Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tak to není fér! 3. kapitola Stěhování

04.05.2012 (07:30) • TerryBells • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1764×

Jen co jsme přijely domů, tak jsme si začaly balit, samozřejmě se to neobešlo bez remcání.

Nakonec Rose řekla:

„Musíme na nákupy.“ Já jsem na ni jen vyvalila oči.

„To myslíš vážně? Co se to s tebou stalo?“ řekla jsem a sesunula jsem se na sedačku.

„Alice, promiň, ale ne z toho důvodu, že bych si šla koupit nové oblečení, ale proto, abych udělala menší pomstu.“ To i mé uši zbystřily.

„Tak to, Rose, s tebou jdu, jaký je plán?“ zeptala jsem se málem prosebně.

„No, napadlo mě, že bychom jim trochu pozměnily dům, který se tomu jejich vůbec nepodobá, změnily bychom jim pokoje, koupelny, obývák... Změnily bychom ho prostě na dům nějakých barbín,“ vysvětlovala nám.

„No jo, ségra, ale co Esmé a Carlisle?“ zeptala jsem se, ale Alice mi okamžitě odpověděla.

„Nebudou celý týden doma, jedou na nějaký ostrov. Chtějí nám dát soukromí a myslí si, že budeme jako jedna velká šťastná rodina.“ Zatvářila jsem se tak, jako bych jedla už třetí kousek pizzy.

„No, teď vás musím zaštítit, aby vám Edward nemohl číst myšlenky,“ zavřela jsem oči a už to bylo.

Za chvíli někdo zaklepal, otevřela jsem a ve dveřích stál Edward a jeho bratři.

„No nazdar!“ řekla jsem a málem jsem zabouchla dveře nebýt toho, že Edward do nich strčil nohu.

„Ale, ségra, nebuď taková,“ vykřikl Emmett. Při tom, jak to řekl, jsem se jim málem vysmála do obličeje.

„Já tvoje ségra nikdy nebudu.“ Při tom jsem si málem dupla jako nějaké malé pětileté děvče. „No dobře, tak budeme něco víc.“ To už se rozesmála i Alice a Rose, které běžely jako posila.

Edwarda a Jaspera dělilo od spadnutí a válení na zemi jen malá chvilka.

„No tak pojďte dál, kufry máme nahoře, nevíte náhodou, kde je Esmé?“ Jasper se okamžitě zeptal na to samé, až na to, že se ptal na Carlislea.

Za chvíli byly Aliciny kufry naložené do jejich Jeepu a stříbrného Volva a ještě jsme naskládaly moje a Roseino oblečení do mého Volva. Za chvíli jsme byly u nich, měli to tam hezké, podobné jako u nás doma.

Vynesly jsme si kufry do obýváku a rozhlížely se kolem, byla to nádhera, ale za chvíli tu to tak vypadat nebude, pomyslela jsem si.

„Tady to vypadá, jako by to zařizovala Esmé,“ řekla Alice po chvíli.

„Taky že ano,“ přitakal Jasper.

„Tak vaše pokoje jsou nahoře,“ oznámil nám Edward.

„ Ale jestli některá z vás chce, můžete bydlet se mnou,“ navrhl Emmett.

Všechny tři jsme se ušklíbly.

„Jo, Bello, proč nesundáš štít?“ zeptal se Edward.

„Co před námi tajíte?“ další dotěrný dotaz.

„To ti může být jedno,“ oznámila jsem a rychle jsem běžela za holkami.

„Holky, jdeme na lov, nechcete se přidat?“ zeptal se Emmett.

„Ne, včera jsme byly, ale díky,“ odpověděla Rose.

„Jo, jdeme na nákupy,“ křikla rychle Alice. Jako bych viděla Jaspera, jak koulí očima.

Zabouchly se dveře. Okamžitě jsme letěly dolů po schodech.

„Takže jedem Volvem,“ oznámila jsem. Naštěstí to všechny vzaly dobře.

V Port Angeles bylo jen pár obchodu, ale naštěstí tu měli to, co jsme potřebovaly.

Nakoupily jsme si prádlo a nějaké negližé, které rozvěsíme rádoby mokré na šňůry po celém domě, a to ještě nemluvím o koupelnách, tam zase bude viset naše spodní prádlo.

Já si vzala černé krajkované negližé, Rose si vzala béžové, které bylo dost průsvitné, a nakonec Alice fialové, které bylo taky dost průsvitné, a nakonec to, co nám padlo pod ruku.

Když jsme se vrátily domů, okamžitě jsme začaly zdobit náš nový dům. A přitom jsme našly dopis od Esmé.

Holčičky, odjela jsem na pár týdnů s Carlislem na ostrov v Brazílii, mějte se hezky, máma. P.S: Vyřiďte to klukům.

Ani ne do minuty už jsme stály před dveřmi našich ložnic, nakonec jsme se rozhodly, že ještě zajdeme do jejich ložnic prozkoumat, co kde mají a vyměnit jim pár věcí.

První byl na řadě Jasper. Jak vidno - jeho pokoj mi moc o něm neříká. Byl tam gauč, televize, nějaké knihy a počítač. Alice už plánovala, jak by ho vylepšila a do skříně mu podstrčila rádio, které začne hrát Barbie Girl, když pokaždé otevře skříň.

Pak jsme se šly podívat na pokoj Edwarda. Byl naprosto dokonalý jako jeho vlasy.

Jeho pokoj byl z poloviny prosklený. Byl tam gauč, televize a ta největší knihovna, kterou jsem kdy viděla. A nakonec v té prosklené části bylo křídlo (piano), na kterém byly postaveny noty a jako název tam byl Bella. Když jsem to uviděla, zatajil se mi dech, okamžitě jsem sedla za piano a hrála tu skladbu, která nesla mé jméno. Ta skladba nebyla ještě dokončena, a tak jsem tam přidala pár řádek. Tak a teď byla dokončena.

A nakonec Emmett, no, jak se dalo čekat… Velká plazma a spousta další elektroniky a na zdech visely plakáty nějakých modelek ve spodním prádle. Rose je okamžitě strhla a schovala mu je v kuchyni pod sporák a u toho se smála a přestavovala si, jak se asi bude Emmett tvářit.

Vzaly jsme Rose a rozvěsily to prádlo po celém domě.

Práce byla hotová, a abychom ještě přilily do ohně, tak jsme všude po stole v obýváku rozházely dámské časopisy, většinou módu. Z toho čekání na ně jsme se začaly nudit, tak jsem si přinesla svoji oblíbenou knihu Na Větrné hůrce.

„Neříkej, že to zase čteš,“ vypískla na mě Alice.

„Bože, už jsou tady, každá časopis do ruky, Bello, dej tu knížku pod stůl, to nepůsobí moc sexy,“ poučovala mě Rose.

Otevřely se dveře a v nich stál Edward a usmíval se, ale když nás viděl, tak jeho smích přešel.

„Můžete mi říct, co to je?“ zeptal se vystrašeně.

„Zabydlování?“ odpověděla Rose.

Za ním už stál i Emmett a Jasper.

„Tu máte nějaký mejdan?“ řekl a zářivě se usmál.

„Ne, jenom jsme se kapku zabydlely, proč?“

„Jo, kluci, máma a Carlisle odjeli na pár týdnů na dovolenou,“ řekla jsem a všichni souhrnně přikývli.

Potom, co jsem to dořekla, Edward zmizel a za chvíli se ozvalo:

 „Můžete mi říct, kdo mi sahal na klavír, hrál a změnil noty a dopsal je?“ Jak to dořekl, už byl dole.

Ušklíbla jsme se.

„Jsem vinna, promiň, ale tu písničku jsem musela dokončit, když jsem věděla, co tam patří, nezlobíš se?“ dořekla jsem a usmála se na něj.

„No, to nevadí, pojď se mnou a uvidíme, co jsi stvořila,“ pokynul mi, abych ho následovala.

Jen co jsme vyšli nahoru, tak jsme uslyšeli, jak Jasper právě otevřel skříň a z ní se právě linula píseň Barbie Girl.

„Kdo to udělal? Která pijavice z tohoto domu? Ten, kdo to udělal, zažije peklo, vždyť to nejde sundat!“ Jasper byl asi hodně naštvaný a já už jsem slyšela dole Emmetta, jak se směje, kdyby věděl, co mu udělala Rose…

„Počkej, půjdu se převléknout, asi pak zajdu na lov.“ Edward na to jen přikývl.

Šla jsem si do svého pokoje pro nějaké sportovní, a zároveň elegantní oblečení.

A pak jsem šla rovnou do Edwardova pokoje, který tam už hrál snad moji ukolébavku a možná i jeho, takže by se jmenovala Edward and Bella.

Hrál ji s takovou lehkostí, tak krásně, kdyby to bylo možné, tak už by mi po mém studeném líci stékala horká slza, nebo bych se červenala.

Zastavila jsem se ve dveřích a jen jsem poslouchala všechny ty tóny, které se rozléhaly po celém domě.

Přisedla jsem si k němu a hrála ji s ním. Naše prsty se proplétaly, byla to prostě nádhera...

Autor: TerryBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tak to není fér! 3. kapitola Stěhování: