Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněný sen? Ne, to se jen zdá... - 2. kapitola

The Host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Splněný sen? Ne, to se jen zdá... - 2. kapitolaKonečně je tu druhá kapitola! V ní se dozvíte, jak moc si mohou lidé myslet, že se zbláznili. Dokonce vás představa veze v autě!

09.11.2010 (18:15) • BreeTanner • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1356×

Omlouvám se, že jsem vás nechala tak dlouho čekat. =(

„Takže ty říkáš, že to, co o nás víš, víš z knih a z filmů?“ zeptal se Carlisle a pozoroval mě.
Přikývla jsem. Podívala jsem se na hodiny na zdi. Bylo sedm večer. No tohle! To jsem tady seděla už tak dlouho? Esmé odnesla už po třetí prázdný hrneček od čaje jen proto, aby mi mohla přinést další. Rosalie byla snad ještě víc zamračená než předtím.
„Co vlastně děláte ve Forks? Vraťte se do té své České republiky a buďte zdrávy!“ zavrčela na mě a já věděla, že myslí mě, Vlaďku a Lucku.
„My jsme tady na prázdninách!“ obořila jsem se na ni, ale hned v následujících vteřinách jsem toho litovala.
Rosalie zaujala útočný postoj a vrčela na mě.
„Rosalie, uklidni se. Hned!“ přikázal Carlisle a Rosalie se, ač neochotně, uvolnila.
„Asi bych měla jít,“ řekla jsem a Esmé přikývla.
„Pojď,“ řekla Alice, vzala mě za ruku a vedla mě z domu, „už se stmívá, jestli chceš, odvezu tě k hotelu. Kde jsi ubytovaná?“ zeptala se a já jí řekla adresu.
V následujících vteřinách mě Alice strčila na zadní sedadlo, zavřela za mnou, sedla si na místo řidiče a šlápla na plyn. Zanedlouho zaparkovala před hotelem.
„Děkuji, Alice. Ale to jsi nemusela,“ řekla jsem.
„Ale musela! Chtěla ses snad ztratit v lese, nebo co?“ zeptala se mě.
„Ne, to jsem nechtěla…,“ odpověděla jsem, zatímco jsem vystupovala z auta.
„Tak vidíš,“ řekla Alice a v tu ránu byla pryč.
Vešla jsem do hotelu, vstoupila do výtahu a vyjela do šestého patra, kde jsem měla s holkami pokoj. Otevřela jsem dveře.
„No kdes byla?!“ křikla na mě Vlaďka.
„No…, napsala jsem přeci, že se jdu projít,“ řekla jsem.
„Projít? Na celý den zmizet… tomu říkáš jít se projít?!“
„Jenže já byla u Cullenů,“ špitla jsem nesměle.
Lucka povytáhla obočí, zavrtěla nechápavě hlavou a zabořila se do knihy Zatmění, kterou měla právě rozečtenou.
„Ale já vám nelžu! Vážně! Cullenovi! Carlisle, Esmé, Emmett, Rosalie, Jasper, Alice a Edward!“ vykřikla jsem.
„Verčo? V pohodě? Nespadla jsi někde?“ zeptala se mě Vlaďka.
„Vlastně jo, spadla…“
„No jo, tím se to vysvětluje.“
„Jo, ale jestli jsem teda neviděla ani Alici, kdo mě potom odvezl k hotelu?!“ řekla jsem a Vlaďka se zamyslela.
Na to žádnou rozumnou odpověď neměla. A já také ne, pokud opravdu šlo o halucinace. Zamračila jsem se. Sedla jsem si na postel, ale spát se mi nechtělo. Měla jsem plnou hlavu Cullenových. Všichni byli… tak skuteční, tak krásní. Držela jsem se Alice za ruku. Seděla jsem v jejím autě. To přeci nemůže být halucinace! Ještě teď cítím na jazyku Esméin čaj s citrónem. Myslela jsem na Carlislea. Byl opravdu tak překrásný… Nikdy jsem neviděla nikoho krásnějšího…
Úplně jsem se ponořila do fantazie a představ, že jsem přestala vnímat okolí i samotný čas.
„Verčo?“
Podívala jsem se nepřítomně na Lucku. Šeptala, takže Vlaďka už asi spala.
„Co je?“
„Jací byli?“ zeptala se mě.
„Cože? Ty mi to věříš?“ povytáhla jsem obočí.
„Jo…, věřím. Také bych je moc ráda poznala… a Vlaďka určitě také.“
„No…, byli prostě skvělí. Všichni… Esmé mi udělala čtyři šálky čaje… no… a řekla jsem jim, jak to, že o nich víme. Carlisle je moc milý, ale samozřejmě byl naštvaný, že jsou vlastně… slavní,“ řekla jsem.
Lucka přikývla. Chápala.
„Díky… No…, dobrou noc, já už si půjdu lehnout,“ řekla.
Usmála jsem se a kývla hlavou, jako že se také loučím. Byla jsem unavená. Hodně unavená.

⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈⺈

Stála jsem v domě Cullenových. Všichni stáli v hloučku kolem knihy Stmívání. Byli začtení. Pozorovala jsem je, potom jsem se rozhlédla po místnosti. Carlisleova pracovna se mi líbila, i když nebyla moc velká. Byla maličká, ale útulná. Přistoupila jsem ke Carlisleovo knihám. Stmívání. Nový měsíc. Zatmění. Rozbřesk. Zvonění budíku mě přimělo, abych otevřela oči.

Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněný sen? Ne, to se jen zdá... - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře