Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stopy ve sněhu 5. kapitola

08.01.2010 (18:30) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6123×

5.

 Vyběhla jsem na zasněžené a prázdné parkoviště. Vyčerpaně jsem se opřela dlaněmi o kapotu jeapu, z něhož se na mě zářivě usmíval Eleazar. Nasála jsem do plic čerstvý ledový vzduch a konečně se uvolnila.

Bylo to poprvé, co mě nechal jít mezi lidi samotnou. Občasným návštěvám obchodu jsme se nevyhnuli a Eleazar uznal, že je to dobrý způsob, jak se trénovat v odolávání lidské krvi. Když byl se mnou, měla jsme alespoň malou oporu pro případ, že bych se neovládla.

Konečně jsem se na něj také usmála. Zvládla jsem to! Jen pokladní se trochu vyděsila při pohledu na můj křečovitý úsměv. Vůně krve mi rozpalovala hrdlo, ale dokázala jsem odolat. Možná to bylo zásluhou i těch dvou losů, co jsem včera vypila. U toho druhého jsem byla už tak plná, že to šlo málem zas ven. Ještě teď mi v břiše žbluňkalo.

Vyskočila jsem na sedadlo vedle Eleazara. Jen se na mě zakřenil.

"Nezapomněla jsi na něco?"

Přimhouřila jsem zamyšleně obočí, tak mi kývnutím napověděl. Na kapotě stále ležela taška s nákupem. V okamžiku už byla na zadním sedadle. Dneska jsem měla náladu líbat a usmívat se na celý svět.

No. Celý svět kromě Daniela. Po našem malém incidentu mu brzy otrnulo a teď byl otravnější než kdy jindy. Pořád se nabízel, že by mi umyl záda. Přece už nic nového neuvidí. Pitomec!

Ze zadumání nad mým povedeným skorobratříčkem mě vytrhlo prudké zabrzdění. Kupka sněhu, která odlétla od kol, vytvořila hradbu před vchodem a roztomilého sněhuláčka, z něhož se vynořila prskající Tanya.

"Fuj! A make up je v háji," setřásala ze sebe sníh.

Při pohledu na můj rozzářený obličej na sníh ihned zapomněla.

"Zvládla jsem to!" zavýskla jsem a vrhla se jí kolem krku.

Objala mě pažemi a poskakovali jsme společně.

"Skvělý, takže už můžeš někdy jít i se mnou!"

Hned jsem se zastavila a zasténala. Proto to její velké nadšení. Chtěla mě vytáhnout na nákup oblečení.

"No, za pokus to stálo," zašklebila se.

Z domu se na mě řítilo další uvítání. Tlustý chlupatý ocas se mi otřel o nohu a v okamžiku se mi drobné drápky zasekly do kalhot. Šedá chlupatá koule se mi nešetrně sápala až na rameno a Tanya jen podrážděně sledovala drobné dírečky od drápů v látce.

"Copak Bonboniéro, stýskalo se ti?" podrbala jsem ji mezi ušima.

Spokojeně se mi usadila na rameni a předla.

"Spíš měla pěkně nahnáno," zamumlala Tanya. "Kluci jí donesli králíčka na hraní. Byl větší než ona. Ta málem lezla po stěně, když se neřízeně začal prohánět po pokoji."

"Neboj še, já tě neďám," žvatlala jsem na Bonboniéru.

Velmi brzy jsem pochopila to jejich neustálé skuhrání na stereotyp. Pořád jsem měla spoustu času a někdy byl problém se nějak zabavit. S tímhle šedivým klubíčkem to však nebyl problém. Pořád něco tropila a pokud ne ona, tak kluci něco vymysleli.

K uším nám náhle dolehl řev, který se nejvíce podobal hyenám na pokraji šílenství. Přes pláň se k nám řítila dvojčata a nadšeně výskala. Bonboniéra na ně podrážděně zaprskala a ještě více se ke mně přitiskla.

"Holky se vrací!"

"Zahlídli jsme jejich auto!"

"Jo!"

Poskakovali před námi a výskali, že to uši rvalo.

Nechápavě jsme se podívala na Tanyu. Té se po rtech rozjel široký úsměv a oči se jí natěšeně zaleskly.

"Kate a Irina."

Zvědavě jsem se otočila k přijíždějícímu mercedesu. O těch dvou jsem už toho hodně slyšela. Teda hlavně od Tanyi. Byly jako trojčata, téměř nerozlučné. Alespoň do doby, než se ke klanu v Denali přidal Eleazar s Carmen. Pak už Tanya střídavě žila tady a nebo cestovala s Irinou a Kate.

Auto prudce zabrzdilo a z něj vyskočily dvě překrásné bytosti. Tanya se k nim vrhla a všechny se bouřlivě objímaly. Při pohledu na ně, jsem se nedivila, že jim žádný nedokázal odolat. Každá byla sice jiná, ale přesto okouzlující. Mé sebevědomí se začínalo propadat hluboko pod polární ledovce.

Konečně začaly vnímat i okolí. Pokývly na Eleazara a dvojčata. Pak se jejich pozornost upřela na mě. Zvědavě si mě prohlížely.

"Takže nový přírůstek?"

"Já jsem Kate a to je Irina," zpražila druhá tu první.

Stále si mě ještě prohlíželi, jako by mě chtěli někam zařadit.

"Bella," nervózně jsme se ošila.

To Tanyu pobavilo. Ona se vlastně vždycky bavila mou snahou vyhýbat se pozornosti.

"Je fajn, ale nebaví ji nákupy," povzdechla si teatrálně.

"Třeba ji bude bavit naše druhá nejoblíbenější zábava," zasmála se Kate.

"Muži," přelétl Irině přes rty smyslný úsměv.

Všechny tři se očividně dobře pásly na mém bezradném výrazu.

"Dokonce to budeme moct velmi brzy vyzkoušet," zašveholila Kate, hned však zavýskla.

"Carmen!"

Obě se sesypaly na Carmen, která právě vyšla před dům.

"To jste myslely jak?" houkla jim do zad Tanya.

Tohle téma ji hodně zaujalo.

Irina se k ní otočila a pak i k Eleazarovi.

"Volturiovi pořádají zas jeden z jejich plesů a všichni jste zvaní."

Všichni nadšeně zavýskli, jen já zděšeně těkala pohledem po ostatních a Eleazar si zamyšleně přejížděl prsty ve vlasech.

"To zas bude průšvihů."

Dvojčata na sebe jen mrkla.

Nenápadně jsem proklouzla do svého pokoje a se zaúpěním se konečně zhroutila na postel. Tohle mi tak ještě scházelo. Jedinou mou útěchou mi bylo, že tam mi určitě nebude věnovat nikdo ani sebemenší pozornost. Podle toho, co jsem zaslechla si královská rodina ve Volteře shromažďuje jen ty nejvýjimečnější talenty.

Přesto mě představa producírování se před tolika dalšími v nějakých plesových šatičkách upřímně děsila. Určitě něco zkazím. Znovu se mi ze rtů vydral útrpný povzdech.

"Koukám, že už jsi tu novinku taky slyšela."

Zvedla jsem hlavu a podívala se na Daniela ve dveřích.

"Jo," zaúpěla jsem a plácla hlavou zpět.

Daniel se vydal ke mě a poklekl vedle postele. Do ucha mi zazněl jeho hluboký medový hlas.

"Muset mít na sobě večerní šaty, podpatky, poslouchat všechny ty stoletý páprdy a tančit s nimi..."

"Co?" vystřelila jsem do sedu a stočila se k němu.

"Jak tančit?! To snad není povinné."

Po rtech mu přejel vábivý úsměv.

"Tomu se zlatíčko asi nevyhneš."

"Ale já neumím tančit!"

V hlase mi zazněla už mírná hysterie. Takže mám trapas zaručený.

"Proto jsem přece tady."

Zvedl se a podal mi ruku.

"Přece bych tě nenechal v průšvihu."

Jako podávat ruku ďáblu. Stejně riskantní a stejně nevyhnutelné.

Odvedl mě až do garáže, kde bylo dostatek místa a nehrozilo, že by nás tu někdo rušil. Vděčně jsem se Danielovi podívala do očí a usmála.

Po rtech mu přelétl křivý úsměv.

"Tohle mi holka nedělej. Při tomhle tvém úsměvu by i kámen praskl. Natož mé nebohé chladné srdce."

Omluvně jsem na něj pohlédla, což vyvolalo jeho bezmocný povzdech a protočení panenek. Přesto zapnul přehrávač stojící na kapotě a natáhl ke mě ruku. S kratičkým zaváháním jsem vložila svou do té jeho.

Garáží se rozezněly první tóny hudby a Daniel si mě přitáhl do náručí. Poupravil mi držení těla a šeptl do ucha.

"Levou."

Teprve pak pomalu zakročil a mě táhl sebou. Rychle jsem udělala krok a to už se opět pohnul. Pomalu proplouval a já poslušně dělala krůčky s ním. Byli jsme naprosto mimo rytmus, ale ani jednomu z nás to nevadilo.

Po třetí skladbě zastavil a spustil ruku, kterou mě držel kolem pasu. Než jsem se stihla ohlédnout, ucítila jsem ji pod bradou. Jemně mi ji zvedl, až jsem se mu musela dívat do zlatavých očí. Teprve pak ji opět ovinul kolem mě.

Znovu vykročil a já jej následovala. Nikdy bych nevěřila, že by mě tanec bavil, ale úplně mě to pohltilo. Sledovala jsem jeho oči, které teple zářily a přizpůsobovala každý pohyb tomu jeho. Ani jsem si nevšimla, že se naše pohyby zrychlují a tančíme do správného tempa.

Po rtech mi přelétl nadšený úsměv, když mě znenadání pustil a já se protočila, než mě k sobě opět přitáhl. Připadalo mi to tak přirozené. Nechtěla jsem aby to skončilo a Daniel zřejmě také ne, protože jsme přestávali tančit, jen když vyměňoval cd v přehrávači. Celý svět se mi pro tuto chvíli smrskl jen na tohle místo a tanec s Danielem.

<<   >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stopy ve sněhu 5. kapitola: