Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Threat - prolog + 1. kapitola

2


Threat - prolog + 1. kapitolaTak vám představuji svou novou povídku - v překladu Zlá předtucha. Chtěla bych tak dát více prostoru jedné z postav, která je podle mě hodně opomíjená, pro mě však představuje Nr.1... Víc prozrazovat nebudu, jen doufám, že se bude aspoň trochu líbit. Předem děkuju za komenty i kritiku!

Prolog

 

   Netušil jsem, co si ta holka bláznivá myslela. Samozřejmě, byla mladá, zamilovaná… Ale copak se úplně zbláznila? Ne že bych toho jejího kluka zrovna schvaloval, třeba takový Jake by byl pro ni podle mě daleko lepší partie. Ale smířil jsem se s tím, že to holt bude on, kdo jí bude doprovázet životem. Alespoň nějakou dobu.

   Její náhlý odjezd, kdy jsem absolutně netušil, co se děje, mě vykolejil. Stále jsem jen přemýšlel, co se stalo, protože Bella podle mě nebyla ten typ člověka, který zmizí kvůli rozchodu s klukem. I když – přijít mi ten Cullenovic kluk v tu chvíli pod ruku, asi bych ho zabil.

   Když mi pak volali z nemocnice ze Seattlu, málem jsem vyletěl z kůže. Celou cestu tam jsem se užíral myšlenkami na to, co všechno se mohlo stát a že to byla moje chyba. Neměl jsem jí pouštět. Protože i když se snažila chovat jako dospělá, pořád to bylo ještě dítě. Moje milovaná holčička.

   Nemohl jsem pak jinak než udělit nějaké ty příkazy a zákazy. Snažil jsem se být mírný, ale věděl jsem, že je třeba jí ukázat, že tu není jediná. Chtěl jsem se jí víc věnovat, ale ona mě k sobě zkárka příliš nepouštěla. a mně v hlavě neustále strašilo jediné - opravdu má pocit, že tu skysne jako Reneé? 

   Ona si snad ani neuvědomovala, jak strašně jsem se o ní tehdy bál! Umíral jsem strachy, trápil se výčitkami a neustále přemýšlel, co a jak změnit. Ale už jsem holt starý pes, který se novým kouskům učí jen ztěžka.   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Moc dobře jsem si uvědomoval, že spolu nemáme takový ten skutečný vztah otec – dcera. Vídali jsme se tak málo, že jsme se vlastně neznali. Ve chvíli, kdy se mě Reneé zeptala, zda by tady Bella mohla bydlet, jsem kromě radosti pocítil i strach.

   Bylo drsné si to přiznat, ale i já, náčelník policie ve Forks, měl strach. Ne z chuligánů, rozbitých výloh, opilých mužů proměňujících hospodu v kůlničku na dříví nebo záchvatů žárlivých manželů končící roztříštěnými dveřmi a modřinami v obličejích jejich manželek.

   Bál jsem se toho, jak zvládnu vlastní sedmnáctiletou dceru. Věděl jsem, že je celkem tichá a uzavřená do sebe jako já, to ale nic neměnilo na faktu, že to byla holka v pubertě, která pro mě byla velkou neznámou. Ale miloval jsem ji. A vždycky budu…

 

1. kapitola

 

   Přišla ze školy včas, stejně jako vždy. Náklaďáček měla vzorně naleštěný, jak se na něm celý víkend dřela, aby vypadal aspoň trochu k světu. A i když přijela sama, bylo mi jasné, že se s tím mizerou vídá ve škole a při té myšlence jsem div v ruce nerozmačkal plechovku od piva.

   Prošla kuchyní, pozdravila a nalila si pití. Pak chtěla co nejrychleji zmizet ve svém pokoji, jak bylo jejím zvykem, ale tentokrát jsem jí nenechal a pobídnul jí, aby si sedla ke mně. Vypadal trochu nejistě, nejspíš čekala další srdceryvný proslov o životě, ze kterého by si stejně neodnesla nic. Jako vždy.

   „Co se děje, tati? Něco v práci?“ Snažil jsem se tvářit šťastně, ale i když jsem se tak skutečně cítil, můj obličej zůstával neměnný. S tím už asi taky nic neudělám. A ona taky ne – emoce tlačila do hloubi srdce stejně jako já.

   „Ne, s prací to nemá nic společného. Ale mám pro tebe překvapení.“ Její výraz se nezměnil ani o píď. Čekal jsem to. Co taky mohla čekat od táty, který jí zakázal takřka všechno, co chtěla dělat?

   Zaštrachal jsem v kapse bundy a vytáhl svůj poklad, náhodou ukořistěný na nemocném kolegovi. Oba lístky na dnešní zápas mezi N.Y. Yankees a  L.A. Dodgers, přeložený kvůli špatnému počasí do Port Angeles, ležérně vhodil na stůl mezi nás.

   „Tak co ty na to? Zajedeš si se svým vetchým otcem dnes večer na baseball?“ Potěšilo mě, že se usmála a navíc po pár vteřinách váhání i přikývla. „Jasně, tati. Půjdu ráda. Ale teď si půjdu udělat úkoly, ano?“

   Když s podivným spěchem zalezla do svého pokoje, s povzdechem jsem lístky schoval zpátky do bundy a pivo raději nahradil minerálkou. Že by byla zrovna u vytržení, se říct nedalo, ušklíbl jsem se sám pro sebe. Ale co, chce to čas.

   Vyjeli jsme o něco dřív, abychom se ještě stihli v klidu najíst. Na její vegetariánství už jsem si zvykal, ale že bych ho chápal, to ani omylem. Kus masa je kus masa, a jestli na to mám umřít, tak ať.

   Bells se neustále pokradmu rozhlížela a téměř nemluvila. Na mé otázky ohledně školy odpovídala sice slušně, nicméně pokud možno co nejstručněji a oči jí neustále ujížděly k oknům restaurace, u kterých jsme seděli. Čekala snad někoho? Tady?

   Auto jsem nechal stát u restaurace a s Bellou po boku mířil postraními uličkami, kudy to bylo nejrychlejší, ke stadionu. Slyšel jsem už i hudbu, vyhrávající z ampliónů a bujaré pokřiky těch, kteří už na stadionu byli.

   Díval jsem se právě na hodinky, jestli máme ještě čas, když mě Bella prudkým trhnutím za ruku zastavila. Zmateně jsem se na ni podíval, ale ona zírala kamsi před nás. Přejel jsem potemnělou uličku pohledem a na jejím konci zaregistroval postavu. Ženskou postavu.

   Obrátil jsem se zpátky k Belle. „Ty jí znáš?“ Já ji totiž určitě v životě neviděl. Takovou záplavu nazrzlých kudrnatých vlasů kolem nezdravě bledého, přesto však krásného  obličeje bych si totiž určitě pamatoval.

   „Ano,“ špitla strachy přivřeným hlasem a mě se stáhl žaludek. Tohle nebylo v pořádku. Tohle zavánělo něčím, co se mi ani za mák nelíbilo.

  



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Threat - prolog + 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!