Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín noci - 1. kapitola

19.09.2013 (18:00) • Alexie • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1896×

Někteří lidé si rádi pouštějí při čtení písničky (jako zvukovou kulisu), ale některé to vyrušuje od čtení. Pro takové, kteří by měli zájem, jsem sem jednu písničku přidala, ale myslím si, že jsem nedokázala atmosféru povídky vystihnout úplně dokonale.

Bella:

Moje pravé jméno je Isabella Swanová, ale v upířím světě jsem známá jako Noční stín, pro vlkodlaky jsem Měsíční lovkyně a měniči mi říkají Strážkyně rovnováhy.

Jsem sirotek. Moji rodiče umřeli, když se snažili ochránit mě a ostatní lidi z města před upírem Jamesem a jeho novorozenou smečkou. Otec i matka byli jiní než ostatní, měli jsme své rodinné tajemství, nebo spíš možná prokletí. Jako malé holčičce mi nedocházela rozdílnost mezi mnou a ostatními dětmi. Když jsem rostla, moje schopnosti se začaly rapidně rozvíjet, po fyzické stránce jsem byla mnohem schopnější, než normální lidé a moje smysly byly o mnoho vnímavější. Moji rodiče to odjakživa věděli, aby taky ne, vždyť byli oba také lovci.

Lovci jsou lidé, kteří se narodí se speciálními schopnostmi (jež se dědí celkem pouze asi v deseti rodinách po celém světě, tedy pokud náš druh už nevymřel úplně), které se v pubertě rozvíjí a po ukončení tohoto procesu projde, člověk, proměnou na  zvíře, které vystihuje jeho duši a od té chvíle se může kdykoliv znovu proměňovat a stává se lovcem.

Lovci se nesnaží vyvraždit vlkodlaky, nebo upíry (jako se o to pokouší měniči), ale dohlíží na rovnováhu mezi všemi druhy. Chápeme, že i upíři se musí něčím živit a zbytečně se je nesnažíme vyvraždit, jen ty, kteří na sebe poutají moc pozornosti, nebo (v horším případě) se snaží vytvořit armádu novorozených. S vlkodlaky tolik pochopení nemáme, protože se při úplňku nedovedou ovládat a zabijí všechno, co se jim postaví do cesty, ale potkala jsem i velmi početnou tlupu vlkodlaků, jež se na úplněk shází na místě, které je natolik odlehlé od nejblíže osídlených míst, že se při úplňku nemůže nic stát.

Matka s otcem měli problém s velkou tlupou novorozených upírů  poblíž města, ve kterém jsme tehdy bydleli. Upíři se neuměli ovládat a začali masakrovat ve velkém, proto museli, rodiče, jít na lov a mne vzali s sebou (to už jsem byla po proměně a mohla jít taky). Ale to jsme nečekali, že tam bude jedna novorozená upírka, která má dar, jenž ji mohl upozornit na blížící se nebezpečí. Překvapili nás, protože o nás věděli předem a my padli do pasti. Tohle byly asi nejhorší okamžiky mého života.

Plížili jsme se úzkou ulicí k místu, kde jsme čekali upíry. Všichni tři jsme uslyšeli (pro normálního člověka bezhlučné) kroky, ale byla jich spousta, odhadovala jsem kolem pěti párů nohou. A měla jsem pravdu, na konci uličky se objevilo pět upírů. Jeden z nich udělal krok vpřed a promluvil na nás ledovým a posměšným hlasem.

„Už jsme vás očekávali, tedy spíš má přítelkyně o vás věděla předem,“ řekl a rukou ukázal na malou upírku.

„Sice nemám tušení, proč jste se nás snažili najít, ale jsem si téměř jist, že i když jste lidé, víte, kdo jsme,“ pokračoval.

„Tvoji novorození upíři se neumějí ovládat a masakrují ve velkém a neopatrně, s tím se musí něco udělat,“ odpověděl mu otec tvrdým hlasem.

„Ty se o to nemáš co starat, není to tvoje věc a taky by se ti, nebo tvojí rodině, mohlo stát něco nepěkného.“ Jeho hlas byl tak ledový a plný opovržení, až mi přeběhl mráz po zádech.

„Ostatně, když už jste tak poslušně přišli, proč takové situace nevyužít.“

Nemusel říkat nic dalšího, matka i otec se přeměnili jako na povel, protože na nás ze střech okolních budov začali seskakovat další upíři. Já měla ovšem větší smůlu a než jsem se stačila proměnit, přiskočila ke mně jedna novorozená upírka. Ucítila jsem její ostré zuby na mém krku. V tu chvíli mne zalila ohromná spalující bolest a já nelidsky vyjekla. Otec ke mně okamžitě přiskočil v podobě obrovského tygra, strhl ji ze mě a rozsápal na kusy. Nevěděla jsem pořádně, co se kolem mě děje, ale ten okamžik, kdy mi před očima oba mí nejmilovanější lidé na světě umírali, mi zůstane v hlavě vypálen napořád. Rodičům se podařilo povraždit všechny upíry, až na jednoho, který se jim oběma stal osudný. James (jak jsem se později dozvěděla). Věděla jsem, že mohu přežít, jen pokud zůstanu nehybně ležet mezi ostatními mrtvolami, kam jsem se skutálela, když mě ta upírka odhodila na zem a nevydám ze sebe ani hlásku. Byl to jeden z nejobtížnějších úkolů, jaký jsem kdy měla. Chtěla jsem plakat nad ztrátou mých rodičů a zároveň ječet bolestí, jak se mi tělem šířil upíří jed. Modlila jsem se, aby se, James, nerozhodnul zahladit stopy a zapálit celou hromadu zmasakrovaných těl a s tím i mne. Měla jsem štěstí, James nekontroloval, jestli někdo zůstal na živu, chtěl se jen odsud co nejrychleji vypařit. To jediné, co jsem potom zvládla, bylo se odplazit za kontejnery na odpadky (to kdyby na to místo někdo další zavítal, tak aby mne nenašel).

***

Tři nejhorší dny mého života nakonec taky skončily, ale já byla pořád stejně zničená, moje rodina byla pryč, celý můj tehdejší život byl pryč. V tu chvíli jsem si přísahala, že pomstím smrt svých rodičů a plně zastanu jejich práci lovců. Měla jsem vztek na své okolí, cítila jsem se příšerně a taky... hladově.

Vím, že to není nic extra, ale je to moje první povídka a doufám, že se bude alespoň trochu líbit.

Autor: Alexie, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín noci - 1. kapitola: