Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Strejda vlkodlak - patnáctá kapitola

13.09.2011 (07:30) • Gemm • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 2995×

Strejda vlkodlak – Jsou věci příjemné a jsou věci správné

„Mám děsivý pocit déjà vu,“ zamumlala jsem, když jsem zavěšená do Jaka vstoupila do bytu a skopla boty.

„Vidíš tu pobíhat skunky? Nebo je to prostě tím, že jsi byla zase tak lehkovážná jako před tím?“

„Nepila jsem tolik,“ zamračila jsem se a zamotala se mi hlava, když si mě Jacob přitáhnul blíž k sobě, než stačil zabouchnout dveře.

„Ne, jen nemůžeš chodit. Jinak jsi naprosto střízlivá,“ odkývnul mi a pustil mě. Nelíbilo se mi stát, a tak jsem si dřepla na zem a rukama se podepřela. „Chceš přinést deku, aby ses mohla zhroutit tady?“

„Hele, nejsem zvyklá pít, proto to má na mě takový účinky.“ Jacob si mého mumlání nevšímal a odešel. Z kuchyně se vrátil míchající šumivý prášek ve sklenici vody. „Na, vypij to. Nebude tě pak bolet hlava.“

„Vím, co to je, ty psisko,“ povzdechla jsem si, vrávoravě přešla k pohovce a rozvalila se na ní. Trochu jsem usrkla ze sklenice a ucukla, když mi Jake prstem přejel po rýze uprostřed čela. Tázavě jsem se na něj koukla, a když jsem chvíli pozorovala jeho něžný pohled, ušklíbla jsem se.

„Sluší ti to, když se usmíváš,“ šeptnul. „Přinesu ti tu deku,“ oznámil, a než vstal a odešel, rychle mě ještě něžně pohladil po vlasech. Když se vrátil, našel mě ležet na zádech, tiše si broukající a zírající do stropu. Periferně jsem viděla, jak se usmál a deku přes mě přehodil.

Ness si vydupala, že přes noc zůstane se Zanem u Katie a Setha.

„Pojď sem,“ nařídila jsem mu a trochu mě překvapilo, když Jacob okamžitě zareagoval tím, že se posadil na kraj pohovky a upřeně mne pozoroval.

„Co je?“ zeptal se. Já jsem se posunula tak, že jsem se podpírala lokty.

„Přemýšlím,“ odvětila jsem záhadně a ještě víc se narovnala. Cestou domů jsme se zastavili v baru, protože mi byla šílená zima. A nenarazili jsme tam na nikoho jinýho, než je Rose. (Určitě tam nebyla náhodou, Alice v tom měla nejspíš prsty…) Byla šíleně naštvaná, že se spolu s Jakem máme brát a že už ji nechci v blízkosti Ness. Tak trochu se s Jakem porvali a naprosto nepochopitelně to skončilo tím, že jsou všichni Cullenovi pozvaní na svatbu. Jacob to udělal jenom z jednoho prostého důvodu. Chtěl, aby žárlili a viděli, že je ve svých životech nepotřebujeme.

Ale věděla jsem, že se prostě nedokážu tvářit zamilovaně až po uši, jestliže… Sakra!

Nejspíš očekával jenom takové to opilecké blábolení, proto strašně ztuhnul, když zjistil, že se naše rty dotýkají a jedna má ruka tlačí na tu část jeho těla, která na to velice vstřícně reaguje. Viděla jsem, jak váhal. Já taky váhala, ale byla jsem rozhodnutá si nadávat až někdy jindy. Pak rychle šáhnul po mojí ruce a s tichým stenem frustrace ji odstrčil.

„Přestaň,“ pronesl důrazně. „Jestli využiju toho, že jsi na mol, až to zjistíš, vzbudím se prošpikovaný všemi noži a ostrými věcmi, které jsou v tomhle domě,“ dodal a pátravě mi pohlédnul do očí. Nechtěla jsem to teď řešit, teď jsem si chtěla dokázat, že Edwarda vážně nepotřebuju. Zíta se s Jakem vezmeme a tak to má být. Zůstala jsem zticha a s obavami sledovala jeho i můj vnitřní boj.

Měla bych se zachovat rozumně, mám přeci dítě.

Ale co je rozumné?

V nejhorším případě to svedu na alkohol.

Proto jsem se rozhodla všechny úvahy přesunout na jindy, prudce ho políbila a nechala za sebe mluvit své rty. Když jsem sáhla po knoflíku u jeho kalhot, pomohl mi je stáhnout a patrně, stejně jako já, přestal přemýšlet o tom, co bude dál. Možná mu to přišlo stejně správné jako mně.

Probudila jsem se ve výjimečně nepohodlné pozici. Kousek jsem se pootočila za cílem si to trochu zpohodlnit, ale vzápětí jsem zaúpěla úplně z jiného důvodu. Vedle mě ležel úplně nahý Jacob spící hlubokým spánkem a já si jen marně snažila vzpomenout, kdy jsme se dostali na podlahu.

„Jacobe,“ zamručela jsem a rozhlédla se kolem sebe po něčem, čím bych se mohla přikrýt. Našla jsem Jakovu košili, takže jsem si ji oblékla ve snaze zakrýt to nejdůležitější. A ani to nebyl problém, protože Jacob nebyl žádný drobek.

„Brý ráno,“ zaumlal a přitáhnul si mě k sobě s úmyslem si ukradnout polibek. Nejspíš by bylo vhodné mu ho dát, ale můj mozek mi vůbec neříkal, jak bych se měla chovat nebo cítit. Připadala jsem si otupělá a nemohla se rozhodnout, jestli jsem dneska v noci udělala blbost, nebo naprosto samozřejmou a dobrou věc.

Líbilo se mi to v každém případě. Bylo to po dlouhé době a Jaka jsem znala tak dlouho, že mi všechno připadalo tak jednoduché…

Všimnul si mého zaváhání, tak se odtáhnul a protřel si oči. „Kolik je hodin?“

„Nemám ponětí,“ pípla jsem a rychle se postavila, když jeho sevření povolilo. Košili jsem si zapnula a s ironickým pohledem se rozhlédla po bytě. Všude byly rozházené kusy oblečení, lampy byly povalené a křesla stála nakřivo.

„Vypadá to tu jak po boji,“ poznamenal Jake při pohledu na nepořádek. Střelila jsem po něm pohledem a odpochodovala do kuchyně, kde jsem si vzala láhev vody a zhluboka si lokla. On za mnou nakráčel o něco později, stále nahý. Naklonil se ke mně a tak, aby se mě co nejvíc dotýkal, mi z ruky vzal láhev s vodou. Trochu se napil a trochu si nalil na obličej, aby se probudil. S nejistým pohledem jsem ho pozorovala.

Vždyť se dneska bereme! Neměla bych se s ním milovat ještě teď? Sakra, jo, měla. A jediná věc, která mě děsila, byla, že jsem vůči téhle myšlence neměla jedinou námitku. Všechno mělo být daleko těžší. Měla jsem se vdát jen kvůli Renesmé. A měla jsem tajně nenávidět Edwarda a stýkat se s Rosalií a vést obyčejný život lidské holky, která se zapletla s nadpřirozenem.

„To teď vedeme tichu domácnost?" zeptal se s úšklebkem. Podívala jsem se na něho a s úlevou zjistila, že už má na sobě boxerky.

„To, co se stalo..."

„Bylo naprosto nezodpovědné a už nikdy bychom o tom neměli mluvit?" dokončil Jake s pozvednutým obočím, protože nejspíš předpokládal, že právě to jsem chtěla říct.

„Asi ano," kývla jsem s přivřenýma očima a zkoumavým pohledem. Založila jsem si ruce, stoupla si mezi Jaka a linku a zády se o ni opřela. „Ale co si o tom myslíš ty?" našpulila jsem pusu v pobaveném gestu a povytáhla obočí.

„Kdybych ti to řekl, budeš rudá do konce života."

„Myslím, že to přežiju," pípla jsem trochu rozpačitě, a protože jsem nevěděla co s rukama, omotala jsem je Jakovi okolo krku. Chvilku se tvářil zmateně, ale potom se jeho tvář rozjasnila a přísahala bych, že ten úsměv byl sice všelijaký, ale v první řadě z něj vyzařovalo upřímné štěstí. „Tak?"

„Tak?" šeptnul a pomalu se ke mně začal přibližovat. Pak se jemně otřel o mé rty, což ve mně vyvolalo zpětné vzpomínky na právě uplynulou noc. Po chvíli polibek prohloubil a opatrně mě vysadil na linku. Já omotala nohy kolem jeho pasu těsně jako klíště a nechtěla mezi námi nechat jediný centimetr prostoru.

„Skvělá odpověď," kývla jsem a vzrušeně mu zamumlala do rtů, takže jen tiše zasténal a na dlouhou chvíli mi zacpal ústa těmi svými.

Dobře... tak. Co tomu říkáte? :) Přísahám, že komentem nepohrdnu... =)

předchozí ♣ další

Autor: Gemm (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Strejda vlkodlak - patnáctá kapitola: