Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spoutaní - 16. část - Jejich


Spoutaní - 16. část - JejichSlyšení ve Volteře pokračuje a mnozí se jen pomalu vzpamatovávají ze šoku, především Cullenovi, kterým konečně začínají dávat některé věci smysl... k jejich hrůze.

 

Málokdo z jmenovaných však jeho slova ještě vnímal. Už ty první věty, které knihovník vyřkl jim způsobily takový šok, že dokázali jen hledět na Davida. Jejich vzájemná podoba jim dala nový význam, byli jedna krev.

Edward ucouvl, začala se mu točit hlava. Zajel si prsty do vlasů. Když Bellu opouštěl, čekala jeho dítě. Nechal je tam oba, aniž by o tom měl nejmenší potuchy. Pomalu mu začínalo i docházet, proč jim David nedokáže odpustit, co Belle udělali.

 

 16. Jejich

 

„Carlisle?” vyzval jej znovu David. Jako náměsíčný k němu došel. Postavil se vedle Davida jako další člen jejich kovenu.

„Přislíbils, že budu moci Bredana potrestat za jeho urážky,” obrátil se David k Volturiům, kteří byli také ještě zaskočeni vývojem situace.

„Přesně tak,” přikývl Aro.

„Jeho přečiny nejsou pouze urážky, ale také útok na náš koven a porušení pravidel o utajení,” vznesl obvinění.

Není jiná volba, než se s ním vypořádat už navždy.

Carlisle překvapeně zamrkal, když se mu Davidův hlas ozval přímo uprostřed hlavy. On však teď nebyl ve stavu logicky uvažovat nad něčím takovým.

Rodinné věci můžeme vyřešit později. Čekalo to třicet let, další hodinu to počká.

Dobře.

Carlisel se zahleděl na Bredana, který velmi dobře věděl co jej nejspíše čeká.

Hnusí se mi jakékoliv zbytečné zabíjení. Třeba by bylo možné...

Pokoušel se Carlisle najít méně drastickou alternativu. Jeho slova však přerušila záplava obrazů. Byly to útržky vzpomínek. Nepatřily však ani jemu, ani Davidovi. Carlisle přihlížel zvěrstvům, která měl Bredan na svědomí.

Jediná možnost jak mu v dalším takovém řádění zabránit je buď jej zničit nebo někam zavřít až do konce jeho existence. Co je podle tebe milosrdnější?

„Smrt,” hlesl Carlisle.

„Za svá proviněním zaplatíš životem,” oznámil David jako konečné rozhodnutí jich obou. Nikoho to po těch předchozích událostech ani nepřekvapilo. O tom co však následovalo to nikdo tvrdit nemohl. Davidovi zčernaly oči a Carlisel byl v tem okamžik rád, že už neslyší jeho myšlenky. Tušil jakým směrem se ubírají.

David se soustředil na Bredanovu mysl. Pohrával si s ní, přetvářel až dosáhl toho co chtěl.

Dav přihlížel jak se Brendan prkenně napřímil. Nejprve mysleli, že se pokusí uniknout, ale on vykročil přímo ke krbu. Sálem se ozvalo několik přidušených výkřiků, když vstoupil přímo do plamenů. Stál v nich a nechal se olizovat jejich jazyky, které pomalu začaly jeho tělo měnit v prach.

David tomu už však nevěnoval pozornost. Pokývl královské rodině a zamířil ke dveřím. Dav se před ním v bázni široce rozestoupil. Carlisle ho okamžitě následoval a s ním i celá jeho rodina. Měl příliš otázek nato, aby jej nechal jen tak odejít.

Kráčel tichými chodbami k jejich pokojům a cítil je všechny v zádech. Teprve až si byl jistý, že jsou dostatečně daleko a nemohl by je někdo slyšet, obrátil se k nim čelem. Nečekali to a prudce se zarazili.

Přelétl jejich tváře pohledem. Edward se tvářil stále ještě naprosto mimo. Teprve to vše vstřebával a jen k Davidovi zmateně zvedl pohled.

„Je to pravda?” protrhla tíživé ticho Rose. „Jsi opravdu Edwardův a Bellin syn?”

„Ano tetičko Rose,” ucedil mezi zuby. „Jsem Edwardův bastard, kterého jste společně s Bellou tenkrát nechali ve Forks.” Přelétl je chladným pohledem. „Ještě nějaké dotazy? Raději bych to rozhodně probral tady, než před Bellou, teď se na podobné rozhovory asi příliš necítí.”

Měli tisíce otázek, ale přesto tam jen stáli a mlčeli. Dokonce i Alice.

„V tom případě se loučím,” oznámil jim a vykročil znovu chodbou.

„Mohli bychom za Bellou?” vykřikla za ním Esme.

„Pokud o to bude stát,” obrátil se k ní. „Ten štít ovládá ona, ne já.”

Pak už se jim ztratil za rohem chodby.

 

Bella seděla stulená u okna a při vrznutí dveří sebou prudce trhla. Dovnitř však vešel David s mírným úsměvem.

„Jak to šlo?” zeptala se jej okamžitě.

„Hmm...” zabručel a natáhl se na postel. „Podle mě celkem dobře. Volturiovi byli docela překvapení, Breden už nás trápit nemusí a Cullenovi to ještě tráví.”

„A Edward?” zeptala se.

„Ten si skoro kecl na zadek, když mu to konečně došlo.” Zvedl se do sedu a ušklíbl se. „Ono se taky není co divit. To že má třicetiletého syna se nedozvídá každý den. Snad.”

„Davide, víš že takový není.”

„Ne takový ne, ale jaký je, tak to jsme neměli možnost zjistit ani jeden z nás.”

Bella se na Davida zahleděla. Nebyl sebelítostivý typ, ale to že měl rodinu, kterou celý život neviděl se ho dotýkalo. Nedivil se, že se nezajímali o něj, vždyť o něm neměli ani potuchy, ale nechápal, proč se naprosto vykašlali na ni. Ani jedinkrát se ji nepokusili najít, ujistit se, že je v pořádku...

 

Z Volterry se rozhodli odjet co nejdříve to půjde. Příležitost se jim naskytla naštěstí už k večeru. Téměř nic sebou neměli a tak se nemuseli ničím zdržovat. David popadl jedinou tašku a vyrazili k hale.

Belle už bylo zase o trochu lépe a tak měl pouze položenou ruku na jejích zádech. K autu však došla bez jediného zakolísání. Nasedli a David nastartoval. Vyrazil bránou pryč, co nejrychleji od Volturiů a jejich nohsledů. Pro tentokrát se prohnali celou Itálií, aniž by zastavili u některé z kavárniček či hospůdek.

Ani jeden neměl náladu dodržet jejich zvyk. Tentokrát ne.

 

Neměli ani potuchy, že nejsou sami.

Cullenovi věděli, že o jejich přítomnost možná ani nestojí, ale tentokrát se rozhodli vyvarovat chyby, kterou udělali předtím. Vzdát se jich.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Spoutaní - 16. část - Jejich:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!