Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stopy ve sněhu 4. kapitola


Stopy ve sněhu 4. kapitolaBella se výborně baví Danielovým nedobrovolným koupáním, za což ji nemine jeho nemilosrdná pomsta. Vzájemné pošťuchování však vyústí v to, co dostane oba dva.

 

4.

 

 Zastavila jsem smykem před domem. Musela jsme uznat, že to řízení mi šlo pěkně do krve a začínala jsem chápat, co na tom ostatní mají. Podívala jsem se na Daniela, který si s brbláním ještě vybíral z vlasů krápníčky ledu, jak na něm voda zmrzla.

To se opravdu nedalo. Vypadal jako Mrazík junior. Znovu jsem se začala hihňat, za což se po mě Daniel pomstychtivě vrhl, ale minul. Vysmýkla jsem se z auta a vyběhla k domu. Teprve až jsem vybíhala schody, uslyšela jsem ho za sebou.

"Jen počkej, tohle ti nedaruju."

Otočila jsem se k němu s nevinným úsměvem.

"Vážně?"

Moc dobře jsem věděla, že na mě Daniel žádný podraz neudělá, na to byl moc měkkej. Tohle přesvědčení mě však pomalu začalo opouštět při pohledu na jeho stále více škodolibější výraz. Spokojeně si založil ruce na hrudi a zařval na celý dům.

"Bella má novu schopnost!"

Otevřela jsem bezmocně pusu. Nic jsem mu však na to ani nestihla říct. Do haly se vřítil Eleazar. Se zářícíma očkama sjel nejprve pohledem Danielův potměšilý úsměv a pak i mě.

"Dokáže fyzickým štítem zaštítit i neživé věci," přisadil si ještě Dan.

"To je fantastické!"

Eleazar s výrazem dítěte pod Vánočním stromkem vyrazil pryč, táhnouc mě za ruku sebou. S pohledem na Daniela jsem si prstem přejela po krku. Zářivě se na mě usmál a zamával mi. Podrazák jeden.

 

Z Eleazarových spárů bádačského nadšení jsem se dostala až za tři dny a to jen díky tomu, že dostal hlad. Psychicky jsem byla úplně vysílená. Zkoušel co vše a jak daleko můžu zaštítit. Momentálně bych však speciálně jeho nejraději zaštitovala z hodně velké dálky. Občas to už vážně přeháněl.

Jen co za mnou zapadly dveře pokoje, ztrhala jsem ze sebe oblečení a zalezla pod sprchu. Slastně jsem na sebe nechala padat kapky horké vody a cítila, jak prohřívají mou pokožku. Koupelna se plnila párou a všechna ta únava se ze mě vytrácela.

Tohle jsem zbožňovala. Kdykoliv vyšlo slunce, nastavovala jsem mu tvář a užívala si ten pocit. Cítit ten žár a pozorovat drobné odlesky na mé kůži, stejně jako v krystalcích sněhu všude okolo.

Přestala jsem snít a zastavila sprchu. Rukou jsem přejela přes zrcadlo. Měla jsem už tmavé kruhy pod očima. Budu muset na lov. Zabalená do ručníku jsem vyšla do pokoje a ztrnula.

"Co tu děláš?"

Ten magor pěkně riskuje teď mi lízt na oči. Ještě jsem mu nezapomněla ten podraz. Daniel tam však klidně stál opřený o zeď a pozoroval mě. Nebylo mi to moc příjemné. Nikdy jsem neměla ráda, když mě očumovali, obzvlášť, když mám na sobě jen ručník.

"Mohl bys laskavě vypadnout? Chtěla bych se oblíct."

"Klidně můžeš," zapředl a v očích se mu zalesklo.

Začala jsem netrpělivě plácat bosou nohou o podlahu. On však nejevil sebemenší snahu své ctěné pozadí přesunout někam jinam.

"No tak Bello, vždyť jsme sourozenci," zakroutil hlavou.

To už mě dopálilo. On se odtud vážně nehodlá hnout. Dobře. Pustila jsem ručník, který jsem do té doby křečovitě držela rukou. Sesunul se k zemi. Daniel se postavil rovně a s vytřeštěnýma očima mě snad vteřinu pozoroval, přičemž naprázdno polkl. Pak bleskurychle zmizel.

Stále jsem stála s ručníkem u nohou bez jediného pohybu. Byla jsme naprosto ztuhlá šokem. Co jsem to probůh udělala?! Sice provokoval, ale tohle bylo vážně naprosto šílený. Už mi to tady asi leze na mozek.

Ani jsem se mu nedivila, že byl tak mimo. Tohle bych od sebe nečekala ani já sama. Když jsem se konečně dokázala pohnout. Minula jsem hromádku oblečení, co mi přichystala Tanya a natáhla na sebe ten nejtlustší rolák co jsem našla a rifle. Raději jsem vytěsnala, to co se tu teď stalo a soustředila se jen na pálivou bolest v krku.

Seběhla jsem tiše dolů, snažíc se nenarazit na Daniela. Což se mi díkybohu povedlo. Nevím jak bych se mu teď dokázala podívat do očí.

Pod nohama mi zakřupal sníh a já nasála mrazivý vzduch i se známou vůní. Otočila jsem se. Za zády, opřený zamyšleně o sloupek u dveří, stál Daniel. Jeho pohled se zaostřil na mě. Pomalu mě přejížděl od nohou až po hlavu. Bylo mi jasné, co se mu vybavuje. Zaskřípala jsme pokořeně zuby a co nejrychleji se rozběhla pryč.

Celou dobu jsem měla před očima ten jeho pohled. To jak mě sledoval. Na ústech mu nehrál ani ten jeho obvyklý sebevědomý úsměv. Jeho tvář byla však zapomenuta v okamžiku, kdy mě do nosu zavanula lahodná vůně vlka. Hladově jsem se za ní vydala.

 

***

 

Zamyšleně jsem pozorovala obzor. Na nebi se táhly rudé pásy polární záře, přesto jsem jim nevěnovala žádnou pozornost. Měla jsem zvláštní tesknou náladu a ta mě nepřešla až do rozednění. Dnes to byl rok, co jsem přišla do této rodiny. Kdysi jsem si ani nedokázala představit, že bych okolo sebe mohla mít tolik lidí, co by mě milovali. Ačkoliv někdy jsem měla opravdu chuť ty blázny rozsekat na kousíčky, ale přesto jsem je milovala.

Seskočila jsem z větve a nohy se mi zabořily do sněhu. Vydala jsem se nazpět k domu. Nespěchala jsem. Měla jsem špatné tušení. Tanya se v některých věcech příšerně podobala Alici a ta by si nenechala ujít žádný důvod k oslavě.

Má noční můra se potvrdila, jen jsem zahlídla dům. Sloupky u dveří byly omotané pestrobarevnými řetězy, které byly prověšeny i z každého z oken.

Svěsila jsem hlavu. Vzbouzelo to ve mě vzpomínky, na které bych raději zapomněla. Nemohla jsem se tomu však vyhnout. Občas se ta bolest v mém nitru ještě ozvala. Tušila jsem, že nikdy nezmizí. Ty vzpomínky mi připomínaly vše, o co jsem přišla. Nejen Edwarda a Culleny, ale také Jacoba, Charlieho, mámu a ostatní.

Pokusila jsem se proklouznout halou aniž by mě někdo uviděl. Ostatní tam už na mě čekali. Na hlavu se mi snesly papírové konfety. Všichni se ke mě vrhli. Zvedla jsem k nim pohled, který je zarazil na místě. Kolem ramen se mi omotali Carmeniny paže.

"Copak srdíčko?"

"Já na oslavy moc nejsem."

"Hmm," ozvala se Tanya. "To je tvůj problém. My to však oslavit chceme. Konečně sem někdo vnesl zase trochu zábavy a to za oslavu stojí."

Tím to pro ni končilo. Přeběhla k přehrávači a pustila hudbu. Toho se okamžitě chytli ostatní a během chvilky se přede mnou svíjeli do rytmu. Jen Eleazar naprosto mimo tempo poskakoval kolem Carmen, která se na něj zamilovaně usmívala.

To jako, že jsem propuštěna z mé oslavy? Díkybohu za jejich šílenství. Vyběhla jsem vděčně do svého pokoje. Dlouho jsem však sama nezůstala. Ozvalo se klepání a do dveří vrazily hlavy dvojčata.

"Nikam nejdu," zamračila jsem se na ně.

"Klidně."

"Nám to neva."

"My ti jdeme jenom popřát."

"Jo," kývali oba.

Nedůvěřivě jsem je pozorovala, jak tam tak stojí s rukama za zády. Navzájem se šťouchali lokty, než se konečně domluvili a jeden ke mě přistoupil s napřaženou rukou. Váhavě jsem mu jí podala. Jen mi ji stiskl a v příštím okamžiku mi vrazil do ruky kytku, až jí jeden květ upadl na zem.

"Tu máš kytku."

To už nevydržel ani druhý.

"A bonbonieru," vrazil mi svůj dárek do druhé ruky.

Vyděšeně jsme se dívala na svou dlaň, na níž se choulilo šedivé kotě.

 

<<   >>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stopy ve sněhu 4. kapitola:

 1
2. kate
18.05.2012 [12:11]

No mám dost!!! Kočka jako bomboniéra??? Cccc tak to je mazec fakt! Jsem zvědavá co ještě vymyslí! Emoticon Emoticon

1. kate
18.05.2012 [12:11]

No mám dost!!! Kočka jako bomboniéra??? Cccc tak to je mazec fakt! Jsem zvědavá co ještě vymyslí! Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!