Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stíny minulosti - 39.kapitola

1.Yasmine-Rozbřesk


Stíny minulosti - 39.kapitolaJe tady další slibovaná kapitola. Pro víkend taky poslední. Snad se bude líbit. V této kapitole si budete moc oddychnout, protože se tu Damon vůbec neukáže, ale přibyde jedna nová postava. Lilly. Bella dneska nejde do školy a jaké důsledky to bude mít pro Edwarda? No, tak jo nebudu napínat a přeji příjemné počtení, doufám v množství komentářů :o) Petronela

39. kapitola - Školní práce

Bellin pohled:

Všechno to trápení s Edwardem a Damonem na mě někdy muselo dolehnout. Ráno jsem se vymluvila na to, že je mi špatně a nešla jsem do školy. Byl začátek listopadu a všude leželo na zemi spadané listí. Tohle jsem v Atlantě nikdy nezažila, tam bylo krásně během celého roku.

Ležela jsem v posteli a pozorovala ten kousek oblohy, který byl vidět z okna. Už to byly skoro dva měsíce, které uplynuly od mého polibku s Edwardovým bratrem. Edward chápal mé divné chování, ale já jsem ho sama sobě nedokázala vysvětlit. Když se Edwardovi nic nestalo, oddychla jsem si. Byla jsem ráda, že všechno ví a já před ním nemám žádné tajemství, ale ani tak nebyl náš vztah takový jako předtím.

Mohlo být už poledne, když mě babička zavolala k obědu. Neochotně jsem tedy vstala a šouravým krokem jsem se vydala po schodech dolů, abych aspoň něco dneska snědla. Nádherně to vonělo a můj žaludek se přihlásil o slovo. Sedla jsem si ke stolu a poslušně snědla celou porci, co mi babička naložila. Pomohla jsem ji s nádobím a chtěla se odploužit nahoru do pokoje, když někdo zazvonil.

„Já otevřu!“ zavolala jsem na babičku a šla ke dveřím. Vešla jsem do chodby a rovnou jsem otevřela. Za dveřmi stála holka asi mého věku se zrzavými neposedně rozcuchanými vlasy a nejistým úsměvem na tváři.

„Ahoj, já… jsem tu správně u Swanů?“ pípla nejistě.

„Jo, copak bys potřebovala.“ Zeptala jsem se a taky se na ni usmála. Holka si mě zvědavě prohlížela a já nevěděla, ani kdo to je.

„Já jsem Lilly, Lilly Lefebvre.“ Dodala si odvahy dívka a podala mi ruku. Její příjmení a jistý akcent, který doplňoval její mluvu, jsem poznala, že je to cizinka a nejspíš přímo Francouzska.

„Bella Swan, co pro tebe můžu udělat?“

„Víš, ono je to složitější, můžu jít prosím dál?“ zeptala se, a protože jsem byla zvědavá, co by mohla Lilly chtít, pozvala jsem jí dál a rovnou ji zavedla do obývacího pokoje, kde seděla babička nad pletením.

„Babi, to je Lilly…“ a no nevěděla jsem, co víc říct. „Udělej si pohodlí, dáš si něco k pití nebo tak něco?“ zeptala jsem se pohostinsky, a když tedy nepatně přikývla, donesla jsem ji skleničku pomerančového džusu. Podala jsem ji a sedla si do druhého křesla. Lilly mě napodobila a usrkla ze skleničky.

„Víte, my jsme ve škole dostali takový úkol…“

„Jaký?“

„Pokusit se vypátrat náš rodokmen pokud možno do dávné minulosti… no a při tom jsem narazila na jednu větev, o které jsem neměla tušení. Když jsem se na ni zeptala babičky, řekla, že si matně na někoho vzpomíná, ale že je to už moc dlouho. Záznamy, ve kterých jsem hledala byly sice staré, ale poslední jméno bylo vaše, madam…“ usmála se na babičku a ta se na mě překvapeně podívala „Chtěla jsem poznat svou rodinu a tak jsem se vydala na vaši původní adresu, kterou jsem získala a odtud mě poslali sem.“

„To znamená, že jsme příbuzné?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Ano, klidně se podívej. Tohle jsem si okopírovala z archívu.“ Otevřela malý batůžek a vytáhla složku, ve které měla několik papírů. Byl tam jejich rodokmen a krátká linie naší rodiny. Sledovala jsem, do kdy zjistila své předky a musela jsem se usmát, když jsem zjistila, že je našla jenom do doby, ze které byly dopisy, co jsem četla.

„To je neuvěřitelné.“ zalapala po dechu babička, když jsem jí ty papíry podala.

„Je to tak, madam.“ namítla Lilly.

„Ale kdeže madam, můžeš mi říkat babi, jako tady Bella nebo rostě jenom Mary.“ Nabádala ji hned babička a šla se přivítat se svou novou příbuznou.

„Dobře mad… Mary.“ souhlasila Lilly a objala se s babičkou. Tak to je teda gól. Nikdy jsem neměla ani tušení, že mám nějakou příbuznou a ještě k tomu Francouzku. Když jsem si ji teď prohlížela, jak sedí v křesle, připomínala mi rokokovou panenku. Zvlněné vlasy jí rámovaly obličej a dlouhé řasy klopilo k zemi. Na nose měla pihy, ale jí jenom dodávaly na kráse.

„Co kdybys Lilly řekla něco víc o naší rodině, Bello. Jistě ji to bude zajímat a bude moct něco použít do své školní práce.“ Řekla asi po hodině babička, když nám Lilly dovyprávěla všechno o své rodině.

„Pojď se mnou.“ Řekla jsem a společně jsme vyšly do mého pokoje. Rychle jsem ještě ustlala deku na posteli a otevřela okno. Víc jsem toho nestihla.

„Kvůli mně uklízet nemusíš.“ dodala s úsměvem.

„No, já bych tu měla někdy vážně uklidit. Moc lidí sem nechodí a dneska jsem neměla v plánu vůbec z pokoje vylézt.“ Přiznala jsem se po pravdě.

„Takže ti narušuju plány?“

„Ale kde že, aspoň se nebudu utápět v deprimujících myšlenkách,“ Odbyla jsem ji mávnutím ruky a ukázala jí na houpací křeslo. Sama jsem se posadila na postel do tureckého sedu. „Co bys teda chtěla vědět o té mojí rodince?“

„Všechno co mi řekneš.“ odpověděla dychtivě.

„Víš co, asi bude nejlepší, když ti ukážu i fotky budeš mít konkrétnější představu,“ Přešla jsem k počítači, našla jsem složku s fotkami a pobídla Lilly, aby si ke mně přisedla. „Tak tohle je Elinor, moje sestra jsme dvojčata …“ začala jsem jí vyprávět všechno o své rodině a někdy do toho zapojila nějakou veselou historku.

„Kde vlastně bydlíš?“ zeptala jsem se, když jsem vypnula počítač a scházela s ní do obýváku.

„V jednom hotelu v Dublinu.“

„Tak to nepřipadá v úvahu, zůstaneš u nás.“ rozhodla jsem.

„Tak co, pomohla ti Bella s tou školní prací?“ zeptala se babička, když zvedla oči od pletení a zahlédla nás ve dveřích.

„Hrozně moc, myslím, že ta práce bude naprosto skvělá.“ Horovala nadšeně Lilly a já měla pocit jako, že trochu přehání. Tedy ne trochu, ale hodně.

„Babi, jedu s Lilly do Dublinu, bude u nás ty dva týdny bydlet. Tátovi to určitě nebude vadit.“ Sice náš dům začínal připomínat penzion, ale aspoň jsem nemohla říct, že bych se tu někdy nudila.

„To je samozřejmá věc.“ Souhlasila se mnou babička a my hned vyšly před dům.

„Ahoj Bello.“ pozdravil mě Victor, který se zrovna vrátil ze školy.

„Jak bylo ve škole, Victore?“ usmála jsem se na něj.

„Hrůza jako vždy. Všichni si hrají na skvělé kamarády a přitom tě hned za zády pomlouvají. Radši ani nechtěj vědět, co jsem se o sobě dozvěděl věcí.“ Zakroutil nad tím a hlavou, a když jsem za sebou slyšela Lilly, rozhodla jsem se ji představit.

„Victore, dovol, abych ti představila svou prapra… no ani nevím kolik nebo jestli vůbec tam je nějaké pra je ale každopádně sestřenku Lilly, Lilly to je Victor.“ nevěděla jsem, jak více bych ho měla definovat.

„Těší mě Lilly.“ napřáhl k ní ruku a ta ji přijala. Na tváři měla jemný ruměnec a stydlivě se usmívala.

„Tak mi už pojedeme, ještě budete mít možnost si popovídat.“ skočila jsem do toho ticha a jemně zatlačila Lilly k autu.

„Měj se Bello, Lilly.“ rozloučil se s námi a vydal se domů.

„Líbíš se mu.“ promluvila Lilly, když už jsme seděli v autě.

„Chodili jsme spolu, ale teď jsme jenom přáteli. Zato ty jsi ho taky upoutala.“ snažila jsem se odvést rozhovor někam jinam. Nechtěla jsem se bavit o svém vztahu k Victorovi.

„Nedělej si legraci, Bello. Jak bych se mu mohla líbit?“ zeptala se pochybovačně a já jsem nechápala její otázku. Vždyť je hezká, tak proč by se nemohla líbit klukům? Asi není sama se sebou moc spokojená, ale divila jsem se, že jí to kluci už dávnou nevymluvili.

„Tak, kde tedy bydlíš?“ zeptala jsem se a Lilly mi nadiktovala adresu toho hotelu. No hotelu, to bylo trochu nadnesené. Spíše takový hodně pochybný penzion pro mládež, která nemá moc peněz. „Běž si pro věci, já tě zatím odhlásím.“ Zaplatila jsem za ni pobyt za jednu noc a potom jsme se vydali zase domů. Cesta probíhala za vzájemného rozhovoru a Lilly se zdála jako milá dívka. Docela mě bavilo to, jak mluvila s tím francouzským akcentem.

Když jsme se vrátili domů, Elinor už byla doma a poslouchala babičku, jak ji vypráví o Lilly. Donesla jsem ten její jeden kufr do obývacího pokoje a společně jsme začaly přemýšlet, kam ji tak uložíme.

Všechno nakonec vyřešil táta, když se vrátil z práce. Lilly zůstane u Elinor v pokoji, protože má Elinor přece jenom větší pokoj než já. Odnesly jsme jí tedy věci do pokoje a společně jsme šli připravit něco k večeři.


Edwardův pohled:

Bella se mnou dneska nejela do školy, jenom mi po Elinor vzkázala, že zůstane doma, že jí není dobře. Chtěl jsem se na ní jít podívat, ale Bella jenom ležela v posteli a vypadalo to, že spí. Zavřel jsem tedy dveře do jejího pokoje a vydal se do školy.

„Neboj se o Bellu, Edwarde. Je toho na ni moc.“ Poplácala mě po zádech Alice, když jsem zaparkoval vedle jejich auta.

„Já vím, jenom se bojím, že toho nakonec bude tolik, že odejde.“ Vyslovil jsem nahlas myšlenku, která mě vlastně trápila od začátku našeho vztahu.

„Zatím ji vidím pořád ve tvé budoucnosti, kdyby se něco změnilo, tak ti to řeknu.“ chlácholila mě a já ji za to byl vděčný.

„Děkuju, Alice.“ poděkoval jsem ji a zamířil si to na první hodinu.

Během celého dne mě pronásledovaly myšlenky všech holek, protože jsem chodil sám na každou hodinu. Byly zvyklé, že chodím pořád s Bellou a teď když jsem byl sám, tak si mysleli, že mají nějakou šanci, že přijmu jejich pozvání.

Natalie se mě pokusila pozvat někam znovu, protože už nechodila se Samem, který ji zajišťoval postavení královny.

„Edwarde, vím, že to minule nevyšlo, ale nešel bys se mnou třeba do kina?“ zeptala se v průběhu naší společné hodiny španělštiny.

„Promiň Natalie, ale ne. Chodím s Bellou.“ promluvil jsem pokud možno rázně.

„To nevadí, Bella by se to přece nemusela dozvědět.“ Pokračovala dál a v jejich myšlenkách jsem viděl, jak by si to plánovala. Řekla by holkám, kam bychom šly, aby se mohli přesvědčit, že mě opravdu dostala na schůzku a za chvíli by to věděla celá škola a samozřejmě taky Bella. Ta by se podle jejích představ se mnou rozešla a ona by nahradila její místo.

„Promiň, ale opravdu by to nešlo.“

„Když myslíš." Řekla a protřepala si vlasy. Nevěděla jak nebezpečné to pro ni, ale asi míň jak pro Bellu. Nat totiž nevoněla tak neodolatelně jako ona. Zbytek dne probíhal celkem normálně, u oběda jsme si zase hráli na lidi, ale zároveň nic nejedli, a protože tu nebyla Bella, znovu se o mě zvedl zájem v ženském osazenstvu školy.

Když jsem se konečně dostal domů, chtěl jsem jít za Bellou, ale slyšel jsem, že mají návštěvu. Dokonce asi nějakou příbuznou, jak to tak vyznělo z jejich rozhovoru. Odvezl jsem tedy auto domů a vydal se Victorem, který už byl taky doma.

„Ahoj, jak se máš?“ pozdravil jsem Neala, který seděl u počítače a zrovna něco sepisoval. Neal ani nezvedl hlavu a něco houkl v tom smyslu, že Victor je u sebe a on zrovna pracuje na nějaké seminárce, co musí příští týden odevzdat. Nakoukl jsem mu přes rameno abych viděl, do jakého předmětu to má a dál jsem ho tedy nerušil a vydal se po chodech k Victorovi do pokoje.

Z pokoje se ozývalo jenom črtaní tužky na papír. Měl tu stejně pracovní náladu jako Neal dole, tedy to jsem si jenom myslel, když jsem ho viděl sedět u stolu nad nějakými papíry.

„Ahoj.“ Victor byl, ale myšlenkami někde hodně daleko a tak si vůbec nevšiml, že jsem na něj promluvil. Jeho myšlenky se zabývaly tou cizinkou, kterou dneska viděl s Bellou. Byla podle něj hodně hezká. Došel jsem tedy až k němu a nakoukl, co si to kreslí na ten papír. Bylo to jméno té cizinky! Lilly. Tak pán se nám asi zamiloval. Žasl jsem nad tím, když v tom se Victor pobudil ze svého zasnění a když si mě všiml stát vedle něj tak se hrozně lekl.

„Tohle už nikdy nedělej.“ zahrozil mi tužkou, kterou zvedal ze země.

„Jak nedělej, já jsem klepal a dokonce tě i pozdravil, jenom tys byl duchem mimo.“

„Promiň, jenom jsem se zamyslel.“ omluvil se hned a snažil se schovat papír, na který si ještě před chvílí kreslil. Jako bych ho nemohl vidět.

„Nemusíš to schovávat.“ promluvil jsem jako by nic.

„Ale to nic neznamená,“ zarazil se Victor v půli pohybu a nervózně se podíval na papír. Potom ho, ale zase položil na stůl a sedl si na postel. „Tak, co tě sem přivádí?“ snažil se odvést mou pozornost někam jinam.

„Šel jsem za Bellou, ale je tam Lilly a tak jsem nechtěl rušit.“ vysvětlil jsem mu popravdě celou situaci.

„Tak, co budeme dělat?“

„Nevím, dneska jsem se zase stal objektem myšlenek všech holek na škole.“

„Bella nebyla ve škole, že jo.“ uhádl přesně.

„Přesně, Natalie se mě zase snažila pozvat na rande, ale marně. Kdybys slyšel ty její myšlenky. Do očí ti řekne, že by o tom rande nikdo nemusel vědět a v mysli už spřádá, by nás jakoby náhodou přistihly její kamarádky a za chvíli by to věděla celá škola, což znamená i Bella. Ta by se, se mnou kvůli tomu rozešla a já začal chodit s ní.“

„Bláznivá holka. Tak to já zase takové drama ve škole neprožívám.“ No jo, to se někdo zase má. Jeho myšlenky se zabývaly jenom tím, jestli se přidá k místnímu fotbalovému týmu nebo ne a teď ještě kolem Lilly, kterou viděl dneska poprvé a už je do ní až po uši zamilovaný.

„No jo, to se někdo má.“

„Věříš, že ti vůbec nezávidím?“ po jeho příchodu na školu s ním chtěly jít na rande asi jenom tři holky a když je tehdy odmítl, protože si pořád nadával, jak to zkazil s Bellou, žádná se už o jeho přízeň neprosila.

„Tak to věřím, někdy bych chtěl mít ten svatý klid, co máš ty.“ povzdechl jsem si.

„Jo, někdy to není k zahození.“ Souhlasil se mnou s naprostým klidem a úsměv na tváři k tomu. Myšlenky se mu zase zatoulaly k Lilly a tak jsem ho nechal na pokoji a radši si vyrazil na lov. Rozhodně to bude užitečnější, než ho pořád vyrušovat z jeho snění o zrzavé krásce z Francie.




Do konce povídky zbývá jenom deset kapitol, ráda bych přidala poslední kapitolu na Nový rok, ale nevím jak to vyjde časově protože by to znamenalo přidávat každý den jednu kapitolu a zatím jich mám jenom pár rozepsaných. Tak snad se mi to podaří protože povídka svým způsobem na Nový rok konči

Moc prosím o komentáře, Díky vaše Petronela.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stíny minulosti - 39.kapitola:

 1
1. kikuska
06.08.2011 [22:22]

Takže toto je tá Lilly, o ktorej si sa preriekla na facebooku. Tiež si myslím, že ona bude zrejme Brianin potomok a zachráni Victora, ale uvidíme. Krásna kapitola. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!