Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Mountain Mystery - 15. kapitola

The Mountain Mystery - 15. kapitolaPo trochu delší době je tu další díl The Mountain Mystery. Moc se omlouvám, že to tak trvalo, ale nějak jsem se do toho nemohla dostat. Snad Vám to kapitolka vynahradí. Příjemné čtení přeje zuzka88 a Danca95:)

15. kapitola

Divadlo… co na sebe? Kdy já naposledy byla na nějaké takové akci? Zamyslela jsem se. Hmm, asi perníková chaloupka na základní škole. Krásné představení, jen co je pravda. Zasmála jsem se. Tenkrát to byl vážně zážitek, bylo to ještě s Gee. Všichni jsme byli vyfešákovaní, jako kdybychom šli vítat prezidenta. Holky měly šaty, kluci košile a kravaty, které si neustále tahaly dolů. Seděli jsme v hledišti a neustále někdo pobíhal sem a tam. Učitelka nás nabádala ke klidu, ale bezúspěšně. Aspoň my dvě jsme jí chtěly udělat radost a seděly jsme vzorně s nohama u sebe, jak mi doma radila mamka. Prý velké holky v sukních takhle sedávají a já rozhodně byla velká holka. Na hlavě jsem měla dva zapletené culíky, stejně jako Gee a nedočkavě jsem sledovala pódium stále schované za oponou. To čekání byla nuda. Avšak jen do chvíle, kdy mě někdo zatahal za culík. Naštvaně jsem se otočila, co to má jako být? Na sedadle za mnou seděl Peter Jankins a vypadal, že nic zajímavějšího než strop divadla nikdy neviděl. Obrátila jsem se zpět, ale zatahání se opakovalo.

„Ty,“ začala jsem, ale místo toho se mi něco přilíplo na rty, byl to jen okamžik. Vyjeveně jsem zírala do Peterových očí. Hned se odtrhl a zrudnul. Ještě dnes jsem viděla jeho barvu zralého rajčete. Zaraženě jsem si zase pořádně sedla a přemýšlela, co se to stalo.

Já dostala pusu!

S Peterem jsme pak kolem sebe chodili jako dva cizí lidé. Kdykoliv se naše oči střetly, uhnuli jsme pohledem a zčervenali. Celá třída z nás měla srandu, protože to samozřejmě každý viděl. Ale zážitek to teda byl. Byla jsem jedna z prvních holek, která dostala pusu a připadala jsem si tak… dospělá a nad věcí.

Peter je teď ženatý a očekává narození prvního potomka. Bavíme se už normálně. Divadlo bylo zapomenuto, aspoň jsme se tak oba tvářili.

To byly časy. Teď jsem měla pocit, že se mi všechno hroutí pod rukama. Vztah s Aaronem byl na bodu mrazu. Odcizovali jsme se stále víc a víc. Mrzelo mě to, to ano, ale ten pocit zoufalství a naštvanosti se nedostavil. Bylo to spíš zklamání.

Ale to je teď jedno. Musím se rychle připravit, jinak půjdu v teplákách.

Nakonec jsem zvolila jednoduché černé šaty na ramínka s balónovou sukní. Zhnuseně jsem si odfrkla nad botami s podpatkem, ale usoudila jsem, že tenisky k tomu vážně nepůjdou. Ještě svetřík a hotovo. V koupelně jsem si dala lehký make-up, který používám jen ve výjimečných případech a vlasy nechala volně vlnit po zádech.

Hotovo! Hned jak jsem si to pomyslela, zazvonil zvonek.

Otevřela mamka a živě si s Harrym a Waynem povídala. Sešla jsem ze schodů. Harry si písknul, a přejel mě pohledem, Wayne se usmál a máma se na mě dívala tak zvláštně. Wayna s mámou jsem nechala, ale Harryho jsem pořádně šťouchla do žeber.

„No co? Sluší ti to,“ bránil se. To určitě, viděl mě už tolikrát.
„Hahaha.“
„No vážně, možná bys sukně a šaty mohla nosit častěji, zdůrazňuje to tvoji postavu a věř, že se nemáš za co stydět,“ pochleboval mi dál. Byla jsem z toho mírně v rozpacích, takže jsem se rozloučila s mamkou a už letěla ze dveří.

Jeli jsme sami tři. Prý půjde ještě jeden jejich kamarád, ale s ním se sejdeme na místě. Byla jsem zvědavá, kdo to je, myslela jsem, že Harryho kamarády znám, ale když jsem se na něj ptala, odbyl mě slovy, že ho neznám.

Wayne mi gentlemansky uvolnil přední sedadlo. Celou cestu mě s Harrym bavili, dost jsem se nasmála. Všimla jsem si, jak se na sebe dívají. Byli jasní oba dva. Jen pohled stačil. Bylo to jako s Peterem, taky jsem věděla, že mě tahal za ty culíky on.

Vzájemně se doplňovali, jeden za druhého dokázal dokončit větu… přišlo mi to roztomilé a záviděla jsem jim. Závist je ošklivá vlastnost, ale člověk se jí neubrání. Taky jsem si takový vztah přála. Ani když jsme byli s Aaronem na začátku, nebylo to takové. Bylo to nádherné, byla jsem strašně zamilovaná a užívala si každý okamžik s ním, ale když jsem to porovnávala s těmahle dvěma, něco nám tam už tehdy chybělo. Možná se to právě teď projevuje.

„Bello, haló. Divadlo je v budově, tady toho moc neuvidíš,“ smál se mi Wayne. No tak jsem se chvíli zamyslela. Jim se to snad nestalo? Vystoupila jsem, do obou se zavěsila a vyšli jsme k majestátní budově anchoragského divadla.

Předpokládala jsem, že budeme čekat na toho jejich záhadného kamaráda, ale nestalo se. Vešli jsme dovnitř a nechali se uvést na místo. Harry s Waynem seděli jinde, takže jsem byla nucena se s nimi rozloučit. Moje místo bylo v lóži, wau. Byla úplně prázdná. Vyzkoušela jsem všechny židle, abych se ujistila, že si vyberu tu nejlepší, a když jsem konečně seděla, rozhlédla jsem se kolem sebe. Celé divadlo jsem měla jako na dlani. Zamávala jsem na Harryho a Wayna, kteří seděli prakticky pode mnou.

Hlediště se pomalu plnilo. Diváci si prohlíželi programy, nebo se bavili se známými. Ze všech stran se ozýval šum hlasů, i když slovům nebylo pořádně rozumět.

Tak kde je? Záhadný kamarád se nedostavil ani do doby, než zhasla světla. Ten asi nepřijde, pomyslela jsem si a v tu chvíli vedle mě vrzla židle. Opona se rozevřela a hra začala. Nechtěla jsem se rozptylovat, tak jsem jen očkem zavadila o místo, kde seděl ten kluk a málem ze své židle spadla.

Cullen? Co ten tu dělá? A samozřejmě Gee, ta tu nejspíš není kvůli divadelnímu zážitku.

Cullen, ehm, Edward se na mě zářivě usmál a věnoval se představení.

Harry, tohle si vypiješ! Pára mi šla z uší. Nasupeně jsem se podívala na ty dva intrikány pod námi a zachytila Harryho omluvný pohled. Pozdě, ty zrádče.

A měla jsem po divadle. Nedokázala jsem se soustředit. To teda pěkně děkuju!

Prsty jsem pevně svírala zábradlí a oči upírala na pódium, kde se několik umělců snažilo zaujmout mou pozornost. Bohužel. Pro ně i pro mě. Jediná osoba, která měla moji plnou pozornost, a to i přes moji nelibost, seděla vedle mě.

Cullen se zdál plně zaujat hrou a ničeho jiného si nevšímal. Dokonce si odpustil svoje rádoby vtipné a drzé poznámky.

Najednou sál zalilo žluté světlo, až jsem si musela zakrýt oči. Diváci tleskali a opona se zavřela. Že by to byl konec? Nějak rychle, ne? Trochu nechápavě jsem se rozhlédla kolem sebe a narazila na Cullenův upřený pohled.

„Přestávka,“ řekl a mrknul na mě. Jak je možné, že pokaždé odhadne, co si myslím? Přece nejsem tak čitelná.

S trhnutím ramen jsem se zvedla a vyšla do foyer. Rozhodla jsem se najít Harryho a pořádně mu to vytmavit. Nemusela jsem daleko, stačilo zabočit a už jsem viděla, jak si to ke mně s Waynem míří. Házel na mě kukuč smutného štěněte, ale tentokrát to se mnou nic neudělalo. Div jsem se k němu nerozběhla a nepustila se do něj.

„Co to má znamenat?“ vyjela jsem.
„Trochu se ztlum, není to slušné,“ upozornil mě. On mi tu bude vykládat, že to není slušné. Koho bych svou řečí mohla urazit? Rozhlédla jsem se a narazila na Edwardův pohled. Jo, jasně. Zkusím to tedy jinak.
„Harry, zlato,“ řekla jsem až přehnaně sladce. „Mohla bych s tebou na chvilku mluvit?“ Otočila jsem se na naše společníky. „Omluvíte nás?“ Nečekala jsem na jejich reakci a čapla Harryho za loket. Odvedla jsem ho od nich dost daleko, aby se bál, že to bude Cullena pohoršovat.

„Tak povídej a doufám, že máš hodně dobrou výmluvu, protože…“
„Uklidni se,“ přerušil mě. „Vím, že jsem ti to měl říct, ale bál jsem se, že bys pak nešla.“
„Tos uhodl,“ prskla jsem.
„Ale tys říkala, že by ses k němu možná mohla začít chovat líp. Tohle je perfektní příležitost. On byl jediný, koho jsem sehnal.“
„To jsem sice říkala, ale,“ začala jsem, ale on mi do toho zase skočil.
„A nezapomeň taky na tu kytku,“ připomněl mi. „Teď půjdeme zpátky a ty se budeš chovat slušně a užiješ si zbytek večera. A přestaň se tvářit, jako by tě mučili,“ nařizoval.
„Taky, že jo,“ zavrčela jsem.
„Divadlo je přece zábava. Nebuď jak malá.“ Na to jsem nic neřekla, protože jsme došli k Waynovi a Cullenovi.

Chtěla jsem Harrymu udělat radost, tak jsem se mírně usmála, spíš se o to pokusila. Za výsledky neručím.

Ti tři si povídali jako staří známí, Cullen jen sršel vtipem a úsměvy, já byla spíš tichý pozorovatel. Chvíli jsem přemýšlela o tom, chvíli zas o tamtom, ale nic pořádnýho z toho nevylezlo. Hlavními aktéry Aaron a Cullen.

„Dovolíš?“ vyrušil mě z přemýšlení melodický hlas. Zaostřila jsem na jeho původce. Cullen mi nabízel rámě. Lidé se pomalu trousili kolem nás a chodba se postupně vyprazdňovala. Ani Harry s Waynem tu nebyli.

„Jdeme?“ zeptal se znovu. Se sebezapřením jsem se do něj zavěsila.

„Harry to nemyslel špatně,“ zastal se mého nejlepšího přítele. Povzdechla jsem si.
„Já vím.“
„Snad ti moc nevadí, že jsem tu já?“ zajímal se. Podívala jsem se na něj. Na tváři mu pohrával mírný úsměv, jakoby přesně věděl, co si o jeho přítomnosti myslím.
„Myslím, že to přežiju,“ zašklebila jsem se.
„To jsem rád. Nerad bych ti zkazil večer.“
„Hmm.“

Pomohl mi sednout si a pak se mě ptal, jak se mi hra líbí a podobně. Byl jako vyměněný. Takový ohleduplný, zdvořilý, milý. Bylo to… divný. Takového Edwarda jsem neznala. Ale na druhou stranu se mi líbil. Mohla jsem s ním mluvit úplně normálně, aniž bych se musela obávat jeho jízlivých řečí a kousavých poznámek.

Opět se setmělo a začalo druhé dějství. Konečně jsem se mohla plně věnovat hře. Musela jsem uznat, že je to vážně povedené dílo. A na konci… na konci mi i ukápla slza. Zachytila jsem Edwardův zkoumavý pohled. Rychle jsem odvrátila obličej. Nemusím mu ukazovat, že mám nějaké slabosti, kdo ví, kdy toho využije.

Pod bradou jsem ucítila jemný ledový dotyk, který mě donutil zvednout hlavu. Moje oči se i v tom přítmí střetly s jeho tmavými studánkami. Palcem mi něžně setřel slzu a pak mi jím přejel po rtech. Moje srdce se vydalo na přespolní běh, jinak si neumím vysvětlit, co to vyvádělo. Topila jsem se v jeho pohledu a nedokázala se od něj odpoutat.

Jeho tvář se přibližovala, pomalu, možná se mi to jen zdálo. Ne, nezdálo. Jeho obličej byl těsně u mého. Konečně jsem se mohla podívat na něco jiného, a tím byly jeho rty. Přitahovaly mé oči jako magnet. Namáhavě jsem polkla. Dlaně se mi potily.

Nevydržela jsem to a přiblížila se svým obličejem ještě o něco blíž. Edward se usmál a spojil naše rty. Nejdřív ty mé něžně a opatrně oťukával, možná mi dával možnost to zastavit, ale na to jsem v tu chvíli nedokázala myslet, chtěla jsem víc. A taky jsem to dostala. Kdyby se nerozsvítila světla a všude kolem nás se nerozlehl potlesk, líbali bychom se o mnoho déle. Takhle jsem byla nucena se odtáhnout a vzorně se posadit na židli.

Co jsem to provedla? Já dobrovolně políbila Cullena, skoro jsem si o to řekla. Co Aaron?

Mechanicky jsem párkrát plácla dlaněmi a zvedla se k odchodu. Před divadlem jsme se sešli s Harrym a Waynem. Oba básnili o představení a plánovali, jak to půjdeme někam zapít. Normálně bych šla ráda, ale po tom, co jsem udělala… Raději bych jela domů. To jsem taky řekla a dopadlo to… no, ne zrovna dobře. Domů jsem jela, ale ne s Harrym a Waynem, ale s Edwardem.

Zcela dobrovolně se nabídl, že mě odveze, aby kluci mohli pokračovat. Ti souhlasili a mě se nikdo neptal. Harry mi dal akorát pusu na tvář a zašeptal mi do ucha, ať si nenechám ujít příležitost, že tohle se naprosto hodí. Párkrát na mě zamrkal, čímž naznačil, že o tom polibku ví a za to všechno ode mě schytal ránu do ramene. Jen se zasmál a vyrazil s Waynem po boku směr centrum města.

Došla jsem s Cullenem k jeho nablýskanému fáru, nechala si otevřít dveře a bez řečí nastoupila. Vůbec jsem nevěděla, co mu mám říkat. Jeho chování se nedalo nic vytknout a to, že mě políbil, byla především moje chyba. Jsem blbá. Chudák Aaron, tohle si nezaslouží.

„Není ti zima?“
„Ne, dobrý,“ odpověděla jsem. V autě bylo ticho jako v kostele, rušené jen tichým předením motoru.
„Pospícháš někam?“ ptal se dál.
„Ne, proč?“ nechápala jsem.
„Žes chtěla jet domů,“ vysvětlil.
„Musím přemýšlet.“
„O mě?“ zeptal se sebevědomě.
„To určitě,“ prskla jsem.
„Bello, nikoho jiného tu nevidím. Kdepak je ten tvůj princ? Neměl by tu náhodou být s tebou on?“ Ironie v jeho hlasu se nedala přeslechnout. A je zpátky, ten pitomec Cullen se vrátil.
„Aaron má trénink. Mají před sezónou, tak nemá teď moc čas,“ hájila jsem ho. Co se má do něj co navážet, nic neví. Zase jsem začínala pěnit.
„Trénink,“ odfrkl si.
„No co!“ Na protest jsem vytáhla telefon a vytočila Aaronovo číslo. Bylo po desáté, tak by už mohl být doma.

„Haló?“ zabručel do telefonu.
„Ahoj lásko,“ řekla jsem nadšeně a významně se podívala na Cullena. Ten se jen ušklíbl a významně pozvedl obočí.
„Bello?“ zněl překvapeně.
„Právě jedu z divadla. Jsi už doma?“
„Hmm, jo.“ Byl opravdu výřečný, pomyslela jsem si. Ale před Cullenem jsem nedala nic znát a dál cukrovala.
„Uvidíme se zítra? Stýská se mi,“ zapředla jsem.
„Snad jo. Máme něco s klukama, tak snad potom.“ Dělá si ze mě legraci? Něco s klukama. Neviděli jsme se už pár dní, o něčem víc ani nemluvě a on mi řekne, že má něco s klukama. Kdybych byla sama, pěkně od plic bych mu řekla, co si o tom myslím. Takhle jsem zatnula pěsti a zuby a pokračovala v hovoru.
„Dobře, tak mi zavolej. Už budu muset končit. Miluju tě.“
„Jo, jasně, tak čau,“ zahučel a položil to.

Chvíli jsem koukala na mobil v ruce a pak ho uklidila do kabelky.

„Tak co?“ zeptal se posměšně. „Co dělá Aaronek?“ Kolik let je za vraždu? Možná by to za to stálo.
„Je doma,“ odsekla jsem a považovala tohle téma za uzavřené, po zbytek cesty jsem chtěla mlčet jako ryba, ale Cullen asi ne, protože pořád něco mlel.
„Jsem zvědavý, co řekne na to, žes mě políbila. Myslíš, že mu to bude vadit?“ Tak tohle byla rána pod pás. Předhazovat mi nás polibek, i když krásný, tak úplně špatný, mi tu nemusel.
„Aaron to pochopí.“
„Tím jsem si jistý, má s tím vlastní zkušenost,“ řekl. To mě zaujalo.
„Jak to myslíš?“
„Tak jak to říkám,“ odpověděl.
„Naznačuješ mi tu, že se líbá s někým jiným?“ Zvedla jsem obočí a vyvalila oči.
„Tos řekla ty, ne já,“ bránil se.
„Jak si vůbec dovoluješ ho z něčeho takového obvinit?“ vyjela jsem.
„Nic neříkám, klídek,“ mírnil mě.
„Ty tu urážíš mého přítele a já mám být klidná?“
„Neurážím ho,“ odvětil.
„A jak bys to nazval?“
„Zlato…“
„Nejsem tvoje zlato,“ zasyčela jsem. „Máš snad nějaký důkaz?“
„Zlato, promluv si o tom s ním. Já nic neprovedl.“ Byl naprosto v pohodě, jako bychom se bavili o počasí.
„Jsou to jen a jen kecy, já Aaronovi věřím. Nic takovýho by neudělal.“
„Když myslíš,“ pokrčil rameny a dál se věnoval řízení.

„Díky za odvoz,“ zavrčela jsem před naším domem a hodlala se co nejrychleji vytratit, protože jsem jeho společnosti měla tak akorát dost. Ale než jsem stihla otevřít dveře, chytil mě za ruku a strh na sebe. Ani jsem se nestačila nadechnout a začal mě zuřivě líbat. Ten tam byl ten jemný polibek z divadla. Nejdřív jsem byla konsternovaná, ztuhlá, překvapená. Pak mi došlo, co dělá a začala jsem ho odstrkovat, ale marně. Držel mě v sevření svých paží a já byla proti němu slabá.

Jeho rty na ty moje neustále dorážely, až jsem začala odpovídat. Zapojila jsem se do líbání a slastně zavzdychala. Bylo to tak jiné, než s Aaronem. Musím přiznat, že lepší, krásnější, příjemnější. Ne!

Cullen trochu pozbyl na pozornosti a jeho sevření povolilo. Toho jsem využila a vší silou se vzepřela proti jeho hrudi.

„Co si to dovoluješ?! Ty kreténe. Už na mě nikdy, říkám ti nikdy, nesahej.“ Vyškubla jsem mu svou ruku a vystoupila z auta. Díval se za mnou, cítila jsem jeho pohled v zádech, ale neotočila se.

Těsně předtím, než jsem za sebou zavřela dveře, na mě zavolal.

„Tohle nebylo naposledy, zlatíčko. A příště si o to řekneš sama.“

Vztekle jsem za sebou práskla dveřmi. Debil, idiot, magor, ignorant… Hlavou mi běhala všechna jména, kterými bych ho mohla otitulovat.

Jednu věc musím přiznat, jeho slova mi nešla z hlavy. Je možné, že by Aaron… ne, to by neudělal. Vždyť se milujeme. Nebo ne? Já jeho ano, aspoň jsem o tom byla přesvědčená, snad. Ale jeho chování poslední dobou bylo trochu podivné, podezřelé. Ne, Aaron by to neudělal, věřím mu.

To váhání se mi vůbec nelíbilo. A to všechno jen kvůli tomu debilovi.

Díky tomu všemu přemýšlení jsem se moc nevyspala. Převalovala jsem se ze strany na stranu a ráno vypadala opravdu báječně. Kruhy pod očima, vlasy stojící do všech stran, oči lehce načervenalé nevyspáním.

Pokoušela jsem se s tím něco udělat v koupelně, ale příliš velký úspěch se nedostavil.

Potvrdil mi to Harry, kterého jsem potkala před školou. Chytil se za hlavu a zakroutil jí. Neřešila jsem to a šla na hodinu. Napadlo mě, jestli nemám Aaronovi zavolat a sejít se s ním někde ve škole. Potřebovala jsem si s ním promluvit, slyšet odpovědi na pár otázek. Taky mě napadlo zajít za ním do tělocvičny. Ale to jsem mezi hodinami nestíhala a hlavně jsem nevěděla, v kolik přesně mají trénink. Jenže jsem z toho byla tolik vykolejená, že mi to nedalo a vydala se tam.

Neměla jsem štěstí. V tělocvičně bylo jen pár roztleskávaček, které si vzájemně lezly na ramena a tvořily jakousi pyramidu.

Tak co teď? Možná v šatnách? Zkusit se má všechno.

Začalo se mi chtít na malou, tak jsem si odskočila na nedaleké toalety, zavřela jsem se v kabince, abych vykonala potřebu, když se otevřely dveře.

„Vidělas ji tam? Určitě ho hledá,“ řekl dívčí hlas.
„Kim, ty jsi hrozná,“ smál se druhý. Nechtěla jsem poslouchat, ale nešlo to. Uši si kvůli nim vážně zacpávat nebudu.
„Co já?“ bránila se Kim. „Já holku nepodvádím. Aaron je vážně vůl,“ pokračovala. Aaron? Ony se baví o mém příteli? Teď jsem uši přímo špicovala.
„Bella je docela fajn holka. Mám s ní jednu přednášku.“
„Ale Kim, viděla jsi Judy?“ Znovu hurónský smích. Pomalu mi docházelo, o čem je řeč. Skoro jsem nedýchala, aby mi neuteklo jediné slovíčko.
„Judy má velký kozy a v hlavě slámu. Já ty chlapy nechápu. Proč jim nikdy nestačí, co mají doma a hledají povyražení jinde?“ filozofovala.
„To víš, chlapům nerozumí nikdo, jen oni. Pojď, jinak nás trenérka roztrhne.“ Zase se zasmály a pak už jsem slyšela jen klapnutí dveří.

Já, Aaron, Judy! Aaron mě… Aaron má jinou?!

Je to pravda! Všechno do sebe zapadlo. Jeho tréninky, které se nekonají, divné chování, Cullenovy narážky. On to věděl. Ten debil to věděl! Vlastně nebyl jediný. Kdo všechno o tom ještě ví? Harry? Wayne, Jamie, Ted? Jak jsem jen mohla být tak slepá.


A je to venku. Všechno, co Vy jste tušili už dávno se dozvěděla Bella. Ano, byla úplně mimo, ale to zamilovaní jsou, tak jí to snad omlouvá.

Jinak doufáme, že se Vám kapitola líbila a odměníte nás komentářem.:) Mimochodem moc děkujeme za ty u předchozí kapitoly.


14. kapitola     Danca95     16. kapitola

zuzka88



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Mountain Mystery - 15. kapitola:

 1
1. kamčí
01.10.2011 [19:30]

chudák Bella Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!