Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 66.


Splněná přání - kapitola 66.Další dílek. Omlouvám se, jestli je to na Vás až moc sladké, ale já to prostě takhle chtěla. :) Dneska to bude i s písničkou. Bohužel jsem nevěděla, kterou vybrat. Přeji hezké čtení :)

Bella:

Zvedl se od klavíru a vyndal jednu červenou růži z naaranžované vázy plné květin, která stála na křídle. Šel pomalu ke mně a všechny ženy, nehledě na věk, se za ním ohlížely.

Sledovala jsem jeho kočičí chůzi a zapomínala na všechny ty uchvácené lidi kolem. Byl jen on, šelma a lovec s láskou v očích. Věděl přesně, co chtěl. A pak jsem tu byla já. Mále cosi, co zapomínalo dýchat. Přistoupil ke mně a sehnul se. Podal mi květinu a s úsměvem čekal, až si ji vezmu z jeho dlouhých chladných prstů. Když jsem se ho dotkla, vzpomněla jsem si na dnešní odpoledne. Byla jsem ráda, že neslyší moje myšlenky. Jinak by se určitě smál. Slepě jsem uvažovala o místě, kde by nás nikdo neviděl a já zopakovala svoje divoké tužby.

„Smím prosit?“ probudil mě jako ze snu. Vůbec jsem si neuvědomila, že po Edwardově představení nastoupila očekávaná kapela. Rozrušeně jsem zamrkala a ohlédla se k pódiu. U každého nástroje zaujímali profesionální postoje muži v otcově věku. Všichni odění ve skvěle padnoucím smokingu. Znovu jsem zamrkala a podívala se na Edwarda. V očích jsem viděla obavy, ale na rtech mu pohrával jemný úsměv. Nejspíš jsem toho vína vypila přes míru.

Ale i tak to bylo k něčemu dobré. Tak jak se mi nechtělo předtím tancovat. Teď jsem nechtěla nic jiného. Přijala jsem Edwardovu ruku a nechala se doprovodit na parket, kde už se pohupovalo několik dvojic. Růži jsem nechala u stolu a tak jsem využila volných rukou a pevně se Edwarda chytla v tanečním postoji. Většinou když jsme spolu tančili, byl tak pevný a pevně držel naučenou figuru. Ale dneska byl tak krásně uvolněný. Pomalu nás pohupoval a já neměla vůbec strach z toho, že bych mu podupala naleštěné boty.

Hudba byla krásná. Nikdy jsem se nezajímala o takový druh hudby, ale k dnešnímu večeru se hodila dokonale. Rozechvívala mě a ve společnosti s Edwardem to na mě působilo jako nirvána. V rychlejších rytmech mě Edward opatrně protočil a já byla tak okouzlená, že jsem ani nic nezkazila. Cítila jsem se ladně a vůbec ne nemotorně jako jindy. Ten večer byl určitě začarovaný. Nevnímala jsem ostatní tanečníky. Všichni mi splynuli. Byla jsem jen já, můj anděl, krásná atmosféra a hudebníci.

Protančili jsme celý večer. Pořád jsem se usmívala a tiše si pobrukovala tóny klarinetu. Některé písně byly rychlejší jiné zase melancholičtější. Nejvíce se mi líbila krásná pomalá hudba, při níž se mi nekontrolovatelně rozbušilo srdce. Jak jsem se pak od Edwarda dozvěděla, šlo o hudbu na téma Romea a Julie. Byla jsem neskutečně šťastná. Chtěla jsem takové večery prožívat po celou věčnost. Jsem si jistá, že by mě to nikdy neomrzelo. Ne ve společnosti mé lásky.

Když jsem se probrala z opojení toho všeho, byli jsme v podniku sami. Číšníci uklízeli stoly a jediný, který zůstal nedotknutý, byl náš. Růžička, kterou jsem dostala, byla ponořená ve vodě a byla pořád stejně krásná. Kapela nám zahrála poslední píseň a pak s mohutným potleskem opustila podium. Edward mě odvedl ke stolu a posadil mě. Konečně jsem si uvědomila, jak moc mě bolí nohy, ale rozhodně to za to stálo. Taky jsem měla hroznou žízeň. Vypila jsem svoji sklenici vína do poslední kapky a pak se jen vpíjela Edwardovi do očí. Viděla jsem štěstí.

I když se mi nechtělo, museli jsme odejít. Jen co mě Edward usadil do auta, jsem usnula. Probudila jsem se, až když se auto natřásalo na cestě lesem. Oči jsem otevřela, až když Edward zastavil za naším domečkem. Nic jsem neřekla, jen se na něho usmála. Okamžitě mi úsměv oplatil. Už jsem to nemohla vydržet. Skočila jsem mu kolem krku a vroucně ho políbila. Potřebovala jsem vdechovat jeho vůni. Polaskat jeho rty i jazyk a vpíjet se do něho celým svým bytím. Hltavě jsem přijímala jeho polibky a také je vroucně vracela. Přitáhl si mě blíž a usadil si mě na klín. Pevně jsem ho objala a nechala spadnout jeho ruce níž. Tiskl si mě k sobě pevněji, až jsem přes tenkou látku šatů cítila jeho pevné tělo, které mě příjemně spalovalo.

Nejspíš si uvědomil naši vzájemnou touhu a chtěl trochu zpomalit, ale já ho nenechala. Zapomněla jsem na vzduch, který jsem potřebovala a namluvila si, že jeho sladký dech je jediné co moje tělo potřebuje. Jeho doteky a blízkost. Když stále protestoval, cíleně jsem ho kousla do rtu a on se zmohl jen ne slastné zavrčení. To jediné ve mně probouzelo ještě větší chuť. A nevědomky jsem se zavrtěla. Nejspíš jsem se otřela o jeho tělo velmi intimně, protože se okamžitě rozlítly dveře od auta a já se ocitla opřená o dveře našeho domu. Byl tak neuvěřitelně rychlý, že jsem si ani nevšimla, že by odemykal. Byla jsem v teple a tak jsem se začínala nemotorně svlékat. Ale Edward to všechno obstaral za mě. Ten krásný nekonečný okamžik našeho spojení byl velmi uspěchaný. Ani jsme se nezatěžovali chodit do ložnice. Když pak bylo po všem a já se třásla rozkoší v jeho nahém objetí, uvědomila jsem si, že z našeho oblečení nezbylo vůbec nic. Byla jsem unavená. Se zavřenýma očima jsem se pousmála a pak jsem cítila chladivý dotek přikrývek. Zachumlala jsem se a pevně se přitiskla k polštáři. Ještě vím, že se ke mně Edward přitiskl a objímal mě.

Jen co jsem ráno otevřela oči, zastyděla jsem se. Vzpomněla jsem si na tu spoušť, která čeká, až jí někdo uklidí. Posadila jsem se a rozhlédla jsem se po pokoji. Byla jsem sama. Zachmuřila jsem se, vyskočila z postele a vyhrabala župan ve skříni. Přitáhla jsem si ho k tělu a vyšla do obýváku. Byla jsem připravená na vše, ale na naprostý pořádek ne. Vše bylo bez jediného smítka. Na malém stolečku byla připravená snídaně a ještě se z ní kouřilo. Ale Edward nikde. Vykoukla jsem z okna a všimla si nádherného počasí. Svítilo sluníčko a všechny květinky na přilehlé louce se barevně třepotaly spokojeností. Náhle mě do očí zasáhl paprsek jasného světla. Trochu jsem si přikryla oči a chtěla zanadávat na slunce, ale v tom mi to došlo.

Urychleně jsem se vrhla ke dveřím, až jsem se málem přizabila o dlouhý župan a vrhla se do teplého a slunečného rána. Edward stál několik metrů od našeho domu. Jen v černých domácích kalhotách se shýbal pro jednotlivé květiny a sluneční paprsky se od něho odrážely. Zalapala jsem po dechu a okamžitě se za tou nádherou rozeběhla. Župan mi plandal u kotníků a bylo mi jedno, že se mi začíná pomalu rozvazovat. Okamžitě se otočil a trochu se podivil mojí nezvyklé ranní aktivitě. Když jsem byla těsně u něho, skočila jsem mu do nachystané náruče a pak jsme se ocitli na zemi.

„Co…“ snažil se říct Edward, ale já ho nenechala. Okamžitě jsem ho políbila a vychutnávala si teplé paprsky, které mi nahřívaly záda. Ze začátku se malinko vzpíral, ale po několika dalších polibcích se plně oddal. Jeho ruce zabloudily pod župan. Hladil mě po nahé kůži zad. Z kombinace chladných prstů a horkých paprsků, mi naskočila husí kůže. Opustila jsem jeho rty a zlíbala každičký milimetr jeho krku. Pokračovala jsem dál po jeho hrudi a ochutnávala třpytivý diamant. Nikdy jsem neměla takovou příležitost. Byla jsem zahalená jasným světlem a tak jsem si sundala župan z ramen. Edward si mě nevěřícně měřil a já se hrdelně zasmála. Seděla jsem na jeho klíně, zvedla jsem ruce k blankytně modrému nebi a snažila se ho dotknout. Edwardovi se tak naskytl pohled na moje nahá ňadra. Opatrně vzal jedno do dlaně a něžně mě pohladil. Usmála jsem se na něho dolů a sehnula se k polibku.

Byla jsem ráda, že náš domeček byl na samotě u lesa. Byla pravda, že i tak se mohl někdo zatoulat. Při nejhorším někdo z Cullenových. Ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Milovali jsme se za bílého dne v lučním kvítí. Všechno bez jediného slova. Vše bylo impulsivní. Krásné.

Jako vždy tyhle krásné chvilky přerušil můj potrápený žaludek, který následoval Edwardův smích. Dotčeně jsem se posadila a natáhla se pro župan. Trochu nemotorně jsem si ho oblékla, pak jsem se otočila a pohlédla do šťastné tváře.

„Jsi tak krásná,“ řekl tiše. Jako by to říkal jen sám sobě, protože tomu nemůže uvěřit. Začervenala jsem se a sáhla si do vlasů. Byla jsem šíleně rozcuchaná a také jsem měla vlasy plné květin a trávy. Tím mě jeho poznámka ještě víc pobavila. Sehnula jsem se k jeho tváři a do vlasů mu propletla prsty. I on byl roztomile rozcuchaný. A několik okvětních plátků se mu zacuchalo do bronzových vlasů. Šťastná tvářička prozářená jeho třpytivou pokožkou. Byl neskonale krásný. Měl kolem sebe takovou bílou záři. Dnes vypadal jako anděl. Tak jako snad ještě nikdy. Dokonalost sama. Posadil se se mnou v náručí a pomohl mi vstát. Vzal mě za ruku a šli jsme zpátky do domu. V ruce třímal zbytek z nasbíraných květin.

„Podívej, co jsi jim udělala?“ zasmál se, ale nezapomněl svůj tón přibarvit, abych si připadala vina. Neskočila jsem mu na to.

„Já? Já jsem nic neudělala,“ nasadila jsem pohled neviňátka.

„Né?“ podivil se. Věděla jsem, co bude následovat a tak jsem rychle pustila jeho ruku a dala se do běhu. Pomalu se za mnou vydal. Věděla jsem, že mě nechává vyhrát, ale i tak jsem měla radost z vítězství. Málem jsem zakopla o práh domu, ale šťastně jsem udržela rovnováhu a přiřítila se ke stolu s už studenou snídaní.

„Vyhrála jsem,“ zvolala jsem radostně. Edward vběhl až těsně za mnou, předstírající, že nemůže popadnout dech. Byl opřený o kolena a hlasitě vydechoval. Zasmála jsem se jeho hereckému výkonu a radši se pustila do snídaně.

Stále jsem se uculovala a tak jsem ani nevěděla co jím. Hlavně, že jsem umlčela žaludek.

„Co budeme dneska dělat?“ zajímala jsem se, když jsem dojedla a Edward poslušně myl nádobí.

„Napadlo mě, že bysme mohli zajít na pouť,“ usmál se na mě jako malý nadšený chlapeček. Snažila jsem se ho napodobit, ale asi se nepovedlo. Měla jsem ráda poutě, ale při mojí smůle by se mnou spadla horská dráha anebo by mě kolotoč vymrštil až do vesmíru.

„Jestli nechceš, tak nemusíme,“ řekl trochu smutně.

„Nechápej to špatně. Na pouti je sranda, ale bojím se, že se něco semele. Nepřijde ti to trochu nebezpečné? Abych se někde neutopila nebo neuvízla,“ říkala jsem svoje obavy a tu, že by mě něco mohlo sežrat v domě hrůzy, jsem radši vynechala.

„Nemusíš se bát,“ řekl a objal mě rukama od pěny.

„Já budu s tebou. A když budeš padat, chytnu tě. A vodě se radši vyhneme, jo? Ale kdybys náhodou někam zahučela. Slibuju, že tě vytáhnu. Bude to hezký. Dlouho jsem nikde takhle nebyl. Zajdeme na střelnici. Dostaneš nějakého plyšáka. Dáme si cukrovou vatu a můžeme jít třeba jen na něco hodně bezpečného. Co ty na to?“ řekl s nadějí a rozzářila se mu očička. Takhle to znělo hezky. Pokud tedy nebudu mít smůlu a někdo si nevystřelí mě, mohlo by to být fajn. Usmála jsem se.

„Dobře. Máš pravdu. Tak já si dám vanu a obleču se,“ řekla jsem a odešla se do pokoje připravit.

Hezky jsem se čvachtala ve vaně, když mě vyrušilo zaklepání.

„Ano?“ zavolala jsem a instinktivně si přitiskla kolena k hrudi.

„Nechci tě rušit, ale myslíš, že bych se mohl jít rychle osprchovat. Ne, že by se mi kytky ve vlasech nelíbili, ale tobě to sluší víc,“ zaskuhral přes dveře.

„Slibuju, nebudu tě okukovat,“ přidal ještě poznámku. Rozesmál mě. Opatrně otevřel dveře a s přikrytýma očima nakoukl dovnitř. 

„Neblbni a pojď,“ vysypala jsem ze sebe při smíchu. Rošťácky se usmál a než jsem se nadála. Stál pod sprchou. Snažila jsem se soustředit na svoje vlastní mytí, ale pořád mi pohled uklouzával ke sprše.

„Spíš jsem si měl vyjednat neokukování já,“ zasmál se Edward a já zrudla. Jak mě mohl vidět. Je ke mně zády. Zapřísahala jsem si, že už se na něj nepodívám a docela se mi to i dařilo. Horší bylo, když byl s očistou hotový a procházel kolem mě ke dveřím. Omotaný černý huňatý ručník kolem pasu, vlasy jako vždy dokonalé jen ozdobené malými krůpějemi vody a bezchybný americký úsměv. Kdo by odolal? Spokojeně mě líbnul na čelo a vypařil se jako pára nad hrncem.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 66.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!