Životy se jim propletly již dávno předtím, než si uvědomili, že to vše změní jejich budoucnost. Alice jako malá a roztomilá holčička se zatoulala až moc daleko a potká nejnebezpečnějšího predátora na zemi – Jaspera. Do Alicina života se též zaplete i druhý muž/člověk - Kyle. Alice dospívá a ve snech vídá krásného a neznámého.
27.08.2010 (07:45) • NettieMcCarty • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 624×
Kapitola 2
Dospělá
ALICE
Maminka mi zapne šatičky a já už běžím ven. Protančím stájí a rozeběhnu se po louce k lesíku. Při oblíkání šatiček jsem o zámečku mamince vyprávěla. Ona mi slíbila, že mé tajemství tatínkovi nepoví. Myslím si, že mi nevěřila, ale já jí zámeček jednou ukážu.
Netrvalo dlouho a já už přeskakovala větvičky. Les se za mnou zavíral a já si přála prozkoumat všechny tajemství chodeb, které na mě čekaly. Jásavé nadskočení a výsknutí vyděsilo nějakého ptáčka, když jsem spatřila zámek.
* * *
Chodba mi byla už známá tak jsem se vydala dveřmi ze dřeva. Dveře ukrývaly k mému zklamání jen něco málo prken a prachu. Vykoukla jsem zpátky na chodbu a uviděla vysoké, ozdobné dveře. S jiskřičkami v očích jsem k nim přicupitala a natáhla jsem se po klice. S uleknutím jsem ručičku stáhla, když se klika se zavrzáním sama pohnula dolů.
JASPER
Seděl jsem v křesle u zapáleného krbu a pozoroval plameny olizující kusy dřeva. Uslyšel jsem pohyby. Někdo byl ve vile. Vstal jsem a pohlédl ke dveřím. Celá místnost byla šerá, protože okna byla na petlice, tak, aby se sem nedostaly sluneční paprsky.
Můj rázný krok mířil k vysokým, ozdobným dveřím. Ruka vystartovala po klice a já dveře otevřel. Do nosu mě uhodila známá vůně člověka. Okamžitě jsem přestal dýchat. Nikoho jsem neviděl, dokud někdo pode mnou neudělal couvavý krok. Shlédnul jsem. Překvapení bylo nepopsatelné. Vyděšeným a zkoumavým pohledem na mě koukala malá lidská dívenka. Její veliká, hnědá očička jiskřila a rtíky se ji pootevřely. Ani jsem se nepohnul. Okouzlila mě, odmítal jsem se nadechnout nebo pohnout, abych jí neublížil. V tom se otočila a utíkala pryč. Moje upíří část toužila dívenku chytit a konečně uhasit touhu po její krvi. Ale druhá část, ta, kterou okouzlila, se zdráhala. S ránou jsem dveře zavřel.
* * *
2001
ALICE
Trhnutím se probudím a kouknu na hodiny. Sedm ráno. Vlasy, které mi spadají do půli pasu, si ledabyle projedu kartáčem a stáhnu do ohonu. Celou dobu, kdy na sebe zírám do zrcadla, vidím muže, kterého vídávám ve svých představách a snech. Je velmi pohledný. Vlnité blond vlasy, oči jako zlato a naprosto dokonalá bílá pleť. Takový snad existuje jen v mých představách. Vydechnu a vrátím se do reality, musím jít udělat otci snídani.
Dodělala jsem poslední povinnosti na ranči a vydala se na louku natrhat nějaké květiny. Nejdůležitější jsou pomněnky, dnes má moje maminka narozeniny. Vlastně měla by narozeniny. Zemřela v roce 1993, když mi bylo osm let. Od té doby uplynulo již osm dalších let a mně je šestnáct.
Pravidelný dusot kopyt o nerovný povrch polní cesty mě uklidňuje. Nadarmo se neříká, že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně. V jedné ruce uzdu a v druhé pomněnky. Vlasy mi cuchá vítr a já mířím ke hřbitovu na svatém vršku.
Sesednu z udýchané klisny jménem Kim. Cesta k hrobu mé matky je stoupavá. S povzdechem si kleknu a chvíli koukám na mramorovou desku.
„Všechno nejlepší, matko." Položím květy na desku.
„Miluji tě." Vstanu a utíkám zpátky ke Kim a přes vesnici se vracíme domů.
Stavím se v krámku pro zeleninu a maso. Kim vezmu za uzdu a procházím mezi domy. Ve vesnici a okolí není nikdo v mém věku, spíše starší lidé, ale mně to nevadí. Slyšela jsem, že se má nastěhovat na farmu zesnulého pana Horáce nová rodina. Docela by mě zajímalo, kdo to bude. Uslyším zadunění jako když něco spadne se stromu na zem a zadívám se na špinavého, blonďatého kluka, v černé ledabyle zastrčené košili.
„Ahoj, jsem Tom Volter." S úsměvem mi podal ruku, na kterou jsem koukala asi až tak podivně, že ji dal zpátky k tělu. „Přistěhoval jsem se s rodiči a myslel, že je to tu samí důchodce.“ Se smíchem si mě prohlédl. „Proč na mě tak zíráš? Jsi němá?“
Probrala jsem se ze zamyšlení. Je to syn nové rodiny, co se měla nastěhovat. Jistě rodina z města podle toho, jak ten frajírek vystupoval.
„Alice Mary Brandon.“ Přeměřila jsem si ho.
„Uh. Takže mluvíš,“ ušklíbnul se, „super, Alice.“
„Promiň, ale musím jít domů.“ Řekla jsem ostýchavě.
„Smím tě doprovodit?“ obdařil mě krásným úsměvem a já si uvědomila, že se mi líbí.
„No. Tak dobře,“ svolila jsem a jemu se v očích objevil vítězný pohled.
Šli jsme mlčky a já cítila, že mě často pozoruje. Neubránila jsem se úsměvu a podívala se na něj.
„Proč jste se přestěhovali?“
„Otec vyrůstal na farmě a chtěl na ni i zestárnout a můj názor nikoho nezajímal, ale možná názor na zapadákov změním.“ Zase mi ukázal svůj dokonalý chrup.
„Měnil? Nelíbí se ti tu?“ koukla jsem před sebe a pohladila Kim.
„Teď už možná líbí. Ty jezdíš na koni?“ koukl trochu s respektem na Kim.
„Kim je klidná,“ usmála jsme se na něj.
„Proč mi to říkáš?“ zaraženě se koukl na mě.
„Aby ses jí nebál.“ Krátce jsem se zasmála.
„Nebojím se koní!“ zamračil se.
„Promiň.“ Zase jsme šli mlčky.
„Tady bydlím,“ zastavila jsem se a pohlédla na něj, jak si prohlíží dům.
„Pěkný. Mimochodem, já na koni jezdit umím.“ Usmál se a odcházel a já mu věnovala svůj pohled.
* * *
„Já za to nemůžu! Tati, pochop, že toho mám hrozně moc!“ křikla jsem už ubrečená na svého otce.
„Jsi stejně neschopná jako tvá matka!“ naštvaně odcházel k východu.
„Neber si její památku do pusy! Ta ti sloužila do té doby, než si ji nepřipravil o život!“ bylo to ošklivé, ale mě to ze vzteku uniklo. On se rázně otočil a jeho chladná tvář byla plná zloby a bolesti.
„Tohle už nikdy neříkej! Nikdy!“ bouchnutí dveří zakončilo jeho rozhovor se mnou.
Slzy mi tekly po tvářích a já se rozběhla do stáje. Rychle osedlala Kim, vyhoupla se do sedla a uháněla k lesu. Chtěla jsem jet daleko! Pryč od něj! Přes slzy jsem neviděla. Kim se bezmyšlenkovitě prodírala rychlostí blesku lesem.
Najednou zastavila.
„Co se děje, hm?“ pohladila jsem ji a utřela si slzy. Nevěřila jsem vlastním očím. Uprostřed lesa byla velice stará vila, která svým vzhledem připomínala zámek nebo staré panství šlechticů. Něco mi říkalo, že jsem tu už byla.
Autor: NettieMcCarty, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Střetnutí Minulosti - 2. kapitola :
Přidat komentář:
- Abi Swanová kapitola 12
- Abi Swanová kapitola 11
- Abi Swanová kapitola 10
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola

Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!



