Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemství soumraku - Prolog + 1. kapitola

05.01.2012 (16:00) • Wolfik343 • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 1860×

Prolog

Nikdy jsem netušila, že by se mi mohlo stát něco tak příšerného, cítila jsem se tak bezmocně. Kdyby mě obě skupiny, každá na jiné straně místnosti, nepozorovaly přimhouřenýma očima a podezřívavým pohledem, tak bych okamžitě vyskočila a upíří rychlostí vyletěla z té proklaté jídelny!

Jenomže ono to nešlo, protože obě skupiny, nebo bych měla spíše říct smečky, tam stále seděly a nevypadaly, že by zrovna teď chtěly odejít.

Obě skupinky na konci jídelny se už víc snad ani lišit nemohly. Na jedné straně andělé, kteří se nás snaží ochránit před něčím, o čem ani nevíme, že existuje. Na té druhé andělsky krásní tvorové, kteří ale nikdy neměli existovat. Dohromady v jedné místnosti ale představovali moje nejhorší obavy, noční můry a celý původ mého strachu.

Kdyby mi oba dva druhy v minulosti neublížily, možná bych nebyla tolik vystrašená. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem musela vypadat tak, jako bych si jich nevšimla a že nemám ponětí, co jsou zač a že nevím, co všechno dokážou. Což bylo těžší, než bych kdy vůbec řekla…

1. kapitola

„Bello, někdo zvoní!" zavolala na mě moje máma Renée.

„Jasně, mami, už jdu!" křikla jsem na ni. Pak jsem seběhla dolů ke dveřím a otevřela mojí kamarádce Grace.

„Ahoj, Bello!" pozdravila mě.

„Ahoj, Grace!" odpověděla jsem jí. Dnes jsem jí měla pomoct vybrat nějaké nové oblečení.

„Pojď dál, ale budeš muset chvíli počkat, ještě se musím jít obléct." Přikývla a sedla si na pohovku.

Rychle jsem běžela nahoru, abych se oblékla. Vzala jsem si šortky a bílé tričko s pruhy, pak vběhla do koupelny, abych aspoň trochu upravila svoji tmavě hnědou hřívu. Když se to aspoň trochu povedlo, přiřítila jsem se zpátky za Grace, ať dlouho nečeká.

Hned jsme vyrazily. Její přítel Ryan nás měl odvézt do nákupního centra a za pár hodin zase vyzvednout.

Grace mě celou dobu tahala za sebou, kamkoliv se hnula, a lítala po obchoďáku jako pominutá. Když jsme si šly na poslední půlhodinku sednout do kavárny, necítila jsem nohy, ale i tak to byl docela příjemný večer.

Pak Grace zavolal Ryan a ona s ním chvíli mluvila. Po té, co zavěsila, na mě vyvalila omluvu.

„Bello, promiň, ale nevadí ti, že tě nezavezeme až domů? Ryan má pro mě nějaké překvapení, které mi nechce říct. Pověděl mi, že to spěchá. Zaveze tě jenom pár bloků od vašeho domu." Koukla se na mě s nevinným a omluvným úsměvem.

„Jasně, že ne!" ujistila jsem ji.

„Já to chápu, pár metrů snad zvládnu." Nadšeně se usmála a skočila mi kolem krku.

„Díky, ty mě nikdy nezklameš!"

Po chvíli pro nás přijel Ryan. Odvezli mě jenom pár bloků od našeho domu, jak řekli. Zhruba deset minut cesty.

Vystoupila jsem z auta a vyrazila jsem směrem k domovu. Už to k nám bylo jen něco přes dva bloky. Právě jsem procházela tmavou, opuštěnou a neprosvícenou uličkou. Kolem byly velice staré zchátralé domy a popraskané zdi.

Chvíli jsem šla ulicí a ostražitě se dívala kolem sebe. Najednou jsem uslyšela příšerné vrčení, po kterém mi naskákala husí kůže. Příšerně jsem se lekla. Vystrašeně jsem se otočila za tím zvukem a strnula jsem v pohybu.

Ve tmě mezi dvěma starými baráky svítily dvě žluté oči. Zamžourala jsem do tmy a uviděla jsem podivnou siluetu. Měla jsem pocit, že mám halucinace. Viděla jsem tam siluetu vysokou jako tažný kůň! Stále jsem se nemohla pohnout z místa, svaly mi vypověděly službu. Nemohla jsem dělat vůbec nic.

Z ničeho nic vrčení zesílilo a strašidelná silueta postoupila o pár kroků dopředu, když v tom ji polilo světlo. Kdybych mohla křičet, slyšeli by mě i hluší, jenomže jsem stála jako opařená. Pár metrů přede mnou stálo zvíře vysoké asi dva metry, zvíře, které bych nevěřila, že existuje a co proboha dělalo uprostřed velkoměsta?!

Nemohla jsem z něj spustit oči. Přede mnou stálo něco jako vlk. Měl vyceněné zuby a zuřivě vrčel. V očích měl nenávistný výraz, který upíral mým směrem.

Pak jsem si všimla, že se nedívá úplně na mě, ale jeho žluté, skoro zlaté duhovky, mířily někam za mě. Neodolala jsem pokušení otočit se.

Když jsem to udělala, lekla jsem se. Stál tam muž. Jeho černé oči měly neuvěřitelnou hloubku. Byl celý nezvykle bledý, a i když jsem to nechtěla přiznat, nikdy jsem neviděla někoho tak dokonale krásného. Někde z jeho hrudi jsem slyšela syčení. Dostala jsem příšerný strach, nevěděla jsem, co budu dál dělat, přes tu hrůzu jsem se nemohla ani hnout.

Podívala jsem se zpět na vlka. Vycenil zuby a rozběhl se proti mně. Byl ode mě pár metrů, když mě napadlo, že mě rozdrtí.

Najednou vsunul zadní tlapy pod sebe a mohutně se odrazil a vyskočil, téměř mě přeletěl. Doskočil těsně před muže a vrhl se na něho. Neviděla jsem skoro nic, jen spleti barev oblečení toho muže a vlka. Když se do něj vlk zakousl, bylo to, jako by někdo drtil kámen.

Pak se muž nějak dostal pod vlka a odhodil ho ke zdi, která pod jeho váhou zaduněla. Hned jak dopadl, bolestně zakňučel. Mezitím se muž vydal ke mně. Na tváři měl samolibý úsměv a já si všimla, že má dva zuby po stranách špičaté! Příšerně jsem se lekla, musel to být upír!

Hned jak jsem si to uvědomila, si moje tělo vlastně vzpomnělo, co chtělo celou dobu udělat a já začala couvat, i když jsem stále nemohla spustit oči z jeho zubů. O něco jsem zakopla a dopadla tvrdě na záda. Muž šel stále pomalým krokem mým směrem.

Udělal rychlý pohyb, čímž se ocitl u mě. Vzal mou ruku, přiložil k ní své zuby, skousl a já vykřikla.

Viděla jsem, jak se vlk zvedl a rozběhl se k tomu muži, chytl ho mezi zuby a odhodil ho ode mě pryč. Pod jeho váhou nejspíš ztratil rovnováhu a podklouzly mu přední tlapy. Zhroutil se vedle mě.

Jak se zvedal a otočil se po upírovi, tesáky mi proškrábl druhou ruku. Najednou jsem začínala upadat do bezvědomí, slyšela jsem zvuky kolem sebe, jakoby přes zeď.

Vlk se zvedl a s tím mužem se začali znovu prát. Já jsem je ale už nevnímala, něco se ve mně dělo.

Tam kam mě kousl ten upír, mě začala nepříjemně pálit ruka. Cítila jsem se, jako by mi z toho místa začala stékat tekutina do každé buňky mého těla. Pak ji začal obklopovat chlad. Celou ruku jsem měla jako z ledu. Jen o zlomek sekundy jsem cítila něco podobného, jenže v druhé ruce, kam mě kousl ten vlk, jako by mě tam spalovaly plameny.

Bolest se pomalu posunovala směrem k srdci. Milimetr po milimetru. Trvalo asi půl minuty, než se dostala až k srdci, ale mně to připadalo jako roky. Jak se podivné tekutiny navzájem dotkly, bylo to, jako kdyby vybuchly.

Najednou se dostavila příšerná bolest. Nikdy v životě jsem necítila nic horšího. Mohla bych se nechat namočit do kyseliny, nechat se škvařit v ohni, spadnout z mrakodrapu na zem, nechat se podupat stádem tisíců koní, to všechno bych brala a byla vděčná.

Chtěla jsem křičet, ale nemohla jsem. Něco mi bránilo. Pak jsem si vzpomněla na Charlieho a Renée. Co budou dělat, až mě tu najdou? Jen stěží jsem si mohla odpovědět.

Poslední, co jsem uslyšela, bylo strašidelné zavrčení a pak jsem upadla do milosrdné tmy.
__________________________________________________

Snad se vám povídka alespoň trochu líbila, další díl se budu snažit přidat co nejdřív.

Od příští kapitoly sem k tomu budu dávat i moje nakreslené obrázky, tedy pokud zjistím, jak to mám sem dát. :P

Je to moje úplně první povídka tak to berte hodně s rezervou. Budu ráda, když tu zanecháte koment, abych věděla, co mám zlepšit. Díky. Lucka

Autor: Wolfik343, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemství soumraku - Prolog + 1. kapitola: