Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 64.

14.11.2010 (12:00) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2728×

Bella:

„Podívej se na mě,“ rozkázal mi. Přestože jsem byla přesvědčená, že to neudělám, poslechla jsem. Otevřela jsem oči a utápěla jsem se ve zlatavých studánkách plných lásky.

Určitě jsem byla v tváři celá červená. Nesměle se na mě usmál. Silnou paží odhrnul spadlá nebesa vedle našich těl. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se nad sebe. Nejen, že jsem shodila jemnou látku, která obklopovala postel. Já jsem strhla i část konstrukce, která nebesa držela.

„Nedělej si s tím starosti. Opravím to,“ řekl s úsměvem a pobaveně sledoval, kam vyjeveně koukám. Odsunula jsem se od něho a tvář si schovala v dlaních. Tolik jsem se za sebe styděla. Hned byl u mě a objímal mě kolem pasu.

„Bells? Nemáš se za co stydět,“ zašeptal moji obavu, jako by mi četl myšlenky.

„Nebyla jsi to ty, kdo říkal, že se budeme chovat jako dospělí?“ zeptal se mě vážným tónem, ale já měla pocit, že si ze mě utahuje. Zkusila jsem to obrátit proti němu.

„A ty se nestydíš? Vlastně za to můžeš ty,“ zahuhňala jsem skrz prsty, kterými jsem měla přikrytou tvář a rázně jsem ho obvinila.

„Já?“ podivil se, a přestože jsem mu do tváře neviděla, byla jsem si jistá, že se tváří jako neviňátko.

„Jo, ty!“ Sundala jsem si dlaně z obličeje a ukázala na něho prstem. Přitáhl si mě k sobě blíž. Položil si mě na svoje tělo a pevně mě objal kolem pasu. Naše rty byly tak neuvěřitelně blízko. Chtěla jsem ho líbat a zahnat hanbu, která mě neustále tížila, ale neodolala jsem jen omámenému zírání do jeho usměvavé tváře.

„Můžeš mi, ty moje divoško, říct, čím jsem se přičinil za tvoje ničení naší krásné ložnice?“

To oslovení mě ještě více přivedlo do rozpaků, ale zároveň mě to vzrušovalo. Přišla jsem mu divoká? A to je dobře nebo špatně? Mně se líbilo, když se Edward poddal svým instinktům, ale co když to nebylo to, co by si on představoval? Byla jsem ze všeho zmatená. Nevěděla jsem, co si přesně myslet. A ptát se, to by bylo hloupé, ale než jsem se stačila zarazit ve svém myšlenkovém pochodu, který určitě vyvolal zamyšlený pohled v mé tváři, bylo už pozdě, protože si ho Edward všiml. V očích měl obavy. Měla jsem ráda, když se tvářil tak smutně. Vždy mě z toho píchlo u srdce. Zhluboka se nadechl a při výdechu mě omámil svým sladkým dechem.

„Pověz mi, co tě trápí. Víš, že mě to mučí, když ti nevidím do hlavy,“ zašeptal utrápeně.

Nechtěla jsem mu nic říct. Vymluvila bych se na něco jednoduchého nebo bych mu řekla, že se nic neděje, že jsem unavená. Vím, že by, přestože by věděl, že lžu, to nechal být. Dál by mě smutně sledoval, ale nenaléhal by. Nechtěla jsem ho trápit. Určitě by se zase vinil z něčeho, co neudělal. Znala jsem ho moc dobře, abych věděla, že se ze všeho obvinuje.

Trochu jsem se pousmála, ale ani to ho nerozptýlilo. Rezignovaně jsem si oddechla.

„Nepochybuji o tobě, ale o sobě,“ vydechla jsem tiše. Přestože jsem mu nepohlédla do tváře, všimla jsem si jeho překvapeného výrazu.

„O čem pochybuješ? Proč?“

„Nevím, jak to říct. Vím, že jsme dospělí, ale to nic nemění na tom, že se o některých věcech stydím mluvit. Není to tebou. Jen nechci působit hloupě. Ty jsi tak dokonalý a já jsem jen hloupá lidská holka ovlivňována hormony,“ dokončila jsem.

Dnes už podruhé si sám připoutal moji pozornost. Pozvedl moji tvář a díval se mi rázně do očí. Připadala jsem si ještě hloupěji, než jsem si původně myslela.

„Nejsi hloupá. Proč to říkáš? A vůbec nejsem dokonalý. Tak jako ty vidíš mě, tak já vnímám tebe. Jsi to nejdokonalejší, co jsem kdy viděl. Nemám rád, když o sobě mluvíš neuctivě.“ Jeho slova mě probrala a já cítila, že nic ze svých obav nesmím tajit.

„Líbilo se ti to, nebo jsem to zkazila? Mrzí mě ta nebesa. Nechtěla jsem je zničit. Alice mě zabije,“ řekla jsem s hrůzou v očích. Ne, že bych se tak moc bála Alice, ale Edward se na mě vrhl.

Pevně mě objal a otočil se se mnou na posteli tak, že jsem byla pod ním. Pevně držel moje zápěstí vysoko nad hlavou a tlačil je do načechraných polštářů. Můj dech byl zrychlený a zmocňovalo se mě vzrušení. Srdce mi bilo jako o závod a já nevěděla, na co se zaměřit, abych svoji touhu zmírnila. Svoji tvář sehnul k mé.

„Omlouvám se, pokud jsem ti dal málo najevo, jak moc se mi to líbilo. Byl jsem trochu v šoku, ale to neznamená, že mě to neuchvátilo,“ zašeptal mi do ouška a po celém těle mi naskočila husí kůže.

„Mám ti ukázat, jak moc se mi to líbilo?“ zeptal se tichým hrubým hlasem a já pociťovala další nával touhy ve svém těle. Byla jsem přesvědčená, že stačí málo a já zopakuji svůj výstup. Teď, když jsem věděla, že dosáhnout svého je poměrně jednoduché, jsem toho chtěla patřičně využít. Ale zradil mě můj otravný žaludek. Edward se hlasitě rozesmál a jeho pevný stisk povolil.

„Dobře, tak ti to dokážu až po večeři.“ V jeho hlase byla slyšet hrozba, láska a vášeň. Celé tělo se mi zachvělo a pochopitelně jsem i zčervenala. Políbil mě na líčko a propustil moje zápěstí. Jedno po druhé se zájmem políbil. Jeho polibky byly spalující.

Když se mě přestal dotýkat, otevřela jsem oči. Nebyl tam. Slyšela jsem téct vodu v koupelně. Posadila jsem se, a než jsem se stačila zahalit peřinou, jsem se najednou ocitla v jeho náručí. Trochu se mi zhoupnul prázdný žaludek a úlekem jsem vyjekla.

„A mám tě,“ zazubil se na mě jako malý kluk. Vlasy rozcuchané na všechny strany. Prostě neodolatelný. Nesl mě nahou do koupelny. Stále se mi díval do očí, a to mi dodalo trochu odvahy, abych se nezakrývala. Věděla jsem, že to bylo hloupé gesto. Ale když jsme byli ve víru vášně, bylo to něco jiného, než jen tak někde stát, jak vás pán bůh stvořil.

„Dáš si hezky koupel, já uklidím a pak vyrazíme na nákup. A večer si zajdeme na večeři do jedné moc hezké restaurace,“ popsal mi svůj plán.

„Ale to nemusíš. Můžeme být doma. Něco si uvařím,“ snažila jsem se mu nepřidělávat starosti. Položil mě opatrně do horké vody, ze které se linula pára.

„To nepřipadá v úvahu. Nedovolím, aby moje láska musela něco dělat. Chci si tě rozmazlovat. A protože zatím nejsem ve vaření zběhlý, musí to vyřešit někdo jiný,“ zazubil se na mě a políbil na čelo. Když odcházel, chtěla jsem zhodnotit jeho nahotu, ale už byl pro moji smůlu oblečený do tmavých kalhot. Zklamaně jsem si povzdechla a začala si užívat příjemné koupele.

Když jsem byla dostatečně vycachtaná, oblékla jsem si hezké šaty, které mi Alice propašovala do kufru. Cítila jsem se tak dobře, že jsem se nemusela do ničeho ani nutit. Šáhla jsem po nich automaticky a to, že si budu muset vzít podpatky a ne oblíbené tenisky, jsem si uvědomila až později. Samozřejmě i ty mi Alice přibalila. Trochu jsem se nalíčila a vyfoukala vlasy. Na to, jak jsem vypadala před pár dny, jsem se sebou byla až moc spokojená. Oči jsem měla stále zarudlé, ale vypadaly o hodně lépe.

Nakoukla jsem do ložnice. Všude bylo uklizeno, jak Edward sliboval. Jen malá díra ve zdi dělala špatnou reklamu krásnému pokoji z módních časopisů. Neubránila jsem se ruměnci. Pokračovala jsem do obývací části. Edward se snažil najít něco ve skříňkách v kuchyni.

„Chceš s něčím pomoct?“ zeptala jsem se, protože opravdu vypadal bezradně. Otočil se ke mně a božsky se usmál, hned byl u mě.

„Ty jsi tak krásná.“ Svíral mě v náručí a já se zase ocitla nad zemí. Beznadějně jsem zakopala nohama. Políbil mě něžně na ústa a pak mě postavil zase na zem.

„Moc ti to sluší, ale měla by sis vzít něco teplejšího,“ zadumaně se na mě zašklebil. Mávla jsem nad tím rukou a šla do kuchyně. Na pultě se válela krabice čokoládových sušenek a balíček chipsů. Moc se tím sice necpu, ale hlad jsem měla šílený. Drapla jsem oboje a posadila jsem se pohodlně na sedačku.

Nacpávala jsem se jako otesánek a Edward se podivoval, kam to všechno zmizelo.

Už jsem se nemohla dočkat pěkného večera a kupodivu i nákupu. Prázdnou krabici a pytlík od nezdravého zobání jsem vyhodila a nenápadně se sunula ke dveřím. Zrovna, když jsem chytala za kliku u dveří, vyšel Edward z ložnice. Převlékl se, aby se ke mně více hodil, a já z něho byla zase celá paf. Vyměnili jsme si zamilované úsměvy a vycházeli z domečku.

Když jsem se dopotácela k autu, přistál mi na ramenou teploučký kabátek. Vděčně jsem se do něho zachumlala a trochu mě udivilo, že jsem si ho nevšimla sama. Vděčně jsem Edwarda políbila. Svůj odjezd jsme ještě prodloužili, protože jsme se od sebe nedokázali odtrhnout.

***

Edward bral nákup potravin až moc svědomitě. Byli jsme v malém obchodním domě v Port Angeles. Byl v něm velký obchod s jídlem a několik menších s oblečením. Nejspíš to nebyly žádné známé značky, protože mě sem nikdy Alice nevzala. Edward byl z nákupu nadšený. Držel mě za ruku a táhl do víru slev a akcí. Cupitala jsem za ním jak řádná Barbie a modlila se, abych si nikde nenamlela.

Já bych měla nakoupeno hned. Vzala bych si krabici vloček, mléko, nějaké maso a brambory. Možná pár instantních jídel a mraženou pizzu, aby se neřeklo. Ale Edward musel projít každou uličku a vyptával se na všechno, co neznal z dob minulosti. Snažila jsem se ho přesvědčit, že opravdu nepotřebuji deset druhů uzenin do sendvičů ani celé plato jogurtů. Když se mi přesvědčování nedařilo, volal Esme pro radu. Později už ani hovor neukončoval a nechal s námi nakupovat i chudinku Esme.

Chvilkami jsem byla zoufalá, ale ve výsledku jsem se hodně nasmála. Byl tak roztomilý. Později jsem jen rezignovaně přihlížela, jak plní nákupní vozík. Dokonce si podplatil jednoho zaměstnance, aby mu přivezl další vozík a jezdil s námi po uličkách. To už jsem ale fakt dělala, že k němu nepatřím.

Rychle jsem si to ale rozmyslela. Zrovna jsem se potloukala kolem zeleniny a prohlížela si hlávky zelí. Jedna byla jako druhá. Jen tak, abych neztratila přehled, co se připsalo na náš nákupní seznam, jsem zvedla hlavu od zelené hlávky. A co nevidím? Vysoká okatá blondýnka se snažila poradit ztracenému upírovi v haldě ovoce. Znechuceně jsem si odfrkla a vydala se k nim.

Zrovna mu koketně šťouchla do ramene, když jsem se k nim nejistým krokem dostala a omotala se Edwardovi kolem pasu. Slečně ztvrdl úsměv a její chmatavé prstíky ozdobené dlouhými umělými nehty zamrzly na mém andělovi. Vypadala, jakoby někdo vyřkl štronzo a ona se na povel zapojila do dětské hry. Výhružně jsem se podívala na jeji paži a ona ji nejistě odlepila a schovala za záda.

„To jsem rád, že jsi tady, lásko. Dáš si radši pomeranče, anebo grepy?“ zeptal se mě Edward. Byl tak zabraný do nákupu, že si snad ani nevšiml, že ho ta vytáhlá slečna balí. Myslím, že když se někdo z Cullenových dostane do nákupní horečky, neví, kdy přestat. Uvědomila jsem si, že mám možná menší trauma z nákupů s Alice.

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 64.: