Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The S.T.A.R. - 3. kapitola

04.06.2010 (21:45) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1490×

3. kapitola

Ness:

Hned, co jsem si přečetla, že Taylor jede do New Yorku, letěla jsem domů. Taky jsem nechtěla uvěřit, co psali. Prý zvíře! On a zvíře? On nemůže být zvíře! On je něco jako anděl. V autě jsem jela strašně rychle. Přeci jenom v New Yorku bude za 2 dny tiskovka a já tam prostě musím být! Jela jsem tak rychle, že jsem málem srazila babičku, která šla přes přechod šnečím tempem. Nechtěla jsem čekat, takže jsem jí objela a jela dál.

Před domem jsem prudce zabrzdila a vyskočila z auta. Upíří rychlostí jsem vlítla do domu a padla na kolena. Táta to musí vědět.

„Ne,“ odpověděl stručně.

„Ale, tatí! Prosím! Teď je nejblíž a aspoň si uděláme výlet!“ prosila jsem a rázem jsem začala plakat. To samo! Vážně!

„Sakra Ness! Bello, převezmi to a rozhodni. Má ho pořád v hlavě. Musíme jí pořídit psychologa,“ vzdychla táta a máma se na mě ztýraně podívala.

„Bože můj! A kdy tam má být?“ zeptala se a já se zářivě usmála. Rychle jsem vstala a šla k nim.

„Přesně za dva dny. Klidně tam můžu jet sama! Má tam jen tiskovku a autogramiádu. Jakmile mi to podepíše mizím domů! Slibuju!“ jásala jsem a skočila mamce kolem krku.

„Ach jo. No dobře, ale pojedeme taky. Aspoň si uděláme výlet,“ usmála se mamka a já začala štěstím zase plakat. Táta jen vzdychl a šel někam pryč.

„Nebreč, nebo nikam nepojedem!“ okřikla mě mamka a já přestala.

„Děkuju! To až se dozví holky!“ zasnila jsem se a pomalu odcházela do pokoje.

„Zítra po škole odjíždíme. Edward už zařizuje hotel. Bež si připravit věci. Zůstaneme tam aspoň týden. Dlouho jsme nikde nebyli, a když je tam ten tvůj idol… Ach jo,“ vzdychla mamka a já už byla v pokoji. V New Yorku je to prý krásný! Rychle jsem vyndala dva velký kufry a začala balit.

Skončila jsem pozdě v noci. To znamená v 23:12. Celá unavená jsem lehla do postele a rázem usnula. Jistě že se mi zdálo o něm! On je tak krásný!

„Ness! Vstávej! Máš ještě školu!“ slyšela jsem mamčin hlas. Zamžourala jsem očima.

„Jo,“ vzdychla jsem a pomalu vstala. Nevnímala jsem svět kolem sebe a jen jsem se odloudala do koupelny, kde jsem vrazila do sprchy, která mě hned probudila.

„Moje hlava!“ nadávala jsem a chytla se za hlavu. Bolela mě a ještě jsem se do ní praštila. Po tomto probuzení jsem se umyla, nalíčila a oblíkla. Vzala jsem si fialové triko s nápisem New York a černé šortky. K tomu jsem si vzala černý klobouček a mohla jsem vyrazit.

Seběhla jsem schody a rovnou jsem běžela do garáže. Nasedla jsem do auta a hurá, jela do školy…

Když jsem zaparkovala na mém místě ve škole, už u mě byla Lizz a koukala mi do okýnka. Rychle jsem otevřela dveře a tím jí málem způsobila otřes mozku. Naštěstí uhnula.

„Mám pro tebe dobrou zprávu. Ne! Úplně skvělou!“ křičela jsem až mě slyšeli ostatní. Koukali se na mě jako na blázna.

„Co se děje? Ty jásáš jako by ses měla sejít s nějakou hvězdou,“ smála se.

„No, asi tak nějak. Jedu do New Yorku za Tayem a budu na tý jeho autogramiádě! A budu tam až do tý doby než neodjede!“ jásala jsem zase a začala jsem skákat do vzduchu. Lizz stála jako by jí opařil s otevřenou pusou. Asi po 5-ti minutách se probrala.

„Co-co? Nekecej mi, že…“ koktala a začala se šíleně smát a skákala se mnou.

„Budeš mi potom všechno vyprávět! Já tomu nemůžu uvěřit!“ skákala a já se bála, aby se nezbláznila. Všichni na nás koukali a kroutili hlavami. Já jsem tak šťastná, že asi omdlím! „Dýchej! Vyfotím si ho a ukážu ti ho,“ slíbila jsem jí a slyšela jsem, jak zazvonilo. Skákaly jsme až do třídy a tam jsme sedly do lavice. Akorát zazvonilo na hodinu a já se nemohla dočkat až skončí celá škola…

Po škole, která byla strašně dlouhá, jsem s Lizz běžela k autu. Musela jsem chvátat, protože tam musím být co nejdřív.

„Tak se mi opatruj a vyfoť mi ho,“ řekla nakonec a objala mě.

„Za týden jsem zpátky,“ utěšovala jsem jí.

„A foto přivezu!“ dodala jsem odhodlaně a obě jsme se zasmály.

„Tak ahoj. Měj se tu hezky,“ usmála jsem se a nasedla do auta. Nastartovala jsem a šlápla na plyn. Zamávala jsem Lizz a ujížděla jsem domů. Jela jsem strašně rychle a málem jsem přejela obrovského psa. Docela mě vyděsil, ale já nad tím nepřemýšlela. Jela jsem dál a za chvilku jsem byla doma. Rodiče už byli připraveni a já si šla sbalit svoje věci. To znamená: plyšáka, notebook a mobil + nabíječky a MP4. Všechno jsem hodila do batohu a pelášila jsem dolů. Musíme vyrazit brzy, protože tam chceme dorazit večer. No, myslím, že to asi nestihnem, ale co by táta nezvládl.

„Děkuju, že mi věříš,“ usmál se na mě táta a já mu úsměv oplatila. Máma se na nás nechápavě dívala.

„Ježiši, tak jedem!“ žadonila jsem a upíří rychlostí jsem se přemístila do auta. Přivázala jsem se a zapnula notebook. Ani ne za 5 minut tam byli i rodiče a my vyrazili. Tolik jsem se těšila, že snad umřu! Ne, to vlastně nesmím, protože to bych ho neviděla! Táta se zasmál mé myšlence a šlápl na plyn. Zadívala jsem se počítače a začala si jen tak hrát simíky. To jsem The SIMS 3. Samozřejmě, že jsem tam já a Taylor. Máme spolu už 2 děti a ty už jsou skoro velký. My už jsme jako starý. Teda já zůstanu navždy mladá, ale on… chudák! No, aspoň nebude mít nudný život. Je slavný a užívá si. To mu závidím. Hrála jsem asi 3 hodiny a potom jsem usnula.

Probudilo mě zatroubení. Těsně vedle mého ucha. Vyděšeně jsem otevřela oči a zjistila, že jsme v New Yorku v nějaké koloně a vedle ucha mi zatroubil náklaďák.

„Ness, dobrý večer,“ usmála se mamka a obrátila se mě. Promnula jsem si oči a snažila se rozeznat, kde přesně jsme. Už jsem to poznala. Na nejdelším mostě světa. Asi tak v půlce. Uvězněni v obrovské koloně. Co když se ten most zlomí! Bože můj!

„Neboj se nic. Je to jen bouračka a už tu stojíme víc, jak 2 hodiny a nic se nestalo,“ usmíval se na mě táta a zase popojel o kousek dál.

„Dvě hodiny? Kolik je?“ zeptala jsem se. Vyjeli asi ve dvě odpoledne.

„Jsou 2 hodiny ráno,“ řekl, „A ty ještě klidně spi,“ usmál se a já si uvědomila, že je úplná tma. Mamka mě pohladila po tváři a něžně se usmála.

„Dneska ti sem přijel Taylor. Už je ubytovaný v hotelu. Máme hotel jen asi o ulici dál,“ umívala se a já se začala smát.

„Vážně? No to je úžasný!“ křičela jsem nadšeně.

„Hlavně klid, hlavně klid…“ Nejdřív táta uklidňoval mě a to druhé hlavně klid věnoval sobě. Uchechla jsem, když jsem viděla, jak svírá křečovitě volant. Chvíli byl ticho a potom ho táta prolomil.

„Ty lidi nemůžou zmlknout, že ne?! Sakra ticho! Já se zblázním,“ křikl úzkostlivě a mamka se něj starostlivě podívala.

„To nic, Bello. Jen křičí, víš?“ snažil se usmát. Vytáhla jsem sluchátka a narvala mu je do uší. Zapnula jsem mu jeho hudbu a nechala mu je tak. Trošku se uvolnil.

Asi po dvou hodinách jsem zase usnula a dál nic nevnímala. Byla jsem unavená. Ani nevím z čeho. Bylo mi nějak divně. Naštěstí se mi nic nezdálo a já měla klid aspoň ve spánku.

„Ness, vstávej! Je den! Musíme se projít po tom městě. No tak! Nessie!“ volal velmi známý hlas. Mamka.

„Jo, už jdu,“ zamumlala jsem do polštáře a pomalu se začala rozkoukávat. Byla jsem už v pokoji hotelu. Byl fialovo-bílý a mě se moc líbil. Věci jsem měla na správném místě. Měla jsem samostatný pokoj! Páni! Mamka odešla a já se probrala. Umyla jsem se ve své vlastní koupelně a oblékla se do sukně a volného trika. Potom jsem se najedla a my vyrazili do města.

Bylo tam plno obchodů a středisek, kin a knihoven. A hlavně: Mrakodrapů. Viděla jsem je jen ve filmech a tohle bylo… no páni! Viděla jsem i hotel, ve kterém měl být ubytovaný Taylor. Odpovídalo by to těm nánosům fanynek. Chudák malý, i když já bych se nejradši taky přidala. Ach jo! Já se tak těším, že asi… už mě nenapadá jiné slovo…

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The S.T.A.R. - 3. kapitola: