Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The S.T.A.R. - 2. kapitola

26.05.2010 (13:00) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1380×

2. kapitola

Když jsem přijel domů, před garáží čekala Rachel a klepala o zem podpatkem. Vypadala opravdu hodně nebezpečně. Musel jsem se smát. Zajel jsem dovnitř a vystoupil z auta.

„Kde si myslíš, že jsi byl?“ křikla a už byla u mě.

„V krámě? Něco jsem ti koupil!“ usmál jsem se a ona změkla.

„Jo? A co?“ Chtěla vypadat pořád naštvaně, ale já viděl, že už není. Z kapsy jsem vytáhl krabičku a podal ji jí. Otevřela jí a div neomdlela. Byl to řetízek. Říkala, že se jí líbí tak jsem jí ho koupil.

„Eh… No páni!“ užasla a vyndala ho.

„Jaký jsem?“ usmál jsem se.

„No, užasný!“ křikla a objala mě kolem krku.

„Já vím,“ řekl jsem si pro sebe,aby to neslyšela.

„Zapneš mi ho?“ Otočila se ke mně zády a podávala mi ten řetízek. Zapnul jsem jí ho a ona jen zářila.

„Ty můj vlkodlaku! Já tě zbožňuju!“ objímala mě a mně to začínalo lést na nervy.

„Dobrý! Jdu do obýváku!“ Rychle jsem zmizel a v obýváku skočil na gauč. Klid. To je moje. Zapnul jsem TV a dopřával si dobrý film.

Asi po dvou hodinách jsem se rozhodl, že se půjdu proběhnout do lesa. „Rachel? Jdu do lesa! Čekej mě tak za 3 hodiny!“ křikl jsem a už jsem ze sebe strhl triko. Vyběhl jsem ven a rychle do lesa. Tam jsem si zalezl do křoví a svlíkl se. Kalhoty jsem si přivázal k noze a cítil jsem, jak mě pohlcuje oheň. Jak já to miluju! Oheň ustal a já dopadl na čtyři. Vyběhl jsem ven a rychle začal běhat po lese. To je krása! Čerstvý vzduch mi běhal do plic a já si mohl vyčistil hlavu.

Po třech hodinách, kdy jsem lovil a běhal, jsem doběhl domů. Těsně před jsem se proměnil a doklusal do kuchyně.

„Co máme k večeři?“ zeptal jsem se a objal Rachel ze zadu.

„Taylore! Víš, jak si mě vyděsil?“ křikla a málem se řízla do prstu.

„Promiň,“ pípl jsem a políbil jí na tvář.

„No, objednala jsem pizzu. Nebaví mě vařit,“ přiznala a já se svalil na židli. „Super! Zase o hladu…“ vzdychl jsem a začal si hrát a mísou, která ležela na stole.

„Pozor! Byla drahá! A mám pro tebe ještě jednu zprávu,“ usmála se na mě a já jsem přimhouřil oči.

„Jakou? Sníš mě?“ smál jsem se.

„Ne, ale za 4 dny máš tiskovku v New Yourku a ještě autogramiádu,“ jásala. „Aha. A co já s tím?“ Takovýhle věci mi chodí každou chvíli a já jen otravně kývám.

„Chápeš to? Do New Yourku! Tam jsme ještě nebyli,“ vzdychla nadšeně.

„No dobře. Pojedem,“ odkývl jsem to.

„Jsi úžasný!“ Skákala až do stropu.

„Ale večeři mi nikdo neudělá,“ vzdychl jsem si a pomalu se odloudal do pokoje. Už bylo 5 hodin večer a já se chystal na jednu párty. Bude tam plno star a kamarádů. Rachel jde taky. Oblekl jsem si džíny a bílé triko. Na to černou mikinu a to stačí. Nemusím být úplně stylový, ne? Ještě jsem se trochu upravil a vzal si jeden z mnoha mobilů.

„Rachel, jsi připravená?“ zeptal jsem se.

„Jo, jo! Počkej na mě v garáži,“ křikla a já poslechl. Dnes jsem si vybral černé ferarri. Nasedl jsem do něj a čekal. Ani ne za 5 minut se otevřely dveře do auta a do auta nasedla Rachel. Měla na sobě mini sukni a bílí top.

„Musíš si brát něco tak vyzývavého?“ vzdychl jsem a ona přikývla.

„Prosim tě! Mě je 25. Vím co dělám. Tobě je 16, takže nic neříkej!“ smála se. „To není pravda. A ty to víš,“ zavrčel jsem. Nemám rád, když mě někdo porovnává podle věku. Na veřejnosti je mi 18. Skoro… „Jeď a hned se nenaštvi!“ štěkla a já radši poslechl.

Na party jsme dorazili všas. Červený koberec, světla a dvěře odkud se ozývalo dunění hudby. Otevřel jsem dveře a vyšel ven. Hned mě začalo fotil miliony fotografů. „Je něco pravda, že jste napadl novináře?“ ptali se všichni. „Je to fotomontáž. Byl jsem tam a vynadal mu, ale nevystartoval jsem po něm! Tohle dnes udělá i malý kluk. Podívejte se na to,“ smál jsem se a vzal Rachel za ruku. Párkrát nás spolu vyfotili a my konečně vešli dovnitř.

„Tak se dobře bav. Ve tři na tebe čekám u auta,“ křikl jsem a ona kývla hlavou. Potom mi zmizela a já šel do takovýho kroužku, kde seděla ubrečená Megan. „Co se stalo?“ ptal jsem se a sedl si k ní.

„Ty jsi to neslyšel? Prý jsem zabila mého tátu!“ plakala a já si vzpomněl na ty zprávy.

„A je to pravda?“ Hladil jsem jí po vlasech a potom jí chytl za ruku. Přestala a podívala se na mě.

„Jistě, že není! Mého tátu jsem milovala!“ vzlykla a stiskla mi ještě víc ruku. „To bude v pořádku,“ utěšoval jsem jí…

Povídali jsme si ještě asi hodinu a ona semnou začala flirtovat. No co. Otisk nikde tak jednou mě to nezabije.

„Neprojdem se? Je tu moc hluku,“ usmál jsem se. Nadšeně kývla hlavou a my šli ven ruku v ruce. Samozdřejmě si to vyfotili, ale co. Je mi to jedno. Šli jsme po ulici a zase si povídali.

„Ach jo. Ty máš tak super život. Nemusíš nic předstírat,“ vzdychla a sedla si na lavičku. Uchechtl jsem se a sedl si vedle ní.

„To není pravda. Každý něco skrývá,“ usmál jsem se a ona se na mě podívala. „Ty jsi tak fajn,“ vzdychla a pohladila mě po tváři.

„Já vím,“ řekl jsem a ona se začala smát. Potom vstala a vzala mě za ruku. Vytáhla mě z lavičky a zase táhla někam pryč.

„Půjdem zpátky. Už jsou dvě,“ prohlásila a já souhlasil.

Cestu jsme si slíbili, že spolu někam zajdem. Slíbil jsem jí to po New Yorku. Byla šťastná. Bylo mi s ní docela dobře, ale zamilovávat jsem se fakt nechtěl. Když jsme došli před dům s party, rozloučili jsme se a dali si malou pusu. U auta už čekala Rachel a zle si mě měřila.

„Čekám tu už snad 5 minut a ty nikde!“ křikla a hned upozornila tisk.

„Promiň,“ vzdychla jsem a nasedl do auta. Už tam seděla.

„Musíš na mě řvát na veřejnosti?“ Vzal jsem jí ruku a jen tak málo jí začal drtil. Sykla bolestí.

„Promiň, ale měla jsem strach. Pustíš mě?“ Hlasitě polkla. Hned jsem povolil. „Promiň,“ vzdychl jsem a radši se věnoval jízdě.

Domů jsme dojeli asi za půl hodiny a já šel rovnou do pokoje. Převlekl jsem se a rovnou jsem šel do postele. Usnul jsem docela rychle. Zdál se mi divný sen.

Byl jsem na nějaké louce.Určitě to nebylo v L.A. Přede mnou se objevila nějaká dívka. Vypadala jako upír a taky někdo koho znám. Bella. "Jaku, musíš hledat. Už jsi blízko!" řekla a já nechápal. "Co? Jak blízko?" ptal jsem se a ona mi pomalu mizela. "Ne! Počkej!" křičel jsem, ale stejně byla fuč. Místo ní se tam objevila cedule New York a za ní nějaká dívka. Byla zády ke mně, ale stejně mě lákala. Měla broznové prstýnkové vlasy a hezkou postavu. Pomalu jsem šel za ní, ale najednou...

Jsem se probudil! Sakra! Zrovna teď? Bylo světlo. Koukl jsem se na čas a ten ukazoval 12:13. Super. Vyskočil jsem z postele a šel se umýt. Pořád jsem myslel na Bellu. Jak jsem blízko? Proč zrovna ona mi to říkala?! Oblekl jsem se do volných džínů a trika. Pomalu jsem šel do obýváku. Tam mě čekalo překvapení. Bylo tam plno tašek. Hlavně Rachel. Moje tam byly tři.

„Co to je?“ zívl jsem a ona přiběhla.

„No konečně!“ křikla a já se v půlce zívání zastavil.

„Proč?“ ptal jsem se nechápavě.

„Protože New York si musím prohlídnout!“ jásala a já nic neříkal. Skoro nic.

„Co mám vzít?“ vzdychl jsem a ona ukázala na všechny tašky. To je v pohodě. „Jakým autem?“  Povytáhl jsem jedno obočí a vzal jednu tašku.

„Limuzínou. Je venku i s kámošema,“ usmála se. Kámoši = bodygárdi.

„Ok. Jdu na to.“ Nakonec jsem vzal 4 tašky a šel ven. Hned ke mně přiběhli a snažili se mi pomoct.

„Ralfe! Nejsem lempl!“ křikl jsem a on se vzdálil.

„Jo. Chcete otevřít kufr?“ zeptal se ten hromotluk.

„Jo. Díky,“ zachechtal jsem se. Rychle skočil a otevřel ho. Já dovnitř hodil tašky a šel pro další.

Všechno jsme zařídili a já si akorát sedal do limuzíny. Prý pojedeme autem a tam dorazíme akorát za den. Takže máme i chvíli čas na prohlídku. „Můžem?“ zeptal se John a já kývl v souhlasu. Seděl jsem úplně v zadu a měl tam snad všechno. I televize! Na tu jsem neměl náladu, takže jsem si vzal notebook. Bylo tam nějaké tlačítko. Zmáčkl jsem ho a ze sedačky vyjela postel. Musel jsem se zasmát.

„Děje se něco?“ smála se Rachel.

„Je tu i postel!“ smál jsem se.

„Jo! Dokonce dvě,“ usmála se a zase se věnovala televizi. Tak jsem si lehl a brouzdal po netu.

Celý ten den byl unavující a já asi po 12-ti hodinách usnul. Nic jsem neviděl. Jako cestu. Byla zrovna noc a Rachel taky spala. Zdál se mi ten samý sen. Akorát ta cedule byla blíž a ta dívka byla zřetelnější. Poznal jsem bílou pokožku a bronzové husté vlasy. Neměla je rovné, ale vlnité do prstýnků. Potom mě vzbudila Rachel.

„Jaku! Už jsme tady. Vstávej,“ jásala a strkala do mě.

„Co? Cože? Ach jo,“ vzdychl jsem a sedl si.

„Tady. Obleč si to.“ Podala mi nějaké věci a šla za kámošema. Rychle jsem se převlíkl a upravil před zrcadlem. Dokonce tam tekla i voda. Sice se musela doplňovat, ale dalo se tím umýt. Jediný, co tam nebylo, byl záchod.xD Asi po 15-ti minutách jsem se doupravil, jsem šel za nima.

„Pane, teď běžte dozadu. Budete vystupovat a musíte být vzadu,“ vysvětloval jako bych to nevěděl.

„Jo,“ zasténal jsem zmučeně a šel poslušně zpátky. Postel už tam nebyla a byla tam sedačka. „Uvidíme se v hotelu,“ usmála se na mě Rachel a já kývl v souhlasu. Auto zastavilo a já slyšel ten  řev.

„Jděte na to, pane!“ povzbuzovali mě kámoši. Zachechtal jsem se pomalu otevřel dveře. Byla tam snad stovka fanynek na sobě. Všechny natahovaly ruce přes železné opevnění a křičeli moje jméno. Některé omdlívali a některé se za každou cenu snažili dostal za to zábradlí. Zamával jsem jim a rychle šel dovnitř. Uf! Pod svá velká křídla mě vzali bodyguárdi a tahali mě do výtahu. „No jo! Umím chodit!“ nadával jsem a oni mě pustili. Vlezl jsem do výtahu a semnou dalších 5 kámošů a my jeli do… 12 patra. Tam výtah zastavil a já šel rychle do pokoje. No malý pokoj to nebyl. Bylo to obrovské apartma. Zdálo se mi to jako luxusní byt. Ihned jsem šel do ložnice, která byla sladěná do béžové barvy. Uprostřed byla obrovská postel s nebesy a kolem skříně a zrcadla. Unavený jsem se na ní lehl. Nechápu to. Spal jsem celou cestu a zase jsem unavený. To dělá asi ten časový posun. Během 5-ti minut jsem byl mrtvej.

„Taylore! Vstávej! Jdeme si prohlídnout New York!“ budila mě Rachel a já jen zabručel v souhlasu. Odloudal jsem se do koupelny a začal se upravovat. Jsem fakt horší než holka!

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The S.T.A.R. - 2. kapitola: