Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tichá Věčnost 14. část

20.07.2009 (08:30) • Aniska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1220×

14. Sliby jsou pouze chyby

Ani jsem nevnímala, že jdu směrem k Joshovu autu. Možná nebylo rozumné řídit v téhle situaci, ale i když se zdálo, že okolní svět nevidím, měla jsem smysly bystřejší něž kdykoli předtím. Duchem nepřítomná jsem zašmátrala v kapsách a hledala klíče od Joshovy staré Hondy. Když jsem konečně učinila ten správný „objev“, ozvalo se za mnou tiché zakašlání. Leknutím jsem naskočila a rychle se otočila. Za mnou stál Edward a moje oči zastínila ta neopsatelná krása. Aniž by jsem si to uvědomila, moje počáteční se mi vykouřili z hlavy.
„Odjíždíš?“ ozval se jeho sametový hlas. Probralo mě to z transu, ale zároveň dostalo do druhého. Topila jsem se v jeho karamelových očích. On se na mě díval smutně a tak nějak ochranitelsky, že mi z toho bylo úzko.
„Musí být jiná možnost,“ konstatoval po chvilce. Rozzlobeně jsem se na něj podívala.
„Jiná možnost? JINÁ MOŽONOST?!“ rozkřičela jsem se na něj. Moje slzné kanálky přetekly a já začala brečet. Edwardova tvář se zkřivila bolestí. „Není… NIC, žádná další možnost. Prostě umřu,“ prohodila jsem nakonec. Edward sebou trhl při vyslovení této skutečnosti.
„Ale Carsile říkal -“
„Ne!“ přerušila jsem ho. „Musím jít, promiň. Sbohem.“
„Sbohem…“
Nestihla jsem ani dát klíčky do zapalování, než mě jemně chytl za ruku a zastavil tak proud mých myšlenek. Jeho dotyk, ať sebevíc ledový a mramorově tvrdý, způsobil, že jsem se sama k němu otočila, jako bych ani nedokázala říct ne. Jakoby mi mozek vypověděl službu. Prostě jsem se chtěla podívat do jeho dokonalého obličeje. Už proto, abych se ujistila, že je to stále on, ten dokonalý, co nedělá chyby.
A on mě překvapil.
Vzal mi obličej do svých dlaní a usmál se mým oblíbeným, pokřiveným úsměvem. Srdce se mi hyperaktivně rozbušilo, zastavil se mi dech. Pomalu se přibližoval. Blíž a blíž, jeho sladký dech mi ovanul tvář a já zapomněla na všechno na světě. Byl tu jen on a já, sami. Tak by to mělo být navždy, společně si užívat tuhle chvíli. Položil si hlavu na mé rameno a pak mi nosem přejel po krku až k bradě. Bylo to tak neuvěřitelné, natolik nádherné, že jsem si neuvědomovala, že děláme něco špatného, velice špatného. Že tato nejúžasnější bytost na světě nepatří mě. Zachichotal se a jeho dech mě pošimral na hrdle.
„Tak podobná a přesto úplně jiná…“ řekl zasněně. Pak se mírně odtáhl, zahleděl se mi do očí. Ty jeho byly plné citu, plné lásky až mě to ochromilo. Ruce mu z mého obličeje spadly na ramena a záda. Přitáhl si mě blíž.
„Miluju tě…“ zašeptal a já měla v ten moment v hlavě vygumováno, neboť jeho rty hrály dokonalou souhru z mými, hladila jsem ho po vlasech a užívala si tu dokonalou, nesmrtelnou chvíli. Polibky byly pomalé, vážné a o to víc vášnivé. Trvalo to hodiny, týdny…, věčnost. Bylo to jako z nějakého romantického filmu a já si nemohla pomoc, chtěla jsem mu být co nejblíže, ruce jsem zabořovala do jeho bronzových vlasů a nevnímala jsem svět. Ale jakkoli byla tato chvíle dokonalá, jednou musela skončit a my oba se museli vrátit na zem. A dopad bude bolet, hodně, hodně moc.
Když jsme se od sebe konečně odtáhli, měla jsem co dělat, abych se udržela na nohou. A co bylo horší, když jsem se podívala do Edwardových očí, byl tam vidět smutek a vina. Okamžitě jsem se začala cítit stejně, a pohlédla jsem jinak, protože vidět jeho tvář zkřivenou bolestí, pro mě bylo horší, než kdyby mě rozčtvrtil na kousíčky.
Přesto mi to nedalo a musela jsme se ho po chvilce zeptat: „Lituješ toho?“ chvíli mlčel a uvažoval o odpovědi, já se stále vyhýbala jeho přímému pohledu.
„Já nevím,“ řekl po chvilce. A já měla, co dělat, abych nezačala brečet. Všiml si toho a začal vysvětlovat. „Víš, v životě jsem nebyl zmatenější, než teď. Ani když jsem potkal Bellu, protože, byla pro mě tou jedinou,“ – jeho tvář se zkřivila v podivné grimase – „jenže teď si tu ty a já nechápu. Miluju vás obě… Ono se to dost těžko popisuje. Ale věř mi, za sebe toho nelituju, jsem šťastný, ale Bella, nechci - nemůžu ji takhle ubližovat. To nejde.“
Chvíli jsem mlčela a vstřebávala ty informace. Šlo by mi to lépe samé, bez ostatních.
Vzdychla jsem. „Takže se nic nemění, musím odjet.“
„Ale-“ začal Edward.
„Tady nejsou výjimky, Edwarde. Jak si právě sám řekl – nemůžeme být spolu, nejde to.“
Zamračil se na mě, ale přikývl. Pak mě k mému údivu vzal znovu do náruče a široce mě objal. Měla jsem dojem, že mi rozmačká kosti.
„Buď opatrná,“ zašeptal mi něžně do ucha a já myslela, že se mi podlomí kolena. Pak mi otevřel dveře od auta.
„Slibuju, řekla jsem mu na uklidněnou, když jsem nastupovala. Nastartovala jsem a věnovala Edwardovi poslední, smutný úsměv.
Zabouchl za mnou dveře a já vyjela.
Vyjela vstříc nové budoucnosti, vyjela vstříc neznámému.

V autu bylo hrobové ticho a tak jsem si zapnula rádio. Byl to hloupý nápad, přestože v něm zezačátku hrála nějaká obyčejná tuctová dance písnička, měla jsem čekat, že mi to život naděli stejně těžší.
Jakmile hudba skončila v rádiu se ozval moderátor a vyzýval lidi ať zavolají do rádia, na písničku na přání. Po chvilce se tam ozvala nějaká náctiletá holka, která chtěla zahrát HIM – Join me. Bylo to pro jejího kluka, který jí dávno upustil, skladbu ani interpreta jsem neznala takže jsem chvilku uvažovala nad tím proč mu chce zahrát písničku z názvem připoj se ke mně.
Za chvilku začala hrát a já už pochopila.




http://www.youtube.com/watch?v=fTqFQCnVesU#





Baby, join me in death
Baby, join me in death
Baby, join me in death

Baby, připoj se ke mně ve smrti
Baby, připoj se ke mně ve smrti
Baby, připoj se ke mně ve smrti



We are so young
Our lives have just begun
But already we are considering
Escape from this world



Jsme tak mladí
Náš život teprve začal
A přece už zvažujeme
útěk z tohohle světa


And we've waited for so long
For this moment to come
We're so anxious to be together
Together in death
Whoah, whoa...





A čekali jsme tak dlouho
Až přijde tenhle okamžik
Horlivě usilujeme o to, být spolu
Spolu ve smrti


Would you die tonight for love?
Baby, join me in death
Would you die?
Baby, join me in death
Would you die tonight for love?
Baby, join me in death



Chceš zemřít dnes v noci pro lásku?
Baby, připoj se ke mně ve smrti
Chceš zemřít?
Baby, připoj se ke mně ve smrti
Chceš zemřít dnes v noci pro lásku?
Baby, připoj se ke mně ve smrti



Když došlo na refrén rozbrečelo mě to, myslela jsem na to, jak někdy dokážou být texty písní pravdivé. Docházelo mi, že každý v nich viděl svůj život, svoje problémy. A já, já tam viděla svůj osud. Milovala jsem Edwarda a kvůli tomu umřu. Moje duše se spojí s Bellinou. Ale nelitovala jsem – takhle budu moct být s Edwardem. To jenom moje lidské instinkty se tomu bránily.


Aspoň jsem to takhle vnímala.

This world is a cruel place
And we're here only to lose
So before life tears us apart
Let death bless me with you



Tenhle svět je krutý místo
A my jsme zde pouze, abychom mohli ztratit
Ještě než nás slzy života rozdělí
Následuji smrt, která mi tebou požehnala



Would you die tonight for love?
Baby, join me in death
Would you die?
Baby, join me in death
Would you die tonight for love?
Baby, join me in death
Join me in death
Whoah whoa...


Chceš zemřít dnes v noci pro lásku?
Baby, připoj se ke mně ve smrti
Chceš zemřít?
Baby, připoj se ke mně ve smrti
Chceš zemřít dnes v noci pro lásku?
Baby, připoj se ke mně ve smrti
Připoj se ke mně ve smrti





This life ain't worth living
This life, it ain't worth living
This life, it ain't worth living
Join me
Join me
Join me
Join me
Join me
Join me
This life ain't worth living





Tenhle život nemá cenu žít
Tenhle život, to nestojí za bytí
Tenhle život, to nestojí za bytí
Následuj mě
Následuj mě
Následuj mě
Následuj mě
Následuj mě
Následuj mě
Tenhle život nemá cenu žít



Would you die tonight for love?
Baby, join me in death
Would you die?
Baby, join me in death
Would you die tonight for love?
Baby, join me in death



Chceš zemřít dnes v noci pro lásku?
Baby, připoj se ke mně ve smrti
Chceš zemřít?
Baby, připoj se ke mně ve smrti
Chceš zemřít dnes v noci pro lásku?
Baby, připoj se ke mně ve smrti



Baby, join me in death


Baby, připoj se ke mně ve smrti




Když píseň skončila už jsme pochopila, pochopila, co je můj úděl. Viděla jsem to tak jasně, jako hvězdy na obloze, za novu. Celý čas, který jsme žila bez něho byl jako, že celou tu dobu byl na obloze úplněk. Ozařoval všechno, aby nešly vidět hvězdy. Jenže teď už vím kdo jsi a vidím všechno doposud nepoznané.
Věděla jsem, co musím udělat.
Pobídla jsem Joshovu Hondu k té největší rychlosti, jaké to šlo. Měla jsem strach. Děsný, bála jsme se spousty věcí. Například, že někoho zraním, při svém plánu, nechtěla jsem vidět sourozence, když budou brečet nad mým mrtvým tělem, bála jsem se, co tomu řekne Edward. Ale hlavně mě tížila smrt. Jaké to bude? Říkala jsem si. Uklidňovalo mě pouze vědomí, že snad budu žít v Belle. Jako její rozkouskovaná duše se vrátím, tam kam patřím.
V dálce jsem uviděla sráz a věděla jsem, že je to moje šance.
Teď se mi všechno zdálo, jako věčnost, auto se přibližovalo neuvěřitelně pomalu, sráz byl jakoby pořád dál a ne blíž. Srdce jsem měla až v hrudi, místo rozmazaných šmuh krajiny, jsem vnímala každý strom.
Ale už jsem tam byla, pustila jsem volant a nechal auto spadnout ze srázu.
Ale nebylo to tak jednoduché, jak jsem si myslela. První náraz – přímo do hlavy, bolelo to, neskutečně a mě se před očima mžilo. Dokonce se mi zdálo, že slyším Edwardův hlas křičet. Přestože šílel strachy, zněl jeho hlas stejně medově, jako vždy. Namáhavě jsme se usmála
A pak – další náraz, zpětný, jako by auto někdo tahal zpátky. Bylo to zase do hlavy a já přestala ovládat své tělo, ale přesto jsem vnímala. Slyšela jsem Edwarda, jak volá: „Neumírej, prosím, neumírej...“
A pak už nic…
…Temnota…

Autor: Aniska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tichá Věčnost 14. část: