže musíme jít nakoupit nějaké jídlo.“ oznámila jsem mu.

„Ještě nemáte vše!“ vyrušila nás Alice.

„Alice, já si myslím, že máme.“ upozornila jsem ji.

„Ne nemáte! Edwarde, jdi nakoupit s Jasperem jídlo a Bello my jdeme ještě někam.“ oznámila mi a už mě táhla od Edwarda.

„Kam to jdeme?“ ptala jsem se jí během jejího táhání mě.

„Musíme ti koupit něco na večer.“ řekla mi a vstupovala do obchodu se spodním prádlem a hned zamířila k tomu erotickému.

„To nemyslíš vážně?“ vyděsila jsem se.

„Myslím a nemel. Budeš si zkoušet, co ti dám a žádné odnmlouvání. Jinak ti neodpustím.“ upozornila mě a já raději ztichla. Alice mi podávala samé odvážné kousky.

„Alice, já tohle nechci. Dej mi hezčí pyžamo. To mi stačí.“ řekla jsem jí a ona si jen odfrkla.

„No dobře, ale až porodíš, budeme tohle kupovat.“ upozornila mě a ukázala na hromádku v kabince.

„Klidně.“ souhlasila jsem a ona vyrazila do obchodu a po chvilce se vracela s pár kousky.

„Tady to máš.“ řekla mi a podala mi obsah své náruče.

„Díky.“ řekla jsem jen a ona kývla. Nakonec jsme koupili: tohle a tohle a samozřejmě také tohle

„To myslím stačí. Bello, Edward už tě shání. Hlavně si věř, ano?“ zeptala se a já kývla. Společně jsme šli za Edwardem a Jasperem.

„Nakoupeno?“ ptala jsem se vesele.

„Jo a vy?“ ptal se Jasper s úsměvem.
„Jistě. Tak se mějte. Užijte si to.“ popřála nám Alice a už mizela i s Jasperem pryč.

„Koupil si nějaké jídlo?“ ptala jsem se ho, když jsem neviděla žádnou tašku.

„Jo, už jsou v autě.“ oznámil mi s úsměvem.
„Co jste s Alice nakupovali?“ ptal se.

„To se dozvíš večer.“ řekla jsem mu tajemně a on si povzdychl.

„Tohle je docela nefér. Nevědět o čem přemýšlíš.“ vyčetl mi.

„Pro mě je to, ale dobře. Tvoje schopnost nabourává soukrmí. Víš to?“ ptala jsem se ho s úsměvem.

„Máš pravdu.“ souhlasil.

„Můžeme jet?“ zeptala jsem se ho.

„Jasně, že jo.“ souhlasil a společně jsme se vydali do garáží, kde jsme měli zaparkované auto. Tašku jsem dala do kufru a už jsem si sedala do auta.

„Můžu?“ zeptal se a já kývla. Po půl hodině jsme již parkovali u domu. Já vzala ty lehčí tašky a Edward ten zbytek.

„Nechceš pomoct?“ ptala jsem se ho před tím než jsme vstoupili do výtahu.

„Ne. Zvládnu to, ty se starej o naše potomky.“ řekl mi přísně a potom se rozesmál a já s ním. O chvilku později jsme již vystupovali na našem patře. Já musela jít první, abych Edwardovi otevřela, když on byl ten vánoční stromeček. Tašky položil na pult v kuchyni.

„Pomůžeš mi?“ zeptala jsem se ho.

„Jasně. Co mám dělat?“ ptal se s úsměvem.

„Dej ty potraviny do lednice. Já mezitím uklidím oblečení.“ oznámila jsem mu a už jsem mizela v ložnici. Oblečení jsem postupně vyskládala do skříně a boty jsem vyskládala na chodbu.

„Máš hlad?“ ozvalo se z kuchyně.

„Strašnej.“ křikla jsem na zpět a o chvilku později jsem slyšela zapnutí sporáku.

„Co budeš vařit?“ zeptala jsem se s úsměvem o chvilku později.

„Co by jsi řekla špagetám s masem?“ zeptal se s mírně nakrčeným nosem.

„Jasně. Mám ti pomoct?“ zeptala jsem se.

„Jo. Prosím tě, hlídej tu vodu. Já nakrájím maso.“ seznámil mě s mým úkolem a já jen povzdechla. Edward si všechno připravil a začal si připravovat důležité věci. O hodinku později bylo již vše hotovo a já šla i s jídlem do obývacího pokoje, kde byl Edward. Tam jsem si sedla na křeslo.

„Proč si nesedneš ke mně?“ ptal se ublíženě brouček.

„Já myslela, že chceš mít místo.“ řekla jsem mu a stěhovala se k němu na gauč.

„Můžu vás nakrmit?“ zeptal se mě s prosíkem v očích.

„Já můžu jíst, ale sama.“ ujistila jsem ho.

„Prosím, Bell. Dopřej mi to.“ prosil mě a já mu nemohla říct ne, a tak jsem kývla.

„Děkuji.“ řekl mi a už si bral talíř a příbor do ruky. Pomalu, ale jistě mě začal krmit.

„Edwarde, já už mám dost.“ řekla jsem mu 10 minutách.

„Nenechám vás hladovět.“ oznámil mi a už do mě cpal další sousto.

„Já už, ale nemůžu.“ řekla jsem mu naštvaně. Edward se najednou odtáhl a ublíženě se na mě podíval.

„Tohle nebyl nejlepší nápad.“ oznámil mi a už mizel pryč dveřmi. A sakra, zase jsem to všechno zničila! Určitě jel k nám a tam zůstane. Lehla sem si na pohovku a snažila jsem se vypnout všechny smysly. Podařilo se mi usnout, ale vyrušilo mě zvonění telefonu.

„Isabella, prosím.“ řekla jsem ospale.

„Odjeli. Co jsi mu udělala?“ ptala se Lana vyděšeně.

„Nic. Já pojedu domů, ano?“ zeptala jsem se a ona jen povzdechla. Vzala jsem si ze skříně sako a už šla pomalu, ale jistě k autu. Jela sem k nám domů.

„Co budeme dělat?“ zeptala se mě Lana hned, jak jsem zaparkovala.

„Já nevím. Neřekli, kam pojedou?“ ptala jsem se jí.

„Jo. Prý do města, kde to všechno začalo. To je Forks?“ ptal se Nick.

„Jo. Pojedeme taky?“ navrhla jsem.

„To je skvělý nápad, aspoň si trošku odpočineme.“ řekla horlivě Holly.

„Oni jeli auty, takže my můžeme jet tak za 3 dny.“ oznámil nám Nick a my kývli.Já jsem šla k sobě do pokoje, kde to vonělo celou jejich rodinou. Proč jsem to zase zkazila? Usnula jsem a probudili mě až hlasy.

„Měli bysme ji vzbudit.“ řekl jeden.

„Máš pravdu, už spí 3 dny. Ta už musí být přespaná.“ souhlasil druhý. 3 dny? Já spala 3 dny, to není možný.

„Belli, budíček.“ zašeptala mi Lana do ucha.

„Co se děje?“ ptala jsem se ospale.

„Za 4 hodiny nám letí soukromý letadlo, měla by jsi si chvátnout.“ oznámil mi Joe a já pomalu vstala. Šla jsem ke skříni, kde jsem si vzala http://www.outletexpert.cz/obleceni/damske/kalhoty/jeansove/damske-riflove-kalhoty-und-ku461.html a http://www.outletexpert.cz/obleceni/damske/topy/spolecenske/damsky-top-bez-raminek-next-8n030103.html a potom ještě http://www.outletexpert.cz/obleceni/damske/kabaty-a-kabatky/damsky-modni-kabat-miss-posh-kq404.html a jako boty jsem zvolila http://www.besexy.cz/kozenne-paskove-sandalky-flair436-_sexy_-111.html . Hned potom jsem sešla za ostatními do obýváku.

„Tobě to sluší.“ sklonil mi poklonu Joe.

„Díky, můžeme?“ zeptala jsem se a oni kývli.

„Můžu jet s vámi?“ ptala jsem se Lany a Nicka.

„Jasně, my s tím počítáme.“ řekla mi Lana a společně jsme odcházeli k jejich mercedesu. Najednou jsem si něco uvědomila: „My letíme soukromým letadlem?“

„Joe si to nenechal vymluvit a dokonce na nás na letišti budou čekat 4 luxusní auta.“ vysvětlila mi Lana a já jen kývla.

„Neřekli něco než odjeli?“ zeptala jsem se po chvilce.

„Jo. Ta Alice, řekla: „Bella ví, kde nás najde.“ Hned potom odjeli.“ oznámila mi Lana a já opět kývla. Po chvilce jsme byli na letišti. Já si vzala kufr, který mi lana sbalila a už jsme šli k terminálu, který nám příslušil. O pár minut později jsme již seděli v letadle. Pilotovat měl Joe a jako pomoc tam měl Holly.

„Už víš, co mu řekneš?“ zeptala se mě Alisa.

„Ještě ne, ale pořádně mu to vytmavím.“ řekla jsme jim rozhodně, ale uvnitř mě to bylo jiný. Já ho chci, chci aby byl s námi, ale bude chtít?

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 18.kapitola: