Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí - 11. kapitola

09.07.2011 (14:30) • Keady • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1396×

Pohled Edwarda:

Doma jsme vše vybalili a sedli si do obýváku.

„Tak co budeme dělat?“ ptal se vzrušeně Emmett. Nikdo nic neříkal, a proto navrhnul jistou zábavnou hru. „Půjdeme se koulovat,“ rozhodl a běžel zadními dveřmi ven do lesa.

„Počkejte na mě,“ křičela Bella, která se šla obléknout.

Všichni byli na zahradě, kromě mě, protože jsem na ni čekal. Došli jsme tam a Emmett prohlásil: „Každý sám za sebe,“ vykřikl a běžel se schovat za strom.

Bella si udělala sněhovou kouli a hodila ji po mně. Neváhal jsem a taky si jednu udělal. Ale ta mrška mi někam utekla. No co, to nevadí. Hodil jsem kouli po Alici, která utíkala před Rosalií. Všichni se tak bavili a smáli se. Nakonec Emmett, který se bál Belliny koule, vlez na strom a ten se s ním podlomil. Blbec jeden. Esmé se na něj prvně zlobila, ale pak ho objala a jako správná matka vtiskla polibek. Jen to mlasklo. Jelikož je Bella stále člověk, tak jsme už museli jít domů. Tam jsme si sedli do obýváku a povídali si.

„Brzo budou Vánoce, děti,“ oznámila nám Esmé.

„Co byste chtěli?“ ptal se Carlisle.

„Mohli bychom někam jet na dovolenou, ale to asi nepůjde, co?“ řekla Bella smutně.

„Proč by to nešlo, miláčku?“ zeptala se Esmé a mateřsky ji objala.

„Vždyť byste se prozradili, ne?“

„Mohli bychom jet na tvůj ostrov, co myslíš, Esmé?“ navrhl Jasper a políbil Alici.

„No samozřejmě, na ten jsem úplně zapomněla,“ dodala a už se plánovalo.

„Na jaký ostrov?“ ptala se mě nechápavě Bella.

„Nech se překvapit,“ řekl jsem a políbil ji do jejích voňavých vlasů.

Pohled Belly:

Byla jsem nejspíše ta nejšťastnější holka na světě. Měla jsem kluka, milující rodinu a ještě slíbenou věčnost. Dnes bylo třicátého listopadu a já s mými sourozenci jsme dnes nastupovali do nové školy. Vstala jsem a šla do koupelny. Dala jsem si sprchu a zabalila se do měkoučkého růžového županu. Ach, já jsem tak moc ráda, že mám tuhle rodinu. Vyšla jsem z koupelny a na mé posteli ležel rozvalený Edward. Rozběhla jsem se a skočila jsem na něj. Jenže jsem jaksi nepočítala s tím, že váží docela dost, a když jsem na něj skočila, tak se pod námi postel prolomila. Byla to taková rána, až se lekla i má upíří rodina a vyběhla ke mně nahoru do pokoje. Já s Edwardem jsme leželi ve smetí třísek a smáli se.

„Co se tady děje?“ ptala se Esmé, jakmile rozrazila dveře.

„Ale, Bella jaksi zapomněla na moji váhu a postel se podlomila,“ smál se Edward a všichni jsme se přidali.

„Zdá se, že budeme muset navštívit obchod s nábytkem,“ smál se Emmett jako o život.

Ještě chvíli jsme se smáli, ale pak jsem se musela jít připravit do školy. Všichni odešli a já si šla vybrat oblečení. Jelikož jsem měla docela dobrou náladu vzala, jsem si pastelové barvy. Fialové džíny, růžové tričko a šedý svetřík. Vím, že se to k sobě vůbec nehodí, ale mně to nevadí. Ještě barevné tenisky a může se jít. Jakmile jsem byla dole. Alice se zděsila.

„To nemyslíš vážně, že ne?“ blábolila.

„Jasně, že myslím, vadí?“ zeptala jsem se a šla k Edwardovi, který se na mě díval jako na obrázek Mony Lisy.

„No to teda vadí, nepůjdeš do školy první den jako hastroš!“ křičela, až jsem myslela, že jí přeskočilo.

„Alice, uklidni se!“ vyhrožoval jí Edward.

„Bella si může jít, v čem chce, nemyslíš?“ nakazovala jí Esmé, která byla zděšená a naštvaná na svou dceru.

„No to nevím!“ odešla naštvaně Alice a na Bellu se ani nepodívala.

„Nevím, co jí zase přeskočilo,“ pronesl Emmett a šel s Rosalií do garáže.

Já a Edward jsme také šli do garáže. Nechtěla jsem jet sama, tak jsem si sedla do Edwarova Volva a jeli jsme spolu. Edward pustil rádio, ale mně se moc ta jeho hudba dnes nelíbila.

„Nevadilo by ti, kdybych tam dala své cédéčko, které jsem si včera vypálila?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„Ovšem, že ne,“ vypnul rádio a políbil mě na nos.

Vložila jsem do mp3 přehrávače cédéčko a našla píseň osm. Byla to má oblíbená od Foreigner – Hot Blooded. Docela dost jsem na ní „ujížděla“.

Když byl refrén, tak jsem si zpívala a Edward se tak šibalsky usmíval. Nejspíše zase něco vymyslel. Ach, ten můj kutil. Konečně jsme byli ve škole.

„Do prčic, nechala jsem si doma bundu,“ začala jsem panikařit, že umrznu.

„Já ti půjčím mou, nepotřebuju ji,“ řekl Edward a přitom si sundával bundu.

„Děkuju.“ Naklonila jsem se k němu a vtiskla mu polibek.

Začali jsme se líbat, ale ne moc dlouho, protože nám někdo silně zabušil na okýnko. Tak strašně jsem se lekla, až jsem si stoupla a má hlava narazila do příchytky u okýnka. Byla to ale šupa. Sice to bolelo, ale to mi nebránilo v tom vylézt z auta a zabít Emmetta, který za vše mohl.

„Ty idiote, počkej, až budu jako ty, tě snesu na kolena a tohle ti taky udělám,“ zvýšila jsem hlas na Emmetta a ten se jen schoval za smějící se Rosalii. Edward ke mně hned běžel a zkoumal mi hlavu.

„Nestalo se ti nic, zlato?“ ptal se starostlivě a prohmatával mi hlavu.

„Ne, neboj se,“ ujistila jsem ho a dala mu pusu. Edward mi polibek oplatil a mohli jsme vyrazit do školy.

Autor: Keady, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí - 11. kapitola: