Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The darkness of sunny day - 3. kapitola

22.07.2012 (19:30) • Mcfan • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2954×

Ležela jsem tak asi dost dlouho, protože se ozvalo zaklepání a následně hlas, který oznamoval čas večeře. No bezva. Zas den věčnosti nanic.

2. kapitola – Příliš blízko…

EDWARD:

„Ty jsi ale idiot!“

„Co se děje?“ Esmé už stála v obýváku, když jsem vešel, spolu s řehtajícím se Emmettem, do domu.

„Tady náš špehoun myšlenek vrazil do upíra a místo toho, aby ho nějak zastavil, šel s tupým výrazem dál do třídy, zatímco upír vzal nohy na ramena a zdrhl.“

„Cože?“ ozval se Carlisle, který seděl na pohovce. Teď už byl na nohou.

„Nevím, co se stalo,“ promluvil jsem tiše, jako bych snad nevěděl, že každý z nich mě slyšel velice dobře.

„Emmette, jaké měl oči?“ zeptala se Rosalie.

Emmett se zakoukal na křišťálový lustr visící nad našimi hlavami a ve svých myšlenkách přemýšlel, že kdyby se za něj zachytil, jestli by ho udržel. Samovolně se mi zvedly koutky.

Rosalie se zadívala směrem, jakým se díval Emmett, ale hned sjela očima zpět na Emmetta a na mě.

„No…?“

Alice, která už také stála při naší konverzaci, se uchechtla, vzápětí však zůstala zírat do prázdna.

„Ano, já už vás znám.“

Dívka s dlouhými kaštanovými vlasy napřahovala ruku.

„Prosím?“ Nebyl by to Emmett, kdyby se neozval. Na to se jen mile usmála, ale stále mlčela.

„Alice? Co vidíš?“ Carlisle nebyl jediný, kdo si všimnul Aliciny nepřítomnosti.

„Setkáme se s ní. Brzo.“

Možná toho na mě bylo moc, ale po setkání s ní jsem pranic netoužil. Tentokrát se mi podařilo vysmeknout se Alice a odejít z obývacího pokoje, kde mě se zájmem sledovalo šest párů očí.

Snažil jsem se jim neprohlížet myšlenky a soustředit se na něco jiného, ale upíří mozek byl příliš dokonalý a nemohl se soustředit jen na jednu věc.

Věděl jsem, že všichni mají obavy z toho, co Alice viděla.

BELLA:

Zase jsem si hryzala spodní ret. Zlozvyk, který mi vydržel ještě z dob, kdy jsem byla člověkem. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nikoho z nich jsem nezahlédla.

Zaklonila jsem hlavu a tím tvář nastavila prudkému dešti.

Hm, make-up v hajzlu. Pomyslela jsem si a otřela si hřbetem ruky tváře, po kterých mi stékaly proudy řasenky.

„Ehm, Isabella Swanová?“ Prudce jsem se otočila za neznámým hlasem. Všimla jsem si pěti párů zlatých očí, které v zataženém počasí ještě více vynikaly.

Alice, dívka malé postavy s hnědými, krátkými vlasy, nejspíš musela dostat mou falešnou vizi o našem setkání, kterou jsem jí poslala. Neuměla jsem to tak, že bych jí poslala něco úplně jiného. Stane se to, ale jinak.

„Bella,“ řekla jsem sladce při pohledu na krásnou tvář vysokého lišáka.

„Já jsem Edward Cullen a tohle jsou Emmett, Alice, Rosalie a Jasper, mí sourozenci. Myslíš, že by sis s námi mohla promluvit?“ Jeho hlas zněl suše, chladně.

„Proč bych měla?“ Nasadila jsem stejný tón hlasu. Fajn, budeš hrát divadlo, já také.

„Hele, jestli máš problém, nemusíme si povídat.“ To se nejspíš ozvala Rosalie, vysoká blondýna s křečovitým výrazem ve tváři.

„Aby se ti nezvlnily vlasy,“ pronesla jsem jí znuděně do tváře a vydala se k lesu za školou. Věděla jsem, že se vydají za mnou. Věděla jsem, že je dostanu tam, kam jsem chtěla.

„Takže?“ pronesla jsem zdlouhavě.

„Jsi upír, že?“ Edward začal mluvit jako první.

„Evidentně,“ podotkla jsem a snažila se tvářit nadmíru znuděná touto „bezvýznamnou“ konverzací, ale kdybych byla člověk, srdce by mi běželo jako o závod.

„Živím se zvířecí krví a budu hodnej upír… tedy upírka, to slibuji.“ Snažila jsem se to pronést ironicky. Edward se ke mně přiblížil ještě víc a já tak mohla vdechovat jeho vůni.

„Tak to si buď jistá, protože jinak…“ nedořekl to, jelikož se mu začalo kouřit z bot a on si toho všiml.

„Sakra, sakra.“ Hystericky si začal sundávat boty, zatímco já se do něj vpíjela očima.

„Jinak co?“ Neodpustila jsem si jedovatě. Celá ta jejich famílie se na mě vyděšeně podívala a Emmett pootevřel pusu.

Najednou mě někdo chytil pod krkem a přirazil zády ke stromu.

„Máš schopnost? Chtěla si nechat upálit mého bratra?“ Štíhlý, šlachovitý upír s hřívou místo vlasů mi silně stiskl hrdlo.

„Kouřový efekt,“ usmála jsem se, chytla jeho ruku, kterou mě držel a s ladností ji od sebe odtáhla. Strach v jeho očích se tím pádem zdvojnásobil.

„Tak to je síla.“ Emmett, tmavovlasý hromotluk stojící vedle blondýny, se usmíval na celé kolo. Ostatním však do smíchu nebylo. „Jak jsi stará?“

„I s lidským věkem mi bude 34. Byla jsem proměněná v 18. Počítat snad umíte.“

„To není moc. Přesto ale máš sílu novorozeného. Jak to?“ Ty otázky už mi lezly krkem. Mohla jsem to vyřídit. Teď a tady. Raději ještě chvíli vyčkám, radila jsem si, co kdyby… Dál už jsem ale neuvažovala. Podívala jsem se do tváří všech přítomných. Všem se v obličejích značila zvědavost, chladnost a strach.

„Myslím, že jsem vám už řekla všechno nutné. Nechystám se zmasakrovat školu a ani vesnici.“

„Je to město,“ procedil skrz zuby zrzek – Edward.

„Když tomu tak říkáte.“ Debata k ničemu. Začala jsem se rozhlížet po okolí, kam bych vyrazila. Školu jsem už tak nestíhala a stejně jsem na ni neměla náladu.

„Tak já už půjdu. Pěkně jsme si pokecali, ale měla bych už jít do školy.“ Nahodila jsem oslňující úsměv a pomalu couvala dozadu.

„Vážně?“ usmála se Alice. Vypadala jako malý skřítek. A spolu s Emmettem tu byla jediná, kdo se za celý čas hovoru usmál.

„Co vážně?“ Už to bylo vážně příliš. Tolik kontaktu jsem nečekala a ani o něj nestála.

„Vážně jdeš do školy? Je totiž na druhou stranu.“ Poukázala směrem za sebe.

„Jak jsem řekla… Ehm, čau.“ Otočila jsem se a vrhla se do hustého lesa. Pryč od rozhovoru, pryč od školy, pryč od nich.

ALICE:

„Nemuseli jsme na ni hned tlačit,“ dodala jsem. Ostatní byli z našeho setkání s Bellou vyřízení. Edward se ještě vzpamatovával, jak mu začaly čmoudit nohy, Jasper zas, jak lehce jeho ruku odtáhla a Rosalie, která si pořád pročesávala vlasy a zjišťovala, jestli se jí ještě nezačaly vlnit.

Já s Emmettem jsme to brali s nadhledem. Nepřišla mi zlá, ba naopak, ale myslím, že si musela projít něčím, co ji zničilo.

„My jsme na ni přece netlačili, Alice. Ptali jsme se jí na otázky, které nám měla zodpovědět, ale ona nad nimi jen mávla rukou.“ Rosalie nejspíš k dívce nepocítila nějaké sympatie.

„Nečtu jí myšlenky, nevím, co si o nás myslí, co má v plánu.“ Edward vypadal bledší než obvykle, a to i na upíra.

„Prej kouřovej efekt. Ta holka to má vymyšlený.“ Emmett byl ve své kůži. Šíleně se bavil nad myšlenkou Edwardových hořících bot, ale přece jen to žádná sranda nebyla. Všechny to vyděsilo.

„Taky bych se bránila, kdyby mi někdo strkal vlasy do ksichtu.“ Vrhla jsem významný pohled k Edwardovi, který jen sklopil oči.

Viděla jsem, jak jsme si s ní podali ruku, ale bylo to úplně jinak. Jak je to možné? Změnila snad své rozhodnutí tak, abych ho neviděla? To přece ale není možné.

Caslisle, který seděl na sedačce naproti Jasperovi, teď zaujatě poslouchal jeho vyprávění. Viděla jsem Esmé scházející tiše po schodech, ale také Rosalii sedící na Emmettově klíně. Edward zasedl ke klavíru a v dalším okamžiku nás pohltila melodie vycházející z útrob toho kouzelného nástroje.

TŘETÍ POHLED:

Rodinnou idylku byste si představovali jinak než jako dům plný upírů. Možná že i po téhle podivnosti by ale někdo mohl toužit. Někdo, kdo o svou rodinu nebo o její část přišel. Někdo, kdo se také chtěl stát členem rodiny. Této rodiny.

Všechno vypadalo v pořádku, ale nebylo to tak. Každý se snažil věnovat činnosti, která by ho zbavila myšlenek na rozhovor, který vedli s podivnou osobou. Nikdo na sobě nechtěl nechat znát, že ho to zasáhlo, ať méně či více, ale bylo to viděno tichým pozorovatelem. Dívkou, která seděla v korunách stromů nedaleko domu. Také se vzpamatovávala ze setkání. Možná, že ona to ale nesla ze všech nejhůře. Možná že se dostala příliš blízko.

Chtěla bych poděkovat makulce, která nad tím musela trávit volný čas, přes to, že si mohla užívat prázdnin.

Také holkám Páje a Zu. Pomohou, poradí a dokonce i přečtou. :)

Mcfan 

Autor: Mcfan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The darkness of sunny day - 3. kapitola: