Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stíny minulosti - 7.kapitola


Stíny minulosti - 7.kapitolaPo dlouhé době jsem se dostala na pc a vzniklo z toho tohle . Alice přijede navštívit Edwarda do Swords a seznámí se s Bellou.

7.kapitola – Ahoj Alice!

Bellin pohled:

V pátek ráno jsem se probudila v dobré náladě. Včerejšek se opravdu povedl. Byla jsem s Victorem v Dublinu, pozval mě na večeři a potom jsme šli ještě do kina. Tak dokonalý večer jsem už dlouho nezažila.

Přesto se konec přece jen nevydařil. Když mě chtěl na rozloučenou políbit objevil se mi před očima obraz té tajemné dívky, které jsem tak podobná, jak se s ním také líbá. Avšak Victor tam vypadal úplně jinak. Měl oblečení ve stejném stylu jako ta dívka, vlasy měl o něco kratší, ale v jeho očích se odrážela ta přemíra lásky, kterou k té dívce cítil.

To ten večer trochu zkazilo a když jsem si na to vzpomněla dobrá nálada na chvíli vyprchala, ale potom jsem si uvědomila, že dneska je ta oslava Leiných narozenin a hned jsem měla důvod se znovu usmívat.Moc jsem se těšila, jak ji překvapím dárkem, co jsem pro ni koupila.

Venku bylo sice pošmourno, ale pořád ještě hezky, oproti posledním několika dnům a tak jsem se vydala na malou procházku, než budu muset jít vařit a potom se chystat na Leinu oslavu. Vydala jsem se po prošlapané pěšince, která vedla do nedalekého lesa, kde jsem ještě nikdy nebyla.

Bylo tam nádherně, všude kolem zpívali ptáčci a lísky mírně povlávaly v letním vánku, který mi čechral vlasy. Některé stromy tu musely stát už hodně dlouho, u některých dokonce byla cedulka s rokem vysazení kde byly letopočty kolem 16. století.

Nebyla jsem však jediná koho pěkné počasí venku vylákalo na procházku. To jsem postřehla až po nějaké té půl hodince chůze. Já jsem šla celou dobu po pěšině a přestože ten, co byl v lese se mnou nevydával skoro žádný zvuk, poznala jsem, že tam nejsem sama. Ohlédla jsem se po tom neznámém.

„Edwarde?“ trochu mě to překvapilo.

„Ahoj Bello.“ asi se mu moc nelíbilo, že jsem ho přistihla.

„Ahoj, taky ses vydal na procházku?“ snažila jsem se, aby na mě nepoznal, jak jsem z našeho setkání nervózní.

„No … jo, dalo by se to tak říct.“ Připadal mi ještě víc nesvůj, než jsem byla já.

„Půjdeš taky na tu oslavu?“ zeptala jsem se ho, když jsme se vydali po pěšině zpátky do Swords.

„Victor říkal, že to nebude nikomu vadit, tak bych možná i přišel. Jenže nemám žádný vhodný dárek.“ řekl smutně.

„Víš co, zajdeme do květinářství ve městě, necháš uvázat nějakou kytku a to by mohlo stačit.“ Navrhla jsem řešení jeho malého problému s dárkem. Počítala jsem s tím, že jako jeden z nový sousedů nemusí nosit bůhví jaké dárky.

„Dobře.“ souhlasil se mnou.

Pak nastalo až trochu trapné ticho, ani jeden jsme nevěděli o čem se s tím druhým bavit. Chtěla jsem se ho zeptat na spoustu věcí, ale připadalo mi to dost nemístné a tak jsem raději mlčela a čekala až ticho prolomí on nebo až mě napadne něco smyslu plného o čem bychom se mohli bavit.

„Ty jsi z Atlanty?“ prolomil nakonec to tíživé ticho. Jeho hlas byl v tom tichu lesa takový nepatřičný až jsem se lekla, když promluvil.

„Jo, ale narodila jsem se tady. S mamkou a sestrou jsme se před patnácti lety odstěhovaly a od té doby jezdím k Henrymu jenom na prázdniny.“ přiznala jsem.

„A jak se ti tady líbí?“ vyzvídal dál.

„Je tu opravdu pěkně, škoda jen, že nesvítí sluníčko.“ po tomhle se tak potutelně usmál, jakoby z toho, že nesvítí slunce měl dokonce rafost.

„Mě to ani moc nevadí, jsem na to zvyklý.“

„Victor něco říkal.“ Vzpomněla jsem si na Victorova slova.

„Ano, Victor o mě ví skoro všechno, je jako můj bratr.“ poznamenal.

„To jsem si všimla.“ byli skoro jako já a Elinor. „Ty nemáš sourozence?“ napadlo mě, když začal mluvit o tom, že je mu Victor skoro bratrem.

„Má hned čtyři. Alici, Rose, Jaspera a Emmeta.“

„Tak to jste celkem velká rodina. Musíte mít doma hodně veselo.“ dokázala bych si takovou rodinu představit. Sama jsem byla ráda, že mám aspoň Elinor, je to skvělá sestra, ale obě jsme se shodly, že mít ještě jednoho sourozence by nám rozhodně ani v nejmenším nevadilo.

„No, někdy až moc velká. Emmet je velký vtipálek a docela často to přehání.“ při vzpomínce na bratra se pousmál. Zase se mi začala podlamovat kolen. Jeho úsměv byl prostě dokonalý, jako ostatně on sám. Rychle jsem se podívala jinam, aby neodhalil mou slabost.

Najednou jsme už vycházeli z lesa a já zase nevěděla, co mám dělat.

„Pomůžeš mi vybrat nějakou tu květinu pro Lee?“ zeptal se, když už jsem mířila domů. Měla jsem hroznou radost, že mu nevadím a ještě s ním můžu strávit nějaký čas. Přesto jsem se cítila jako nevěrnice. Chodím přece s Victorem, je nám spolu krásně a srdce se mi tetelí už jen při pomyšlení, že s Edwardem strávím ještě víc času.

„Dobře.“ Souhlasila jsem a vydala se po jeho bohu do městečka a přímo do květinářství. Stihli jsme to právě včas, za půl hodiny zavírala.

„Má Lee nějakou oblíbenou květinu?“ zeptal se mě, když jsme vešli do krámu.

„Miluje lilie.“ řekla jsem mu po chvíli přemýšlení. Dokonce jsem chtěla i dodat, že jsou i mí oblíbené, ale včas jsem se udržela.

„Dobře, takže nechápe navázat nějaké lilie.“ Rozhodl a šel za prodavačkou, která ho sledovala už od dveří. Její pohled byl naprosto zasněný, ale Edward si ho vůbec nevšímal. Oslovil ji a když se ze svého snu vrátila na zem sledovala Edwarda pořád stejně, ale konečně vnímala. Ani jsem se jí nedivila.

„Tady máte.“ podala mu navázanou kytici, Edward jí zaplatil a my jsme mohli společně vyjít ven.

„Viděl jsi jak na tě zírala?“ nevydržela jsem to a začala se smát.
„Jo, viděl. Mám takový pocit, že podobně se chovají všechny ženy, když někam přijdu.“ a smál se spolu se mnou. Před domem ho, ale smích přešel. Stál tam zaparkovaný černý mercedes s kouřovými skly. „Promiň už musím domů.“ Omluvil se mi a běžel domů.

___________________________________________________________________________

Edwardův pohled:

Doma na mě čekala Alice s Jasper. Nevěděl jsem, co mi můžou chtít ani proč přijeli, když mohli jenom zavolat.

„Ahoj“ pozdravil jsem je, když jsem vešel do obývacího pokoje.

„Ahoj Edwarde.“ pozdravili mě oba najednou. Jasper se trochu usmíval, ale Alice se tvářila dost vážně.

„Stalo se něco, že jste přijeli?“

„Alice měla vizi.“ Tak tohle se dalo čekat, určitě by nepřijeli jenom z ničeho nic podívat se na svého bratr. Odešel jsem proto dát lilie do vázy a vrátil se za nimi do pokoje, abych si tu vizi mohl prohlédnout v Aliciných myšlenkách. Posadil jsem se na pohovku a sledoval onu vizi.

„To se nestane.“ řekl jsem, když vize skončila.

„Vážně?“ nevěřila mi.

„Já to nedovolím.“ postavil jsem se a začal přecházet pokoj. Zastavil jsem se u okna a podíval jsem se ven. Bella zrovna věšela na zahradě vyprané prádlo a zpívala si u toho. To co Alice viděla se rozhodně nesmí stát, Belle nikdo neublíží.

„Já vím, že se ti líbí, ale pochop to Edward. Na tobě v té chvíli vůbec záležet nebude.“ snažila se mě opět marně přesvědčit o své pravdě.

„Řekl jsem, že to nedovolím a navíc to teď nehodlám řešit, jsme pozváni na jednu oslavu a tak se musím jít nachystat.“ a vydal jsem se do svého pokoje.

„Oslavu?“ vydala se za mnou Alice.

„Ano, Bellina kamarádka slaví narozeniny a spolu s Victorem a Nealem jsme pozvaní. Tys to neviděla?“ zeptal jsem se naoko překvapeně.

„To víš, že jsem to viděla, jenom jsem ne to zapomněla.“ Odpověděla podrážděně. V myšlenkách bylo vidět, jak ji štve, že se poslední dobou jenom hádáme a mě popravdě řečeno to taky štvalo, přece jen je Alice moje malá sestřička a nejoblíbenější člen mé rodiny.

„Dobře, už se nebudeme hádat. Souhlasíš?“ nabídl jsem jí smír.

„No konečně. Jasně, že jo.“ a skočila mi radostně kolek krku.

„Ale teď už m pusť musím se nachystat na tu oslavu.“ Snažil jsem se vyprostit z jejího obětí.

„To ať tě ani nenapadne, oblečení ti nachystám sama.“ Tak tohle mi opravdu chybělo. Alice se hned začala přehrabovat v oblečení, které jsem si vzal z domu a nakonec mi na pohovku položila obyčejné riflové kalhoty a bílé triko a na to světle hnědý svetr. Podle jejich myšlenek jsme pochopil, že má být večer v Rush chladno.

Za dvě hodinu jsem už čekal na Bellu před domem. Ještě jsem s Alicí mluvil o Esme a o tom, jak se trápí tím, že nejsem doma, když vyšla Bella. Ohromně jí to slušelo. Je opravdu hezká. Pomyslela si Alice a já ji musel opravit. Bella byla nádherná.

„Victor s námi nepojede?“ zeptala se, když ho nikde neviděla.

„Musel jet dřív. Peter s ním chtěl něco dořešit.“ Omluvil jsem ho a když mě Alice docela silně udeřila do boku uvědomil jsem si, že bych ji mohl představit. „Ehm, Bello chtěl bych ti představit svou setru Alici, Alice tohle je Bella.“ navzájem jsem je představil.

„Ahoj Bello, moc mě těší.“ a podávala Belle ruku.

„Ahoj Alice.“ přijala její napřaženou ruku, ale po dotyku s Alicinou chladnou rukou se trochu otřásla. „Přijela jsi se podívat za Edwardem?“

„Přesně tak, rodiče mě a Jaspera poslali ho trochu zkontrolovat.“ usmála se na mě Alice a spiklenecky mrkla na Bellu.

„No, jak vidíš, myslím, že se chová ukázkově. A za dobré chování ho beru sebou na oslavu jedněch narozenin.“ Bella se s Alicí bavila jako s nejlepší kamýckou, nebo alespoň s někým s kým se zná už hodně dlouho. Byla tak bezprostřední až jsem si myslel, že Jasper nějak ovlivňuje její pocity, ale po nahlédnutí do jeho myšlenek jsem zjistil, že Bella je takové sama od sebe.

„Ehm, ehm … asi už bychom měli jet, jestli nechceme přijet pozdě.“

„A co kdyby s námi Alice s Jasperem jeli taky?“ napadlo najednou Bellu „Myslím, že to nikomu nebude vadit a všichni se skvěle pobavíme.“

„Vážně tam nebudeme nikomu vadit?“ zeptala se naoko ustaraně Alice, ale v myšlenkách už se těšila, jak si to spolu s Bellou užijí. Vypadalo to, jako by sety dvě hledaly, až se našly.

„Tak dobře, jedem všichni, ale už nasedat, nebo vážně přijedeme pozdě!“ zavelel jsem trochu žertovně a mohli jsme vyrazit do Rush.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stíny minulosti - 7.kapitola:

 1
1. kikuska
03.08.2011 [21:17]

Chcem vedieť, čo videla Alice! Peťuš, ty my zničíš. Ja by som ti tak strašne moc chcela nechať nejakú originálny komentár, ktorý by vystihoval všetky dojmy, ktoré mám pri čítaní tvojich poviedok, ale v každej kapitole sa toho toľko udeje, že neviem vydržať pri písaní a musím sa ísť mrknúť na ďalšiu kapitolu. Mne sa tvoja tvorba strašne páči. Nevidím na nej jedinú chybičku. Proste krása. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!