Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Meadow 4. kapitola

17.08.2011 (18:15) • skodovavera • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1434×

Tak tohle mě zničí. Já se zamiluji do člověka… Nádherného člověka… Ach jo! Se mnou je to ale těžké! Teď hlavně něco vymyslet... Ale co? Já před ní nedokážu mlčet. Nejradši bych jí to všechno vyklopil hned teď… To, jak se na mě dívala, dotýkala se mě… Nemohl jsem myslet. A ta její vůně…

„To je v pořádku… Jak jinak jsi to mohl myslet?“

„Bello, já vidím, jak tě zraňuji a jak se ti derou slzy do očí. Nemusíš nic skrývat. A hlavně nemusíš plakat. Myslel jsem to dobře a ne nějak… nějak…“

„Odměřeně?“ doplnila mě a smutně se usmála.

„Bells… Pochop, že mi na tobě záleží a nechci tě zraňovat.“

„Nemůže ti na mně záležet,“ odporovala mi.

„Proč by nemohlo? To je na to nějaký zákon?“

„Neznáš mě,“ špitla a ve mně se nahromadil vztek.

„Přestaň už s tím. Říkal jsem, že tě znám velmi dobře…,“ zavrčel jsem, ale než jsem stihl dopovědět, už mě přerušovala.

„Stejně jako každého spolužáka ve škole, viď?“

Teď už jsem zuřil. Popadl jsem ji za ramena a přemáhal se, abych na ni nezačal řvát, že je pro mě všechno na světě. Mé duhovky musely být určitě černé, protože na mě zírala tím svým zkoumavým a z části vyděšeným pohledem.

„Co nerozumíš na slovech: Záleží mi na tobě? Je tak složité pochopit, že tě mám rád? To to nedávám dostatečně najevo? Bello, věříš na lásku, která si člověka najde jedním jediným hloupým pohledem?“

Tak a bylo to venku… Nevěděl jsem vůbec, co si myslí, ale její oči vypadaly… šťastně? Nevím jistě… Možná to bylo ohromení. Otevírala ústa na prázdno, ale nakonec mi odpověděla – a to naprosto (bohužel pro ni) předvídatelně.

„Věřím…, ale ne tomu, že někdo jako ty, Edwarde Cullene, jednou po dvou letech pohlédne na mě, Bellu Swanovou a zamiluje se do ní.“

„Tak věř, Bello Swanová, že jsem tě nevědomky pozoroval a vychutnával si tvé pohyby, vůni i tvou samotnou přítomnost. Od té doby, co se naše rodina přistěhovala, mám oči jen pro tebe a ty jsi tak nevšímavá, že mi to ani neřekneš, aby mě to už konečně trklo do čela!“

„Tomu já prostě nevěřím… Podívej se na sebe do zrcadla a pak mi pověz, co na mně můžeš vidět tak zajímavého. Mohla bych ti tu až do Vánoc vykládat o mých špatných vlastnostech a zlozvycích.“

„A co ty dobré vlastnosti? To si o sobě myslíš, že jsi tak špatná? Mike tě svléká pouhým pohledem, Tyler tě chce pozvat na rande, Eric ti chce dát květiny a ty řekneš, že máš spoustu špatných vlastností. Jak to tak vypadá, tak nejsem jediný, kdo o tebe má zájem.“

„Ty… žárlíš?“ ptala se pochybovačně a já neměl tu schopnost se vymanit z jejího vlivu a konečně něco zalhat.

„Samozřejmě, že žárlím! Spaluje mě to jako horká láva, když pomyslím, kolik kluků na tebe letí, a přitom vím, že u tebe nemám šanci!“

„Proč jsi si tím tak jistý? Nikdy jsi se mnou neprohodil víc než pár vět a najednou víš, že u mě nemáš šanci!“

Najednou mi svitlo a já si uvědomil, co jsem prozradil a jak jsem na ni zvyšoval hlas. Jsem hlupák! Pustil jsem ji a dal si hlavu do dlaní. Potom jsem začal vzlykat a až jemné malé dlaně mi pomohly se utišit. Hladila mě ve vlasech a já si připadal jako malý kluk, který je hýčkán svojí maminkou… s tou výjimkou, že tohle byla Bella a bylo to stokrát lepší. Jakmile jsem se na ni podíval, tak mi bylo jasné, že pravdu už nikdy nezapřu. Vždycky budu vědět, že ji miluji.

„Omlouvám se… Tohle nebylo v plánu… Nechtěl jsem ti nic vyčítat a ani na tebe zvyšovat hlas…“ Bella mi položila prst na rty a já si nemohl pomoct a políbil ho. Zalapala po dechu, ale neodtáhla se. Jen dál sledovala mé rty a někdy se mi i dívala do očí, od kterých se jen nerada odpoutávala. Připadal jsem si jako v ráji. Takhle bych chtěl trávit každou noc… Hm, ale neškodil by ani den…

„Já ti také nic nevyčítám. Ale… nemůžu tomu uvěřit.“

„Proč? Jak ti to mám dokázat? Ať je to cokoliv, udělám to…“

Bella vypadala najednou jako malá holčička, která kuje pikle se svou nejlepší kamarádkou. Jiskřilo jí v očích a na tváři se jí objevil uličnický úsměv. A k tomu všemu se červenala… Působilo to velice zvláštně a v tu chvíli bych jí chtěl vidět do hlavy. Na co asi myslí? To mi bylo záhadou. Nemohl jsem odolat a zeptal se jí.

„Bello? Proč se tváříš tak, jak se tváříš?“

„To nic…,“ zamumlala, ale já to tak nechtěl nechat a přitáhl si její tvář, která byla opět odvrácená.

„Nad čím teď přemýšlíš?“ ptal jsem se a ona ještě více zrudla jako rak – a to jsem si myslel, že víc už to nejde.

„Smál by ses…“

„Bello, no tak. Proč bych se ti smál? Pochybuji, že přemýšlíš nad nějakými sladkostmi, nebo já nevím nad čím…“

„Svým způsobem je to sladkost…“

Najednou jsem to pochopil. Nervózně ač zaraženě jsem se zasmál a ztuhl… Jenže můj mozek pracoval na plné obrátky. Až do teď jsem si myslel, že víc nebezpečí už nesnese a nakonec si všechno rozmyslí. Jenže to by nebyla ona, kdyby si nevymyslela něco tak absurdního a… krásného… Panebože! Nad čím to zase přemýšlím? Tohle si nesmím dovolit. Už kvůli ní. Nebyla by se mnou šťastná! Nebo ano…? Tyhle otázky mě drásaly tak dlouho, dokud nepromluvila.

„Mů… Můžu?“ vykoktala s rukou nad mými vlasy.

Už zase jsem nic nevnímal a s úsměvem přikývl. V ten okamžik mi zabořila do vlasů obě dvě ruce a začala je pročesávat. Sledovala a zkoumala snad každý pramínek a já jen nehnutě pozoroval její počínání. Byla celá nervózní a nesmělá. K tomu ještě její splašené srdce bilo na poplach… A to už ani nepočítám její zrychlený dech, který mi dělal takovou radost. Byl to pro mě nový cit. Pozorovat ji, jak je díky mně alespoň kapku šťastná. Nevydržel jsem tam jen tak sedět a mít nezaměstnané ruce, proto jsem jednu přesunul na její tvář a druhou do mahagonových vlasů. Tentokrát už jen nezalapala po dechu – zajíkla se.

„Bello, dýchej.“

Jako na povel začala dýchat. A ne zrovna moc klidně – pro mé uspokojení. Pokračoval jsem tedy dál a začal ji hladit po vlasech. Když jsem zapojil i svou druhou ruku, to už byla ve hře i ona. Měla sametově hebkou pleť, ze které sálalo příjemné teplo. Já takový nikdy nebudu… Zůstanu ledový a zamrzlý ve stejném úseku. V tuhle chvíli jsem ale řešil jiné věci. A to ji.

Původně jsem chtěla další kapitolu přidat až za týden, ale dcvstwilight mě přesvědčila (vyhrožováním), že mám přidat kapitolu co nejdřív... Takže jí poděkujte... No, a příště to bude trochu hořké, takže stlačte touhu mě zardousit, protože já chci žít... A ani nemusím zmiňovat, že budu vděčná za každé slovíčko a dokonce i smajlíka...

Kapitola 3. x Kapitola 5.

Shrnutí

Autor: skodovavera (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Meadow 4. kapitola: