Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Mountain Mystery - 10. kapitola

The Mountain Mystery - 10. kapitolaA máme tu první kulatiny! Jsme moc rády, že jsme díky Vám došly až sem. Doufáme, že se dostaneme dál, ale to záleží jen na Vás.:-) A co bude v téhle kapitolce? Určitě se tam objeví Aaron... Bude se chtít usmířit? A co si na Bellu připraví náš moc dobře známý arogantní Cullen? :-) Přejeme pěkné počtení, zuzka88 + Danca95.:-)

10. kapitola

Nervózně jsem svírala volant, snažíc se upírat svůj zrak i myšlenky na silnici. Nešlo to. Byla jsem celá vedle z toho, že jsem několik dní Aarona vůbec neviděla ani jsem s ním nemluvila. Byla jsem rozhodnutá, že jakmile ho uvidím, skočím mu kolem krku a omluvím se. Ale co když bude stále naštvaný? Co když mě odstrčí?

Tak se jednoduše nebudu vnucovat. Přesně! Až na mě promluví, omluvím se, jinak se budu chovat stejně jako před výletem. On je muž, on by se měl první omluvit.

Když jsem dojela na parkoviště, snažila jsem se nedívat okolo sebe. Bála jsem se, že bych viděla zase jeho obličej, který se na mě mračí a dívá nepřátelskýma očima. Doufala jsem, modlila jsem se, aby to všechno bylo zase v pořádku. Tohle už mě vážně unavovalo, neznámý návštěvník opět dorazil, a inteligentně vzhlížel do mého okna, když jsem se vrátila. K tomu Aaron, který se mi vůbec neozval. A ještě Cullen, který se mě snažil prudit od rána do noci. Fajn, občas se choval vřeleji, hlavně na ostatní lidi, ale mě ustavičně dopaloval.

Tak moc jsem se soustředila, abych se okolo sebe nekoukala, že když mi někdo zaťukal na okénko, nadskočila jsem. Vyděšeně jsem se otočila a zírala na zářivý a přitom provinilý úsměv. Nečekal na nic, otevřel mi dveře, a než jsem se nadála, byla jsem v jeho náručí.

„Lásko, tak moc se omlouvám! Choval jsem se jako idiot. Můžeš mi to prosím prominout? Jsem to ale kůň, vážně je mi to líto! Tak moc si mi chyběla!“ šeptal mi do ouška Aaron kajícným a sladkým hlasem. Na všechny pochybnosti, nebo i na to, že bych měla být možná trochu naštvaná, jsem zapomněla. Divila jsem se, že pod jeho něžnou péčí nevrním jako kočka. Vzal do dlaní můj obličej a zulíbal snad každičký jeho kousíček. Jen jeden vynechal. Schválně se vyhýbal mým rtům.

„Bello, musím slyšet, že už se na mě nezlobíš. Tak moc jsem se trápil, když jsem si uvědomil, co jsem řekl a udělal. Nemyslel jsem nic vážně. Miluju tě!“ mumlal mezi polibky.

„Odpouštím ti,“ vydechla jsem tiše se zavřenýma očima. V podstatě jsem skoro nevnímala, co mi říká, užívala jsem si jeho pozornosti o mou maličkost. Když to uslyšel, na chvíli vzdálil svůj obličej od mého. Pozoroval můj výraz, který byl v tuhle chvíli nesouhlasný. Nelíbilo se mi, že se odtáhl.

„Vážně?“ zeptal se, a pomalu se mu na rtech tvořil šťastný úsměv.

„Miluju tě. Ty mi to taky promiň, byla jsem nějak mimo,“ oplatila jsem mu úsměv. Ani jsem se nestihla nadechnout, už mi dokazoval svou lásku. Měla jsem co dělat, abych tam neomdlela. Jeho byly rty nezvykle něžné, přesto se mi z toho točila hlava. Přitahovala jsem si ho blíž, stála skoro na palcích, jen abych byla co nejblíže u něj. Jeho paže mě uvěznily ve svém pevném objetí, a já si přála, aby to tak bylo navždy.

„Vím, že tohle řeknu asi poprvé a naposledy, ale rád vidím, co děláte,“ ozval se vedle nás Harry. Aaron mě nepustil, jen uvolnil naše rty, ale ani kousíček volného prostoru mezi nás nenechal vklouznout. Šťastně se koukal na celé okolí, a neustále po mě pokukoval. Připadala jsem si, jako na začátku našeho vztahu, kdy jsem byla mimořádně stydlivá, vlastně to jsem i teď, a Aaron mi neustále koukal do obličeje. Prý zbožňuje barvu, která zdobila moje tváře. Jen jsem si na to vzpomněla, cítila jsem horko ve tvářích. Aaron mě prolustroval opět jedním ze svých pohledů, ze kterého se mi málem podlomila kolena, a ještě více se usmál. Pokud je to možné.

„Tohle jsem neviděl dlouho,“ pohladil mě prstem po tváři. Než jsem stačila víc zčervenat, ujal se opět mých rtů. V tu chvíli hlasitě zatroubilo auto za mými zády, až jsme od sebe úlekem odskočili. Otočila jsem se zlostně na pitomce, který kazí tak krásnou chvíli. Majitel stříbrného Volva stáhl elektrické okénko. První vykoukly jeho bronzové vlasy, pak jeho celý bledý obličej s těma hypnotizujícíma očima.

„Tohle je parkoviště a já bych rád zaparkoval… Nerad ruším vaše dojemné chvíle, ale můžete uhnout?“ Edward Cullen měl na tváři velmi ironický úšklebek, který by mě normálně naprosto vytočil. Ale on své oči neupíral na mě, ani svůj posměšný tón nesměřoval na mou adresu. Propaloval zlostným očima Aarona, který mu pohled vehementně oplácel.

„Jako by tu nebylo dalších dvacet míst,“ zamumlal Harry tiše.

„Mně se tohle ale líbí nejvíc,“ otočil na něj Edward svůj zrak. Tentokrát se neusmál arogantně, ale řekla bych i upřímně. Jeho obličej tu krátkou chvíli vypadal daleko přirozeněji, a mileji, než ten typický škleb, co nasadí pokaždé v mé přítomnosti. Stočil pohled opět na nás, respektive na mě. Čekala jsem, kdy mě zase odmění svou arogancí. Spletla jsem se. Nepatrnou chvíli se mi vpíjel do očí, ve kterých se zračilo něco, co jsem u něj v životě neviděla. Pak přerušil kontakt a opět sjel zlostně Aarona. Tímhle pohledem mi naháněl hrůzu. Srdce se mi rozbušilo úzkostí. Cullen otočil svou hlavu mým směrem. Chvíli mi zkoumal obličej velmi zvláštním pohledem.

„Ahoj Bello,“ pozdravil tiše a po chvíli přidal i slabé pousmání. Já jsem na odpověď nebo na nějakou jinou reakci neměla sílu. Byla jsem z něho celá vykolejená, za což jsem si v duchu nadávala. Navíc se vedle něho opět objevila Gee. Už jsem si na to začínala zvykat, tam kde je Cullen, je i Gee. Co mě ale zajímá nějaký bohatý frajírek? Mám tu Aarona. Okamžitě jsem se otočila k němu a vtiskl pusu na tvář. Jeho ztuhlý výraz povolil a opět se začal věnovat mým rtům. Ani jsem přes tu naši pomyslnou bublinu neslyšela hlasité prásknutí dveří od stříbrného Volva.

Aaron mě jako správný gentleman odvedl až do třídy, vlastně mě dovedl až k židli. Nevšímal si hypnotizujících očí, které sledovaly každý náš pohyb. Volnou chvíli před začátkem hodiny jsme vyplnili naši oblíbenou činností. Nedokázala jsem se nabažit jeho rtů, najednou jsem si uvědomila, jak dlouho jsem bez něho byla, že se mi strašně moc stýskalo.

„Chyběl jsi mi,“ zašeptala jsem mu potichoučku do ucha, aby to mohl slyšet jen on. Přesto jsem měla pocit, že trhnutí Cullenových ramen vedle nás, byla reakce právě na tuhle větu.

„Ty mně taky, ani nevíš jak,“ zamumlal Aaron mezi dalším polibkem. Téměř jsem se vznášela na obláčku, říkám téměř, protože mé „nebe“ rušilo Cullenovo ironické uchechtnutí. Do třídy vstoupil profesor, Aaron se rozloučil rychlou pusou na tvář a byl pryč. Dívala jsem se za ním a šťastně si povzdychla. Zase je všechno, tak jak má být.

„Takže nakonec bylo zlému princi odpuštěno?“ Ani ten sametový hlas s arogantním podtónem mě dnes nemohl naštvat. Dnes vážně ne. Otočila jsem se na něj, nechala se s klidem uvěznit jeho pohledem a usmála se na něj.

„I těm zlým se má odpustit. Odpouštět je božské,“ řekla jsem. Chvíli prolustrovával můj obličej. Jeho oči měly jinou barvu, než dříve. Jakoby do té zlé temné tmy někdo hodil kousek zlata. Nebyla to hnědá barva, ale ani zlatá. Zvláštní. Ještě více mě to upoutalo.

„I opravdu hodně zlému člověku?“ zeptal se tiše. V jeho očích se zračila čirá zvědavost a úzkost. Z čeho?

„Samozřejmě,“ pokrčila jsem rameny.

„I člověku, který podvádí?“ S naléhavostí v hlase se ke mně trochu více naklonil. Gee se vedle mě začala opět vztekat. Ani jsem nezaregistrovala, kdy se tu objevila.

„Opovaž se mu odpovídat! A vůbec, běž odsud! Prosím tě! Přesedni si, ignoruj ho!“ hulákala na mě, ale já vnímala pouze jeho zvláštní oči, které přímo prosily o mou odpověď.

„Asi ano,“ vysoukala jsem ze sebe velmi dlouhou odpověď. Přesto pro něj byla asi uspokojující, otočil se na učitele a uvolnil tak moje uvězněné oči. Vlastně celé tělo.

Jeho otázky mi nešly z hlavy. Koho myslel tím opravdu zlým člověkem? A toho, co podvádí? Bez přemýšlení jsem se k němu přitočila.

„Koho si tím vším myslel?“ zašeptala jsem.

„Věř mi, nechtěj to vědět,“ zašeptal nazpátek opět ironickým tóném a aniž by se na mě podíval, se zvedl a odešel uprostřed hodiny. Učitel mu nevěnoval ani pohled. Fajn, myslela jsem, že už na sebe zlí nebudeme. Ale jemu se patrně všechna ta ironie a arogance líbí, tak proč se obtěžovat že? Mě dnes nic nerozhodí. Tohle byl můj šťastný den.

Všechno trápení s Cullenem se vypařilo, je co se zase setkaly moje rty s Aaronovými. Čekal na mě hned u dveří, okamžitě mě uvěznil ve svém objetí a já byla v sedmém nebi.

„Promiň brachu, potřebuju mluvit s tvojí milou,“ zatahal mě za ruku Harry.

„Fajn, ale jen na chvíli,“ souhlasil Aaron a rychle mě políbil na rty. Pak už mě můj nejlepší přítel táhnul kdoví kam.

„Co se děje?“ ptala jsem se pobaveně, když jsem si všimla jeho výrazu. Byl rozpačitý, jako by se něčeho bál.

„Mám takovou prosbu… vlastně se spíš potřebuju poradit… Netušim, jak začít, takže mě nech vykecat a já se k tomu třeba jednou dostanu…“

„Harry, víš, že jsem tu jen pro tebe. S čím ti můžu pomoct? Odhoď to koktání a rozpaky a jdeme k věci,“ povzbudila jsem ho a objala okolo ramen.

„Fajn,“ nadechl se zhluboka, aby našel tu správnou rovnováhu. „Včera jsem přemýšlel, vím, překvapující, já a přemýšlet, ale světe div se, můj mozek to ještě umí! A zjistil jsem, že bych rád někoho pozval do kina. Našel jsem super film, přesně pro kluky, samé střílení, krev, no prostě hrůza, až mi z té ukázky, co jsem viděl, šel mráz po zádech, fakt děs… Ten hlavní hrdina tam jednu chvíli nebude mít patrně jednu ruku, jakási zbraň mu ji utrh-“

„Harry!“ okřikla jsem ho pobaveně.

„No co! Bylo to fakt nechutný, i když jsem taky kluk, tohle bylo na můj žaludek hodně!“ ospravedlňoval se.

„Tohle jsem nemyslela. Jestli nehodláš někomu trhat ruce, ráda bych věděla, s čím ti můžu pomoct,“ cvrnkla jsem ho do nosu.

„Myslíš, že se mnou půjde jeden kluk do kina?“ zeptal se Harry tiše se sklopenýma očima. Takového jsem ho opravdu neznala. I když jsem věděla, že to ode mě není hezké, musela jsem se smát.

„Myslel jsem si to,“ hlesl a se skleslými rameny se opřel zády o zeď. I přes jeho nezvykle smutný a rozpačitý pohled jsem se musela ještě malou chvilku smát. Můj sladký Harry se zamiloval a čekalo ho první rande.

„Kdo je ten šťastný?“ zeptala jsem se po mém záchvatu smíchu. Byla jsem zvědavá, i když jsem trochu tušila, kdo by to mohl být. Harry opět vzhlédl, jeho zákeřný pohled mě trochu překvapil. Už nevypadal tak rozpačitě.

„Hlavně se nenaštvi… Víš, on a ty jeho vlasy, oči, tělo, zadek… Vážně mě přivádí k šílenství! Tak jsem si říkal, jestli se Cullenovi líbí právě takovéhle drsné filmy.“ Jeho tvář už zase zdobil ten typický úsměv. Mně spadla brada.

„Harry Samueli Nealsone! S tím psychopatem půjdeš do kina jedině přes mou mrtvolu!“

„Ach ne, si mladá na to abys umřela, a já nejsem zase moc silný na to, abych tě zabil! To mám ale pech!“ zaskuhral ten šašek hraně a klekl si na kolena.

„Ten psychopat nemá moc v lásce krváky. Ale Wayne by prý na něco takového šel,“ ozvalo se za mými zády. Skvělý, tohle je horší než noční můra.

„Vážně?“ rozsvítili se Harrymu očička.

„Před chvíli o tom mluvil s Tedem, ale ten o to nejevil takový zájem, jako ty,“ mrkl na něj ten bídák a Harry se málem roztekl. Proč se nikdy takhle nedíval na mě? Proč se na mě jen jednou normálně neusměje a nepromluví?

„Asi se ho půjdu zeptat, jestli by se se mnou na to nešel podívat,“ promluvil Harry směrem ke mně. Svítil jako sluníčko, takže jsem mu mohla pouze naznačit, že držím palečky. Přála jsem mu to. Wayne byl fajn kluk, jen jsem se bála, že by mu to mohlo ublížit. Díky tomu, že byl gay, byl daleko citlivější.

„Vážně působím tak nebezpečně, že mě považuješ za psychopata?“ V jeho sametovém hlase bylo dost jasné pobavení a ironie. Už je tu opět ten starý Cullen. Hurá.

Objevila se tu třetí osoba, kterou jsem naštěstí viděla jen já. Gee opět zuřila.

„To mi musíš říct ty sám. Já ti do hlavy nevidím, naštěstí,“ otočila jsem se na něj. Mlčel, neodpovídal, což mě dožíralo snad ještě víc, než kdyby mi nadával. Ten jeho pohled jsem cítila po celém těle, jako by mě rentgenoval.

„Kam si šel o hodině?“ zeptala jsem se tiše.

„To bys chtěla vědět… Ale co dělal tvůj princ o volném víkendu, to vědět nechceš?“ Jeho oči mi propalovaly díru do těch mých. Bylo těžké odtrhnout se od něj, vlastně nemožné, nedokázala jsem to.

„To není tvoje věc. Ty se naopak o Aarona zajímáš až moc. O co ti jde? Co měly znamenat ty narážky o hodině? Nejsem čtenář myšlenek, a mezi řádky mi nikdy číst nešlo, mohl bys mi to teda laskavě vysvětlit?“ Založila jsem si ruce na prsou.

„Sama to jednou pochopíš, aspoň jednu z těch věcí. Jen doufám, že to bude brzy, nerad bych tě viděl smutnou,“ odpověděl jakoby nezaujatě, přesto mě očima kontroloval.

„Už to děláš zase. Vážně tě tak baví hrát si se mnou? Já už z toho začínám být unavená,“ rozhodila jsem bezmocně rukama. S očima ponořenýma do mých se odloupl od zdi, o kterou se opíral a udělal několik kroků směrem ke mně.

„Nehraju si s tebou. Snažím se… Nechci na tebe být zlý,“ sklonil hlavu, aby ji měl přesně na úrovni té mé. Byl hrozně vysoký, až teď jsem si to uvědomila. Hypnotizoval mě a udělal další krok k mé osobě. „Je to těžší, než jsem si myslel…“ zamumlal, že jsem to téměř neslyšela. Patrně jsem to asi slyšet ani neměla. Moc dobře jsem si začala uvědomovat jeho blízkost. Nikdy nebyl takhle blízko. Stačilo natáhnout ruku a mohla bych se dotknout té jeho. Jen pár centimetrů dělilo mou hlavu od té jeho. Jeho oči byly jen nepatrný kousek od těch mých. Perfektně tvarované rty byly jen kousíček od mých.

Sledoval moje reakce. Nemohla jsem se ani pohnout. Byl jako magnet. Nemohla jsem registrovat nic jiného, jen jeho a jeho oči. Měla jsem pocit, že trochu zčernaly, měly opět barvu té temné noci bez hvězd a měsíce. Jejich síla mě ohromila tak mocně, že jsem zapomněla dýchat.

„Dýchej,“ zašeptal po chvíli, kdy jsem měla pocit, že se udusím. Zhluboka jsem se nadechla. Neměla jsem to dělat. Ucítila jsem sladkou vůni, která mohla patřit jedině tomuhle arogatnímu bohovi. Už jsem se ani nepozastavovala nad tím, jak nad ním uvažuji, v jeho přítomnosti se dalo uvažovat jedině takhle.

„Co ode mě chceš?“ zašeptala jsem. Hlas jsem měla slabý, třásl se mi. Stejně tak jako srdce. To se taky třáslo, ale slabé nebylo. Bušilo si to s plnou razancí. Poskočilo ještě víc, když se Edward smutně usmál a povzdychl si. Vypadal rozpolceně, smutně a pobaveně zároveň. Na nepatrnou chvíli sklopil pohled. Až pozdě jsem si uvědomila, že tohle byla moje chvíle. Chvíle kdy jsem se mohla odprostit z toho transu, ale pozdě. Opět mě uvěznil.

„Správná otázka,“ zašeptal také tiše. Jeho obličej byl najednou blíž a blíž. Za chvíli jsem cítila jeho čelo na svém, pak mě zašimral nosem na tváři. Byl nezvykle studený, stejně tak jako jeho dech, který sladce ovíval mou tvář. Než jsem stačila popřemýšlet nad tím, že bych ho měla odstrčit, pohladilo něco chladného a tvrdého mé rty. Jen na chvíli jsem zavřela oči, a připouštěla si myšlenku, že je mi to příjemné. Opět mě jemně políbil a zajel mi rukou do vlasů. A já se konečně vzpamatovala.

„Přestaň!“ zamumlala jsem mu do rtů a pokusila se ho odstrčit. Svou chabou silou jsem s ním ani nepohnula, ale když zaregistroval mou snahu, což bylo téměř okamžitě, sám ode mě oskočil. Oči měl černé, zhluboka dýchal, čelo mu zdobilo pár vrásek. Já na něj zlostně koukala.

„Pitomče,“ zasyčela jsem.

_________________________________________________________________________

Tak jak se tenhle dílek líbil? Aaron se chová až nějak podezřele "vlezle", nemyslíte?:-) Nebo jen vážně tak moc miluje Bellu, že zpytoval své svědomí? Co si myslíte vy?

9. kapitola

Shrnutí zuzka88

Shrnutí Danca95

11. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Mountain Mystery - 10. kapitola:

 1
1. kamčí
01.10.2011 [18:09]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!