Další dílek. Romantika malinko odpadá, ale slibuji, že to není na dlouho. V dnešním dílku se dočkáte malé noční můry. Víc si přečtěte. Mám vás ráda. :-* Vaše Emesalie
20.02.2016 (07:00) • Emesalie • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1534×
EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!
„Pojď, jsi unavená a potřebuješ se vyspat.“ Usmál se Edward a popadl mě do náručí.
Překvapeně jsem vykřikla a hodila mu ruce kolem krku. Když mi došlo, co dělá, začala jsem se smát. Edward mě donesl k posteli a opatrně mě tam položil. Malinko jsem se posunula a poklepala na místo vedle sebe.
Na minutku zaváhal, ale pak poslechl a lehl si vedle mě. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a povzdechla jsem si.
„Dobrou noc, krásko,“ zašeptal.
„Dobrou noc, Edwarde,“ zašeptala jsem zpět a pak už nevěděla o světě.
Srdce mi bušilo jako blázen. Byla jsem hluboko v lese, nejspíše na podzim. Všude bylo popadané listí a stromy byli téměř holé. Stála jsem na všech čtyřech a na něco čekala. Měla jsem strach.
Po chvíli se ozvali rychlé kroky a po mém boku najednou stál Edward. Zajel mi svou rukou do chlupů na zádech a sklonil se, aby mě políbil na vrch hlavy mezi uši.
„Bude to dobrý,“ zašeptal.
Slyšela jsem se spokojeně zavrnět. A pak se všechno změnilo. Najednou všude kolem nás byly cizí upíři. Objevili se z ničeho nic, jako by se posunul čas. A Edward nečekal. Vrhnul se mezi ně a já ho chtěla následovat. Jenže jsem se nemohla ani hnout. Někdo mě pevně držel, tak pevně že mi docházel dech. Chtěla jsem použít svůj štít a oba nás zachránit, ale nefungoval. Bylo to jako by neexistoval.
„Edwarde!“ Křičela jsem ve své hlavě, když se za ním objevil další upír. V tu chvíli už neměl šanci…
„Bello!“ vrtěl se mnou někdo. „Hej, krásko, vzbuď se!“
Vyděšeně jsem se posadila na posteli. Okamžitě jsem si uvědomila, že to není moje postel, ani můj pokoj a vystrašeně jsem vyskočila na zem. Jenže mi podjela noha a já spadla na zem.
„Ježíši, Bello!“ vykřikl opět ten hlas a najednou jeho majitel klečel přímo přede mnou.
Až když jsem se zadívala do Edwardových očí, došlo mi, kde jsem. Najednou se mi hrozně ulevilo a já měla chuť skočit mu kolem krku.
Zato on se zdál pekelně vyděšený. „Jsi v pořádku?“
„Nic mi není,“ vykoktala jsem. Hlas se mi pořád trochu zadrhával šokem. Tohle je teda probuzení!
Edward se na mě chvíli podezřívavě díval a pak se pomalu natáhl, aby mě zvedl a položil zpět na postel. „Počkej tady, hned se vrátím,“ řekl. Než jsem stihla odpovědět, byl pryč.
Pomalu se mi začal vybavovat ten sen. Bylo to tak hrozně děsivý a ta bezmoc, když jsem nemohla použít svůj dar. Pomalu jsem natáhla a zpátky stáhla svůj fyzický i psychický štít. Fungovali.
Malinko se mi ulevilo, ale pořád jsem se klepala. Měla jsem tak hrozný strach. Ne o sebe, ale o Edwarda. Proboha, co kdyby se mu něco stalo? Nikdy bych si to neodpustila.
Uslyšela jsem tiché otvírání dveří a následně kroky, které se přibližovali k posteli. Otočila jsem hlavu a sledovala toho dokonalého upíra, jak přichází k posteli a podává mi sklenici s vodou.
„Pij,“ přikázal mi a posadil se vedle mé hlavy.
Poslušně jsem se napila a pak mu podala sklenici zpět. On ji položil na stůl a vrátil se pohledem ke mně. Chvíli se na mě jen díval, než promluvil:
„Jsi unavená?“
Malinko jsem přikývla. Když jsem se podívala z okna, byla tam stále tma. Nemohla jsem spát moc dlouho.
Edward se pousmál a natáhl se pro peřinu, která byla skopaná u mých nohou. Pomalu mi jí natáhl až k bradě a pak mě políbil na hlavu. „Budu dole, kdybys něco potřebovala.“ Zašeptal potichu a chtěl se zvednout.
Moje ruku vystřelila rychleji, než jsem si uvědomila, co dělám a zastavila ho.
Edward se na mě překvapeně podíval.
„Zůstaň tady se mnou. Nechci být sama,“ zašeptala jsem. „Prosím,“
On pomalu přikývl a lehl si vedle mě. Přitulila jsem se k němu. Něco ho trápilo. Cítila jsem to.
„Co se děje?“ zašeptala jsem potichu.
„Nic, spi.“ Zašeptal.
Zamračila jsem se a zvedla hlavu, abych mu viděla do očí. „Nelži mi,“
Díval se na mě a v jeho očích se objevila jakási bolest. Okamžitě mě to vyděsilo. Co se to tady sakra děje?
„Bála ses mě,“ zašeptal tak potichu, že jsem si nebyla jistá, jestli jsem ho dobře slyšela.
„Cože?“ vyhrkla jsem.
„Když ses probudila,“ řekl a díval se mi do očí. „Okamžitě jsi vyskočila z postele. Bála ses.“
Překvapeně jsem vykulil oči. Byla jsem ospalá, takže mi chvíli trvalo, než mi došlo o čem mluví. Když mi to konečně docvaklo, musela jsem se usmát. „Byla jsem jen vyděšená z toho snu,“ vysvětlila jsem mu. „Nebála jsem se tebe, jen mi v tu chvíli nedošlo, že nejsem u sebe v pokoji a vyděsilo mě to,“
Edward se malinko uvolnil, ale stejně se mračil. „Co se ti zdálo?“
Nadechla jsem se, abych si získala čas a pak řekla: „Byli jsme v lese. Nejdříve jsme byli sami, ale pak se tam objevili nějací upíři a ty ses proti nim vrhl. Chtěla jsem ti pomoct, ale nemohla jsem se hnout, protože mě drželi. A pak když jsem se snažila použít můj štít, nešlo to. Byla to jako by tam nebyl. Jako bych žádný dar neměla. A než jsem stihla něco udělat, objevil se za tebou jeden z nich a vypadalo to, že ti zakroutí krkem. Nemohla jsem nic dělat.“
Na konci jsem už vzlykala. Edward mě pevně obejmul a přitáhl k sobě.
„Noták, jsem v pořádku, jsem tady. Jsme tady oba.“ Šeptal a líbal mě do vlasů.
Vzlykala jsem mu do nahé hrudi. „Nedokážu si představit, že by se ti něco stalo,“ dostávala jsem za sebe.
„Šššš, krásko, všechno je v pořádku,“ opakoval.
Pomalu jsem zvedla hlavu a zadívala jsem se mu do očí. „Jsi s Angelou a Carlislem to poslední co mi zbylo,“ zašeptala jsem mu.
Jeho očima se mihlo překvapení a smutek s lítostí. „Ne to nejsem, krásko. Máš celou naší rodinu. Rosalie se možná chová jako chladná mrcha, ale když by na to přišlo, dala by za každého v rodině svůj život.“ Díval se mi pevně do očí, když na mě mluvil.
Sklonila jsem oči.
Edward mi položil prst na bradu a znovu mi jí zvedl, abych se mu dívala do očí. „Nikomu se nic nestane, dobře?“ zašeptal mi.
„Slibuješ?“ zeptala jsem se ho.
„Slibuji,“ řekl.
Chtěla jsem mu věřit. Tak zatracené moc jsem chtěla, ale můj staletý instikt mi říkal, že to nejhorší nás ještě čeká.
S povzdechem jsem se mu zamuchlala do náručí, políbila ho na hruď a konečně jsem se znovu poddala únavě. Poslední co jsem slyšela byl jeho hlas: „Slibuji, krásko,“
Věříte Edwardovi, nebo jste stejně spektičtí jako Bells?
Emesálie
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Emesalie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Tajemná neznámá 14. kapitola:
pekné
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!