Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajnosti 1

08.07.2012 (15:30) • Christinne • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1338×

Tajnosti - 1. kapitola 

„Prosím tě, proč se v tom tak vrtáš? Jindy to do sebe házíš jako splašená… Co je s tebou?“ Vybírala jsem z ovocného salátu rozinky a vůbec si nevšímala, že na mě Gwen mluví. „Haló, Chase! Vnímáš?“ zamávala mi rukou před obličejem a se zoufalým pohledem mě pozorovala.

„Co je?“ vyhrkla jsem, jako bych se právě probudila.

„To mi řekni ty,“ kývla hlavou k mému tácu s miskou netknutého salátu a hromádkou rozinek na ubrousku, „děje se něco?“

Děje. Já vlastně vůbec nevím, jak to v té naší rodině chodí. Asi nejsme normální nebo co… Měla bych mít radost, ale nemám.

„Přijede Bella…“ hlesla jsem na vysvětlenou.

Naši se rozvedli sotva dva roky po mém narození. Bella odjela s mámou, já zůstala tady. Vídaly jsme se dvakrát do roka, když se zadařilo. Ne že bych ji neměla ráda, to přímo ne, jenom mi nijak zvlášť nechybí – a myslím, že to cítíme stejně. Jsme prostě každá jiná.

„Jako tvoje ségra? To je přece fajn, ne? Zase se jednou vidět…“ drmolila Gwen.

„Ne, ty to nechápeš… Ona přijede napořád.“

Chvíli bylo ticho, jak ji ta zpráva zarazila, ale téměř okamžitě se přestala soustředit a celou místnost naplnilo mlčenlivé napětí – Cullenovi jsou tady.

Edward, Jasper, Alice, Sharon a v neposlední řadě Richard. Ano, byli krásní, i někdo jako já si toho všiml. A všeobecné pozdvižení kolem nich chápu taky, ale něco mi říkalo, že chtějí být raději sami. Jasně, že jsem se taky občas koukla, ale snažila jsem se respektovat postavení, které si ve zdejší společnosti vytvořili.

„Myslíš, že si Richard ty vlasy barví?“ Na chvilku jsem vzhlédla od svého téměř přebraného salátu. Gwen visela pohledem na platinově blonďatých vlasech Richarda Cullena.

„Asi ne…“ zakroutila jsem hlavou a pozorovala přitom rozesmáté Cullenovic sourozence.

„Hele, zpátky k tématu… Jestli jsem to dobře pochopila -  ty nemáš radost, že se Bella přistěhuje, říkám to správně?“

„Vyloženě nadšená z toho nejsem… Vždyť víš, jaké to bývalo o prázdninách, když přijela. Nemáme si co říct a navzdory faktu, že jsme sestry, jsme si skoro cizí.“

„Ale to mi nevykládej,“ mávla Gwen rukou, „nějaká podoba se časem najde. Možná máte společného víc, než si myslíš, jenom se zatím nenaskytla příležitost to objevit.“

Ve skutečnosti jsme byly tak rozdílné, až to bolelo, ale co… Zvykneme si, no ne? Koneckonců, jsme rodina.

Bella má sice přijet až za měsíc, ale co mi to táta řekl, jen chodím, přemýšlím a vůbec nevnímám… A za pár dní se stala ta věc…

„Ahoj, promiň, ale tohle ti vypadlo…“ Otočila jsem se, abych viděla, kdo mi to klepe na rameno. Musela jsem trochu vzhlédnout, abych se mohla podívat do zlatých očí Richarda Cullena, který se na mě mile usmíval a v ruce držel můj kreslící notes.

„Jejda, díky… Ani jsem si nevšimla.“

„Tak to jsi nejspíš jediná, byla to rána jako z děla…“ zasmál se a nejspíš měl pravdu – ten notes byl docela těžkej.

„No jo, to jsem já, nevšímavá Chase,“ zakoulela jsem očima.

„Ty jsi Chase?“ Naklonil hlavu na stranu a prohlížel si mě – a pořád měl v ruce můj notes.

„Jo, Chase Swanová.“

„Chase Swanová… Já jsem -“

„Richard Cullen,“ pokývala jsem hlavou, „to všichni vědí.“

„Raději Rick,“ znovu se usmál a jeho zlaté duhovky se vpíjely do mých bledě modrých očí. Postávali jsme tam, vteřiny byly dlouhé jako nikdy. Houpala jsem se na patách a nevěděla, co ještě říct.

„Jo, no… Asi bych, no, měla bych asi jít na hodinu,“ vykoktala jsem nakonec a ukázala palcem za sebe přes rameno.

„Jasně.“ Zatřepal hlavou, jako by rozháněl myšlenky. „Jo, tady máš.“ Naposledy se na mě usmál a podával mi notes. Proti pohybu jeho ruky jsem si připadala strašně neohrabaně. Téměř jsem po svém pokladu chňapla a pak, když jsem konečky prstů ucítila jeho chladný dotek, na maličkou chvíli všechno zezelenalo a já měla před očima les… Zamrkala jsem. Nejspíš mi něco problesklo hlavou, protože jsem stále viděla Rickovy dokonalé zlaté oči, kontrastující se vším, co se na chodbě vyskytovalo. Možná už blázním.

„Tak teda díky,“ řekla jsem naposled, rukou jsem naznačila velice nedbalé zamávání a otočila jsem se, abych předběhla zvonění a přišla včas.

Ano, je to krátké. Druhá kapitolka je o dost delší, jen jsem se bála, že by hned od začátku nikdo mé slohy nečetl. =D Jistě jste si všimli, že jsem vyměnila Rose a Emmetta za někoho úplně cizího, ale má to svůj důvod, věřte mi...

Autor: Christinne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajnosti 1: