Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Step by Step - 5. kapitola

Step by Step - 5. kapitolaTakže je tu pohled jiných postav, snad vám to udělá radost a doufám, že jste nezapomněli na tuhle povídku. ;)

5. Kapitola

 

Jazz (Seattle, Washington)

„Ty jo, kde jsou takovou dobu?“ zeptal jsem se.

„Myslím, že jsem je viděla jak jeli projet auta, ty tupče. Jsi retardovaný? Slepý? Myslím, že očař a psychiatr by ti bodli,“ odsekla bloncka.

„Och, nééé! Vážně?“ pronesl jsem ironicky a zakoulel očima.

„No představ si to!“ použila stejný tón jako já.

Zatnul jsem pěsti a zamířil od ní pryč. To všichni Masonovi jsou takový hovada? Ty dvě, myslím tím bloncku a toho malého skrčka, jsou tak namyšlený a asi pěkně rozmazlený. Ten jejich povedenej bratříček je pěknej debil. Vážně, jsou takový nesympatický, namyšlený, arogantní a myslí si, že jsou asi jenom oni. Tu jejich mámu Esme mám docela rád a zároveň ji nenávidím. Mám rád pro to, jaká je a nesnáším za to, že si vzala mého otce. Tím nám do rodiny přivedla i tu bandu pitomečků, které nemůže nikdo z nás vystát.

Ale teď vážně, kde jsou? Bella s tím bronzákem odjeli před čtyřiceti minutama. Emm s mrňousem jeli chvíli po nich a mě tu tak Emm nechal s tou blonckou. Táta s Esme se někam ztratili a já už chci vážně pryč. Chci si zalovit,  pak jsme měli v plánu jet do nějakého klubu. Teda Emmett měl v plánu. Měl tam rande s tou svojí novou kočkou. Jenže mi s Bellou jsme nehodlali dřepět v tom baráku celou další noc.

Sedl jsem si na kapotu mého nového miláčka a čekal. Čekal, čekal a… hádáte správně, čekal. Když jsem se konečně dočkal. Uslyšel jsem jak přijely dvě auta. Nechtěl jsem se hnout a tak jsem čekal, až přijdou dovnitř. Emmett se něčemu šíleně smál. Sice jsem ho neviděl, ale ten jeho smích… Konečně všichni čtyři vyšli zpoza aut. Z Belly jsem cítil strach, nasupenost a vztek. Z toho zrzka vysílaly samé posměšné a škodolibé emoce.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se a vyšel jim naproti.

„No – to to,“ chlámal se Emm a skoro mu tekly slzy.

„No, tady vaše povedená sestřička se předvedla,“ prohodil zrzek se škodolibým výrazem ve tváři.

„Sklapni, blbečku. Za to můžeš stejně ty!“ osopila se Bella.

„Můžu snad já za to, že se neumíš soustředit a ani neprojedeš zatáčkou?“

„Ty, hovado!“ vyštěkla Bella.

„No tak, co se tu děje?“ vynořil se odněkud táta s Esme v zádech.

Bella se zasekla a otočila se na příchozího. „Jé! Tati, tady jsi,“ usmála se nervózně Bella.

„Proč se zase štěkáte?“ vmísila se do toho všeho Esme.

„Tati, slib, že se nebudeš zlobit, jo?“ usmála se Bella sladce. S tátou to uměla. Vlastně všechny si dokázala otočit kolem prstu.

„O co jde?“ zeptal se podezíravě.

„Slib mi to,“ upřeně se mu podívala do očí. Táta nestihl zareagovat včas a už ho měla ve své moci. „Slib, že ať to bude cokoliv, tak to budeš brát s klidem. Nic to neznamená…“

„Slibuju, že se nebudu zlobit,“ přikývl. Bella mu nedovolila přerušit jejich oční kontakt. Všichni tomu nečinně přihlíželi. Jenom Emmet a já jsme věděli o co jde. Nikdo z Masenů nic nepostřehl. Bella uměla skvěle svůj dar zamaskovat.

„Dobře. Není to moje vina. Může za to ten blbeček Masen. Jela jsem projet jedno auto a on se nacpal do auta. Celou cestu mě rozptyloval a štval, vytáčel… Prostě mi ruply nervy a já nezvládla zatáčku. To auto narazilo do stromu. Neboj skoro nic mu není. Má jenom odřený lak a promáčklou kapotu. Nejela jsem rychle, dával pozor, aby se autu nic nestalo, ale…“

„V pořádku. A jak se ti jelo? Zaplatíme škodu a když tak vezmeme nové, dobře?“ usmál se táta.

Masonovi vykulily oči. Zrzoun jen nevěřícně zakroutil hlavou, nejspíš si přečetl v naší hlavě co se tu odehrávalo.

„To se mi snad zdá,“ zakroutil znovu hlavou. Naštěstí nic neřekl. Nejspíš to Belle spočítá jindy.

„Cože? Ale, tati, to si nezasloužím,“ protestovala Bella naoko. Byla to skvělá herečka.

„Nebylo to zodpovědné, ale jde jen o auto, v pořádku, Bells,“ usmál se táta.

„Díky, tati!“ zajásala Bella a skočila mu okolo krku. Táta byl k nám zády a Masonovi stáli na druhé straně od nás, takže když na nás Bella mrkla, viděli jsme to jen my s Emmem.

„Mám nový auto!“ zajásala potichu a my se potichu zasmáli.


Rose (Seattle, Washington)

„Cože? To jí vážně nic neřekl? Ani se nezlobil? To není možné,“ rozčilovala jsem se, když mi Al s Edem dopodrobna vylíčili, co se stalo v servisu. Zrovna jsme seděli na naší příjezdové cestě.

„Taky to nechápu! Bylo to divný… Edwarde, příště se víc snaž!“ pronesla Al.

„Já vím co za tím stálo,“ řekl poklidně Edward.

„Co?“

„Použila na svého tátu svůj dar,“ pokrčil rameny.

„Cože? A proč si něco neudělal? Něco neřekl?“ ptala jsem se nechápavě a rozčíleně.

„No, myslím, že jim to jednou vrátíme,“ usmál se tajemně.

„Doufám, že to bude stát aspoň za to,“ řekla Al.

Později téhož večera jsem šla do kuchyně pro něco k jídlu. Mamka s Carlislem ještě něco zařizovali ve městě, Al se probírala šatníkem a Edward byl na lovu. Sešla jsem do kuchyně a nemohla věřit svým očím.

„Panebože! Co se to stalo s naší kuchyní?“ zařvala jsem na celý barák. Naše kuchyň vypadala jako po výbuchu atomovky.

Zpoza barového pultu se vynořil ten hromotluk. Po celém těle měl vajíčka a byl postříkaný nejspíš palačinkami. To si dělá srandu, ne?

„Cos to tu vyváděl, bože!“ zahřměla jsem.

„Coby! Vařil,“ odsekl a pokračoval ve své činnosti. „A neruš, stále vařím.“

„Tohle má být vaření? Tak to jsem zvědavá, jak si představuješ 2. světovou válku!“

„Ha ha ha… vtipné! Hned ti uvolním bojiště,“ řekl s klidem a vysypal si něco z pánvičky na talíř. To něco bylo opravdu nechutné. Málem jsem tam hodila šavli. Ke všemu to příšerně smrdělo.

Když se prodíral kolem mě zvedl se mi žaludek. Všiml si toho a usmál se. „Copak? Chceš taky kousíček?“ zeptal se mile.

Znechuceně jsem nakrčila nos a rychle vyběhla ven z domu. Musela jsem na vzduch, bylo to vážně odporné.


Al (Seattle, Washington)

Zrovna jsem scházela ze schodů a šla do obýváku. Edward si zrovna dosedal na pohovku a zapínal nějaký kanál. Sedla jsem si k němu a koukali jsme na nějaký seriál. Ani ne pár sekund po nás dorazil do obýváku jeden z Cullenů, Emmett. Vypadal opravdu příšerně. Asi se pokoušel vařit. Sotva jsme na něj s Edem pohlédli, dostali jsme výbuch smíchu. On nás okázale ignoroval a svalil se do křesla.

„Emmette, měl bys hejbnout, za chvíli jedem.“ Seběhla dolů ta Cullenovic holka. Měla na sobě jenom bílý župan a vlasy měla pohozené jen tak volně.

„Jo, jasně,“ řekl, tedy spíše zahuhňal hromotluk skrz plnou pusu. Zahlédla jsem Edwardův pohled. Koukal na Bellu. Nadzvedla jsem nechápavě obočí.

„Páni, jsi docela sexy jenom v tom župánku,“ zalichotil jí laškovně Edward.

„Nech si zajít chuť, Masene,“ odsekla a odkráčela nahoru.

„Ještě jednou mi budeš očumovat ségru a nedopadne to dobře, hochu,“ zpražil ten její brácha toho mého.

„Tebe se tak bojím,“ zasmál se Edward.

„Aby ses nedivil,“ řekl, vstal a odkráčel taky nahoru.


 

Prosím vás VŠECHNY, aby jste napsali komentář. Stačí smajlík, nebo něco krátkého. Jenom chci vědět, kolik lidí to asi tak čte. Pro mě to moc znamená, tak prosím se trochu ukecejte, děkuju moc.

Chtěla bych také moc poděkovat všem, kteří mi píšou komentáře, opravdu potěší. Dávají mi křídla a tak bych vám všem chtěla tuhle kapitolku věnovat.

 

<<< Předchozí Další >>>

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Step by Step - 5. kapitola:

 1
1. Síísa
16.11.2012 [12:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!