Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 67.

17.01.2011 (14:15) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2537×

Bella:

Dorazili jsme k zábavnímu parku poblíž Seattlu. Spoustu rodin se rozhodlo vzít svoje dětičky za zábavou. Pro naše štěstí se sluníčko schovalo za mraky, ale i tak bylo teplo. Oblékla jsem si tmavé džíny, dobře padnoucí top a šedivou mikinu. Bylo mi akorát. Edward se ale strachoval, takže sebou pořád tahal mojí lehkou bundu. Zaplatili jsme vstupné a vyrazili do víru zábavy a atrakcí. Všechny ty kolotoče a dráhy jsem si obezřetně prohlížela. Edward mě držel kolem pasu a neustále se spokojeně usmíval a já mu nechtěla kazit náladu. Souhlasila jsem tedy s jízdou na kolotoči pro dospělé. Nevypadalo to tak nebezpečně a v podstatě to vypadalo trochu jako nuda, ale Edward prostě nedal jinak, než to musíme zkusit. Přes všechny bezpečnostní zařízení jsem byla nesvá. Ale moje láska to vyřešila tak, že si mě pevně přidržela u pasu a já bych neměla šanci vypadnout z vozíku, i kdybych chtěla.

Nakonec to opravdu byla sranda. Kolotoč se s námi otáčel na všechny strany a nečekaně sebou škubal. Občas jsem vypískla strachy, a to vyvolalo nekontrolovatelný smích nebojácného upírka. Vypotácela jsem se po schůdcích do hlavní uličky a opatrně našlapovala, protože se mi točila hlava. Přestože jsme si řekli, že vodě se vyhneme, Edward naléhal s návštěvou dřevěných klád, které se šupem vrhnou do vodního kanálu. Hurá!

Zase mi nasliboval hory doly, že se mi nic nestane, a já zase podlehla jeho krásným očím. Vystáli jsme si snad nekonečnou frontu. Po celou dobu jsem vymýšlela jak se z toho vykroutit, ale nepodařilo se. Posadila jsem se do připravené klády a Edward se nasoukal vedle mě. Jak zjistil, nebylo to moc pohodlné. Měl moc dlouhé nohy a tlačil si přední sedačku do kolen.  Jízda začala a já se pevně přitiskla do sedačky. Nejdřív jsem se bála, ale pak mě pohltil adrenalin a já se opájela. Chtěla jsem další a další, až z toho bylo nejmíň šest jízd.

„Ještě,“ vyhrkla jsem nadšeně.

„Už zase?“ ptal se Edward nešťastně.

„Poběž,“ pobídla jsem ho. Chtěla jsem se co nejdřív usadit do mokré klády. Sama jsem byla celá promáčená a Edward též. Místo toho aby mě následoval, mě chytil pod koleny a hodil si mě přes rameno.

„Ne, už nikam. Ještě jednu jízdu a nechal bych tam nohy,“ vysvětloval a jeho tón nepřipouštěl námitky. Všichni se na nás ohlíželi. Já se totiž jen tak nedala a kopala jsem na všechny strany. Edward mě pustil až na plácku s občerstvením. Posadila jsem se k dřevěnému stolu s lavicí a čekala, co bude dál. Edward došel k jednomu ze stánků a přinesl hranolky s kečupem a grilovanou klobásu. Normálně takový věci mít nemusím, ale tak krásně to vonělo a k pouti takové věci patří.

Omastek jsem měla až za ušima, ale pochutnala jsem si. Edward mě pobaveně sledoval a já se nenechala vyvést z míry. Zapila jsem to všechno colou a byla nadmíru spokojená. Počkali jsme, až mi trochu vytráví a sledovali šťastné rodinky.

To bylo prvně, co jsem pochopila, co přesně Rose trápí. Viděla jsem to v Edwardových očích. Nikdy mi nic takového neřekl, ale i on chtěl určitě děti. Proto tolik naléhal, abych žila vlastní život. Nechtěla jsem kazit veselý den, ale určitě se ho na to budu muset někdy zeptat. Měl tak smutný pohled, ale přitom se usmíval. Sledoval malou holčičku v červených šatičkách, jak pobíhá kolem květinového záhonku a snaží se chytit motýlka. Snažila jsem se vidět to co on. A pak jsem to všechno chápala.

„Ale, tady jste hrdličky,“ vyrušil nás z rozjímání hromotlukův hlas. Lekla jsem se a okamžitě se otočila. Ale v tom už si Emmett sedal vedle mě a šťouchnul prstem do papírového tácku od jídla. Zaškaredil se a obdařil mě znechuceným pohledem.

„Co tady děláš?“ zajímala jsem se, aniž bych ho pozdravila.

„Dělají,“ opravil mě Edward a já se podívala směrem jeho pohledu. Alice poskakovala s cukrovou vatou jako malá holčička. Držela se s Jasperem za ruku a při každém poskočení se jejich společné ruce rozhoupaly. Rose se procházela za nimi a dělala, že tam vůbec nepatří.

„Ahoj lidi,“ vypískla Alice a posadila se na stůl.

„Ahoj,“ pozdravili jsme ji nepotěšeně s Edwardem.

„To je ale nadšení,“ zaškaredila se Alice a dál ukusovala z růžové vaty. Rose se posadila vedle Emmetta a zády se opřela o stůl, dala si nohu přes nohu a hleděla do dálky na rotující kolotoč, který se objevoval za keřem. Ani ona nebyla nadšená z výletu.

„Tak co, Bells? Kam vyrazíme?“ zeptal se mě rozjařeně Emmett a chytil mě pevně kolem ramen.

„Nevím, kam jdete vy, ale my jsme si přišli s Edwardem užít zábavy,“ zašklebila jsem se na něj.

„Ale no tak, sestřičko. Snad bys mi nedala košem?“ podivil se smutně Emmett. Možná bych se mu mohla pomstít, napadlo mě.

„Dělám si srandu. Pojď se mnou. Našla jsem super atrakci a Edward se tam se mnou bojí jít,“ postěžovala jsem si a doufala, že moje hraní neprokoukne.

Edward si nás měřil pohledem a hledal kdo má co za lubem. Uličnicky jsem se na něj zakřenila. Okamžitě mu to došlo a tak to hrál se mnou.

„No, přišlo mi to moc nebezpečné,“ zachmuřil se.

„No, tak to přesně pro nás, ne?“ vyskočil Emmett na nohy a táhl mě za sebou, jako by věděl, kam jdeme. Na rozcestí jsem se vydala ke kládám. Vzhledem k tomu, že byl čas oběda, moc lidí tam nebylo, takže jsme přišli hned na řadu. Když Emmett zhodnotil situaci, opovržlivě si odfrkl a já se těšila, až mu spadne hřebínek. Emmett se posadil jako první a okamžitě si nohy zaklínil do sedačky. Nedala jsem mu možnost, aby se usadil pohodlněji a hnedka si nasedla vedle něho. Usmála jsem se na něho jako šťastné děťátko a užívala si jeho nešťastný pohled. Muselo to být ještě více nepříjemné než Edwardovi. Emmett byl větší a o svých svalnatých nohách ani nemluvě. Sotva jsem se vešla vedle něho.

Když jsme projížděli kolem mostíků, na kterém stála celá rodina, akčně jsem jim zamávala. Emmett si jich ani nevšiml. Snažil se pohnout nohou a neustále do mě kopal. Kláda s námi vyjela až na vrchol sopky a pak se šupem řítila do vody. Znovu jsem byla celá promočená, ale hrozně jsem se bavila. Emmett už rozhodně nebyl zticha, ale neustále sakroval, až jsem se za něj styděla. Čekalo nás ještě jedno kolo, kdy kláda vyjela ještě výše. Několikrát se otočila na kulaté plošině a pak se náhlím sešupem pustila po zadu do menšího kanálu. Já věděla, do čeho jdu, a tak jsem si užila padání volným pádem, ale Emmetta to trochu zaskočilo a vypísknul jako malá holka. To moji radost ještě prohloubilo. Na další plošině se kláda zase otočila a pak nás pustila popředu do neznáma.

Přijížděli jsme k výstupu, vyskočila jsem ven a nechala si pomoct pracovníkem, který obsluhoval atrakci. Vyždímala jsem si tričko a čekala na Emmetta, až půjde za mnou. Ale tak nějak, jak jsem doufala, se v sedačce zasekl. To už na nás u východu čekal zbytek rodiny. Jasper si podívanou náramně užíval a já si uvědomila, že tak vysmátýho jsem ho ještě neviděla. Rose se tvářila trochu naštvaně, ale i tak jí po tváři přeběhl úsměv. Alice ukusovala už tyčku, co jí zbyla z vaty, a vypadala trochu strašidelně.

„Pomůže mi někdo?“ zavolal Emmett. Pomocník atrakce se mu snažil pomoct, ale bylo to k ničemu. Jasper, přes záchvat smíchu se vydal na pomoc, ale ještě než tak udělal. Vyndal mobil a mučeného Emmetta si vyfotil. Klučina od atrakcí na nás koukal jako na blázny a pořád opakoval, že jsme první, komu se to stalo. Jasper podepřel Emmetta v podpaží a po 10 minutovém zápase se mu povedlo ho z klády dostat. Bohužel to ale nepřežila sedačka. Ta se trochu vypáčila a dřevo prasklo.

Bylo mi trochu trapně, protože jsem za to mohla já, ale nečekala jsem, že bude škoda až taková. To už tu byl ale Edward a podával pomocníkovi zelenou bankovku, neznámé hodnoty a hrozně se omlouval za bratrovu nešikovnost.

Emmett se stále podpíral od Jaspera a vypadal, že nemůže svoje šprajcnutí rozchodit. Ušklíbla jsem se, ale radši se nevyjadřovala nahlas. Vypadal opravdu rozzuřeně. Kolem pasu jsem cítila ruce svojí lásky, a tak jsem se zastavila a ohlídla se do jeho tváře.

„Miluji tě. Musím uznat, že jsem nečekal, že to bude mít takový úspěch,“ hlasitě se zasmál a políbil mě na líčko. Emmett po nás šlehl pohledem a výhružně zavrčel. Posadil se na lavičku a nechal se slyšet, že už nikam nepůjde. Rozhodli jsme se, že ho necháme vydusit a rozešli jsme se na různé strany s tím, že se za hodinu sejdeme u Emmetta. Rose se posadila vedle něj a hladila ho po kolínku jako malé dítě.

Ještě jsme si zašli na několik kolotočů. Dokonce jsem svolila k rozhledně, která poskytla výhled na celý park. Moc jsem si užila klidnou projížďku lodičkami kolem miniatur pohádkových postav. Vím, bylo to trochu dětské, ale opravdu to bylo romantické. Edward mě pořád pusinkoval a vyznával lásku.

U bludiště kouzelného lesa jsme se potkali s Alice a Jasperem. Ta malá ďáblice mě popadla za ruku a táhla do zelených uliček plných strašidelných postav. Většině jsme se společně vysmály. Původní plán byl, že utečeme klukům a počkáme, dokud nás nenajdou. Ale vzhledem k tomu, že nás našli velice brzy, jsme zbytek procházky po bludišti využili k focení. Alice vyskočila velké čarodějnici na záda a hrála si na kočku s tím, že se na nás šklebila. Neodolala jsem a přidala se k ní. Pak jsem se nechala zavřít do rakve k Drákulovi. Alice z toho šílela a měla z toho hroznou srandu.

Jediný kdo se tomu nesmál, byl Edward, ale když spatřil vlkodlaka, tak se mu rozzářily oči. Byl jako malý kluk a vymýšlel, jak by se nechal zvěčnit na fotografii. Pomocí mašle, kterou měla Alice ve vlasech, udělal vlčkovi slušivé vodítko a pyšnil se jako jeho páníček. To si nenechal ani Jasper ujít a střídali se před foťákem jako malé děti. Bavilo je to natolik, že neustále vymýšleli nové opičárny. Ze začátku mi to přišlo vtipný, ale pak už to malinko přeháněli. Tohle vidět Jacob, nejspíš by bylo zle. Ale vidět Edwarda tak uvolněného stálo zato. Ještě jsme potkali mumii, Elfí královnu, která jako by Alice z oka vypadla, jen měla dlouhé vlasy až na zem. Pak ještě hobity, skřítky, trpaslíky a obry. U východu byl krásný bílý jednorožec. Edward mě na něj vysadil a trval na tom, že si mě vyfotí jako princeznu. Chtěl po mě ten nejkrásnější úsměv, který umím, ale bylo mi hrozně trapně. Všude bylo hodně lidí a všichni na nás koukali. K přesvědčování se přidala i Alice s Jasperem a dělali na mě za Edwardem obličeje. Nakonec se mi asi povedl úsměv podle Edwardových představ, protože mě chtěl už sundat, ale Alice mu poručila, ať si sedne za mě. Ladně si za mě vyskočil a přimknul mě k sobě. Políbil na ouško a já pak už viděla jen blesk, který mě oslepil. Než jsem se nadála, byla jsem na zemi a ruku v ruce jsme se vraceli za Emmettem a Rose.

Byl na lavičce a Rose mu pořád mnula kolínka. Když nás viděli, vyskočili na nohy a vydali se s námi na další prozkoumávání parku. Došlo i na střelnice, která po nájezdu pánů Cullenových zůstala skoro prázdná. Emmetta zaujala atrakce s palicí na měření síly. A nedalo se čekat nic jinýho, než že ji rozbije. Další bankovka mizela v rukách pracovníka.

Stáli jsme u stánku se zmrzlinou. Poručila jsem si menší pohár do oplatkové lodičky a už lžičkou uždibovala vanilkový kopeček. Čekala jsem, že se mi bude chtít Emmett pomstít, ale tohle mě nenapadlo.

Zrovna jsem si strkala další porci po pusy, když vedle mě prasknul balonek. Hrozně jsem se lekla a celou zmrzlinu si hodila na už konečně suchou mikinu. Na moment se mi zastavilo srdce, ale když jsem zjistila, že mě nikdo nezastřelil, jsem si s úlevou vydechla. Edward byl hned vedle mě a očisťoval mě. Přitom házel na Emmetta vražedný pohledy.

Prasknutý balonek vylekal několik kolemjdoucích, ale vzhledem k hluku kolem to přešli. Až na jednoho. Naproti přes ulici se rozplakal malý blonďatý chlapeček. Moc jsem si ho nevšímala, až do doby kdy se k němu rozeběhla Rose.

Rose:

Někdy jsem se opravdu za Emmetta styděla. Chápala jsem, že se zlobil na Bellu. Já chvilku taky, ale mohl se jí pomstít v klidu doma. A ne na nás upoutávat pozornost. Všichni si nás prohlíželi a já se pod jejich pohledy necítila dobře. Zaslechla jsem dětský pláč, a tak jsem se rozhlédla. Naproti přes ulici stál maličký chlapeček. Tvářičky měl červené a očka uplakané. Rozhlédla jsem se kolem, jestli k někomu patří, ale nikdo nevypadal, že byl pláčem dítěte zaujatý. Okamžitě jsem k němu vyrazila.

„Copak maličký?“ ptala jsem se ho tiše. Nechtěla jsem ho vylekat. Okamžitě přestal plakat a se zájmem si mě prohlížel. Přes spodní okraj víčka se mi vyhrnula poslední slzička a já ji setřela prsty. Byl dokonalý. Neskutečně krásný. Blonďaté kudrlinky se mu vlnily kolem andělské tvářičky. Očka měl tyrkysově modrá a černé husté mokré řasy od pláče. Nemohla jsem si pomoct a musela se ho dotýkat. Pohladila jsem ho po vláskách.

„Kde máš maminku?“ zajímala jsem se. Zmateně se rozhlídl kolem sebe, a když zjistil, že tam nikdo není, začal znovu natahovat.

„Neplač,“ poprosila jsem ho tiše. Zaujal ho můj hlas a znovu si mě prohlížel.

„Ztratil ses?“ zajímala jsem se dál. Neodpověděl. Jen na mě stále vystrašeně hleděl.

„Neboj se. Někoho najdeme,“ slíbila jsem mu a vzala jsem si ho na ruce. Pasoval mi do náruče, jako vlastní pomyslela jsem si. Vrátila jsem se k rodině. Všichni na mě zírali s obavou. Jediný co něco řekl, byl Edward.

„Rose, neblázni,“ řekl autoritativním tónem.

„Ztratil se. Jen mu pomůžeme mu někoho najít,“ prskla jsem na něho. Pan chytrák. Vždycky si bude hrát na velitele. Zabořil do mě hloubavý pohled, ale já si ho nevšímala.

„Promiňte prosím, neviděl jste někoho od toho chlapce?“ zeptala jsem se prodavače u zmrzlinového stánku. Podíval se na mě a zatajil se mu dech a pak se podíval na klučíka v mém náručí.

„Bohužel, slečno. Ale jestli se ztratil, tak zajděte na informace a oni ho vyhlásí,“ poradil mi.

„Děkuji.“ Už jsem si ho dál nevšímala a šla směrem k  informacím. Rodina se vydala za mnou.

„Promiňte, tento chlapeček se ztratil. Nehledá ho někdo?“ zeptala jsem se pani za přepážkou.

„Ne nikdo se po nikom neshání. Ale můžeme dát hlášení po celém parku,“ nabídla a usmála se na malého andílka.

„To byste byla hodná,“ řekla jsem jí.

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 67.: