Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 54.

09.06.2010 (14:45) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4317×

Bella:

Zachvěla jsem se vzrušením. Byla jsem připravená. Tolik jsem se těšila na ten den, až se to stane, ale byla jsem si jistá, že až to přijde, budu cítit nejistotu. Nic podobného se nedostavilo. Edward mě lehce kousl, ale necítila jsem žádnou bolest.

Celou tu scénku zakončil něžným polibkem a pak se nadzvedl. Měřil si mě nejistým pohledem. Rychle jsem se zvedla a šla jsem se obléct.

„Ty se zlobíš?“ zeptal se mě nejistě. Poznal to. Ne, nezlobila jsem se, spíš jsem byla zklamaná. Bylo zvláštní si přát smrt, ale když víte, že po tom co vaše tělo umře a vy budete schopni žít dál a navěky, po boku někoho koho milujete, bylo to tak nějak snazší. Vidina něčeho dokonalého ve mně vzbuzovala nedočkavost.

„Ne, jen jsem na chvilku zadoufala,“ šeptla jsem poníženě. Styděla jsem se za svoje přání.

„Ty sis myslela, že to udělám?“ zeptal se udiveně. Neodpověděla jsem. Už jsem byla oblečená, ale neodvážila jsem se otočit k Edwardovi čelem. Zašla jsem si do koupelny zkontrolovat, jak vypadám.

Slyšela jsem jeho kroky, jak se ke mně blíží. Zastavil se ve dveřích.

„Ty sis myslela, že se to stane a ani jsi nezaváhala. Nebála ses?“ řekl, ale neznělo to jako otázka. Spíš jako udivené zjištění.

„Bells, to se mi moc nelíbí. Nevěříš mi?“ zajímal se a očividně mi nedá pokoj, dokud mu neodpovím.

„Právě proto, že ti věřím,“ vysvětlila jsem jednoduše. Prohrábla jsem si vlasy a setřela rozmazanou řasenku z dolního víčka.

Edward na mě koukal pořád udiveně. Chtěla jsem už jít domů. Byla jsem unavená a po tom malém zklamání jsem se necítila zrovna dobře. Když jsem kolem něho procházela, líbla jsem ho na tvář a šla jsem do kuchyně.

V tom jsem si uvědomila, že bych měla ustlat aspoň postel. Zašla jsem do ložnice a Edward tam zrovna provozoval svoje čmouhové přemisťování. Zůstala jsem stát ve dveřích a nechala jsem se ovívat vánkem, který díky jeho rychlým pohybům vířil.

Přijížděli jsme k našemu domu. Nazula jsem si boty a chystala jsem se vystoupit, ale ledová paže mě zadržela.

„Byl to dneska krásný večer,“ zašeptal mi Edward do ucha a pak mě na něj políbil.

„Nádherný,“ přitakala jsem.

„Neboj se, brzo budou všechny naše večery stejně dokonalé,“ políbil mě na rty.

„Nebo lepší,“ zašeptala jsem mu do úst.

„Ne, žádný večer nemůže být lepší,“ ujistil mě dalším polibkem.

„Dobrou noc. Už zítra budeme spolu,“ usmála jsem se na něho plná nedočkavosti. V tu chvíli jsem nevěděla, jak moc je to velká pravda.

Vystoupila jsem z Volva a nejistými kroky jsem cupitala k domu. Okna v přízemí byla lehce osvětlena, ale spíš intimně. Na verandě jsem si vyzula otravné boty, které jsem se chystala okamžitě vyhodit, hned jak se dostanu domu a zalepím všechny otlačeniny. Zamávala jsem Edwardovi, a když odjel, vloupala jsem se do domu. Opatrně jsem otevřela dveře a nakoukla do chodby. Nikdo tu nebyl.

Chtěla jsem zavolat do tmy, ale něco mi říkalo, ať to nedělám. Pomalými kroky jsem se došourala ke dveřím do obýváku a jen letmo jsem tam nakoukla.

Mamka seděla čelem ke mně, ale byla dostatečně zabavena, aby si nevšimla, že jsem přišla. V ruce měla velkou křišťálovou sklenici plnou červeného vína. Charlie seděl naproti ní a něco jí vesele vyprávěl. Televize byla vypnutá, což mě hodně překvapilo. Místo toho se linula domem klidná jazzová hudba. Nevěřila jsem vlastním očím. Mluvili tiše. Nic jsem neslyšela, ale podle toho co jsem viděla, jsem byla ráda. Mamka očividně flirtovala. Nevěřícně jsem nad tím kroutila hlavou. Tak já, zavolám Phillovi, aby si pro ni přijel, a ona se dá s Charliem dohromady.

Ještě chvilku jsem je pozorovala. Nevěděla jsem, jak je mám vyrušit a dát o sobě vědět. Měla jsem to udělat hned. V tom utichl i šum jejich hlasů. Nakoukla jsem zřetelněji. Tak horší už to snad být nemohlo.

Charlie držel mamku za paži, kterou měla opřenou o zadá sedačky. Přitáhl si její tvář a pak ji políbil. Zatajil se mi dech. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Připadala jsem si jako ten největší šmírák. Už to nevypadalo na nevinný polibek a rozhodně jsem nechtěla pokračovat ve špehování.