Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Mountain Mystery - 7. kapitola

The Mountain Mystery - 7. kapitolaCo se bude dál odehrávat mezi Bellou a Edwardem? Změní Edward svoje chování? To všechno se dozvíte v této kapitolce. Takže přejeme příjemné čtení a užijte si to. Vaše zuzka88 a Danca 95

7. kapitola

Znám odněkud Edwarda Cullena? Já si myslím, že ne, ale on se chová tak divně. Všechny ve škole ignoruje, chodí po chodbách a nevšímá si chtivých pohledů spolužaček a naštvaných pohledů spolužáků. Je mu to jedno, ale jakmile se dostanu do jeho blízkosti já, něco se změní. Háže na mě pohledy plné neidentifikovatelných pocitů, vrývá se jimi do mého těla. A když někdy na ten pohled narazím, připadám si jako motýl lapený v síti. Jako zhypnotizovaná na něj dokážu jen zírat a on se tím pokaždé dobře baví.

Gee vyvádí jako splašená. Ano, vypadá lehce nebezpečně, ale pochybuju, že by mi mohl něco udělat. Mimo školu jsem ho nikdy neviděla. Nevím, kde bydlí, co dělá ve volném čase. Jako by přijížděl do školy odnikud a zase se tam vracel.

V jeho přítomnosti stačilo, abych věděla, že je někde poblíž, jsem byla podrážděná, znervózňoval mě, a odnášeli to ostatní. Nejvíc Aaron, na kterého jsem byla obzvlášť protivná.

Pokaždé jsem se mu chtěla omluvit, ale pak se zase zjevil Cullen a já vyletěla jako čertík z krabičky.

„Zlato, musíš ho ignorovat. Je to jen nějaký protiva. I když zatraceně sexy,“ zasnil se Harry. Hodila jsem po něm ublíženým pohledem. „Promiň, ale ten jeho zadek by stál za hřích, no řekni sama.“

Nechtěla jsem rozebírat Cullenův zadek, bylo mi jedno, jaký je. Byl pevný a k nakousnutí, ale to jen tak mimo.

„Neříkala jsi, že vaši jednou na víkend pryč? Pozvi Aarona na romantickou večeři, oblékni si něco svůdného a je tvůj. Pomůžu ti to připravit. Uvidíš, že zapomene na všechno, co se dělo,“ zakřenil se.
„To není tak špatný nápad. Už dlouho jsme spolu nebyli sami. Jsi hlavička, Harry,“ pochválila jsem ho.
„To se o mně ví,“ mrknul a odešel na další hodinu.

Já jsem počkala na Jamie a společně jsme vyrazily na ekologii.

„Tak jsme se Simonem přemýšleli a napadlo nás, že bychom mohli vyrazit na další výpravu. Hlásí docela slušné počasí, tak by byla škoda toho nevyužít,“ řekla.
„To je super nápad, ale tenhle víkend se mi to nehodí. Chci si usmířit Aarona.“
„Všimla jsem si, že něco není v pořádku? Co se stalo?“ zajímala se.
„Ale nic extra, jen jsem byla trochu protivná. Nevím, co to se mnou je.“

Jen jsme došly do učebny a posadily se na naše obvyklá místa, zaznamenala jsem vedle sebe pohyb. Nemusela jsem se otáčet, abych věděla, kdo to je. Taky mi dost napověděla Gee, která se zjevila přímo přede mnou a křičela na mě, ať rychle vypadnu, než bude pozdě. Nerozuměla jsem jí. Ale musím přiznat, že její chování mě opravdu trochu vykolejilo. Nikdy takhle nevyváděla.

„Zdravím,“ ozvalo se mi těsně u ucha. Lehce jsem sebou trhla, nečekala jsem to. O co mu sakra jde? Nereagovala jsem, tu radost mu neudělám. Jamie si nás nevšímala, o něčem se bavila s holkou vedle sebe.

„Koukám, že mě taky ráda vidíš, to jsem rád.“ Stále jsem zarputile mlčela. Gee ječela, nadávala mi, vyhrožovala a já ji nemohla okřiknout nebo něco, protože bych ve třídě plné lidí vypadala jako blázen. A navíc jsem nemohla odejít, protože hodina začala.

I když profesor vykládal, cítila jsem na sobě Cullenův pohled. Ten idiot si mě nestydatě prohlížel. Nervózně jsem si pohrávala s tužkou, až mi nakonec vypadla z prstů přímo na zem. Chtěla jsem se sehnout, ale než jsem to udělala, objevila se mi před obličejem bledá ruka a tužku mi podávala.

Vyškubla jsem mu ji, ale přitom se letmo dotkla jeho prstů. Bylo to, jako by mnou projel elektrický proud, ale ne nepříjemné. Jemně mě zašimral v konečcích prstů a postupoval rukou dál.

Co mě překvapilo, byla teplota jeho ruky. Byla studená, ne byla přímo ledová. Taková zima v učebně nebyla, ba naopak, bylo tu docela teplo.

Neovládla jsem se a přece jenom mírně pootočila hlavu. Můj pohled se střetl s jeho. Tmavé oči mě lapily a koutek úst se mu vytáhl do arogantního, ale přesto naprosto neodolatelného úsměvu.

Bello, okřikla jsem se v duchu. Zbláznila ses. Není neodolatelný, je to debil první třídy. Hlasitě jsem vydechla nosem, podařilo se mi zavřít oči a opět věnovat pozornost profesorovi.

Když skončila hodina, zvedla jsem se a s Jamie jsme odcházely na parkoviště. Zašilhala jsem na místo vedle sebe, ale bylo prázdné. Ten kluk byl vážně divnej.

Na parkovišti už byli všichni včetně Aarona, takže jsem mohla začít se svým plánem.

„Lásko.“ Přivinula jsem se k němu a objala ho kolem krku. Zdál se pořád trochu naštvaný, tak jsem se vytáhla na špičky a políbila. Tomu nedokázal vzdorovat a polibek mi vrátil.

„Jestli se tu budete ocucávat, tak já jdu,“ křikl na nás se smíchem Harry.
„Tak si jdi,“ řekla jsem a dál se věnovala Aaronovi.
„Ty jsi na mě tak ošklivá.“ Zdálo se, že natahuje, ale bylo mi to fuk. Když viděl, že ho stejně nevnímám, přestal s tím divadélkem a povídal si s ostatními.

„Co se děje?“ vydechl Aaron, když jsem se trochu odtáhla.
„Vím, že jsem v poslední době trochu mimo, tak jsem to chtěla napravit,“ přiznala jsem barvu. „A mám překvapení,“ usmála jsem se na něj. V jeho očích se objevila jiskřička zájmu.
„Mám rád překvapení, hlavně ty tvoje,“ potvrdil můj úsudek. Políbila jsem ho na tvář a přiblížila se k jeho uchu. Mezi zuby jsem stiskla jeho ušní lalůček a Aaron mě k sobě přitiskl blíž. Jeho dech se zrychlil a pokusil se najít moje rty, ale nedovolila jsem mu to.

Laškovně jsem se usmála a zašeptala mu o ucha.
„Naši jednou na víkend pryč.“ To už mě strhl do své náruče a vášnivě líbal.

„Ale no tak, děti, nebudeme se tu převádět, ne?“ dělal si z nás srandu Wayne.
„Přesně tak, kazíte nám tady ty nejmladší!“ přidal se k němu Harry a se smíchem překryl oči Waynovi, který ho s pohrdavým odfrknutím odstrčil. Objala jsem Aarona kolem pasu a přitiskla se na jeho hruď. Víkend bude perfektní.

Jak jsem se tak tulila k Aaronovi, všimla jsem si Cullena. Stál u toho svého nablýskaného fára a šklebil se na mě. Jeho oči pohrdavě přejížděly po Aaronovi. Pak se zastavily na mě, zvedl obočí a prstem naznačil, abych šla k němu. To tak. Víc jsem se přimkla k Aaronovu pevnému tělu a toho magora ignorovala.

Když jsem na jeho místo podívala asi za minutu, bylo prázdné.

Tu noc jsem poprvé spala klidně. Bez strachu, co by se mohlo stát nebo co se děje za naším domem. A důvod? Nikdo nečučel do mého okna. Čekala jsem do jedenácti hodin, každých pět minut vykoukla nenápadně zpoza záclony, ale nikdo se neobjevil.

Asi ho to přestalo bavit. Tím líp pro mě.

Ve čtvrtek bylo konečně pravé, jarní počasí, svítilo sluníčko, ptáci zpívali a já měla létavou náladu. Chtělo se mi tančit a zpívat. Všichni si ze mě dělali srandu, ale nevadilo mi to. Moje rozpoložení ještě vylepšil fakt, že ten idiot Cullen nepřišel.

Ten den nemohlo nic zkazit. To jsem si aspoň říkala. Omyl, ne nadarmo se říká, neříkej hop, dokud nepřeskočíš.

Seděla jsem zrovna u večeře a cpala se, až se mi dělaly boule za ušima, když přišel táta z práce. Vypadal unaveně. Složil se na židli a odmítal se hnout.

Okamžitě jsme ho s mamkou zavalily otázkami. Co se stalo? Co dělal? A podobně. Jen si povzdechl.

„Ále, nějaký turista prý v lese viděl medvěda, který trhal člověka. Celý den jsme procházeli místo, které udal, ale nenašli jsme vůbec nic. Tělo, krev, prostě nic.“
„No díky, tak a jsem po večeři,“ znechuceně jsem odstrčila talíř.
„Snad jsem toho tolik neřekl, ne?“ bránil se táta.
„A jak jste to vyřešili?“ zajímala se máma a našeho sporu si nevšímala.
„Zatím nijak. Ale kdoví, co viděl. Bylo to v noci, možná něco popili, ale přiběhl pěkně vyděšený.“
„Jestli je tu nějaký nebezpečný medvěd, měl by se o to někdo postarat,“ povídala mamka.
„Miláčku, klid, určitě to nic nebylo. Možná jen vyplašil nějaké zvíře a už v tom viděl medvěda. Po takovém souboji bychom museli najít stopy a ten člověk by to určitě nepřežil. Došlo k omylu, nedělej si s tím hlavu,“ uklidňoval mamku. „Tak, co máme k večeři?“ změnil téma a nechal si od mamky naložit pořádný kopec.

Odporoučela jsem se k sobě, kde jsem se natáhla na postel a přemýšlela. To, co táta popisoval, mi něco připomínalo. Něco, co jsem zažila na vlastní kůži.

Nemyslela jsem si, že měl dotyčný vidiny. Je možné, že se stalo něco podobné, co mně? Já nemám tušení, co se stalo s mým zachráncem, ale že by přemohl medvěda? Po tom, co jsem dneska slyšela, bych tomu docela věřila. Třeba s ním bojoval znovu.

Bello, mysli, něco takového není možné, křičelo na mě moje racionální já.

Jen jsem nad sebou zavrtěla hlavou a automaticky se šla podívat z okna.

„Ach jo,“ zaúpěla jsem. To si ze mě někdo dělá srandu, ne? Dostala jsem vztek. Otevřela jsem okno dokořán.
„Co po mně chceš?“ zakřičela jsem na tu osobu. Tmavá postava zvedla hlavu a podívala se na mě.
„No co koukáš? Jestli něco chceš, tak přijď, ale tohle schovávání je fakt na nic,“ volala jsem dál. Ten divňous tam pořád stál a koukal. „Víš co?“ Nečekala jsem na odpověď, protože jsem věděla, že bych se jí stejně nedočkala. „Mám skvělý nápad. Půjdu za tebou, jo? Třeba si pokecáme,“ zabrblala jsem.

Byla jsem v ráži, takže jsem nad svým jednáním vůbec nepřemýšlela. Seběhla jsem schody a vydala se k zadním dveřím.

„Bello,“ zastavil mě mámin hlas. „S kým jsi to mluvila? A proč jsi u toho tak křičela? Jestli jsi telefonovala s Aaronem, věř, že do telefonu můžeš mluvit normálně a on tě i přesto uslyší,“ usmála se mile.
„Hm, díky za radu,“ zahučela jsem.

Rozrazila jsem dveře a vyběhla k lesu. Tak kde jsi. Už byla docela tma, nakukovala jsem za každý strom. Strach jsem neměla, byla jsem tak rozčílená, že na něj už nebylo místo.

„Vylez, ty srabe!“
„Já tě najdu, mně se jen tak neschováš,“ vyřvávala jsem jak na lesy a vlastně to byla pravda.
„Jestli nemáš ani odvahu se ukázat, tak sem už nelez,“ prskla jsem. „Teď jdu spát, dobrou!“

Nedbala jsem rodičů, kteří mě častovali nechápavými pohledy, a mašírovala přímo do koupelny. Tam jsem stála asi čtvrt hodiny pod sprchou a snažila se uklidnit. Takhle nakrknout mě dokáže málo co a málo kdo.

Z okna už jsem se nepodívala, kašlu na něj.

Šup do postele, peřinu přes hlavu a úlevný spánek.

 


 

Bella se nám trochu rozvášnila. Co vy na to? O co asi jde Edwardovi?

Moc děkujeme za komentáře a v případě, že byste nám chtěli věnovat další, se zlobit určitě nebudeme.:)

 


 

6. kapitola     Danca95     8. kapitola

zuzka88



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Mountain Mystery - 7. kapitola:

 1
28.12.2011 [21:56]

alicecullen105 Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!