Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Mountain Mystery - 8. kapitola

The Mountain Mystery - 8. kapitolaMáme tu další díleček. Proběhne víkend s Aaronem, přesto se usmíření nekoná. Proč? To se dočtete v téhle kapitole. :) Pěkné počtení, přejí vaše autorky, zuzka88 a Danca95. :)

8. kapitola

Spánek byl velmi příjemný, přesto jsem se vzbudila naštvaná. Přesně jako ty předcházející dny. S tím rozdílem, že s naštvaností mě doprovázela ránem i zoufalost. Už jsem nevěděla, jak zjistit, kdo mi to pod oknem šmíruje, a upřímně mě to deprimovalo.

Rodiče jsem před odjezdem do školy ani nezastihla, patrně si balili v ložnici a já ani neměla náladu je jít pozdravit. Uvidím se s nimi po škole, až budou odjíždět.

Jediné, co mi drželo náladu trochu nad bodem mrazu, bylo sluníčko. Znovu krásně svítilo a zahřívalo mi kůži. Když jsem přijela na parkoviště, jednoduše jsem se opřela o svoje autíčko a opalovala se. Milovala jsem to teplo, které vydávaly paprsky do mé tváře. Bylo to tak ohromně uklidňující. Přesně tohle jsem potřebovala, abych se mohla soustředit na blížící se víkend. Musí být perfektní. Na nějakého pitomečka jménem Cullen naprosto zapomenu, budu se věnovat jenom své lásce.

Nevědomky, když jsem na toho magora pomyslela, jsem střelila pohledem na místo, kde obvykle stávalo stříbrné Volvo. Prázdno. Ulevilo se mi… Ale na druhou stranu jsem pocítila zvláštní zvědavost a zklamání. Jsem asi vážně divná.

Opět jsem zavřela oči a nastavila tvář slunci. Aaronovi se musím nějak odvděčit, že se mnou přetrpěl tyhle hrozné dny, kdy jsem se chovala jako pomatenec.

Zanedlouho mě překvapil právě Aaron krásným polibkem. Chvíli jsme si povídali a oba si spokojeně mumlali, jak se těšíme na víkend, z čehož měl opět legraci Harry, který dorazil pár minut po něm. Aaron mě před třídou naposledy políbil, dnes měl mít celý den trénink. Čekal je nějaký důležitý zápas a se slovy, že se nemůže dočkat soboty, odklusal do tělocvičen.

Já svůj den prožila jako v mrákotách. I když jsem své myšlenky proklínala, stále si utíkaly směrem, který mě zrovna netěšil. Hlava mi z toho všeho třeštila, až jsem myslela, že mi snad praskne. Neustále dokola Cullen, ty jeho magické černé oči, šmírák u mého okna a v neposlední řadě i ten neznámý zachránce, který mě osvobodil ze spáru medvěda.

Přesto nejčastější myšlenka byla právě na Cullena. Ty jeho oči mi dokázaly propálit díru kdekoliv a kdykoliv, což mě vážně děsilo.

Fajn, stop, přestaň myslet na takové hlouposti, jako jsou černé oči nebo na jeho bronzové vlasy, a raději mysli na to, jak si s Aaronem spolu užijete víkend. To byly daleko příjemnější myšlenky. No, nebyly aspoň tak děsivé…

___

„Opatruj se tady, žádné vylomeniny,“ nabádala mě mamka před tátou. Když mě ovšem objímala, špitla mi do ucha: „Užijte si prázdný dům.“

Tušila, že tu celé dva dny nezůstanu sama, znala mě až moc dobře. Se zamáváním a popřáním, ať si výstavu čehosi užijí, jsem je vyprovodila a koukala na jejich vzdalující se auto. Jen co zmizeli za první zatáčkou, vrátila jsem se do domu a začala poklízet. Aaron měl dorazit zítra kolem třetí odpoledne, takže dnes byl na pořadí jen úklid a pořádný spánek, abych byla v té správné náladě.

Jak jsem tak byla sama v domě, moc dobře jsem si začala uvědomovat, že mě někdo sleduje. Tentokrát to bylo něco hrozného, měla jsem pocit, že ten dotyčný stojí přímo vedle mě a já ho přesto nevidím. Proto jsem oddalovala návrat do svého pokoje, kde jsem se měla uložit ke spánku. Zalezla jsem si do sprchy a byla tam neskutečně dlouhou dobu. Okno bylo i tady v koupelně, ale oči jsem od něho držela co nejdál.

Byla jsem na sebe naštvaná. Z čeho mám vlastně strach? Co by se mi mohlo tak stát? V nejhorším se sem někdo vloupe, pak až zjistí, že tu přece někdo je, tak mě třeba znásilní a všichni budeme spokojení. Fajn, krásné vyhlídky. Přesto bych byla radši, kdyby se sem vážně někdo vloupal, než aby mi furt někdo čučel do okna. Někdo by si myslel, že je to i neslušné, ale tomuhle člověku se to možná zdá naprosto běžné.

Nebojím se zdejší přírody plné šelem a různých jedovatých rostlin, tak mě přece nevystraší kdejaký pobuda, co rád zírá do díry, které se říká okno. S těmito myšlenkami jsem se odvážně vydala do pokoje. Nerozsvítila jsem. Ani jsem si to neuvědomila, našlapovala jsem tiše skoro jako kočka. Plížila jsem se k vlastnímu oknu jako zloděj a se zatajeným dechem jsem skrz záclonu koulela očima do lesa. Stromy, stromy a zase stromy.

Naštvaným trhnutím jsem rozsvítila lampičku a v duchu si nadávala do bláznů. Tohle mě jednou přivede do hrobu, vážně.

___

Noc byla klidná, přesně jak jsem potřebovala. Probudila jsem se čilá celkem i veselá. Žádný strach už tu nebyl, jen vzrušení z nadcházejících hodin.

Bylo celkem pozdě, pospala jsem si na můj vkus docela dlouho, tak jsem na sebe hodila pouze župánek a vydala se do kuchyně válčit s potravinami. Zpívala jsem si s rádiem, které jsem si pustila, a snažila se myslet jen na Aarona. A dařilo se mi. Jen jsem si představila ty jeho oči nebo úsměv a chtěla jsem, přála jsem si, aby už byl tady u mě.

Tak moc jsem se zasnila, že jsem málem připekla kuřecí kostičky na pánvičce. Měla jsem v plánu udělat skvělou večeři, ale to bych musela dávat pozor. Těstoviny už byly hotové a smetanová omáčka na cestě. Děkovala jsem bohu za vymoženost, které se říká internet, kde popisují každý krok.

Ani nevím, kolik svíček jsem zapálila, ale vytvořilo to úžasnou atmosféru a příjemné aroma. Mamka, jakožto umělkyně, milovala vonné svíčky různých velikostí, barev a tvarů, které se mi teď skvěle hodily do krámu. Lístky růží, které jsem rozházela všude, kde jsem mohla, vytvořily romantickou auru, až mi přeběhl mráz po zádech. Tak dokonalé, jak říkal Harry. Přesně takhle nějak mi to do hlavy vykreslil. Škoda, že nemohl přijít, aby to viděl, byl by ze mě nadšený.

Hodiny hlásily něco kolem druhé, takže jsem s vyjeknutím zaplula do svého pokoje a snažila se najít oblíbené černé šaty bez ramínek. Když jsem naposledy prohrábla své vlasy rukou, ozval se zvonek.

„Zpomal, Bello. Takhle se hnát, víš, jaká jsi nešika,“ postavila se přede mě Gee, když jsem se hnala ze schodů.

„Díky. Nebylo by asi moc ladné přistát Aaronovi rovnou u nohou,“ zakřenila jsem se na ni a ona zmizela. Se svůdným úsměvem jsem pomalu otevřela dveře. Chvíli si mě měřil pohledem a pak jeho tvář rozzářil úsměv.

„Sluší ti to. A moc,“ řekl a už mě mačkal ve svém pevném objetí. Chvíli nám trvalo, než jsme se dostali ze dveří, protože jsme se museli řádně přivítat. Až jsem popadala dech.

„Máš hlad, lásko?“ zeptala jsem se, když jsem ho vedla obývákem do kuchyně.

„To si piš a jakej,“ usmál se na mě šibalsky a přejel mi rukou po zadečku.

„A nepotřebuješ náhodou nabrat energii?“ Chvíli přemýšlel, nakonec mi dal stejně za pravdu.

Jídlo mi pochválil, což jsem skoro nevnímala, protože jsem nechtěla rušit tuhle naši vzácnou chvíli nějakým červenáním, či děkováním. Bylo to naprosto něco jiného, než když kolem nás byla neustále škola, lidé, spolužáci. Každou chvíli natáhl ruku, jen aby mě pohladil po ruce, či po tváři. Častovali jsme se zamilovanými pohledy a úsměvy, bylo to prostě skvělé. Přesunuli jsme se na gauč a zapnuli si nějaký romantický film. Byl puštěn naprosto zbytečně, protože my se věnovali tomu druhému, film byl prostě tabu. Užívala jsem si jeho doteků, které byly něžné, a přesto mě přiváděly k šílenství.

„Co takhle společná koupel?“ zamumlal mi do ouška po krásné půl hodince dráždění a skousl ušní lalůček.

„Výborný nápad,“ zašeptala jsem zadýchaně. Ač jsem nechtěla, zvedla jsem se a vydala se do koupelny, abych napustila vanu. Těšila jsem se a to hodně. Naprosto mě vydráždil a já si přála být jen jeho. Sáhla jsem na poličku pro vonné olejíčky do koupele, ale to jsem neměla dělat. Polička byla hned vedle okna.

Pohled na stojící postavu u stromu, zahalenou tmou a k tomu ještě patrně černým oblečením, všechno mé vzrušení ukončil. Ale byl tu jiný pocit, daleko silnější. Vztek. Takhle rozzuřená jsem nebyla ani včera v noci. Bylo mi jedno, že mám na sobě jen šaty, téměř jsem vylétla z domu, Aarona sedícího na gauči jsem naprosto ignorovala, a utíkala k místu, kde dotyčný měl stát.

„Tohle už mě vážně nebaví!“ zachraptěla jsem. Chtěla jsem řvát, křičet, ale vztekem a během mi v krku naprosto vyschlo.

„O co ti jde? Vím, že tu někde jsi, přede mnou se přece stydět nemusíš!“ křičela jsem konečně. Téměř jsem prskala jako rozzuřená kočka.

„Vylez!“ přidala jsem na síle hlasu.

„Fajn, budu tu čekat, dokud prostě nevylezeš, srabe,“ zamumlala jsem si pro sebe umanutě. Kecla jsem sebou na pařez a složila ruce do klína. Byla jsem chvíli ticho a poslouchala zvuky lesa.

„Zajímalo by mě, jestli se odněkud známe. Neznám žádný pádný důvod, proč mi neustále čumíš do okna… Nějaký nový druh zábavy?“ mumlala jsem nahlas. Úžasný, tak já si tu budu ještě kecat sama se sebou.

„Nebudeš asi moc mluvný tvor, že? Nevadí, vystačím si sama. Měl bys vědět, že já tohle jen tak nenechám! Jsem z toho už unavená, každý večer se bát jít do vlastního pokoje, děsit se toho, že tam opět uvidím nějakýho pošuka, kterej patrně nevlastní televizi a spletl si ji s mým oknem!“ Asi v půli svého monologu jsem se opět zvedla a máchala rukama na všechny strany. Opět jsem křičela. To, že by na mě mohl ten úchylák kdykoliv skočit, jsem si vůbec neuvědomovala. Byl tu prostě jen ten vztek, který se musel někudy dostat ven.

„Sakra, tak už vylez! Svět se nezboří, jen já ti trochu pomuchlám tu tvoji fasádu!“ vztekala jsem se. Nemívala jsem násilnické sklony. Nikdy v životě. Asi ve mně tenhle šmírák probudil tu šelmu, kterou jsem v sobě dlouho dusila. Popadala jsem dech, jak jsem se snažila zklidnit. Opět jsem si sedla na pařez.

„Nemáš ty něco společnýho s tím idiotem Cullenem?“ zeptala jsem se po chvíli ticha, kdy jsem přemýšlela. Někde praskla větvička. Otáčela jsem se na všechny strany, ale nikde nic.

„Ani bych se tomu nedivila! Jen on by mohl mít takový super kamarády, pokud vlastně vůbec nějaké má!“ Opět někde praskla větvička. Kde je Gee? Je tohle vůbec bezpečné? Pomalu mě začínaly dohánět mé skutky. Vždyť já tu jsem sama v lese, kde je nějaký magor, co mě pronásleduje, a já si tu v klidu vylévám srdce! Ale co, kdyby mě chtěl zabít, patrně by to už udělal!

„Tak jo, začíná mi být trochu zima. Tohle zrovna není nejpohodlnější místo na pokec, víš. Takže, kdybys náhodou někdy sebral odvahu, kterou patrně asi nikdy nenajdeš, víš moc dobře, kde bydlím! Ale přijď dveřmi, oknem je to trochu neslušné,“ křičela jsem do lesa, když jsem pomalu couvala k baráku. Přede dveřmi jsem se zhluboka nadechla a vzpomněla si na Aarona. Sakra!

Prudce jsem vystřelila do domu a hledala ho. Seděl stále na gauči, tentokrát měl knoflíčky své košile, které jsem mu rozepnula, zapnuté. Na tváři naštvaný výraz.

„Lásko, já -“

„Už tě nudím?“ přerušil mou omluvu. Ptal se ironicky, arogantně. Dost silně mi připomínal Cullena.

„Cože, prosím?“ zeptala jsem se šokovaně.

„No, jiné vysvětlení pro tvé chování vážně nemám. Na tenhle víkend jsem se těšil, protože si posledních pár dní byla dost podrážděná a měl jsem pocit, že se mnou nechceš být. Patrně jsem měl pravdu,“ mluvil stále tím tónem, který dráždil mé uši. Kdyby tak zvolil jiný tón, jen aby mi nepřipomínal toho idiota!

„Nemusím být neustále ve skvělé náladě! Život není procházka růžovou zahradou, existují i problémy, víš?“ napodobila jsem ho, snažíc se znít taky ironicky.

„Od toho jsem tu snad já, abych ti pomohl! Nemusíš vybíhat ven do lesa a drmolit si něco na pařezu!“ zašklebil se a sahal po bundě.

„Vážně? A ty bys odešel z tréninku kvůli mně?“ zamrkala jsem na něj nevinně očima. Věděla jsem, že tohle jsem přestřelila, ale bylo pozdě.

„Víš, jak dlouho jsi tam vůbec byla?“ kývl rozzuřeně hlavou a oblékal si bundu. To mě trochu zmátlo, mohla jsem tam být nanejvýš půl hodiny. Trochu vykolejeně jsem trhla rameny a odvrátila hlavu.

„Až si to zase všechno urovnáš, dej mi vědět. Na tohle nemám nervy, ani čas,“ řekl tiše ale tvrdě Aaron, až mě to bodlo u srdce, a hned potom bouchly dveře. Sakra! Chvíli jsem mlčky koukala přes slzy na zavřené dveře a pak zakřičela na celou místnost. Bez přemýšlení jsem vyběhla ven. Začalo pršet, byla černo - černá tma, přesto jsem utíkala více do lesa.

„Jdi zpátky domů. Mohla by ses ztratit,“ objevila se Gee a starostlivě na mě koukala. Tak strašně jsem chtěla ji obejmout a vyplakat na jejím rameni. Jen jsem po ní šáhla, ruka mi pouze projela vzduchem.

„Promiň,“ zašeptala Gee zkroušeně.

„V pohodě. Ale už je toho na mě moc. Ještě chvíli tohle bude pokračovat, asi se zblázním,“ popotáhla jsem nosem a vydala se k domu. Bez koupele, bez svlékání jsem zalehla do postele, kde jsem strávila i celou neděli.

___

„Zlatíčko, to bude v pohodě. Hádky přece upevňují vztah, to jsi nikde neslyšela? Vsadím se, že až tě uvidí, přiběhne, abyste si to mohli všechno vyříkat,“ objímal mě Harry na parkovišti. Nepouštěl mě, ani když jsme vcházeli do školní budovy. Ale mýlil se. Právě jsme míjeli školní mužstvo, kde samozřejmě nechyběl ani kapitán. Aaron se na mě nepodíval, natož aby mě pozdravil. Opět se mi zalily oči slzami.

„Nebreč, Bello. Tak chvíli bude trucovat, no. Znáš to, mužská ješitnost. Víš to, že jsem tady pro tebe. Trápím se, když se trápíš ty,“ hučel do mě před mou třídou. Měla jsem hodinu sama, Harry měl jiný předmět. Když mě se starostlivým pohledem opouštěl, míjel nás Cullen. Nespouštěl z nás oči.

„Na co zíráš?“ vyjela jsem na něj. Nevím jistě, ale jako bych zaslechla jeho smích. Byl ke mně zády, přesto jsem měla pocit, že se otřásá smíchy.

Vklouzla jsem do posluchárny a s povzdechem jsem si sedla. Spíš jsem se na tu židli zhroutila. Vedle mě zavrzala židle.

„Náš pár snů má snad problémy?“ ozval se sametový a arogantní hlas. Ach né! I tenhle idiot musí po tomhle světě chodit?

„Jako kdyby tady někdo mluvil… Divné,“ zamumlala jsem si pro sebe a snažila se ho ignorovat.

„Co to bude tentokrát? Náš kapitán byl načapán s jinou? Nebo snad ty s jiným?“ mluvil stále arogantně, ovšem při poslední větě se jeho hlas změnil. Jako by se mu ta představa líbila, či co. Nepatrně jsem k němu otočila hlavu a on opět lapil moje oči. Fajn, tak teď už nemám na výběr.

„Co je tobě do toho?“ promluvila jsem slabě. Nezněla jsem vůbec bojácně, jak jsem původně zamýšlela.

„Co je tobě po tom, co je mně do toho?“ Díval se na mě očima plnýma jiskřiček. Tohle nebyl takový ten arogantní pohled jako vždycky. Byla tam jistá změna, která mě začala hříšně lákat. Byla jsem z toho vedle, musela jsem zavrtět hlavou a i přes všechnu nenávist k tomuhle magorovi, jsem se musela pousmát. Bylo to poprvé od té doby, co jsem se pohádala s Aaronem. Můj polovičatý úsměv mi opětoval. Vypadal naprosto jinak, když jeho rty zdobilo něco jiného než jen arogantní úšklebek. Pak se jednoduše otočil k učiteli a dělal, že poslouchá přednášku. Když hodina skončila, tak rychle, že jsem to skoro nepostřehla, vyšel z místnosti a nebylo po něm vidu ani slechu.

Před třídou mě okamžitě vyzvedl Harry a celý se podivil. Rád by prý poznal člověka, co mě dokázal přimět usmát se, když ani on to nedokázal. Já si to nechala pro sebe.

Vydala jsem se na další přednášku, kterou jsem měla s Tedem. Jen jsem vešla do třídy, všimla jsem si, že nesedí sám. Dobře známé bronzové vlasy, vysoká postava a ruce zatnuté v pěst. Co dělá u Teda? Sedla jsem si k Tedovi z druhé strany a snažila se poslouchat.

„Jezdíte takhle často?“ ptal se tiše, přesto jsem ho slyšela. Jeho hlas zněl v tuhle chvíli jako líbezná melodie. Sakra, co to melu?

„No, je to hlavně podle počasí. A taky podle toho, jak kdo má čas. Zrovna teď, myslím, že tenhle víkend, chce Simon zase někam vyrazit. Prý to bude trochu nebezpečné, je tam ještě větší výskyt medvědů než posledně,“ odpovídal Ted nezaujatě a já zkoumala, co má Cullen za lubem.

„Vážně? Medvědi mě vždycky fascinovali,“ podivil se upřímně Cullen, přesto jsem slyšela v jeho hlase smích. Co je tady vtipného?

„Myslíš, že by byl Simon ochotný přibrat někoho nového do party? Jestli by to nevadilo, rád bych šel s vámi. Nikoho tady moc neznám, tak nevím, co s volným časem,“ ozval se po chvíli ticha a při poslední větě blýskl pohledem ke mně. Já zalapala po dechu. No to snad…!

„Myslím, že to by neměl být problém. Já mám stejně ve stanu volno, Leila už nechce jet -“

„On s námi nepůjde!“ přerušila jsem ho. Mířila jsem prstem na Cullena, který mě pobaveně sledoval. „On rozhodně nikam nejde! Ještě by se tam ztratil, je tady nový, nezná Aljašskou přírodu! To tak, tahat sebou nějakýho zelenáče!“ prskala jsem dál. Tyhle argumenty byly vážně chabé. Jediné, proč jsem ho tam nechtěla, bylo to, že jsem se jeho přítomnosti děsila. A přece mu nezapomenu to arogantní chování. Dosedla jsem ztěžka do sedačky a zavřela oči.

„Řekl bych, že nás čeká společný výlet,“ ozvalo se mi tiše u ucha. Jeho dech byl ledový, až jsem se otřásla. Než jsem se stačila otočit, jeho záda mizela za dveřmi.

_________________________________________________________________________

Bella chudák neví, kde jí hlava stojí. A k tomu ještě Aaron a ten ironický Cullen. Jak tohle může dopadnout?:)

Moc děkujeme za Vaše komentáře, ani nevíte, jak moc nám pomáhají k psaní!:) A budeme rády za další!:)

7. kapitola

zuzka88

Danca95

9. kapitola

__________________________________________________________________________




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Mountain Mystery - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!