Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stíny minulosti - 43. kapitola

Tak je tady další kapitola k této povídce. Dneska pro vás mám připraveno něco speciálního. Do této kapitoly jsem opět začlenila Damonův pohled a doufám, že se vám kapitola bude líbit. Neodpustila jsem si to a doufám, že mě za ten konec neukamenujete protože přijde i něco horšího, ale co to vám prozradit nemůžu. Takže přeji příjemné počtení a doufám v množství komentářů Petronela :o)

Edwardův pohled:

Příjezd té dívky, té Lilly, byl snad nejlepší věc, jaká se v poslední době mohla udát. Trápilo mě, že Victor stále myslel na to, že nikoho ve své vlastní věčnosti nepozná, přestože stále tajně doufal v to, že se s Bell rozejdeme a on se k ní bude moct vrátit a to zase štvalo mě. Já jsem si teď život bez Belly nedokázal představit. Teď to sice bylo moc těžké, ale věřil jsem, že to všechno překonáme.

Lilly byla milá dívka a Victor se do ní během několika setkání zamiloval až po uši a já jsem mohl být klidný, protože Victorovy myšlenky nabraly naprosto jiný směr. Jeho přítomnost dokonce vítal i Jasper. Tolik lásky a štěstí už dlouho nepocítil a dokonale se v jeho citech vyžíval.

Všechno by bylo fajn nebýt neustálé hrozby v návštěvě Volturiů. Bál jsem se, co všechno Damon provede. Chtěl jsem mu věřit, dokonce jsem mu chtěl dát šanci na nápravu, a abychom modli zase být těmi pravými bratry, ale pokaždé když už jsem byl rozhodnutý se mu omluvit, udělal zase něco, co mě vytočilo, a já se omluvit nedokázal.

„Edwarde, co se včera stalo?“ přišla za mnou Alice hned, jak jsem se vrátil domů.

„Bella mluvila s Damonem. Zase si s ní hrál. Předstíral, jak se napravil a přitom ji potom zase líbal. Musel vědět, že se to dozvím a přesto to udělal znovu!“ zase jsem zuřil. Nedokázal jsem Bellu před ním uchránit.

„Tak pokud se nestalo něco horšího tak je to ještě v pořádku.“

„V pořádku! Alice uvědomuješ si, že jí kdykoliv může něco udělat a já mu v tom nedokážu zabránit?“ obořil jsem se na ni zoufale.

„Čemu nedokážeš zabránit?“ ozval se za mými zády hlas, který bych nejraději neslyšel. Zhluboka jsem se nadechl, přestože jsem to nepotřeboval a pomalu jsem se k němu otočil tváří.

„S tebou zrovna chci mluvit. Pojď se mnou ven.“ Rozkázal jsem mu a tlačil ho zase za dveří ven.

„Edwarde…“ začal nahlas Carlisle, který se najednou objevil v hale. „Nezapomeň, že je to Volturi a Arův syn“ dodal už jenom v myšlenkách a já na srozuměnou kývl. Zuřil jsem, ale nechtěl jsem rodinu vystavit nějakému nebezpečí. Divil jsem se, že Aro Demetriovu smrt tak lehce přešel, kdyby ale přišel o Damona, jistě by se za to rozhodl pomstít. Pomstít svého syna.

Nevěděl jsem, jak moc si Aro Damona oblíbil, nebo jakou pozici Damon v jeho gardě zaujímá, ale rozhodně jsem nechtěl nic riskovat. Zhluboka jsem se nadechl, přestože jsem to nepotřeboval a vyšel za Damonem ven.

„Promiň, jestli jsem moc zvědavý, ale čemu tedy nedokážeš zabránit?“

„Ne, nejsi moc zvědavý. Víš, čemu nedokážu zabránit? Nedokážu zabránit, aby ses přiblížil k Belle. Vím, že jsi u ní včera byl. Nechtěla o tom mluvit, ale viděl jsem ty modřiny, co dneska bude kvůli tobě mít na rukou.“

„Modřiny?“ zeptal se překvapeně „Tak to jsem doopravdy nechtěl.“

„Já, myslel jsem si, že … že bychom se mohli konečně začít chovat jako bratři, ale ty se ke mně a hlavně k Belle chováš jako nějaký ukřivděný puberťák a ne dvěsta let starý upír!“

„Takže já se podle tebe chovám jako ukřivděný puberťák? A jak se tedy chováš ty? Ochraňuješ lidskou dívku a přitom se ti v hlavě odehrává scénář, jak ji zabít.“

„To není pravda!“ zavrčel jsem na něj.

„Že není? Jen si to přiznej, bratře. Vím, jak Bella voní a proto k ní chodím jenom jako Stefan. Kdybych tam přišel jako já, Damon, tak by tu už nebyla.“

„Ale já ti nevěřím, že si jenom takový necitelný vrah, za jakým se skrýváš.“

„A jaký podle tebe jsem?“

„Ty jsi takový jen kvůli tomu, kde jsi celou dobu žil, uvnitř jsi úplně jiný, uvnitř jsi ten starý dobrý Stefan, jakého rodiče vychovali a který šel do války jenom pro to, aby ochránil svou zemi.“

„Ani nevíš, jak moc se pleteš, Edwarde. Damon a vlastně to co jsem teď, se mi líbí víc, než být ten slušňák jakého ze mě chtěli mít rodiče.“ Viděl jsem mu v mysli, jak se mu tam odehrávaly scény z dětství, kdy ho rodiče napomínali, ale zdálo se, jako by zapomínal na ty chvíli o něco později, kdy si ze všeho dělali legraci.

„Je vidět, že si vzpomínáš, ale jenom na to, co se ti hodí.“

„Ne, já si vzpomenout nechci. To jaký jsem teď, mi naprosto vyhovuju a ty bys to měl taky vyzkoušet, není to zase tak špatné.“ Věděl jsem, že je to osvobozující nemuset se bránit našim přirozeným pudům a prostě jenom zabít jednoho či dva lidi, abychom zahnali žízeň, ale tohle jsem jednou zažil. Vím, jaké to je a Damon má pravdu, jenže já to dělat nemohu, musím se stále nutit k odolnosti, protože bych nesnesl myšlenky toho člověka, který by mi padl za oběť.

Bellin pohled:

„Bell, ale jak to mám udělat? Vždyť to bude vypadat divně, když mu jenom tak řeknu, že mu odpouštím.“ Zajímala se o provedení našeho plánu Lilly a tím mě taky zarazila. Nad tím jsem vážně nepřemýšlela.

„To je pravda. Jak to jenom udělat?“ přemýšlela jsem nahlas.

„A jak jsi to udělala ty? Možná by to taky šlo.“ Navrhla a já se zarazila. Nemůžu jí říct, jak to bylo. Co ji mám říct?

„Ne, to by nešlo,“ zavrhla jsem rychle její nápad. „Víš, nejsem si jistá, ale myslím, že to Victor ani slyšet nemusí, jenom to musíš říct v jeho přítomnosti a myslet to upřímně,“ tohle by mohlo fungovat.

„Myslíš?“ zeptala se nedůvěřivě.

„Mohlo by to fungovat, ale musíš to sama zkusit.“ Navrhla jsem a Lilly tedy souhlasila, ani jednu nás totiž nenapadlo, jak jinak Victora zbavit prokletí a aby se o tom nedozvěděl dříve, jak na vánoce. Stále jsem totiž měla Victora svým způsobem ráda a chtěla jsem mu udělat radost a zbavení jeho prokletí by byl skvělý dárek.

Ještě jsme nějakou chvíli seděli a jenom tak jsme se bavily, když přišla do pokoje babička s tím, že přišel Victor a chce mluvit s Lilly. Spiklenecky jsem se na ni tedy podívala a Lilly se jenom zazubila. Potom odešla z mého pokoje a já jsem ji potichu následovala, Lilly si mě však všimla a s úsměvem na tváři se po mně ohnala. Já jsem jenom pokrčila rameny a dál šla za ní. Zůstala jsem stát v obývacím pokoji a poslouchala, co se na chodbě odehrává.

Stejně jsem se zatím nic nedozvěděla. Lilly totiž vyšla ven a zabouchla dveře. Sedla jsem si tedy na sedačku a čekala, až se vrátí a řekne mi, jestli to celé vyšlo nebo ne.

Edwardův pohled:

Ještě jsme se nějakou chvíli dohadovali, ale bylo poznat, že jsme oba z jedné rodiny a oba jsme stejně tvrdohlaví. Ani jeden jsme nechtěli ustoupit ze svého stanoviska a přitom jsem stejně musel uznat, že něco na to Damonově životě je fascinujícího, ale jen v tom případě, že nemůžete svým obětem číst myšlenky.

Jeho dar mu umožňuje pohybovat se mezi lidmi bez nějakého většího sebezapření, jaké musíme podstupovat my, vegetariáni, ale on to dělá jenom, když musí splnit nějaký úkol ne z dobré vůle, kterou jsem u něj neobjevil.

Divil jsem se, že jsem se během našeho rozhovoru o Belle a mé touze ji zabít a jejím skrývaném strachu ze mě, ovládl a neskočil po něm. Měl pravdu, toužil jsem Bellu zabít a ochutnat její zvláštně voňavou krev, ale moje touha být s ní byla silnější a já jsem si už nedokázal představit svou existenci bez mojí Belly.

Když jsme se však nedokázali na ničem shodnout, Damon se zase vypařil s tím, že musí něco zakousnout. Vrátil jsem se do domu. Carlisle se na mě zkoumavě podíval, ale na nic se neptal. Alice spolu s Esme chtěly vědět, o čem jsme se s Damonem bavili, ale když viděli můj výraz, který jsem o několik málo vteřin viděl i v zrcadle, a nebyl vůbec pěkný, raději se neptali a ostatní náš rozhovor vůbec nezajímal. V pokoji jsem si lehl na postel, kterou mi sem Alice přistěhovala, a za poslechu Debussyho jsem se jenom díval do stropu a přemýšlel nad tím, jak Damona změnit.

Bonus – Damonův pohled:

Rozhovor s Edwardem mi vnukl nápad a já jsem byl nesmírně spokojený s tím, jak mi to všechno pěkně hraje do karet. Nikdo na mém místě by si nemohl stěžovat. Rozběhl jsem se do vzdálenějšího města na malou svačinku, Carlisle mě už varoval, že se ty dívky, které prostě neodolaly mému šarmu, začaly pohřešovat.

Dnes jsem měl opět štěstí. Díky zataženému počasí, které v Irsku v této době bylo jsem se mohl pohybovat městem ve své skutečné podobě a hned první, na koho jsem dnes narazil byla mladá dívka, mohlo jí být tak osmnáct. Se zájmem se na mě podívala a koketně zamrkala dlouhými černými řasami. Usmál jsem se na ni a hned k ní vykročil.

„Ahoj krasavče.“ Pozdravila mě a já se nedal pobízet, přece jen jsem měl už hlad.

„Nechceš si jít někam sednou?“ zeptal jsem se okamžitě a ta holka byla natolik obluzena mým zevnějškem, že okamžitě bez jakéhokoliv přemýšlení kývla a šla se mnou. Avšak místo kavárny nebo nějaké jiné příjemné restaurace jsem ji vedl ven z města.

„Kam to jdeme?“ zeptala se, když jsme míjeli poslední domy.

„Jenom kousek do přírody.“

„Počkej, já nikam nejdu!“ začala se najednou vzpouzet, ale já jsem ji chytil pevněji a z města jsem spíše ž vyběhl. Když jsem zastavil, abych se mohl v klidu najít, dívka koukala jako opařená. Nechápala, co se teď událo, ale to mi vůbec nevadilo, jenom mě ten její výraz skvěle pobavil a já se začal smát.

Když se po chvíli i ona vzpamatovala, přestal jsem používat svůj dar a ona mohla vidět moje hladem zčernalé oči. Její strach ji nedovoloval se nijak pohnout a já jsem měl radost z její reakce. Každá lidská reakce je jiná a pokaždé jsou zábavné.

„Promiň mi, že jsem se ještě nepředstavil. Damon, jméno mé.“

„Jenny.“ Špitla a já se na ni usmál. Nejistě mi úsměv opětovala, ale stále na mě zírala jako na zjevení.

„Tak přestaneme tady hrát nějaké divadélko, jako že moc mě těší, to máme ale pěkné počasí a podobně a přejdeme přímo k věci.“řekl jsem a než stačila Jenny zamrkat, zakousl jsem se do jejího krku a začal sát tu lahodnou tekutinu, která jí proudila tělem.

Skvěle nasycený jsem se vydal domů. Byl jsem si více než jistý tím, že Bella bude sama a já budu mít tak více šancí uskutečnit svůj plán. Sám pro sebe jsem se usmíval a měl jsem ze sebe dobrý pocit. Zastavil jsem se až kousek od jejího domu a znovu se soustředil na iluzi, která se během chvíle rozestřela kolem mě.

„Dobrý den, Mary.“ Pozdravil jsem Bellinu babičku jen co mi otevřela.

„Stefane, dlouho si tu nebyl. Hned zavolám Bellu.“ Vždy na mě byla moc milá, a proto jsem si ji oblíbil. Možná mě jenom trochu překvapilo, že jí Bella neřekla, že pro mě jako Stefana a pro mě jako Damona není doma, nebo něco v tom smyslu.

„Co tady děláš?“ zasyčela na mě Bella jen, co si přes sebe přehodila bundu a vyšla za mnou ven. Přehlédl jsem její nezdvořilé přijetí a sám se na ni mile usmál. Bella se na mě však permanentně mračila.

„Přišel jsem se podívat na svou spolužačku.“ Odpověděl jsem nevině.

„Víš, že tě nechci vidět, tak nevím proč sem chodíš.“ Promluvila znovu naštvaně.

„Ráno jsem mluvil s Edwardem a díky naší rozmluvě mi došla spousta věcí. Možná bych se ti měl omluvit za své chování včera, ale neudělám to, protože jsem tě políbit chtěl. Musím se ti totiž přiznat. Líbíš se mi. Ale to není jádro věci, kvůli které jsem sem dneska přišel.“

„Tak proč jsi tu?“ zeptala se už méně nevrle.

„Pojď se projít, chci ti něco ukázat.“ Navrhl jsem a Bella, stejně jako ta důvěřivá holka z města, mě následovala do lesa, kousek za jejich domem.

„O čem jste mluvili s Edwardem?“ nedala ji zvědavost a já se jenom usmál.

„O všem možném a hlavně o tobě.“

„O mě?“ zeptala se nevěřícně, a když jsem se na ni podíval, tak se nevěřícně i tvářila. Šla krok za mnou a tak jsem se musel otáčet, abych na ni viděl. Byl jsem si jistý, že jde za mnou, ona by si však tak jistá nebyla, kdybych šel vzadu já.

„Ano, musím říct, že jsi hodně zajímavá.“

„Já a zajímavá? To by vážně zajímalo, co ti Edward řekl.“

„On mi nic říkat nemusel, stačilo, že ty jsi s ním zůstala i po tom, co ses dozvěděla, co je zač. Musí to být ale těžké pořád si dávat pozor, nemám pravdu? Edward se pořád musí ovládat a ty nikdy nevíš, kdy jeho živočišné pudy vyhrají a on tě zabije.“

„Vím, že to má Edward těžké a snažím se mu to nezhoršovat.“ Řekla a při chůzi zakopla o jednu malou větvičku, kterou jsem bez problému překročil. Bella padala na zem, ale nedopadla úplně, rukou se zachytila o strom a tak zůstala stát. Přestože jsem byl po jídle, ucítil jsem ve vzduchu tu lahodnou vůni. Jako Stefanovi mi to nedělalo moc problém, ale i tak, ta její krev nádherně voněla.

Bella si všimla mého pohledu směřujícímu k její ruce a tak si ji rychle přitáhla k sobě. Její oči se na mě upřely a viděl jsem v nich strach. Musela vědět, co by se vzápětí odehrálo, kdybych byl právě jenom Damon.

„Asi… asi bych měla jít domů.“ navrhla Bella.

„Počkej, chtěl jsem ti něco ukázat.“ Zastavil jsem ji, když se otáčela a vracela se domů. Teď nesmí odejít.

„Myslím, že to není dobrý nápad.“ Odsekla.

„Právě, že je to ten nejlepší nápad.“ Přitáhl jsem ji k sobě a proměnil se zpět sám v sebe. Bella v mém náručí přestala dýchat a její oči se rozšířily ještě víc. „Edward říkal, že by tě nikdy nezabil, ale sama vidíš, že jsi obyčejný člověk, který se může kdykoliv zranit a tvá krev tak nádherně voní.“ Naklonil jsem se k ní a na kůže na jejím odhaleném krku byla husí kůže. Můj dech byl chladný, ale věděl jsem, že tato reakce není vyvolána chladem, ale jenom mou blízkostí a tím, že na její ruce se perlí několik kapek té nádherně vonící tekutiny, která přímo vybízela k tomu, abych sál.

Opět jste dočetli další kapitolu a do konce této povídky zbývá pouhých 6 kapitol. Doufám tedy, že se vám kapitola líbila a napíšete mi sem nějaký komentář, kritiku, pochvalu nebo jenom své pocity, které jste během kapitoly měli.

U minulé kapitoly jsem našla bohužel jenom dva komentáře. Byly sice kladné, ale doufala jsem, že jich tam přece jen najdu více, když kapitolu četlo tolik lidí. Proto doufám, že u této to napravíte a najdu jich tu přece jen o něco více.

Moc děkuju za váš zájem o mé povídky Petronala :o):o)

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stíny minulosti - 43. kapitola:

Ja si nemôžem pomôcť, ale stále nemám s Damona, či Stefana, či ako sa volá, dobrý pocit. Popravde ma desí. Prečo s ním Bella vôbec niekam išla? Hmm? To už jej nefunguje rozumná časť mozgu alebo čo? Ja ju naozaj nechápem. Ale prečo to Damon robí? O čo sa snaží? Ja som zúfalá. Som už strašne unavení a chce sa mi spať, ale nemôžem pretože chcem vedieť ako toto celé skončí.

Přidat komentář:

Nick:

Text: