Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Grudge - Kapitola 10 - To se všichni na škole zbláznili?!

11.07.2010 (19:00) • Marianne • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2528×

„Myslíte si, že zabití upíra se nějak trestá. Protože bych nejraději ze světa odstranila toho nejotravnějšího upíra. A hádejte kdo jím asi je… Jmenuje se Cullen, Edward Cullen…“

Nechala jsem ho za sebou stát a odcházela jsem do budovy  školy. Na chodbě nikdo nebyl, všude bylo ticho. Všichni již byli na hodinách a nedávali pozor, jako vždycky. Vzala jsem do ruky rozvrh a pomalu jsem zkoumala, co mám první hodinu. Wow, takže první hodinu mám historii, a ne matiku, jak psala Alice. Historii, kterou jsem i sama prožila. To zase bude, naštěstí nemám náladu se hádat s učitelem ohledně pravdivosti jeho slov. Zrovna jsem chtěla vrátit rozvrh do tašky, když mě někdo hrubě chytl za zápěstí a otočil si mě směrem k sobě.

Můj výraz se změnil, naštvaně a ironicky jsem se na něj usmála. A ještě jsem dodala:

„Co chceš, Edwarde? Pokud vím, tak jsme si všechno vyříkali před chvilkou…“

Ještě jsem chtěla pokračovat, když v tom se na mě nalepil a políbil mě. Hrubě a zároveň vášnivě mě začal líbat. Pak se odtáhl a řekl:

„Ty, ty nevíš vůbec nic.“

Musím říct, že jeho slova se mi zalíbila. Měly určitý dvojsmysl. A pomalu se mi začal líbit i ten jeho polibek. Když viděl, že jsem se konečně také přidala, tak se jeho koutky roztáhly do úsměvu. Najednou jsem byla natlačená na stěnu na chodbě, ruce mi pevně držel nad moji hlavou a své polibky přesunul na můj krk. Když v tom jsme uslyšeli za sebou odkašlání.

Tím, kdo měl tak trochu problémy s dechem, byla ředitelka naši školy. Měřila si nás přísným pohledem.

Edward mě pustil a oba jsme se otočili čelem k ní. Hodila po nás přísný pohled a pravila:

„Pane Cullene, slečno Hallová. Myslela jsem si, že jste slušně vychovaná mladá slečna, ale asi jsem se zmýlila. Jste zde první den a hned děláte problémy. A vy pane Cullene? To jsem od vás také nečekala. A navíc ještě to, že nejste na svých hodinách, a místo toho zde provádíte na chodbě toto… Po vyučování se hlaste u mě v kanceláři!!!“ Ředitelka skončila svůj proslov, a já jsem sledovala, jak odchází. Podívala jsem se na Edwarda a ten se na mě zákeřně usmíval. Přiblížil se rty k mému uchu a pošeptal větu, kterou to všechno zkazil:

„Jak jsem již řekl, ty vůbec nic nevíš Bello. Neznáš mě až tak dobře, a nevíš, čeho jsem schopen. Tohle byl jenom začátek…“ Otočil se a vydal se k učebně. To si snad dělá legraci. On to věděl. On věděl, že sem přijde ředitelka. Všechno to bylo úmyslně. Tohle ti, Edwarde, ještě nedaruji. To si ještě vypiješ chlapečku…

A vydala jsem se tím samým směrem jako on. Rychle jsem ho doběhla, takže jsme do třídy vešli ve stejnou chvíli. Za katedrou byla trochu starší učitelka, a tváři přísný výraz, kvůli tomu kdo vyrušuje její hodinu. Své šedé vlasy měla stáhnuté do drdolu, na sobě měla klasický černý kostýmek, vypadala, jako by snad šla na pohřeb. A její rty momentálně tvořily pouze čáru. Asi byla hodně naštvaná a čekala na naši omluvu. Hned jsem se chtěla omluvit za zpoždění, když mě Edward předběhl:

„Hrozně moc se omlouvám, paní Greenová. Ale bohužel jsem se zdržel s novou studentkou Isabellou Hallovou. Samozřejmě jsme byli ve škole včas, ale nevím jak, Isabellla je zvyklá ze své staré školy chodit pozdě. Musel jsem na ni čekat, než si odskočila a ještě se upravila. Poté si ještě musela dojít do auta pro učebnice. A vše to komentovala slovy, že přijít na hodinu pozdě je super. Prý to nikomu nebude vadit.“ Ještě se na ni neodolatelně usmál a paní Greenové div srdce z hrudi nevyskočilo. Pak se podívala na mě a tváři měla výraz, jako kdyby mě chtěla zavraždit. Znovu se otočila směrem k Edwardovi, usmála se a pravila:

„Nic se nestalo, pane Cullene, můžete si jít sednout. Avšak vy, slečno Hallová, jste to trochu přehnala, nemyslíte? Na to, že jste zde první den, si trochu víc dovolujete. A ještě k tomu svádíte i ostatní žáky. Na to si nezvykejte. A nemyslete si, tím že jste nová, tak že vám budeme dělat výjimky. Teď pojďte k tabuli, vyzkoušíme, co vás v minulé škole naučili.“ Edward se na mě usmíval z lavice a ještě než jsem došla k lavici, jsem mu věnovala ten nejzákeřnější pohled. Ještě štěstí, že si toho hodně pamatuji, tohle bude hračka.

Fajn, tak tohle jsem nečekala. Začala na mě chrlit samé letopočty a já jsem k nim měla přiřazovat dané události. Tak tohle bylo pěkně zákeřné, a on to musel nějak vědět. Vůbec se nezměnil, spíš si myslím, že se ještě zhoršil. Musím vymyslet, co budu dělat dál… musím vymyslet strategii. Možná že si bitvu vyhrál, Edwarde, ale válku ne.

Pomalu jsem se vracel od katedry k lavici, a už jsem si myslela, že poslední volné místo je pouze vedle Edwarda. Ale omyl, ještě jedno místo bylo vedle modrookého chlapce, který mě hypnotizoval svým pohledem. Svůdně jsem se na něj usmála a šla jsem si sednout vedle něj. Jeho srdce divoce bušilo a div mu sliny netekly. Pomalu jsem se posadila, přehodila jsem si nohu přes nohu, aby vynikla jejich délka. On se na mě otočil a představil se mi:

„Ahoj. Já jsem Mike, Mike Newton. A ty musíš být jedna z těch nových sester tady na škole.“

Vzal mou ruku a políbil mi ji. A v tom jsem to uslyšela. Drobné, nepatrné zavrčení, které vycházelo z úst mého nepřítele. Takže on přesto žárlí. Nechápu, jak může žárlit, když mu nepatřím, a ani nikdy patřit nebudu. Najednou jsem dostala skvělý nápad, jak se mu odplatit za to ráno. Nechala jsem Mika, aby mi políbil ruku, a ještě jsem se na něj nesměle usmála. Pohlédla jsem na něj a řekla:

„Ahoj, já jsem Bella. Trošku se tady na škole ještě nevyznám, tak bys mi mohl pomoct, abych se zorientovala. Víš, on totiž můj přidělený doprovod je trochu neschopný, a tak hledám někoho právě jako ty.“ Hned mi řekl, že moc rád, div mi neskočil kolem krku. Podíval jsem se trochu do přední lavice a její majitel nás zabíjel pohledem. Jen co skončila hodina, tak jsem rychle popadla Mika za ruku a táhla jsem ho do ředitelny. Šli jsme co nejrychleji, aby nás Edward nenašel. Vběhla jsem tam, a paní ředitelce jsem vysvětlila, že Mike bude pro mě lepší. Umí se lépe vyznat po škole a hlavně, že s ním lépe vycházím. Stačil pouze jeden milý úsměv a všichni vám cokoliv dovolí. Spolu s mým novým poskokem jsme zrovna vycházeli z kanceláře, když se naproti nám objevil Edward. Hodila jsem po něm milý úsměv, chytla jsem Mika za ruku a mířili jsme si to na další hodinu. Naštěstí už ne společnou. Byla to matika a tam jsem si našla novou kamarádku Angelu. Vypadala na slušnou a milou holku, která by toho mohla hodně vědět. Zrovna když nám učitel vysvětloval druhé mocniny, tak jsem se ji zeptala, jestli neví, zdali Edward s námi má ještě nějakou společnou hodinu. Její odpověď mě doslova nadchla. Tedy, až na to, že s ním mám už jenom tělocvik. Čili poslední hodinu. Hodinu, která bude následovat po obědě. Takže oběda se dožiji.

Hodiny pomalu plynuly dál, a já se pomalu začínala nudit. A pak přišla doba oběda. Hodinu před obědem jsem měla s Mikem, Angelou a Jessicou. Jessica je jejich kamarádka, takový ten typ holky co musí všechno vědět, pomlouvá kde koho a sbalí, koho si umane. Jenže jeden student tady byl výjimkou, a hádejte kdo…

Byl jím Edward. Myslím si, že se mi v hlavě začal vytvářet nový plán. Ale musím to ještě domyslet. Vešli jsme do jídelny a všechny pohledy se stočily k nám. Přešli jsme k pultu s jídlem, vzala jsem si pouze jablko a vodu. Ostatním jsem vysvětlila, že jsem ráno měla vydatnou snídani. Taky aby ne, myslím si, že taková puma po ránu vám hned zlepší náladu. Jak jsem čekala na ostatní, tak jsem si všimla mých sester. Seděly u stolu s Culleny. Ty tu radu od Esmé vzaly doslova. Jako poslední si k nim přisedl Edward. Alice si všimla mého pohledu a zamávala na mě, ať si jdu k nim přisednout. Vzala jsem svůj tác a s ostatními jsme mířili k poslednímu volnému stolu. Hned vedle toho, kde seděla naše upíří banda. Když Alice viděla, že si k nim nesednu, tak se jenom smutně usmála a věnovala se dál probíhající debatě.

Vybrala jsem si místo mezi Mikem a Jessicou. Tvářila jsem se, že vnímám každé jejich slovo. Kývala jsem hlavou a usmívala se. Ale ve skutečnosti jsem poslouchala, co se děje u sousedního stolu. Poslouchala jsem smích Rose, a jejich společné rozhovory. Všichni vypadali jako šťastná rodinka. Akorát jsem tam chyběla já. Vůbec jsem jim nescházela. Začalo toho na mě být hodně. A tak jsem bez rozloučení vyběhla z jídelny. Když jsem běžela k svému autu tak jsem slyšela Alice, jak na mě volá. Ale já jsem je neposlouchala. Pokud se obejdou beze mě, tak ať si to užijí.

Vyjela jsem směrem domů, přehlížela jsem značky, které mi ukazovaly rychlost. Všechno mi bylo jedno. Čert, aby vzal všechny Culleny. Kéž by mi tak Edward a celá jeho famílie zmizela z života. Dojela jsem před dům a nikde nebylo auto. Štěstí tedy stojí na mé straně. Vyběhla jsem do svého pokoje a přemýšlela jsem co dál. Nevím, čím to bylo, ale měla jsem takový pocit, jako kdybych potřebovala odjet. Na chvíli odjet a být sama. Jednou se mi to už stalo. Prožívala jsem takové to rebelské období, a tak jsem si koupila byt kousek od Las Vegas. Bylo to tam krásný a ráda jsem tam relaxovala.

Slyšela jsem z dálky příjezd auta a doufala jsem, že to nejsou holky. Třeba to bude Esmé. Budu jí to muset nějak vysvětlit. Odjedu, odjedu daleko od Edwarda a všech problémů. Sbalila jsem si pár věcí, vzala jsem si pár fotek a vyšla jsem z pokoje. Dole jsem viděla Esmé a sní toho doktora. Co ten tady jen chce?

Pozdravila jsem a viděla ten pohled Esmé. Rovnou řekla:

„Proč máš tu tašku? Kam odjíždíš?“ Ten smutek v těch očích, trochu mi jí bylo líto, ale moje rozhodnutí to nezměnilo

„Víš, Esmé…. Událo se hodně věcí, a prostě toho na mě bylo hodně. Potřebuji si na chvilku odpočinout. Odjet a nechat minulost minulostí. Odjíždím do Vegas. A nevím, kdy se přesně vrátím. Prosím, nechte všechno být tak jak je. Zatím sbohem Esmé. Ty víš, že tě mám ráda.“

Objala jsem ji a zavřela jsem za sebou dveře. Bylo mi jí líto, ale takhle by to dál nešlo. Musím si to v hlavě utřídit a na to potřebuji klid. Tašku s věcmi jsem dala do kufru. Nasedla jsem do auta a vyjela jsem na hlavní silnici.

Nesmím se otáčet, protože kdybych se otočila, tak bych nedokázala odjet. Jela jsem po hlavní cestě, když naproti mně projelo stříbrné Volvo. Ve zpětném zrcátku jsem viděla, jak se zastavilo, obrátilo se a začalo mě dohánět. Zvýšila jsem rychlost, jelikož mi hned došlo, kdo v něm je. Určitě Alice a někdo z Cullenů. Jela jsem co nejrychleji, a oni mě nedokázali dohonit. Začali dokonce troubit, ale já jsem nereagovala. Po nějaké době to vzdali a otočili to.

A já? Já jsem konečně byla sama. To co jsem dřív nesnášela, ale momentálně je to pro mě jediné řešení. Kdo by tušil, co se za těch pár dní zde stane…

Autor: Marianne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Grudge - Kapitola 10 - To se všichni na škole zbláznili?!: