Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Srdcová královna - 9. kapitola

Srdcová královna - 9. kapitolaDevátá kapitola je jednou z těch přelomových. Zamícháme totiž s osudy a do hry přidáme hráče. Kdo na šachovnici zůstane, kdo vypadne a kdo získá srdcovou královnu?

Příjemné počtení,
Kimberly ♥


Srdcová královna

IX. kapitola - Hráči


 

 

Ležela jsem v lexikonu francouzštiny a učila se slovíčka po písmenkách. Prošla jsem už tucet slovníků a dva lexikony. Tento byl nejtlustší a taky poslední, co se zde v knihovně nacházel. Bylo tomu několik neděl, co jsme se s Alecem dali dohromady. Momentálně to však věděla jen Jane. Rozhodli jsme se to veřejně přiznat na prvním volterském plese, kterým jsme se chystali přivítat jaro. Ples se konal na svatého Valentýna, což celou akci obalilo růžovou. Aro o akci zprvu nechtěl slyšet, ale když za ním přišla Jane, že to bude skvělá příležitost nabrat členy do gardy, souhlasil.

O Arovi si mohl každý myslet to nejhorší, co chtěl, jedna věc se mu odepřít nedala, jeho láska k Jane. Miloval ji, jako otec miluje svou dceru a ač si to Jane neuvědomovala a dokonce to i odmítala, byla Arovi neskutečně podobná. V názorech i v chování. Jisté věci byly tak podobné, že jsme si z ní s Alecem dělali často srandu.

Otevřely se dveře, zvedla jsem hlavu od výkladu slovíčka fois a zadívala se na tvář, kterou jsem dlouho neviděla. Ve dveřích stál Caius. Vrátila jsem se k játrům a nevšímala jsem si jej.

„Nemluvíme spolu?“ Opět jsem se na něj podívala. Vypadal jinak než před třemi týdny, kdy se o mě pokusil a poté beze slova odjel. Nikdo nevěděl kam nebo proč.

„Jasně jsi mi dal najevo, co chceš, když jsi to nedostal, odešel jsi.“ Sednul si do křesla a prohlížel si mě. Nehodlala jsem s ním hrát hru na pohledy, a tak jsem se vrátila ke čtení.

„Takže jsi na mě naštvaná.“ Zaklapla jsem obří svazek, až se z něj zaprášilo, a zvedla jsem se. Napodobil mě a taktéž se postavil.

„A nemám být?“ Ruce jsem měla v bok, připadala jsem si jako selka, ale v tuhle chvíli to bylo lepší, než si dupnout, nač jsem měla chuť.

„Nemáš žádný důvod.“ Málem jsem mu vrazila. Jeho vyvoněná fasáda mě nehorázně štvala. Neustále se povýšeně usmíval. Nebyl takový jako předtím. V jeho očích jsem neviděla muže, který mi zamilovaně recitoval Shakespeara a jako malý kluk mi nosil růži. Letmo se mě dotýkal a kradmo se na mě díval na chodbách, když jsme spolu šli a rozebírali díla nejvýznamnějších autorů. Nyní přede mnou stál jiný muž. Tak rozdílný a přitom podobní si byli. Šarmem, tváří a úsměvem.

„Nejprve lžeš Alecovi, který potom málem odjede. Potom se mě pokusíš políbit a ještě beze studu ukazuješ svou náklonnost ke mně a vůbec ti to není blbé. Vůbec ti není blbé, že máš manželku!“ Zasmál se a vytáhl nějakou obálku. Položil ji na stůl a významně se na mě díval.

„Jak jsem říkal, co bylo, přetrvat nemusí. A co není, může být.“ Odcházel, jen se přes rameno otočil a na okamžik se zastavil. „Aro si tě žádá,“ řekl, potom konečně zmizel.

Do ruky jsem vzala obálku, která ležela na stole, a se zájmem jsem ji zkoumala. Nakonec jsem ji zastrčila do kapsy kalhot. Uklidila jsem knihy a šla jsem do pokoje převléci se na audienci u Ara.

 

Těžké kované dveře jsem viděla jen třikrát. Vícekrát jsem v kulatém sále nebyla. Pořád na mě však měly ten samý vliv. Vypadaly tak těžké, že jsem se bála, aby na mě nespadly. Otevřely se samy jako kouzlem. Nedechla jsem se a vstoupila jsem do místnosti, kde na mě nemohlo čekat nic dobrého.

 

 

„Vítám tě, Brigito.“ Aro seděl na svém trůnu, usmíval se – u Ara to nikdy nevěstí nic dobrého.

„Děkuji za pozvání, Aro. Jste velmi laskavý a pohostinný, váš hrad je nádherný, stejně jako jeho okolí a město celé.“ Pokynul mi, ať přijdu blíže, došla jsem až pod schody. Zvedl se a šel mi naproti. Stál stupínek nade mnou. Polehounku mě pohladil po tváři a poté mě vzal za ruku.

„Jsem rád, že se ti zde líbí.“ Zeširoka se na mě usmíval. „Co se mi ale nelíbí, dítě, je tvé prohlášení, že se nestaneš členkou gardy,“ řekl to lehkým tónem, jakoby mluvil vánek. Nijak afektovaně. Jen to oznámil. „To není moc vděku za mou pohostinnost.“ Prstem přejel po lemu rukaviček, které jsem měla nasazené, a podíval se mi do očí. Od našeho prvního setkání poprvé.

„Chápu, že vás to velmi mrzí, ale nejsem na to připravena. Nechci být s nikým tak svázaná. Jsem velmi mladá, nic jsem ještě nezažila. Ani jsem si nedodělala školu.“ Opět se věnoval mé rukavičce.

„Takže by ses ráda vrátila do školy, projela svět a udělala si i jiné přátele, než máš zde?“ Skousla jsem spodní ret, ale nakonec jsem se na něj usmála. Upřímně. A poté jsem přikývla. „Možná i vysokou školu, že?“ Opět jsem přikývla.

„Dovolil byste mi to?“ Políbil mi hřbet ruky, potom se vydal zpět ke svému trůnu, do kterého se následně usadil.

„Oplátkou za co?“ Párkrát jsem zamrkala.

„Prosím?“ Usmál se, v očích se mu ukrýval jistý – mně zatím neznámý – záměr. Už nyní se mi to celé nezamlouvalo. Chtěl mě vydírat a věděl, že je mi to jasné.

„Nic není zadarmo, má milá. Nebudu ti dávat peníze, abys potom jen tak odešla s omluvou, že ses bláznivě zamilovala a utvořila si veganskou rodinku. Takhle to tady nehrajeme.“ Zamračila jsem se.

„V tom případě, zač by to vše mělo být?“ Povytáhl obočí a doširoka roztáhl rty v úšklebek, maje připomínat úsměv.

„Podpis.“ Zamračila jsem se. Do místnosti přišla garda v čele s Marcem a Caiem. Celá místnost se topila v nepříjemném tichu.

„Podpis?“ Aro vstal a podíval se na přítomné. Očima jsem následovala jeho oční linku.

„Nabídl jsem Brigitě obchod. Dám jí vše, oč si řekne, výměnou za její podpis. Chci, abyste to věděli všichni a byli toho svědky. Jak totiž všichni víte, Brigita má neskutečně silné přesvědčovací schopnosti, proto chci předejít tomu, že by změnila můj názor,“ významně se na mě podíval.

 

Došlo mi, do jaké kaše jsem se to dostala. Nemohla jsem nikam couvnout a na nikoho se spolehnout. Nemohla jsem, protože to jediné, co jsem měla, jsem momentálně nemohla použít. Byla jsem bezmocná a cítila jsem se nejhůře za celý svůj život. Všechno odhodlání, všechna nabytá sebejistota a celé nové já bylo zahnáno do kouta jako kdysi. Teď už mě čekala jen jedna jediná rána. Zhluboka jsem se nadechla.

„Jaký podpis, Aro?“ Můj hlas zněl možná jistě, uvnitř jsem se však celá třásla.

„Na smlouvě.“ Pokynul Demetrimu, ten přistoupil.

„Omlouvám se,“ řekl to, jako by si celou situaci neskutečně užíval. Potom mi sáhnul do kapsy od kalhot, kde jsem měla dopis od Caia. Pod jeho dotykem jsem se zachvěla. Střelila jsem pohledem po Alecovi. Stál jako solný sloup, čelist tvrdě skousnutou a ruce v pěst. Demetri dopis otevřel a podal mi jeho obsah.

 

Soudní povolení k rozpuštění svazku manželského.


Nasucho jsem polkla a střelila jsem pohledem ke Caiovi, který se náramně usmíval. Dopis jsem skrčila a hodila na zem.

„Podpis?“ Aro nadšeně přikývnul. Oči mu svítily a šíleně se křenil. Otočila jsem se na Aleca. Smutně jsem se na něj usmála. „Manželství?“ otázala jsem se, aniž bych se na Ara dívala. „Jen jeden podpis a můžu mít vše, co chci?“ Alec zvednul obočí.

„Ano, jen podpis. Bereš nebo ne?“ Aro byl netrpělivý, stejně tak i Caius, který mě propaloval pohledem vítěze.

„Koho si mám vzít?“ Caio se polekaně postavil, že bude bránit svůj záměr. Aro jej zastavil gestem ruky, tak si jen opět sednul.

„Není to jasné?“ Zamračila jsem se.

„Chceš mě jako následnici trůnu a vládkyni, nebo jako člena gardy?“ Přimhouřil oči a sledoval mě zamyšleným pohledem. Ucukla jsem a podívala jsem se na zachmuřeného Aleca, který měl nervy napnuté jako telefonní vedení. Potom jsem se pohledem vrátila zpět k němu – pochopil. „Co pro tebe bude výhodnější?“ Usmál se.

„Takže ty mi nabízíš, že si vezmeš někoho z gardy místo Caia?“ Přikývla jsem. Mezi přítomnými to zašumělo.

„Tak to teda ne!“ Caius se postavil a došel za námi. „Slíbil jsi mi to, Aro!“ Vzal mě za paži, vytrhla jsem se mu.

„Nejsem trofej!“ Caius si mě k sobě přitáhnul.

„Jsi trofej, trofej Volterry, a teď budeš moje trofej!“ Otočil si mě k sobě a hrubě přisál své rty na ty mé.

Polibek trval zlomek sekundy, protože v dalším momentě letěl Caius přes celou místnost, až narazil na protější zeď, po níž se svezl na zem. Potom opět vyletěl ke stropu a tentokrát tam zůstal přišpendlený.

„Nejsem ničí trofej, ty blondýne jeden nafoukanej!“ Pustila jsem jej. Spadnul na zem. Až nyní mi došlo, co jsem udělala. Všichni se na mě dívali s hrůzou v očích. Caius se posadil a usmál se na Ara.

„Noci strávené spolu budou ty nejlepší na světě!“ Zvednul se a šel si sednout zpět na trůn. Aro se usmál.

„Caie, myslím si, že...!“


Tentokrát to utnu a nechám Vás, mé čtenáře, abyste mi poradili.

Já mám o konci celkem představu, ale pořád si pohrávám s nápadem, že bych to i změnila, proto bych Vás požádala o Váš názor.

Caius, Alec nebo Demetri?



« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Srdcová královna - 9. kapitola:

 1
9. Jeain
07.08.2014 [23:40]

Caiousek Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.08.2014 [16:14]

VictoriaJamesLaurentCaius, prosím ! :D

7. barbor
27.06.2014 [22:08]

ja jsem pro Dema Emoticon

6. N
25.06.2014 [9:29]

Alec Emoticon

5. dominika
21.06.2014 [12:30]

tiež by som chcela Demetriho :)

4. AliceBella2
20.06.2014 [18:50]

tiež hlasujem za Demetriho :)

3. Jasmínka
19.06.2014 [20:48]

Já bych byla pro Demetriho :)

2. L.
19.06.2014 [18:21]

Caius! Caius! Caius! Bude skvělou překážkou zakázané lásce. Ať si Bree taky něco protrpí.

19.06.2014 [12:57]

BlotikAhoj,
kapitolu jsem ti opravila, ale měla jsi v něm chyby.

* Čárky ve větách i kolem oslovení.
* Interpunkční znaménka.
* Za řadovou číslovkou se píše malé písmeno. Takže 9. kapitola s malým k!
* Mně/mě. Mně ve 3. a 6. pádě, v 2. a 4. pádě mě.
* Pokud si nejsi jista s přechodníky, buď je nepoužívej, nebo si najdi pravidla.
* Skloňování jmen. Pokud si nejsi jistá, zajdi do sekce Pomoc autorům, kde to je.

Jsi OP, a takové chyby bys proto mít neměla. Najdi si korektora, kterého stejně mít máš, nebo si příště na chyby dej velký pozor.
Děkuji. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!