Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The S.T.A.R. 5. kapitola


The S.T.A.R. 5. kapitolaTak jo... Jelikož tu celý prázky nebudu, napsala jsem vám maxi dlouhou kapitolku. Ještě jich pár přidám. Teda jestli chcete... Jinak o čem to je, si musíte přečíst sami. Prostě Taylor a Nessie... TwilightMishka

5. kapitola

Ness

 

Tak jo. Tylor nebo Jacob se mi přiznal, že je vlkodlak. Zabije mě. Ustoupila jsem o jeden krok dozadu. Byl zoufalý, ale jak mu mám věřit?

„Já ti neublížím! Co mám udělat, abych ti to dokázal?“ zasténal a podíval se mi do očí. Úplně mě hypnotizovaly. Chvíli jsme se na sebe mlčky dívali a potom ke mně přistoupil. Objal mě kolem pasu a přiblížil naše obličeje k sobě. Zalapala jsem po dechu a on mě bez varování políbil. Jeho neskutečně měkké a teplé rty zapluly do mých. To jsem absolutně nečekala. Cítila jsem, jak mi poskočilo srdce a zrychlil dech. Odtáhl se ode mě s úsměvem na tváři. „Tohle by nikdy vlkodlak upírovi neudělal,“ usmál se. Šokovaně jsem vydechla a on ode mě odstoupil jeden krok. Bože můj! On mě políbil! Ne! Moje paměť byla tu a tam a já nevěděla, co říct. Teď mi došlo, že mluví pravdu. Ale to není možný! Pousmála jsem se. Líbilo se mi to. Komu ne…

„Eh… ale to nejde,“ vzdychla jsem přiškrceným hlasem.

„Co nejde?“ zeptal se hned.

„No, to nejde. My dva…“ Rukama jsem ukázala na něj a na sebe. Pochopil a usmál se.

„Mně je to fuk. Nikde to není napsaný a ty nejsi až tak upír,“ odvětil prostě. V tom měl pravdu.

„Jo no. Ale máma mě zabije a nemluvím o tátovi,“ řekla jsem mu vážně a on ztuhl.

„Aha. Zapomněl jsem, že máš za rodiče upíry… To jsou tak hrozný?“ Zdvihl jedno obočí a tázavě se na mě podíval.

„Ne to ne, ale nemusí vlkodlaky. U nás jich je docela dost a…“ Nenechal mě ani domluvit. „Ty bydlíš ve Forks?“ zeptal se užasle a já přikývla. Poprvé za tu dobu jsem se mu podívala do očí. Byl šťastný.

„Stejně bych tě našel! Jel bych tam tak asi za rok. Musel bych je poznat, takže bych tě našel,“ usmíval se a už mě objímal v pase. Přitáhl si mě k sobě a krásně se usmál. Ruce jsem nechala podél těla a vyděšeně se na něj dívala. Srdíčko mi běželo o sto šest. Asi to slyšel a zasmál se. „Nic ti neudělám,“ slíbil mi asi po desátý.

„Jo. Už teď děláš,“ uchechtla jsem se a on sklonil hlavu k té mé. Bože můj! Jemu nešlo odporovat. Předvedl rychlý úsměv a jemně položil rty na ty moje. Vzdychla jsem si a nechala ho. Zavřela jsem oči a on mě začal něžně líbat. Znám ho sotva 3 hodiny a co dělám… Automaticky jsem ho objala kolem krku a přitáhla se blíž k němu. Bylo poznat, že je jiný. Byl horký. Mně to, ale nevadilo. Teda zrovna teď ne.  Jednu ruku jsem mu strčila do vlasů a jeho obličej si přitáhla blíž. Začal mě líbat vášnivěji a já byla v sedmém nebi. Cítila jsem, jak se jeho břicho zvedá a zase jde zpátky. Dýchal docela vyrovnaně. Ale já… Ehm, ehm. Taky to v podstatě byl můj první polibek a já se bála, abych neudělala něco špatně. Nikdy bych nedoufala, že první pusa bude s ním. Jistě, že jsem si to přála, ale stejně. Je to opravdové štěstí. Najednou se rozlítly dveře a my se od sebe rychle odtáhli.

„Promiňte, ale novináři útočí,“ křikla Rachel a rychle k nám doběhla.

„Musíš pryč. Do hotelu,“ ukázala na Taylora.

„Ness, ty běž domů. Novináři o tobě neví, takže ti nic nehrozí a Taylor ti zavolá. V mobilu máš jeho číslo… Tak šupkej!“ křikla a já se snažila vnímat. Zamrkala jsem a obrátila hlavu k němu.

„Zavolám. Ahoj,“ usmál se a věnoval mi menší polibek. Já jsem potom šla k východu.

„Ness, vem to zkratkou a miluju tě,“ řekl a já se usmála. Ukázal na okno asi tak 3 metry od země a já přikývla. Vyšvihla jsem se a skočila z něho. Dopadla jsem ladně a rozběhla jsem se za mámou, která čekala před střediskem. Rychle jsem k ní přiběhla.

„Mami, stalo se něco úžasného. Taylor je vlkodlak a otiskl se do mě. Prý se jmenuje, pravým jménem, Jacob Black a je úžasný. Všechno mi řekl a ty mi nic nezakážeš.“ Zdvihla jsem výhružně prst a ona zkameněla.

„Jacob?“ ptala se jako by ho znala. Přikývla jsem v souhlasu.

„Nasedni,“ nakázala hrubým hlasem a já poslechla. Ona už v autě seděla a hned jak jsem zavřela dveře, rozjela se.

„Jacoba znám. Byli jsme nejlepší kamarádi až do té doby, kdy se stal star. Nepoznala jsem ho, protože měl dlouhé vlasy a byl o něco hubenější a mladší. Proč jsem si toho nevšimla dřív?“ zasténala a přidala plyn.

„Opravdu?“ vykřikla jsem nadšeně.

„Jo, ale já tě s ním nenechám jít. Vlkodlaci jsou nebezpeční,“ řekla rozhodným hlasem.

„A ty nejsi nebezpečná?“ zeptala jsem se zlým tónem. Zasténala.

„Takhle to nemůžeš brát. Já jsem tvoje máma, ale on tě nezná,“ vzdychla a ještě víc přidala plyn. Už jsme se blížili k hotelu.

„On mi neublíží, protože se do mě otiskl! Mami, ty jsi opravdu hrozná!“ křikla jsem a uraženě si založila ruce na prsa. Zavrčela a ruce zaťala do volantu. Už jsme nemluvili.

Máma otevřela dveře do našeho pokoje. Táta okamžitě ztuhl.

„Bello, klid. On jí nic neudělá. Neměj o ní strach,“ utěšoval ji.

„Já vím, ale…“ zašeptala a upíří rychlostí odešla do koupelny. Hlasitě zabouchla dveře a zamkla.

„Ness, máš ho ráda?“ zeptal se, jako by to nevěděl. Přikývla jsem.

„No, tak to ti nebudu bránit. Vím, že by to nemělo cenu a on by stejně přišel,“ vzdychl a zvedl se ze sedu. Popošel ke dveřím a jemně zaťukal.

„Lásko?“ šeptl a já usoudila, že to bude nadlouho. Se vzdychem jsem se odloudala do pokoje. Zapnula jsem si TV a hned na mě vybafl Taylor. Bylo to o té autogramiádě. Krásně se tam smál. Sedla jsem si i s ovladačem na postel a zasnila se. Chybí mi. Kdy ho zase uvidím? Je tak sladký! Ach jo! Přemýšlela jsem. V kapse mi zadrnčel mobil. Vytáhla jsem si ho a automaticky zmáčkla přijmout hovor.

„Haló?“ vzdychla jsem pořád zasněná.

„Eh… ahoj. Tady Taylor. Co rodiče, dobrý?“ zeptal se a já okamžitě přestala přemýšlet.

„Jo, eh, rodiče. No, máma mi tvrdí, že tě zná a táta je docela ok,“ usmála jsem se do prázdna. „Fakt? A jak se jmenuje tvoje máma?“ zeptal se nadšeně.

„No, Bella. Za svobodna Swanová,“ uchechtla jsem se a sluchátko na druhé straně odeznělo. „Haló?“ zeptala jsem se, ale žádná odpověď. Vztekle jsem hodila mobil na postel. Sakra máma! Naštvaně jsem vypnula televizi a vzala si notebook. Rovnou jsem šla na facebook. Byla přihlášená Lizz.

Ahoj Lizz. Jak je? Napsala jsem jí a ani ne za 10 vteřin jsem dostala odpověď.

Je to tu ok. Co Taylor? Jaký byl? Vyptávala se.

No úžasný. On je tak milý a silný a vysoký a… už mě toho víc nenapadá, ale je toho hodně. Odepsala jsem.

„Jaku?“ slyšela jsem vedle v pokoji.

Já už musím. Rodiče řeší kraviny a chtějí mě u toho. Napsala jsem rychle a notebook položila vedle sebe.

„Bello!“ zakřičel mužský hlas. A jé… Není to… Taylor?  Před zrcadlem jsem se rychle upravila a pomalu otevřela dveře. Opravdu to byl on. Přenádherně se díval na mou mámu. Táta vrčel a já měla bradu až na zemi.

„Ach Jaku!“ zakřičela znovu a vrhla se mu do náručí. „Smrdíš, Bello,“ zasmál se Taylor.

„Ty taky,“ smála se máma a odklonila se. Teprve teď si mě Taylor všiml. Ještě víc přenádherně se usmál, až se mi podlomily kolena. Naštěstí jsem se chytla o futra, které byly při ruce. Rozpačitě jsem mu úsměv oplatila. Jakmile to máma uviděla, vrátila se jí ta zlá maska. I s tátou vrčeli na Taylora, který je absolutně nevnímal. Vnímal jen mě. Jako bych byla střed vesmíru.

„Ty jsi ten nejhorší „člověk“ na světě! Zrovna do mojí dcery!“ stěžovala se vrčící mamka. Taylor ji pořád nevnímal a kývl hlavou ke dveřím. Táta přestal vrčet a jen vzdychl. To kývnutí patřilo mně. Usmála jsem se a upíří rychlostí vyrazila vpřed.

„Vrátím ti ji tak v osm. Ahoj,“ zamával jim a my už byli na chodbě. Vzal mě za ruku a se smíchem mě táhl k výtahu. Slyšela jsem, jak máma zakřičela a otevřela dveře.

„Honem!“ smál se a výtah se otevřel. Byl plný lidí, takže když ho uviděli, spadla jim pusa. Oba jsme se nasoukali do výtahu, který se pomalu zavíral. Máma akorát vyběhla ze dveří. Zle se podívala na Taylora a výtah se zavřel. Lidi celou tu dobu na něj zírali. Jemu naopak cukaly koutky úst. Tajně mě držel za ruku a po očku se na mě díval. Měli jsme pokoj úplně nahoře, takže postupem času jsme ve výtahu zbyli jen my dva. Zbývalo ještě 10 pater. Jakmile se zavřely dveře, Taylor si mě na sebe přitáhl a s lišáckým úsměvem mě políbil. Zasténala jsem a rukou mu vjela do vlasů. Usmál se v polibku a pomalu se odtáhl.

„Běž předním východem po ulici a hned v první zatáčce zahni. Neboj se nic. Je to temná ulička, ale já tam budu,“ pošeptal u mých rtů a jeho dech mě jemně šimral a mámil. Zasténala jsem a nebyla schopná si to probrat v hlavě. Co to říkal?

„Běž!“ přikázal a odtáhl se ve chvíli, kdy se otevřely dveře. Dal si kapuci a nasadil tmavé brýle jedním ladným pohybem. Vyšel nenápadně ze dveří a někam odešel. Rychle jsem se probrala a vyšla z výtahu. Jakoby nic jsem šla ven a pomalu jsem šla, přešla po ulici. Hned první zatáčkou jsem zabočila. Byla opravdu temná a to bylo ještě normálně vidět. Měla jsem docela strach, ale šla jsem dál. Slyšela jsem zamňoukání kočky a nějaké myši, které jsem neviděla. Všude kolem byly smradlavé popelnice. Ulička byla cca 7 metrů široká. Zdi byly pomalované různými divnými znaky.

„Hm… Krásný místo,“ šeptla jsem si pro sebe, abych si odlehčila situaci.

„Já vím,“ zašeptal mi najednou Taylor u ucha. Úplně jsem nadskočila. Srdce mi taky poskočilo.

„Ty…! Víš, jak si mě vyděsil?!“ šeptala jsem rozzlobeně. Zakroutil očima a krásně se usmál. „Lásko, zvykej si,“ usmál se a jemně mě objal.

„Jak se chceš odtud dostat?“ šeptala jsem v jeho objetí, které mi připadalo bezpečné. Zasmál se a políbil mě na čelo.

„Mým autem. Myslíš, že jsem přiletěl?“ smál se potichu. Taky jsem se zasmála.

„No jo… A kde taky máš auto?“ smála jsem se, protože jsem to brala jako dobrý vtip. Odtáhl se a vzal mě za ruku. Táhl mě ještě víc do uličky a na konci se začalo něco bílého blýskat. Když jsme došli blíž, uviděla jsem krásné auto. Vyznám se v nich, takže jsem poznala, že je to Audi R8 v bílé barvě.

„Je krásný,“ zasténal Taylor a dovedl mě k němu.

„To je tak nenápadný,“ vzdychla jsem ironicky. Zasmál se.

„Má to kouřový skla. Nikdo neví, kdo je vevnitř, Ness,“ usmál se a z kapsy vytáhl klíče. Odemkl ho a došel k mým dveřím, které otevřel a pobídl mě, abych si sedla. Zaculila jsem se a poslechla. Sedačky byly kožené a celkový interiér byl na špičce. Já takový auta miluju! Zasténala jsem si.

„Necháš mě s ním někdy jezdit?“ zeptala jsem se ze srandy.

„Umíš řídit?“ přimhouřil oči pořád u mých dveří.

„Jo. Můj táta je opravdu dobrý řidič,“ smála jsem se.

„Hm… Tak jo. Chytej,“ řekl a hodil po mně klíčky. Automaticky jsem je chytla.

„Já si dělala srandu,“ vydechla jsem. Pokrčil rameny.

„Když ho zničíš, koupím si nový,“ usmál se a silou mě vytáhl z auta. Sedl si místo mě a zavřel dveře. Zasmála jsem se a obešla auto. Až se tohle dozví Lizz. Bude šílet. Sedla jsem si za místo řidiče a přivázala se. Taylor na mě se zaujetím koukal.

„Co je?“ smála jsem se.

„Nic. Jsi krásná,“ usmál se a já cítila, jak se mi do tváře hrne krev. Zakroutila jsem očima a snažila se nesmát.

„Bojíš se?“ smála jsem se a klíčky dala do zapalování.

„Ne,“ smál se a já nastartovala.

„Tak se těš!“ uchechtla jsem se a zařadila. Šlápla jsem na plyn a za vteřinu jsme jeli 100 km/h. Překvapeně se uchechtl, ale nic neříkal.

„Kam vlastně jedem?“ zeptala jsem se a už byla na konci uličky. Přibrzdila jsem, a když nikdo nejel, jsem vyjela. Samozřejmě jsme vzbudili obdiv. Lidi se zastavovali a otevírali pusy. „Nevím. Kam chceš. Já to tu moc neznám,“ přiznal a já rychle šlápla na plyn. Rozjela jsem se pryč. Zděšeně se zasmál a nejistě se na mě podíval.

„Tuším, že jsi mi ho pučil naposled,“ zasmála jsem se a po očku se na něj podívala. On byl tak krásný. Pořád nemůžu uvěřit, že tu vedle mě sedí a je to můj kluk. Zašilhala jsem a zasténala. Ten pocit je tak krásný! Zasmál se nechápajíc mojí reakci.

Asi po půl hodině jsme zastavili, protože se stmívalo a my vymysleli skvělí program. Kino. V jeho převleku vyšel ven a já tajně koupila lístky. Vybrala jsem místa úplně nahoře v rohu. Šli jsme na film, na který už pomalu nikdo nechodí, takže jsme měli klid. Opravdu omylem jsem vybrala dvojsedačku. Zato jsem opravdu nemohla! Koupila jsem si sladký popcorn. Tay nechtěl nic. Pohodlně jsme se usadili.

„Na co vlastně jdeme?“ zašeptal si do ucha a mě překvapilo, že je tak blízko.

„Já vlastně nevím,“ zasténala jsem a jen očkem jsem na něj pohlídla. Zasmál se.

„Tak ok. Já jsem vlastně rád,“  lišácky se usmál a chytil mě za ruku. Podívala jsem se na něj. Pořád se usmíval. Film začal a nás oslnilo světlo. Začaly reklamy, ale mně to bylo fuk. Dívali jsme se do očí a svět kolem nás neexistoval. Jednou rukou mi zajel do vlasů a chytil mě za zátylek. Rychle jsem se usmála a on si mě přiblížil blíž. Taky se usmál a políbil mě. Myslela jsem, že omdlím. Jemně se vpíjel do mých rtů těmi svými. Doufám, že ho nikdy neztratím. Asi bych to nepřežila ve zdraví. Prstem jsem mu přejela hruď a nakonec mu ruku dala za krk. Najednou jsem uslyšela výstřel. Dva, tři. Hrozně jsem se lekla a odtáhla se. Zjistila jsem, že to vydává kino. Zavrčela jsem a Taylor se vedle mě válel smíchy. Taky jsem na něj zavrčela, jako bych ho znala roky. Zase jsem se začala červenat.

„Nesměj se! Můžu zato?“ hájila jsem se a založila se ruce na prsou. Jedem člověk se na mě otočil a zle se na mě podíval. V sále bylo asi 5 lidí z 50-ti. A to počítám i nás.

„Promiň,“ zašeptal a jeho ruce se ovinuly kolem mého pasu. Najednou jsem byla na něm. Seděla jsem mu v klíně, pořád naštvaná. To mi, ale nevydrželo moc dlouho, protože on se tak krásně usmál a… a… Tomu nejde odolat! Popadla jsem ho a znova jsem ho políbila. Hned se přidal a přitiskl si mě víc k tělu. Nejlepší kino všech dob!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The S.T.A.R. 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!