Životy se jim propletly již dávno předtím, než si uvědomili, že to vše změní jejich budoucnost. Alice jako malá a roztomilá holčička se zatoulala až moc daleko a potká nejnebezpečnějšího predátora na zemi – Jaspera. Do Alicina života se též zaplete i druhý muž/člověk - Kyle. Alice dospívá a ve snech vídá krásného a neznámého.
26.08.2010 (16:45) • NettieMcCarty • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 753×
Kapitola 1
Zatoulaná
1990
ALICE
„Mamí! Ten krásný motýlek mi zase ulétl!“ prstíčkem jsem ukazovala na motýlka letícího vzhůru k nebi, než mě oslnilo slunce, pak můj pohled přelétl k unavenému obličeji mé matky. Byla krásná, vždy jsem ji obdivovala její vlasy a toužila po nich. Usmívala se. Věděla jsem, že její pohled se za chvíli sklopí k práci před stájí.
Šatičky mi šustěly, když jsem běžela po louce k ohradě s koňmi. Dnes jsem byla vílou, krásnou vílou, která pomáhá zvířátkům na farmě. Přiběhla jsem na kopec, ze kterého je pohled na ohradu. Stál tam. Můj otec s kovbojským kloboukem v pruhované košili. Chtěla jsem utíkat zpátky za maminkou, ale otcovy oči mě spatřily dříve.
„Alice?!Pojď sem!“ křikl. Mé srdce strachy poskočilo a poslušně jsem se vydala k němu.
„Víš co je tohle, hm?“ zamával mi před obličejem prakem na kamínky.
„Vím, je to hračka pro kluky.“ Našpulila jsme rtíky, byla jsem víla ne voják!
„Ale moje to byla nejoblíbenější hračka, určitě bude i tvá. Matka tě moc rozmazluje na farmě budeš k ničemu!“ malinko zvýšil hlas a já dostala strach.
„Johne, je ještě malinká.“ Hebké ruce mě vzaly za ramínka a já se uklidnila. „Ještě si musí hrát“
Otec se zamračil a odcházel kolem ohrady do seníku. Já měla na krajíčku.
„Tatínek mě nemá rád,“ vzlykla jsem a maminky ruce mě popadly do náruče.
„Zlatíčko, otec Tě miluje, jen to neumí dávat najevo.“
* * *
Vyběhnu schody skočím do postele ještě dříve než přijde tatínek a bude na maminku znovu křičet. Hlavičku dám pod polštář a slyším hlasité zvuky z obýváku. Čekám až to skončí ránou nebo odchodem otce do hospody.
Dnes odešel. Matka přišla po chvilce do mého malého pokojíčku.
„Alice, spinkáš?“ řekla vlídným,tichým hlasem. Skoro nebylo poznat, že brečela.
„Ne,“ pípla jsem a hlavičku vyndala z pod polštáře.
„Něco pro tebe mám.“ Sedla si na kraj postýlky a podala mi růžové, nádherné šatečky pro princeznu.
„Mamííí! To jsou ony!“ vypískla jsem a vrhla se jí kolem krku.
„Jsem ráda, že se ti líbí zlatíčko. Teď spinkej, ať si je můžeš ráno vyzkoušet.“ Políbila mě na čelo a odešla.
Já přemýšlela nad tím, jak si budu hrát na princeznu, než mě pohltila říše spánku.
* * *
Obdivovala jsem sukýnku a točila se dokola na louce. Plácla jsme sebou do travičky a koukala na nebe. Zaslechla jsem otcův hlas. Rychle jsem vstala a utíkala pryč, schovat se do lesa.Strach mě vedl čím dál více hluboko. Už zase jsme si začala hrát na Alenku v říši divů.
Moje nožičky mě vedly dál a dál. Pak se přede mnou zjevil zámek. Vykulenýma očima jsem ho sledovala, ale pak už jsem se smála a běžela k němu. Zase jsem princezna. Vběhla jsem do zámečku a objevila se na chodbě.
„Halo?“ pípla jsem nejistě, ale nic se neozvalo a já si zámeček přivlastnila. Protančila jsem chodby, přitom rozbila plno věcí. Nejvíce mě zaujala skleněná koulička, která mě spadla na zem a rozlétla se na střepy.
Stmívá se a já se začala bát, chtěla jsem maminku. Vyběhla jsem ze zámečku a s voláním maminky mířila do lesíka. Lidé z vesnice i rodiče mě již hledali. Když mě našli maminka mě přivinula k sobě a tatínek nadával.
JASPER
Vítr mi píská kolem uší a já se blížím „domů“. Cítím,že je něco jinak. Každou chvíli se přede mnou objeví, lesní vila ze začátku 17 století. Moje stálé sídlo.
Proskočím oknem nebo aspoň tím co z okna ve věži zbylo. Sejdu schody a otevřu staré dřevěné dveře, které známě skřípají. Nadechnu se, i když to není nutné.
Skoro se neovládnu, moje ruce se sevřou v silné pěsti. Byl tu člověk, člověk s neskonale přitažlivou vůní. Musím se ovládnout už nechci zabíjet, mučí mě to. Při zabíjení cítím bolest, kterou působím oběti.
Přestal jsem dýchat. Ovládání kolísalo a mé tělo se napínalo a povolovalo. Byl jsem ujištěn, že toho člověka budu muset najít a upokojit to, co se dělo v mém krku. Bolest, pálení a nepopsatelně provokující pocity. Pokusil jsem se nasucho polknout, pálení zesílelo.
Pevně jsem zavřel oči, a pak je otevřel. Moje naštvané zavrčení se ozvalo jako ozvěna v chodbě.
Stál jsem tam možná i hodinu, či víc? Nevím, jediné co vím, že svět se v tom dlouhém okamžiku točil. Ovládnout se bylo těžké, ale zvládnul jsem to jen z důvody sytosti z lovu.
Procházel jsem chodbou a všiml si několika rozbitých starožitností. Udivením bylo, že nic nechybí. Prošel jsem do obývací části a moje oči upoutala rozbitá skleněná kulička, ke které jsem měl zvláštní vztah. Posbírané střepy se daly lehce slepit, pro někoho, kdo má tak dokonalý zrak.
Autor: NettieMcCarty, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Střetnutí minulosti - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- Abi Swanová kapitola 12
- Abi Swanová kapitola 11
- Abi Swanová kapitola 10
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola

Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!



