Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Mountain Mystery - 30. kapitola

vps_07


The Mountain Mystery - 30. kapitolaVšechno se zdá dokonalé. Ale je to vážně tak? Opravdu se všechno vyřešilo? Nebo je rozluštění té pravé hádanky teprve čeká? Pěkné počtení přejí vaše vděčné autorky, zuzka88 a Danca95. :-)

30. kapitola

„Nepojedeme už?“ zašeptala jsem Edwardovi do ucha. Byli jsme s Harrym a Waynem v restauraci. Stále oficiálně neoznámili, že jsou pár, ale podle mého úsudku by to poznal i slepý. Usmívali se na sebe jak dvě sluníčka.

„Nechci, abys kvůli mně zanedbávala ostatní. Kdy jsi naposled byla takhle s Harrym? A kdy jsi naposled byla celý den doma? Sotva tam spíš,“ upozornil mě na jistá fakta. Ano, doma jsem bývala málokdy. Raději jsme s Edwardem jezdili k němu do srubu nebo do domu. Lépe se mi tam učilo a co víc, byla tam i lepší společnost.

„Vždyť jsme sotva přišli, zlato,“ ohradil se Harry, který naši konverzaci zaslechl. „Málem bych si myslel, že jsi na mě naprosto zapomněla.“

„Promiň. Někdo mě hold dokáže velmi rozptýlit,“ řekla jsem nevinně.

„Jen to nesváděj na Edwarda,“ mávl nade mnou rukou Wayne a raději se zahloubal do jídelního lístku. Když přišla servírka, první, na koho se obrátila, byl Edward. Ten ji bohužel zklamal, protože si nic neobjednal.

„Vážně pro vás nemohu nic udělat?“ ptala se sladce a nakláněla roztomile hlavu na stranu. Ještě kousek a vykloubí si ji, pomyslela jsem si.

„Ne, děkuji,“ odpověděl zdvořile. Díval se na mě, takže jsem raději odvrátila hlavu, aby neviděl můj výraz. Nejradši bych jí totiž vyškrábala ty její perfektně nalíčené oči!

„Ale když se rozmyslíte, dejte mi vědět, ano? Máme skutečně dobrou nabídku,“ usmála se na něj a pohodila blonďatými vlasy. Pak stočila pohled na mě. Ten už nebyl tak přátelský a bez úsměvu si zapsala moji objednávku. Harryho přejela stejným způsobem jako mě, ale u Wayna se opět zastavila.

„A ještě něco jiného bych vám mohla donést?“ zeptala se sladce, když si zapsala jeho objednávku. Harry naproti mně ztuhl a mrazivě se na ni podíval. Edward vedle mě se začal tiše chechtat, takže jsem ho šťouchla loktem, což trochu zabolelo. Když si ta svatá duše všimla jeho pohledu, raději to vzdala, a vzdálila se slovy, že objednávku nám doručí co nejdříve. Ten bídák vedle mě se stále ještě tiše chechtal, tak jsem si ho přestala všímat a raději jsme se věnovala klukům.

„Bells, včera jsem potkal tvého tátu s tím jeho novým kolegou. Šli na bowling. Ti dva se nějak skamarádili, nemyslíš? Nikdy jsem takhle tvého otce neviděl, že by šel s někým z práce,“ oznámil mi Wayne, když nám bylo doneseno jídlo. Věděl to moc dobře, protože jeho otec s tátou chvíli pracoval. Jednu chvíli tady byla nouze o zaměstnání, a tak táta nabídl pomocnou ruku.

„Myslíš s Ianem?“ zeptal se ostražitě Edward. Všechen smích byl najednou ten tam.

„Jo, to bude patrně on,“ přikývl Wayne a dál se tím nezabýval. Ale já si moc dobře všimla výrazu, který měl Edward a přeběhl mi mráz po zádech.

„Něco se děje?“ zeptala jsem se šeptem, aby to mohl slyšet jen on.

„Ten chlap se mi nelíbí. Navíc Alice ho nevidí a jeho myšlenky jsou pro mě taky tabu,“ mumlal podrážděně, že jsem mu sotva rozuměla.

„Nevidí? Myšlenky?“ podivila jsem se zmateně.

„Tak tohle jsem ti ještě neřekl,“ pousmál se zamyšleně. „Až po večeři.“

___

 

„Já čekám,“ připomněla jsem se, když jsme vyjeli od restaurace. Nakonec se večer povedl, byla jsem ráda, že jsme šli, protože jsem takhle s kluky dlouho nikde nebyla. V tu chvíli jsem měla pocit, že je prostě všechno perfektní, nic nemá chybičku.

„Vzpamatovala ses už z toho, že máš za přítele upíra, je to tak?“ začal s úsměvem na tváři.

„Jistě. Za kamarádku mám ducha, takže tohle bylo to nejmenší,“ přikývla jsem pobaveně.

„Fajn. Tak se teď smiř s tím, že někteří upíři do svého života dostanou i zvláštní schopnosti.“

„Schopnosti?“

„Abych to upřesnil… Já získal čtení myšlenek a Alice vidí budoucnost,“ otočil na mě hlavu s úsměvem.

„Čtení myšlenek?“ zeptala jsem se opět velmi inteligentně. Takže on mi celou dobu viděl do hlavy? No to snad…!

„Má to svoje výhody,“ stočil zrak opět na silnici. Já se neodvážila byť jen okem o něj zavadit! Moje myšlenky! Člověk si myslí, že je má v bezpečí, že o nich ví jen on a ono ne! Edward si všiml mého výrazu a rozesmál se.

„Neboj se, tvoje mysl mě vždycky fascinovala,“ snažil se mě uklidnit, což se mu nedařilo, protože jsem v tom slyšela menší ironii.

„Vážně? To ráda slyším!“ odsekla jsem naštvaně.

„Tím jsem myslel, že tvoje myšlenky neslyším,“ smál se dál. Zarazila jsem se.

„Vážně je neslyšíš?“

„Bohužel. Ale hrozně moc bych chtěl, když tě vidím, jak se čertíš. Stydíš se za svoje myšlenky?“ šibalsky na mě mrkl a opět upřel pohled na silnici. Já pouze trhla rameny. Abych pravdu řekla, kdyby je slyšel, tak bych se za ně asi občas styděla!

„Takže ty neslyšíš Iana?“ změnila jsem směr tématu daleko ode mě.

„Ne, a to mě trochu znervózňuje. Ani Alice ho nedokáže vidět ve svých vizích. A vzhledem k tomu, že se mi zdá nebezpečný, je to frustrující. Potřeboval bych vědět, na co myslí, nebo co plánuje. Tvůj otec s ním tráví docela dost času.“ Jen to zmínil, vzpomněla jsem si na to, jak se tvářila Gee, když jsme se Ianem poprvé viděli. Nemohl to být dobrý člověk, když Gee takhle vyváděla. A můj otec je s ním každý den!

Překvapilo mě, že Edward zastavil před naším domem.

„Už je to dlouho, potřebuju si skočit na lov,“ řekl omluvně. „Slib mi, že na sebe budeš dávat pozor! Pokusím vrátit se co nejdříve. Děsím se toho, co by se tady mohlo stát.“

„Budu se snažit. Kdy se vrátíš?“

„Doufám, že někdy zítra v noci. Ale je dost možné, že si to trochu zkrátím. Budeš mi chybět.“ Prudce mě objal a políbil do vlasů.

____

Protáhla jsem se na posteli a přemýšlela, co dneska budu asi tak dělat. Učit se mi nechtělo, rozhodně ne v tak krásnou a slunečnou sobotu. Příroda mě přímo lákala, abych si vyšla na procházku. To mi ovšem překazila máma. Když jsem přišla do kuchyně, všude bylo spoustu věcí a skvěle to tady vonělo.

„Copak to tady voní? My čekáme hosty?“ ptala jsem se a šla za vůní, abych tu dobrotu mohla ochutnat. Mamka mě plácla přes prsty, když jsem se natahovala do hrnce pro její dokonale opečené kuřecí kousky.

„Necháš to! Počkej si na oběd,“ kárala mě se smíchem.

„On někdo přijde?“ ptala jsem se podruhé.

„Ano, tatínek pozval Iana na oběd. A na večer pro nás zarezervoval stůl v nějakém baru,“ řekla nadšeně a zamíchala cosi v hrnci na vařiči.

„Tak si to večer užijte,“ popřála jsem jim a snažila se, aby to znělo co nejvíce věrohodně.

„Víš, holčičko, prý je to pro nás všechny. Prý zrovna ty, mladá dívka, bys měla občas vyrazit do nějakého klubu,“ otočila se na mě s omluvným úsměvem.

„Proč jste mi to neřekli dřív? Aspoň bych si připravila nějakou výmluvu!“ zaúpěla jsem. Rozhodně se mi nechtělo s tím chlapem někam do klubu! Stačilo, že se mnou bude sdílet jeden stůl při obědě. A i to pro mě bylo moc!

„Zlatíčko, ale ty jsi tu poslední týden skoro vůbec nebyla. Chápu, že jste s Edwardem zamilovaní. Ale pak si nesmíš stěžovat.“

„Vážně se z toho nevykroutím?“ Nahodila jsem ten nejsmutnější pohled, ale byl mi naprosto k ničemu. Fajn! Vlastně, jiný program jsem neměla, tak jsem měla aspoň možnost si tohohle podivína trochu proťuknout. Jen jsem nechápala, proč se on zrovna zajímá o mě.

Ty pohledy, kterými mě častoval během oběda, mi nebyly vůbec příjemné. Seděl naproti mně a kdykoli jsem si myslela, že ho budu jen tak nenápadně okukovat, abych vyčetla něco z jeho řeči těla, vždycky se na mě prudce otočil a přimhouřil oči. A rodiče si ničeho nevšimli. Byli z něho naprosto hotoví. Mamce neustále lichotil a táta? Ian si ho omotal kolem prstu. Tipovala jsem, že kdybychom žili v době asi tak před pěti sty lety, patrně by mi ho vnutili za ženicha! Když se ochotně zvednul ze židle, že uklidí i špinavé nádobí, máma se na mě vyčítavě podívala. Raději jsem se to zhostila já. Byla jsem v podstatě vděčná, protože jsem se mohla vyprostit z toho jeho děsného ovzduší.

„Muselo tady být krásně dětství, Isabello,“ ozval se za mnou jeho hlas a já se úlekem málem vyskočila. Myla jsem zrovna nádobí, takže je logické, že jsem se pocákala. Nervózně jsem se otočila a ztuhla. Najednou se zdál děsivý, až mi trochu připomínal nějakého psychopata. Přesladce se usmíval, opíral se o kuchyňskou linku jen pár kroků ode mě a zvedl jedno obočí, když jsem se na něj podívala. Ale nejvíc mě děsila Gee, která se vedle něho objevila a jen se na něj bezmocně koukala.

„B-Bello, prosím,“ zakoktala jsem se, jak se mi krk stáhnul strachem. Odloupl se od linky a udělal jeden krok nepatrně ke mně. Plížil se jak zloděj. Gee ho pozorovala a beze slova se přemístila ke mně.

„Je tady krásná příroda, že? Spousta potůčku, řek… a jezer.“ Chodil stále v oblouku kolem mě, až jsem měla pocit, že kolem mě krouží jako žralok kolem své kořisti.

„Kde máš rodiče?“ zašeptala Gee a stále ho pozorovala. Já se nevzmohla na odpověď ani jednomu.

„Určitě to tady máš prochozené křížem krážem. Vsadím se, že jako malá jsi tady pobíhala jako divoženka, nemám pravdu, Isabello?“ Mluvil stále tak přeslazeně, až se mi z toho dělalo špatně. Zmenšil oblouk a opět začal kroužit.

„Tvoji rodiče mi říkali, že jezdíš se svými přáteli na výpravy, tak bys mi mohla ukázat nějaká místa, co ty na to?“ S těmi slovy se přiblížil úplně.

„Bello, nedovol mu to. Drž se od něho. Tohle je něco jiného než s Cullenem,“ šeptala Gee, snad jako by se bála, že ji uslyší.

„Běžte ode mě,“ zašeptala jsem se a chtěla se odsunout podél linky. Nedovolil mi to. Ruce si položil vedle mých boků, takže jsem byla v pasti.

„Sakra, ať táhne!“ vykřikla najednou Gee.

„Ale, ale, ale. Maličká se snad bojí? Nejsi ta, co mi všechno zničila, takže se nemáš čeho bát. Jen se chovej slušně, hm?“ naklonil se ke mně a šeptal. Bylo mi to nepříjemné, snažila jsem se jeho paže odsunout, což jsem neměla dělat.

„Řekl jsem slušně,“ zavrčel mi u ucha děsivý hlas. Byl mi povědomý. I hned se mi vybavila ta děsivá noc. Přesně takhle zněl hlas, který mi sděloval ta zatracená slova, která mě od té doby pronásledují!

„Bello, zakřič na své rodiče. Hned! Tohle se nesmí stát!“ vyváděla Gee a snažila se bušit pěstmi do Iana. Byla jsem z ní zděšená. Takhle se nikdy nechovala. Už jsem se nadechovala, ale on mi zacpal pusu rukou.

„Opovaž se jen pípnout a skončíš jako -“ V tu chvíli se ozval zvonek. Ian ztuhl a zaposlouchal se.

„Dobrý den, jsem Alice Cullenová, sestra Edwarda. Můžu mluvit s Bellou?“ ozvalo se z haly. Neváhala jsem ani minutu, využila nepozornosti Iana a vytrhla se mu. Utíkala jsem, co mi nohy stačily, a vletěla jsem přímo do Aliciny náruče.

„Ach, Alice! Ani nevíš, jak ráda tě vidím!“ zašeptala jsem jí do ucha a měla co dělat, abych se nerozbrečela.

 


Tak jak zareagujete na Iana? Co bude zač? :-)

Dostaly jsme se až ke třicáté kapitole, takže bychom Vám rády poděkovaly, že jsme se díky Vám dostaly tak daleko. Doufáme, že jste s námi spokojeni. My s Vámi ano! :-)

Tahle kapitola je jen a jen pro Vás. Vás, kteří komentujete, a i pro Vás, kteří jen čtete. Ceníme si toho, neboť by povídka bez čtenářů neměla smysl! Ani netušíte, jak nás všechny vaše komentáře těší, ať už jsou zamyšlené, smutné či radostné! Dodávají nám inspiraci, protože víme, že máme pro koho psát. Děkujeme! :-)


29. kapitolaShrnutí zuzka8831. kapitola

Shrnutí Danca95



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Mountain Mystery - 30. kapitola:

 1
01.04.2012 [22:22]

sunnyflowerfuj, také šoky....
Ja dnes nezaspím- za oknom mi bude číhať Ian...

29.12.2011 [11:10]

alicecullen105k čertu s Ianem Emoticon

1. kamčí
01.10.2011 [22:59]

co je to za zmetka Emoticon
doufám že s ním už někdo pořádně vyběhne

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!