Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Grudge - Kapitola 8 - Po čem všechny dívky touží, ale já ne...

07.02.2010 (20:45) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1622×

„Co jsem komu udělala? Jestli je tohle začátek války mezi námi, tak jediné čeho se bojím je to že tím zasáhnu Esmé. Jinak mě nikdo další nezajímá, a hlavně on mě nezajímá…“

Šaty jsem vzala do ruky, otevřela jsem dveře a vstoupila do pokoje. Když v tom jsem se zastavila a nevěděla jsem co dělat…

V mém pokoji byl cizí návštěvník. Někdo kdo by tady vůbec neměl být, někdo kdo mě vadil a začíná mi vadit znovu. A co zrovna on dělá v mém pokoji? V mém pokoji…

To snad si mám příště napsat na pokoj „pouze Isabella“, aby mi sem nelezl někdo cizí. A když to tak vezmu, tak přišel bez zaťukání, a ani se mě nezeptal. To chlapeček neměl dělat, ted to schytá ještě za ten klavír, ten je taky jenom můj. Zatímco já jsem ho v duchu a myšlenkách proklínala, on mě pozoroval pomalu jak svatý obrázek. Nevím co se mu odehrávalo v hlavě, a ani jsem to nechtěla vědět. Jediné co jsem v tuhle chvíli chtěla, je to aby z mého pokoje vypadl. A pak mi to došlo… Lépe řečeno mi došlo proč na mě tak kouká, byla jsem ještě pořád jenom v ručníku. Rozhodla jsem se tedy jednat…

Nahlas jsem si odkašlala, a když ani na to nezareagoval, tak jsem promluvila:

„Mohl by jsi laskavě odejít. Ráda bych se oblékla, a nepotřebuji tady někoho aby mě šmíroval.“

Odtrhl ode mě pohled, usmál se tím způsobem, že by se nevím kolika holkám podlomila kolena, a promluvil údajně svůdným hlasem:

„Mě to nevadí, klidně můžeš zůstat pouze v ručníku. A pokud si vzpomínám, tak jsem tě minulou noc viděl v celé tvé kráse, takže přede mnou nemáš co skrývat. A nehodlám odejít, tenhle pokoj se mi moc líbí. Chci si ho podrobně prohlédnout, a možná i jeho majitelku…“

Jestli jsem si myslela že se Edward aspoň trochu změnil, tak jsem se mýlila. Byl to pořád ten samý arogantní blbec a možná že se spíš zhoršil. Nechtěla jsem se s ním hádat. Když to chce má to mít. Přestala jsem si ho všímat, otočila jsem se k němu zády a přešla jsem ke skříni s oblečením. Vyndala jsem si oblečení vedle židle u skříně. Nechala jsem spadnout svůj ručník, a nevšímala jsem si zavrčení někde za mnou. Oblékla jsem si spodní prádlo, možná že jsem to schválně protahovala,a ten jemný satén jsem natahovala co nejpomaleji. Pak jsem si natáhla kalhoty, a zrovna když jsem si chtěla obléct i bílou košili, tak se něco stalo.

Najednou jsem nebyla u skříně, ale byla jsem opřená o stěnu vedle skříně. Své ruce jsem měla nad hlavou a Edward mi je pevně držel. Byl na mě přitisknutý a nejspíš se nehodlal jen tak odtáhnout. Oči měl temně černé a pomalu se ke mně hlavou nakláněl. V tom mě napadl skvělý plán…

Nechala jsem ho ať se naklání. Pomalu se otřel svými rty o ty mé a já jsem se taky zapojila. Začala jsem ho vášnivě líbat a jemu se to nejspíš hodně líbilo. Pomalu přestal dávat pozornost nad tím jak by mě udržel. Tak jsem toho využila. Přesunula jsem své ruce na jeho krku a i své rty. On v domnění, že to bude pokračovat i dál nic nedělal, pouze si to užíval. Skousla jsem mu ušní lalůček a v tom jsem to udělala…

Svou nohou jsem ho trochu víc kopla do velmi citlivého místa. Vytrhla jsem se mu. Popadla jsem svou košili, kabelku a klíčky od auta. Ještě než jsem vyšla z pokoje jsem se otočila a zákeřně usmála. Pouze jsem mu řekla:

„Tohle tě naučí abys nechodil šmírovat do cizích pokojů.“

Ještě než jsem odešla viděla jsem jeho výraz v obličeji. Byl nejspíš hodně naštvaný, ale pak tam byl i trochu bolestný výraz. Nejspíš to bude tím kopnutím. Nechtěla bych být v jeho kůži, tohle musí bolet i upíry…

Když jsem sbíhala schody tak jsem si rychle dooblékla košili, nasadila sluneční brýle, které jsem měla v kabelce a mířila jsem si to do garáže. Bylo mi trochu divné, že v obýváku nikdo nebyl, stejně by mě ještě zdržovali. V garáži jsem nasedla do svého miláčka, Antona Martina. Nastartovala jsem a vyjela pryč. Když jsem vyjížděla z města, tak jsem teprve pořádně zrychlila. Potřebovala jsem se trochu zabavit. I když pohled na Edwarda mě zabavil poměrně hodně. To si opravdu myslí, že po tom co se stalo v minulosti, mu po včerejšku jen tak skočím kolem krku, políbím ho a řeknu „Miluji tě“. Asi se příliš dívá na romantické filmy, tohle je teprve začátek. Jestli mám Edwarda vídat častěji, tak to bude pro něj peklo. Ale taky vím, že on se jen tak rychle nevzdá.

Dojela jsem až do Seattlu a zamířila jsem si to do obchodního centra. I když nákupy nesnáším, tak dneska udělám výjimku. Navíc jsem se rozhodla, že se zítra podívám do školy. I když jsem měli nastoupit až o trochu déle, tak si někam potřebuji obhlédnout terén. Musím být připravená a navíc první den ve škole je vždy docela zábava. Musím si koupit nějaké nové oblečení a hlavně bez Alice se nakupuje mnohem lépe.

Nejdříve jsem zašla do obchodu s knihami. Docela jsem se tam zdržela a když jsem z něj vycházela, tak jsem si nesla dvě velké tašky plné knih. Abych měla co o večerech číst. Jiní upíři mívají něco jiného na práci, ale já ne. A hlavně po té úžasné noci, bych ani neměla zájem. Teda spíš bych měla říct „úžasné“ ráno. Noc byla docela dobrá, kdyby to nezkazil ten jeho obličej.

Nakonec jsem se rozhodla, že zajdu nakoupit i nějaké oblečení. Chtěla jsem to zvládnout co nejrychleji, ale jelikož jsem poměrně hodně vybíravá, tak mi to nějak nešlo. Po třech hodinách nakupování, jsem zašla ještě do posledního obchodu. Kde jsem hlavně chtěla něco koupit Rose a Alice, ale mohla bych vzít i něco Esmé. Byl to obchod se spodním prádlem z Paříže. Měli zde opravdu krásné věci, i když já bych je asi nevyužila. Koupila jsem jednu tašku pro každou z nás. I když já jsem si koupila pouze pár normálních věcí.

Všechny tašky jsem dala do trochu přeplněného kufru a pomalu jsem se vracela zpět domů. I když bych nejraději odjela někam na opačný konec planety, kde Edward nebude. V duchu jsem doufala že již odešel z mého pokoje. I když byla bych nejraději kdyby odešla celá rodina doktora Cullena a už by se ani nemuseli vracet. Sice jsem nic proti němu neměla, ale něco mi říkalo že budou u nás častěji.

Když jsem přijížděla před dům, tak tam již žádná auta navíc nebyla. Zajela jsem do garáže a když jsem vycházela z auta tak jsem si teprve všimla Esmé a jejího trochu víc naštvaného pohledu. Tvářila se jako kdybych zabila člověka, i když možná se tvářila naštvaněji. Chtěla jsem vyndat tašky z kufru, ale podle jejího výrazu jsem se to rozhodla odložit. Zabouchla jsem dveře a otočila jsem se na Esmé:

„Esmé? Co se stalo? Vždyt jsem přeci nic až tak hrozného neprovedla, nebo snad jo?“

Ona se nadechla... zkřížila ruce… a já jsem hned věděla, že je zle. Tak cože jsem to provedla?

„Bello, myslím si že jsi to dnes přehnala. Nejdřív přijdeš pozdě přivítat návštěvu. Pak bez jediného důvodu zmizíš někam pryč do lesa, bez jediné omluvy. Návštěva byla docela překvapena tvým chováním. A když jsme si všichni zašli na lov, teda bez Edwarda, který zůstal jako jediný doma. A pak jsme ho našli naštvaného. A řekl nám, co jsi mu provedla… Měla by ses vzpamatovat, sama nevím co to s tebou je. Takhle si se nikdy nechovala.“

Cože? Co jím Edward řekl. Pochybuji, že jim řekl tu část jak mě tak trochu víc šmíroval a pak i líbal. Rozhodla jsem se, že se jen tak nevzdám a zeptala jsem se:

„A co jsem podle vás udělala Edwardovi tak hrozného?“

Podívala se na mě pohledem, který neznamenal nic hezkého a odpověděla:

„Edward si prohlížel celý dům. A prý ho moc zajímala knihovna, kterou máš v pokoji a tak se tam šel podívat. Vůbec si nevšiml, že si byla také již doma. A když si vyšla z koupelny pouze v ručníku, tak chtěl odejít jenže ty jsi začala vyvádět. Začala jsi na něj být hrubá a dokonce jsi ho nakopla a vyhodila z pokoje. To bych od tebe nečekala, že se budeš takhle chovat k našim hostům. A zvlášt když doktor Cullen mi hodlá pomáhat s novými věcmi v nemocnici.“

Když to dořekla, tak jsem si myslela, že mě trefí. Co si to jen vymyslela. Vždyť to není vůbec pravda, to on byl na mě hrubý a ne já na něho. To si ještě odskáče. Pouze jsem Esmé řekla:

„A já jsem si zase nemyslela, že mi nějací cizí upíři polezou až do pokoje a budou mě šmírovat ve sprše. Asi jsem se Esmé spletla. Promiň mi to. A ještě ti chci oznámit, že zítra začínám chodit do školy. Jen abys o tom veděla.“

Otočila jsem se, otevřela jsem dveře od kufru a vzala jsem tašku pro ni. Vrátila jsem se zpět k ní a dala jsem ji to co jsem nakoupila. Už se na mě trochu usmála, ale bylo vidět, že je a bude ještě naštvaná. Když odcházela tak mi stačila ještě říct:

„Děkuji za tvůj nákup. Ale zůstala tady jedna nevyřešená věc, a to ta, že se zítra půjdeš Edwardovi omluvit. A ne, že budeš mít námitky, prostě tam půjdeš. Bez komentáře…“

Otočila se a odešla.

A já jsem tam zůstala stát. Tohle ti nedaruji Edwarde Masene, teda ted už vlastně Edwarde Cullene. Tohle je teprve začátek války, možná si teď vyhrál, ale konečným vítězem budu já.

Vzala jsem všechny tašky a odnesla jsem je do pokoje. V tom jsem si všimla, že jsem ještě nepředala tašku Rose a Alice. Tak jsem je tedy vzala a vydala jsem se za nimi do jejich ložnic. Zaťukala jsem na dveře Rose a ta si zrovna lakovala nehty na ruce. Když jsem se ji ptala kam se chystá, tak mi pouze řekla, že má v noci s někým schůzku. Takže zase celou noc nebude doma…

Víc jsem se o to nezajímala a šla jsem k Alice. Zaťukala jsem a vešla. Alice ležela na posteli a četla si nové časopisy ze světa módy. Podala jsem ji tašku a ona poděkovala. Již jsem chtěla odejít, když mě zastavila a řekla:

„Bello? Nedělej to, ty víš, že já to uvidím. I když vím co se tady stalo, tak on není takový jaký se ti zdá. Ale pamatuj hlavně na jednu věc, nesmíš tím ublížit Esmé. Už ted je na tebe docela naštvaná…“

Nic jsem ji na to neříkala a odešla jsem k sobě do pokoje. Připrav se na válku Edwarde!!!

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Grudge - Kapitola 8 - Po čem všechny dívky touží, ale já ne...: