Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Grudge - Kapitola 4 - Co se dá očekávat od slova Ples?!

14.12.2009 (20:30) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 11116×

„Plesy jsem vždycky nesnášela. Ale proč neudělat radost lidem které mám ráda…"

Alice byla hotový maniak. Jak jsem ji dala volnou ruku, tak ji nešlo ničím zastavit. Běhala od jednoho obchodu ke druhému. Konečně po dvou hodinách jsme našli vhodné šaty, v jednom obchodě jsme si vybrali šaty všechny čtyři. Byla krásné, možná až dokonalé, přesně znázorňovaly nás všechny. Všechny byli v našich oblíbených barvách. Alice je měla černo-stříbrné, Rose rudě červené, Esmé zelené a moje byli modré. Myslela jsem že tímhle Alice uklidníme, ale začala pobíhat ještě víc kvůli správným botám. Ty jsme ale také našli, myslela jsem že opravdu již pojedeme domů. Ale opět Alice přišla na něco co jsme nekoupili. Usmyslela si to, že potřebujeme vhodné spodní prádlo ve stejné barvě. Poslední věc, kterou jsem dovolila koupit. Pak jsme konečně dali plné tašky do kufru v autě. Nastartovali auta a vyjeli zpět domů…

Když jsme se vrátili domů, tak jsem si teprve všimla že je již šest hodin ráno. Už je sobota, a za pár hodin budu trpět na plese. Chtěla jsem ted mít chvilku jenom sama pro sebe, ale pokazila to Alice jen co jsem vešla do obývacího pokoje. Všechny nás zastavila a hned začala mluvit:

„Takže nikam. Máme už jenom 12 hodin na přípravy. Takže nejdřív si zajdeme na lov, a potom vás postupně začnu zkrášlovat. Tašky odneste do pokojů a hned se vyráží na lov."

Hned jsem toho využila a z lovu jsem se vymluvila:

„Já na lov nepůjdu, nepotřebuji. Byla jsem včera a to mi stačí. Radši zůstanu doma, a počkám na vás. A Alice! Moc to nepřeháněj, nebo budeš mít zákaz nakupování na měsíc. Rozumíš?"

Docela mě ten její výraz pobavil. Jenom kývla hlavou a hodila po mě svůj ublížený výraz. Já vím že se ji to nejspíš dotklo, ale nebude nás přeci komandovat, to by přeci nešlo…

Všichni odešli a já jsem se vrátila k sobě do pokoje. Jen tak jsem si lehla na postel, ale ještě před tím jsem si zapnula cd Debussyho. Zavřela jsem oči, a nechala své myšlenky se volně rozutéct. Nějak se moje myšlenky zase vrátili k tomu cizinci v obchodě. Pořád mi někoho připomínal, ale nemohla jsem přijít na to koho. Jako bych ho již znala, ale nevím odkud. Musím zjistit co je zač, třeba se někdy uvidíme. I když nejspíš ne, takže bych na něj měla přestat myslet. Z mých myšlenek mě vyrušil hlas Alice:

„Isabello! Okamžitě pojd dolů, máme hodně práce a jeden problém…"

Zajímalo by mě co se děje. To ji zase došel lak na vlasy, nebo co? Ty její problémy občas opravdu stojí za to. Vstala jsem z postele, vypnula jsem cd a rychle jsem doběhla dolů. Všichni seděli na sedačce, teda všichni kromě Alice. Ta tam stála jako bůh pomsty a v ruce držela čtyři krabice. Také jsem se posadila na sedačku a Alice začala:

„Takže, jsem právě před chvílí měla vizi že se téma plesu změnilo. Z ničeho nic z toho udělali maškarní a nám to nehodlali říct. Ale ještě že máte mě. Já jsem hned po lovu stihla koupit čtyři škrabošky, pro každou jednu. Ale ted se již musíme pustit do práce. Začneme s Esmé, jelikož ta musí vyjíždět o dvě hodiny dřív než my. Musí tam ještě něco zařídit. Takže ale nejdřív si všichni půjdeme do koupelny, každá si umyje vlasy a udělá všechno potřebné co zvládne. Sejdeme se u mě v pokoji za hodinku. Honem do práce…“

Z obýváku jsem vycházela jako poslední. Chtěla jsem to co nejvíce protahovat. Zavřela jsem za sebou v koupelně dveře a začala jsem pouštět horkou vodu do vany. Přidala jsem tam pěnu do koupele a ještě nějaké vonné šuměnky. Svlékla jsem ze sebe oblečení a vlezla jsem do vody. Voda byla krásně horká a já jsem začala relaxovat. Když začala mizet pěna a voda již začínala být studená, tak jsem z vany vylezla. Vzala jsem si na sebe župan a umyla jsem si vlasy. Zbývalo ještě pět minut než jsem měla být u Alice, a tak jsem jen tak pozorovala krajinu z okna. A opět mě vyrušila má milovaná sestřička. Celým domem byl slyšet ten příšerný zvuk píštalky, konec našeho volna. Vzhůru do boje s lakem na vlasy a dalšími takovými věcmi.

Opět jsem tam byla jako poslední a Alice mě vraždila pohledem. Ale jen co se Esmé posadila do křesla, tak toho nechala a nám všem zadala práci. Já s Rose jsme měli za úkol účes a ona zatím Esmé líčila. Nakonec jsem to vymysleli tak, že jsme Esmé vytvořili elegantní drdol sčesaný dozadu. Alice přizpůsobila její líčení do zcela jemného odstínu zlaté a mírně červené rtěnky. Vše vypadalo velmi decentně, ale zároven to bylo okouzlující. Pomohli jsme ji obléknout její olivové šaty zdobené drobnými kamínky. K tomu měla boty ve zlaté barvě, zdobené malými kvítky. Posledním detailem k Esmé byla zlatá škraboška. Zatím jsme ji dali jenom tak do ruky, ale poté si ji musí nasadit. Esmé vypadala nádherně, byla krásná. Poděkovala nám a již odcházela s tím, že musí ještě něco zařídit. Jen co Esmé odešla tak nám Alice dala do rukou každé krabici se spodním prádlem které jsme koupili. Všechny jsme si ho odešli převléct a poté jsme se vrátili. Rose již mezitím seděla v křesle a tak jsme s ní začali. Vlasy jsem ji natočila, udělala jsem velké lokny, které jsem sčesala pouze na jednu stranu. Pořádně jsem to zafixovala a byla jsem s tím hotová. Alice její líčení pomalu měla také hotové a vypadalo to velice svůdně. Její rty byli sytě rudé a oční stíny ladili do stříbrných odstínů. Oblékla si své rudé šaty, které byli též zdobené drobnými kamínky a do ruky si vzala svou škrabošku. Ještě si nazula rudé lodičky s otevřenou špičkou, které zdobila mašle. Co jiného dodat než hotová bohyně, Rose byla vždycky ta z nás nejkrásnější. Musím uznat že dnešní večer se nejspíš pánských pohledů nezbaví.

Myslela jsem že ted na řadu přijdu já, ale zmýlila jsem se. Ted šla Alice. S Rose si vyměnili role, a na mě opět zůstali vlasy. Nejdřív jsem vůbec nevěděla co mám Alice za účes udělat, ale pak mě jeden napadl. Mírně jsem ji natočila vlasy a pomalu jsem začala tvořit. Mým výtvorem byl účes jak ze 40.let, vypadal podobně jako z filmu Chicago. A Alice velmi slušel. Rose její líčení přizpůsobila kouřově šedé. A rty byli také rudé, sice ve světlejším odstínu než je měla Rose. Opět jsme ji pomohli obléknout její šaty, které byli černo-šedé a pod prsy chycené černou stuhou. Alice si hned navlékla svou krajkově černou škrabošku, nazula si své jednoduché tmavě stříbrné boty a konečný výsledek byl dokonalý. Co jiného se dalo dodat.

A poslední úpravy měli být provedeny na mě. Zasedla jsem do křesla, zavřela jsem oči, přestala jsem vnímat své okolí a nechala jsem je vytvářet. Myslela jsem že jim to bude trvat kdo ví jak dlouho, ale byli hotové během chviličky. Opět mi pomohli obléknout mé modré šaty zdobené kamínky. A až teprve ted mě nechali se podívat do zrcadla. Výsledek byl dokonalý, vůbec jsem se nemohla v zrcadle poznat. Své dlouhé vlasy jsem měla vyčesané do složitého drdolu na vrchu hlavy. Rty byli trochu ve tmavším odstínu rudé a mírné líčení. Černé linky a jemně stříbrné stíny. Ještě jsem si nazula své stříbrné boty, které byli zdobené velkým stříbrným květem. Do ruky jsem si vzala svou škrabošku a byla jsem hotová.Všechny jsem vypadali dokonale:

• Esmé - Šaty Boty Spodní prádlo Účes Škraboška
• Rosalie - Šaty Boty Spodní prádlo Účes Škraboška
• Alice - Šaty Boty Spodní prádlo Účes Škraboška
• Bella - Šaty Boty Spodní prádlo Účes Škraboška

Jelikož jsme chtěli udělat tak trochu větší dojem, tak jsme se dohodli že každá pojedeme ve svém autě. Bylo již po šesté hodině a tak jsem se rozhodli že pomalu vyjedeme. Všechny jsem nasedli do svých miláčků, přičemž mým miláčkem je můj Aston Martin. Z garáže jsem vyjela jako poslední, ale jen co jsem mohla tak jsem je obě dvě předjela. Ještě před tím než Esmé odjela, nám postupně vysvětlila cestu. Ples se nekonal zde ve Forks, ale v Port Angeles. Městečko Forks nemělo na takové události prostory, a tak se to muselo konat v sousedním městě. Celou cestu se mě Rose snažila předjet, ale já jsem jí to nedovolila. Přijeli jsme tam ani ne za hodinku, taky aby ne s našim stylem jízdy. Jen kdyby nás někde nachytali policisté, ty by se asi divili naší průměrné rychlosti. Před hotelem, kde se to mělo konat byl poslíček který parkoval auta. A když spatřil naše auta, div mu brada nespadla. Nasadila jsem si svou škrabošku, vystoupila jsem z auta a klíčky svého miláčka jsem dala do jeho rukou. Snažila jsem se nevnímat jeho oplzlé pohledy a kdo ví jaké měl myšlenky. Podobně to vypadalo když vystoupila Alice a i Rose. Společně jsem se zkontrolovali jestli vypadáme dobře, připravili jsem pozvánky a šli jsem směrem ke vchodu do sálu. Nějakému chlapíkovi přede dveřmi jsem odevzdali pozvánky, a on byl schopný nám pouze kývnout hlavou. Hluboce jsem se nadechla a vstoupili jsem do sálu.Zastavili jsem se nad schody a všechny pohledy lidí v sále směřovali na nás. Veškerý šum v sále utichl, byli jsme ty nové a ty neznámé. Velké osvěžení pro Forks, dnešní noc patřila pouze nám a my jsme byli rozhodnuté si ji pořádně užít. Sešli jsem schody a hledali jsem Esmé. Stála u nějakého muže a bavila se sním. Když jsme se s k ní blížili, tak mě zarazil jeho pach. Byl to upír. A Esmé se s ním jen tak baví, co když je nebezpečný? Ale ona si tam jen tak stála, usmívala se na něj a bavila se. Přistoupili jsem k ní a ten upír se na nás hned usmál. Esmé nechtěla být nezdvořilá a tak nás hned představila:

„Carlisle, tohle jsou mé dcery Alice, Rosalie a nejstarší Isabella."

Carlisel se na nás usmál a hned odpověděl:

„Velmi mě těší. Jsem Carlisle Cullen a jsem lékařem v nemocnici v Forks. Sice vy asi mé služby nevyužijete, ale někdy se to může hodit. S Esmé jsme se poznali již včera, když byla poprvé v nemocnici a hned jsem se dali do řeči. Jsem také vegetarián a se mnou i mý tři synové, které tady dnes určitě ještě potkáte. Nechci vás zdržovat od zábavy a velice rád jsem vás poznal."

My jsme chtěli odejít, ale Esmé tam s ní zůstala a ještě se bavila. S holkami jsem zamířili k jednomu volnému stolu, který měl být stejně nejspíš pro nás. Byli zde pouze 4 židle. Každá jsme se na jednu posadila a rozhlíželi jsem se kolem. Alice vypadala velmi netrpělivě, pořád někde někoho hledala. A já jsem nechápala koho, vždyt tady nikoho neznámě. Poté se beze slova zvedla a někam odešla. Zůstali jsem zde pouze já a Rose. Najednou si to k nám zamířil nějaký cizinec. Přes obličej měl danou černou škrabošku, měl černý oblek a musím uznat že dobře vypracovanou postavu. Vypadal jako vyhazovač z nějakého nočního klubu, a k tomu ještě ty jeho nakrátko ostříhané vlasy. Opět jen co se přiblížil jsem ucítila ten dobře známý pach, super, další upír. Určitě to je jeden ze synů doktora Cullena. Ladně došel k Rosalie a nabídl ji ruku k tanci. Ta se na něj pouze usmála a přijala jeho ruku. Společně odcházeli směrem k parketu a já jsem zůstala u stolu samotná. Všimla jsem si těch pohledů od některých chlápků v místnosti a v duchu jsem doufala že žádný ke mně nepřijde.

Jenže jsem se zmýlila. Z ničeho nic se tam objevil. Měl černý oblek, který mu dokonale padnul. Přes obličej černou škrabošku zdobenou zelenými iniciály. Dokonalé tělo a ladné kroky, se kterými směřoval ke mně. Věděla jsem že se něco dnes v noci stane, a to něco všechno změní…

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Grudge - Kapitola 4 - Co se dá očekávat od slova Ples?!: