Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Meadow 9. kapitola

22.09.2011 (21:15) • skodovavera • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1143×

Ráno jsem se probudila s prvními paprsky slunce. Slunce? Pohlédla jsem pořádně z okna a uviděla tančící světlo na kapičkách rosy. Edward nikde nebyl, ale už jen to, že jsem byla v jeho domě, mě uklidňovalo a naplňovalo mé představy o šťastném životě. Vyskočila jsem z postele a šla do koupelny, kde jsem byla už minule. Nyní tu byl kartáček na zuby s mým jménem. Bells. To se mi snad opravdu zdá! On mi tu dal kartáček… Natrvalo! A s mým jménem! Uf. Zakroutila jsem hlavou a začala si čistit zuby. Potom jsem si učesala vlasy a trochu opláchla obličej. To by mohlo stačit!

Jakmile jsem sešla dolů, tak jsem uviděla Edwarda v tom nejtemnějším koutu kuchyně na barové stoličce, jak drží vajíčka. Usmíval se a pokynul mi, abych šla k němu a sedla si na jeho klín. Pochybovačně, ale trochu i nadšeně jsem si na něj opravdu sedla. Vzala jsem si vajíčka a on mě objal a políbil na tvář. Usmála jsem se a začala jíst. On už měl nejspíš snídani v sobě, ale přesto mě udivila teplota těch vajíček. Ještě byly horké a tak rychle Edward nemohl jíst. Nebo že by neměl rád vajíčka?

„Víš, jsem docela těžká… Tobě to nevadí?“ ptala jsem se, když jsem měla v žaludku plno a talíř ležel prázdný na pultu.

„Dá se to vydržet. A navíc…,“ políbil mě do vlasů. „…tohle bych mohl udělat asi těžko, kdybys neseděla na mě,“ zasmál se.

„Tak co teď?“ zajímala jsem se, protože domů jsem jít ještě nechtěla.

„No… Rodiče se vrátí až pozdě večer a moji sourozenci na tom nebudou o nic líp. Co televize?“ Pokrčila jsem rameny a očima vyhledala obývací pokoj. Ta televize byla obrovská! A zdálo se mi to nebo měli i domácí kino? Kam jsem se to proboha dostala?

„Ty… Vy máte domácí kino a obří plazmovou televizi dohromady?“ zalkla jsem se.

„Jo. Už to tak bude,“ zasmál se.

„Dobře… Ale jaký film vybereš?“

„To bude překvapení. Běž si sednout a já mezitím zatáhnu žaluzie.“

Přikývla jsem a šla směrem k luxusem vyhlížející pohovce. Jak jsem se dívala na Edwarda, tak jsem si nemohla pomoct, ale přímo jsem viděla, jak se schválně vyhýbá slunečním paprskům. Přesto jeho uskakování vypadalo naprosto přirozeně a elegantně. Byl neuvěřitelně pohyblivý a zručný. Takového kluka by si asi přála každá… Hekla jsem a v tu ránu Edward zatáhl poslední okno a doběhl ke mně.

„Co se ti stalo? Jsi nějaká bledá… Nemám ti donést nějaký prášek?“ staral se a hned mi přiložil ruku na čelo, jak mi chtěl odhadnout teplotu.

„Nic… Já jen… Jak to bude probíhat na veřejnosti?“ Edward svraštil obočí a zamračil se.

„Co přesně myslíš?“

„No…, víš… náš… vztah…“ Edward pochopil a usmál se.

„Jistě. Náš vztah. Proč se s ním tajit?“

„Právě jsem tě chtěla požádat, jestli bychom mohli to „obeznámení“ trochu pozdržet, protože Lauren a jiné holky…“

„Co? Rozškrábaly by ti oči? O tom silně pochybuji, protože jestli na to některá z nich jen pomyslí, tak jim urvu hlavy a hodím je někam do řeky.“ Otřásla jsem se, protože mluvil až podezřele vážně…

„A co ty? Nebojíš se, že na tebe někoho poštvou?“ Edward mě pohladil po tváři a začal mluvit uklidňujícím tónem.

„Mně nic neudělají. Nevypadám na to, ale také nejsem zrovna nějaký slaboch. A viděla jsi Emmetta i Jaspera? Máme skvělý sourozenecký vztah.“

„Jen na to prostě nejsem připravená. Nemůžu tomu sama uvěřit a už bych to měla oznamovat někomu jinému…“

„Tak dobře… Ale teď na ně nemysli a pojď se se mnou dívat na film.“

S mým přikývnutím přešel k přehrávači a vložil DVD, jehož název mi byl pořád utajen. Nakonec se z toho vyklubala romantická komedie. Ten film jsem nevnímala ani ze čtvrtiny, protože Edwardova blízkost mě naprosto rozptylovala. Když byly vtipné scény, tak mě „jen“ držel za ruku a smál se se mnou – samozřejmě jsem se smála jen kvůli němu a ne kvůli komediálním prvkům. Když se nic nedělo, tak mě okukoval a usmíval se. A když byly milostné scény? To už Edward nevydržel, popadl mě do náruče a líbal mě tak dlouho, dokud ta scéna nebyla pryč.

Samozřejmě on považoval za milostnou scénu i to, když se na sebe herci usmívali a nemluvili. Nebo když se drželi za ruce… Prostě romantik. Ještě že bylo zataženo…, jinak by Edward nejspíš viděl můj ruměnec. Když film skončil, tak jsem byla jako na drogách. Oči jsem měla jen pro Edwarda a on triumfálně vydělával DVD z přehrávače a odtahoval žaluzie. Potom mi luskal před očima a nejspíš na mě i volal. Nezabralo to. Pokrčil rameny a blíži se k mým rtům. Až to mě probralo a já dokázala normálně vnímat zamračené Forks v okně. Sluníčko už nejspíš zalezlo…

„Tak co, Šípková Růženko? Už ses probrala?“

„Jistě, můj princi. Jen by mě zajímalo, kdo mě do tohoto bezesného spánku uvrhl,“ šibalsky jsem se usmála a opět jako u filmu zčervenala. Edward obě moje tváře políbil a zářivě se usmál.

„Bezesného? Neřekl bych… V každém spánku o něčem sníš. V tvém případě spíš o někom…,“ rozesmál se.

„O kom bych asi tak měla snít? Třeba o Mikeovi?“ Edward zavrčel a majetnicky mě objal.

„Ani nevíš, jak mě tím trýzníš. Je to jako peklo.“

„Ty žárlíš?“ podivila jsem se.

„Samozřejmě že žárlím. Může mi tě kdokoliv ukradnout.“

„To stejné a ještě ve větším riziku platí u tebe. Jsi až moc krásný na někoho jako jsem já.“

„Kdy tě přesvědčím o tom, že tě nikdy nepřestanu milovat?“

„To nevím… Jsi jako sen. Moc krásný sen…“

„V tom případě sním s tebou,“ zašeptal a přitiskl své rty na mé. Zavzdychala jsem a objala ho kolem krku. Udýchaně jsem se odtrhla a dívala se do jeho temných očí. Tohle bylo také zvláštní. Barva očí se přece nemění… nebo ano? Raději jsem to nechala být.

„Edwarde, už musím jít,“ šeptala jsem, když mě chtěl políbit znovu.

„Já vím,“ odpověděl mi potichu nazpátek a políbil mě s tou největší vervou, kterou v sobě dokázal najít. Zatočila se mi hlava, ale to už líbal můj obličej a já mohla volně dýchat. Zvedl mě do náruče a šel se mnou k autu. Bože jak já jsem ho milovala!

Já už taky pomalu lapám po dechu, protože mi za chvíli dojde zásoba kapitol... Já jen upřímně doufám, že na mě budete brát ohledy a až se to stane, tak mě neuškrtíte, protože mám povinnosti do školy... Jistě to znáte a já to mám navíc stíženo, tím, že jsem často nemocná... No, takže pro vás z toho plyne jedna věc... Kapitoly se asi tak na 14. zastaví a možná bude chvíli trvat, než něco napíšu, ok? Jako čtenářů si vás vážím (i těch, kteří si kapitolu přečtou, ale smajlíka nepřidají - rýpnutí jsem si odpustit nemohla) a ty komentáře mě opravdu těší, takže pokračujte dál a možná mě i obměkčíte... :P No nic, končím a opět vám přeji krásné čekání.

Kapitola 8. x Kapitola 10.

Shrnutí

Autor: skodovavera (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Meadow 9. kapitola: