Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spolubydlící - 3. kapitola

Spolubydlící - 3. kapitolaBella věsí inzerát a Edward na něj okamžitě volá.

Tuto kapitolu chci věnovat AndyBCullen, která mě nakopla, když jsem se zasekla u inzerátu. Díky.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

3. kapitola

 

O dva měsíce později

 

Musím říct, že s Leah jsme se skamarádily opravdu hodně. V podstatě jsme spolu trávily všechen volný čas. I s Angelou jsme se docela spřátelily, ale ne tak jako s Leah. Ale i ostatní byli moc fajn. Skamarádila jsem se skoro se všemi i když jsme spolu netrávili skoro žádný čas a vídali jsme se jen na obědě.

Ale pořád jsem měla na krku problém. Nenašla jsem spolubydlícího a moje konto se tenčilo čím dál víc.

Rozhodla jsem se, že na školní nástěnku připíchnu i nabídku na bydlení. Nerada bych byla úplně na nule. A tak jsem jednou po škole začala sepisovat:

 

Ahoj!

Hledám spolubydlícího (pokud možno studenta do 25 let) do nově a moderně zařízeného bytu.

Byt je velký, takže každý bude mít soukromí.

Budu se těšit na případné zájemce.

Prosím, zavolejte na mobil nebo napište na e-mail.

Díky.

 

Dopsala jsem tam ještě číslo na mobil a e-mail, kdyby se náhodou někdo chytil. Vytiskla jsem si inzerát asi třikrát. Kdyby náhodou...

 

Druhý den ráno jsem si to opět štrádovala ke škole. Došla jsem k nástěnce a na ni hned třikrát přilepila mé dopisy případným zájemcům o bydlení.

Zanedlouho po mně přišla i Leah s Angelou. Pozdravily jsme se a společně jsme vyrazily na první přednášku, kdy jsme měly třídy vedle sebe.

„Tak co? Pořád se ti nikdo neozval?“ zeptala se starostlivě Leah.

„Zatím ne, ale teď jsem pověsila na nástěnku inzerát, tak se třeba někdo chytí,“ usmála jsem se a smutně se na ni podívala.

„Neboj. Já kdybych nebydlela kousek od školy, tak se k tobě nastěhuju hned.“ Pověsila se mi Leah na rameno.

Vešly jsme do třídy a posadily se na svá místa. Ještě chvíli jsme si povídaly a plánovaly, co budeme dělat o víkendu, ale do třídy vešel učitel, tak jsme obě sklaply.

 

Edward:

 

Bože, zaúpěl jsem v mysli. Já už to s Mikem na koleji vážně nevydržím. Tohle mi snad udělali naschvál, že bydlím zrovna s ním.

Nějaký ten pátek už jsem pokukoval na školní nástěnku a hledal, jestli náhodou někdo neprojímá nějaký byt poblíž školy nebo nehledá spolubydlícího.

Vážně jsem si myslel, že vedle Mikea umřu a to mám teda hodně velkou výdrž. Ono bydlet přes půl století v jednom domě s Emmettem je taky o nervy. Ne, že bych ho neměl rád, to právě naopak, ale ty jeho žertíky mě jednou přivedou do hrobu.

Mohl jsem si tady koupit tu nejluxusnější vilu, která by se v nejbližším okolí našla, ale chtěl jsem co nejvíc zapadnout mezi ostatní. Rozhodl jsem se tedy, že půjdu prozatím na kolej a uvidím, jaké to je. Carlisleovi se to moc nelíbilo, ale jen z důvodu, že bych se nemusel ovládnout. Věřil mi, ale nechtěl nic riskovat.

Zapadnout mezi obyčejné lidi není pro upíra nic lehkého. Všichni vidí, jak jsem nadpřirozeně krásný a většina kluků na škole mě nemůže ani cítit, protože když se náhodou usměju na nějakou holku, tak ona se míní zbláznit. Nechtěl jsem to tak, ale můžu s tím něco udělat? Ne.

Mezi další problémy patří chladná a bledá kůže a měnění barvy očí. I když jsem se toto všechno snažil co nejlépe zamaskovat, přesto jsem se vyhýbal bližším kontaktům a vzdálenosti s člověkem na měné než dvacet centimetrů.

Ale mezi největší problém patří to prokleté slunce. Copak se můžu ukázat mezi lidmi, když na slunci svítím jak vánoční stromeček? Pokaždé, když tady svítilo – což moc často nebylo – jsem se zašil buď do lesa nebo jsem se jel podívat domů.

 

Zrovna jsem šel na přednášku a opět jsem jsem se zastavil u nástěnky. K mému úžasu na ní přibyl hned třikrát jeden a ten samý inzerát. Rychle jsem si ho přečetl a málem jsem vyskočil až ke stropu. Po tak dlouhé době mě konečně potkalo štěstí.

Strhl jsem všechny tři papíry a schoval je do tašky. Tohle mi nikdo nesmí vzít. S Mikem už to prostě nejde.

Jediný háček byl student do 25 let. Tam jsem trošku překračoval limit, ale proč by to měl někdo poznat? A hlavně jak by to poznal?

V poslední minutě jsem doběhl na přednášku a snad jen o deset sekund za mnou přišel učitel. Jak já miluju, když každý rok má učitel pořád stejnou přednášku. Že mu není hanba, když nezmění ani slovo! Já už jsem mohl přednášet místo něj a určitě bych měl lepší přednes. Musel jsem se usmát, když jsem si představil, jak stojím za katedrou a poučuju – vzhledově – starší studenty, než jsem já sám.

„Je vám něco k smíchu, pane Cullene?“ zeptal se mě nasupeně učitel.

Odkašlal jsem si. „Vůbec ne, pane profesore,“ odpověděl jsem s vážnou tváří.

Učitel se dál věnoval výkladu a já jsem vypnul spínač vnímání.

Vůbec jsem si nedokázal představit, kdo by v polovině semestru mohl hledat spolubydlícího. Snad takový zoufalec jako já? pomyslel jsem si.

Rozhodl jsem se, že na ono číslo zavolám o přestávce na oběd. Už jsem chtěl být co nejdál od Mikea, ale obávám se, že ani Mars není dost daleko.

Ještě tři přednášky a čeká mě velmi důležitý hovor.

Tři hodiny utekly jako nic a já jsem z kapsy vytahoval mobil. Vytáhl jsem jeden   papírů s číslem, vyťukal ho na klávesnici a zmáčkl tlačítko pro vytáčení hovorů.

Chvíli to vyzvánělo a pak se na druhém konci ozval dívčí hlas.

„Prosím?“

„Ahoj. Chtěl jsem se zeptat, jestli pořád platí ta nabídka na bydlení?“ Stručně jsem všechno shrnul.

„Jasně, že platí!“ vypískl hlásek na druhém konci.

„Tak to je skvělé! Mohl bych se, prosím, někdy přijít podívat?“ zeptal jsem se a ohromně se mi ulevilo.

„Ale samozřejmě. Kdy se ti to hodí? Doufám, že ti můžu tykat,“ usmála se dívka, očividně trošku zaskočená.

„Jasně. Teda pod jednou podmínkou,“ řekl jsem.

„A ta je?“

„Že mi budeš tykat taky a že se budu moct přijít podívat co nejdřív,“ usmál jsem se.

„Tak platí. Tak když nejdřív... Tak co třeba hned dneska po škole?“

„To je rychlost. Tak platí,“ kývnul jsem.

„Můžu se ještě zeptat na tvé jméno?“ znejistěla.

„Jo, jasně. Promiň. Já jsem Edward Cullen.“

„C-co?“ podivila se moje nová spolubydlící.

„Je v tom nějaký problém?“ zaváhal jsem.

„Ale ne. Vůbec ne. Jo... Já jsem Bella. Bella Swanová," odmlčela se. „Tak na mě počkej po škole před hlavní budovou, jo? Mám ještě dvě hodiny, tak pak.“

„Dobře. A jak mě poznáš?“

„V tvém případě to není tak těžké. Však já si tě najdu,“ zasmála se.

„Tak zatím,“ rozloučil jsem se.

„Ahoj.“ A Bella ukončila náš hovor.

O Belle jsem zatím neslyšel. Snad jestli jsem zaslechl její jméno v něčí mysli? To možné je, ale opravdu si nepamatuju, či hlavinka to zrovna byla.

Ale jen podle hlasu to byla moc milá a nejspíš i hodná holka. Těšil jsem se, až ji poznám. To se u mě moc nestávalo, protože většina holek chtěla spíš poznat mě, než já je.

 

Bella:

 

Páni! To byla rychlost. Nečekala jsem, že se na můj inzerát ozve někdo takhle brzy. Po té, co jsem ukončila hovor s Edwardem jsem pořád měla otevřenou pusu.

Já budu bydlet s Edwardem Cullenem? Tahle otázka, nebo spíš konstatování mi neustále hrálo v hlavě. Devadesát procent dívek na téhle škole by zabíjela, aby mohla bydlet s Edwardem a mně se podaří během jednoho dopoledne si ho pomalu nakvartýrovat až do bytu.

Jseš teda hvězda! pomyslela jsem si ironicky.

„Kdo to byl?“ zeptala se Leah, když mě chvíli hypnotizovala.

„Zájemce o spolubydlení,“ odpověděla jsem.

„No tak to je super, ne?“ vypískla. „A kdo to teda je?“ vyzvídala dál.

„Nech se překvapit,“ mrkla jsem na ni.

Asi pět minut před začátkem další hodiny jsem se rozloučila s Leah, se kterou jsem dnes už neměla žádnou přednášku. Jako ve snách jsem se potulovala chodbami, které byly přeplněné studenty a já jsem mezi nimi kličkovala jak had v bludišti.

Během dvou hodin jsem vůbec nepostřehla, o čem byl výklad. Pořád jsem nemohla uvěřit, že pravděpodobně nejkrásnější, nejúžasnější a nejtajemnější kluk bude bydlet se mnou v bytě.

Zvedala jsem se ze židle, kde jsem seděla na mou dnešní poslední přednášku a vyrazila jsem k hlavní budově, kde jsem se měla sejít s Edwardem.

 


 

Všem chci strašně moc poděkovat za úžasné komentáře a jsem ráda, že se vám povídka tak líbí.

Další díky patří všem, kteří tuto povídku opravují. Takže mockrát díky.

A jako poslední: Budu doufat, že dál budete psát komentáře a příště jich tu opět najdu alespoň 30. =)

Vaše eMCullen



« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Spolubydlící - 3. kapitola:

 1
4. jááá xD
14.02.2012 [15:09]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Kačka
02.02.2012 [10:02]

super, super, super!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Wera
13.09.2011 [6:35]

Wera Emoticon

1. jajka
26.07.2011 [13:58]

už se těšíííííím na další
Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!