Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 52.

15.05.2010 (14:00) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4123×

Bella:

Když jsem sešla dolů a pořád jsem měla obě nohy, rozloučila jsem se s René. Edward mě pomalu a galantně dovedl k jako vždy nablýskanému autu. Mamka nás pozorovala z otevřených hlavních dveří. Počkala, až si naposledy zamáváme. Ve stejnou chvíli kdy René zalezla, jsme my vyjeli.

V autě nezněla hudba. Na to, že do divadla jsme jeli určitě aspoň do Port Angeles, to byl docela nezvyk. Páskové boty mě tlačily. Nejradši bych je vyhodila z okýnka. Ale to by mě Alice roztrhla. Na všechno oblečení byla jako pes, ale boty, byly to nejdůležitější, jak často říkala a snažila se mě poučit.

„Už si je můžeš sundat,“ řekl Edward. Opravdu jsem si někdy říkala, že mi čte myšlenky, a jen dělá, že to neumí.

„A to budu pak v divadle bosa?“ zeptala jsem se.

„Do žádného divadla nejdeme. Říkal jsem, že tě unáším,“ zazubil se uličnicky.

„A kam teda jedeme?“ nechápala jsem.

„Přece do našeho domečku.“ Byla jsem nadšená. Okamžitě jsem zapomněla na úzký černý pásek, který se mi vrýval do kůže.

„Já tě miluju. Ty jsi taková hlavička. Kolik máme na sebe času?“ zajímala jsem se a přitom jsem nadskakovala štěstím.

„Hodina cesty tam a zpět. Dvě hodiny představení. Nenechám tě bez večeře, to jsou taky dvě hodiny. Než sníme všechny ty chody,“ vypočítával jednotlivé situace a u toho se smál. Provokativně mě pohladil po stehni a já cítila zachvění v podbřišku. To bylo aspoň šest hodin. To byla krása.

Cesta byla klidná a já se zase cítila bezpečně. Rozepnula jsem si pásek na botě a nechala si je jen tak nazuté. Odpoutala jsem si také pásy a položila jsem si hlavu na Edwardovy paže. On si svojí hlavu položil na tu mojí a já klidně oddechovala. Nemohla jsem se dočkat, co krásného v našem hnízdečku lásky zažiju.

Bylo ještě docela světlo, ale i tak jsem cestu nepoznávala. Bylo šero a neustále pršelo. Když jsme zabočili na skoro neprůjezdnou cestu v lese, byla jsem si jistá, že se konečně blížíme. Edward jel opačným směrem, aby nezadal podezření, že jsme jeli jinam. Musel tedy objet celé městečko a pak se různými lesními silničkami dostat na příjezdovou cestu, kterou tady udělali. Já sama bych se ztratila. Do toho jel ještě poměrně rychle. Nechtěl ztrácet čas v autě. Taky se těšil, až budeme sami v teple.

Je pravda, že jemu asi o teplo nešlo, ale já jsem se nemohla dočkat krbu s rozdělaným ohněm, ve kterém budou praskat polínka. Nebyla mi zima. Edwarda zapnul topení, ale krb byl lákavější.

Když jsme dorazili na místo, nazula jsem si zase boty. Nějak mi nedošlo, že se podpatky zabodnou do rozmočené půdy. Edward zrovna něco vyndával z kufru, když já jsem zavrávorala a našla útěchu ve dveřích od auta. Pověsila jsem se na ně a čekala, až mě Edward zachytí. Jak jsem čekala, rychle přiskočil na pomoc. V jedné ruce držel piknikový koš, který jsem viděla už tolikrát.

Druhou rukou mě zpátky nastrkal do auta. Opatrně mi vyprostil boty z bahna a vyzul mi je. Strčil mi je za pásky do ruky a pak si mě vzal do náruče, jakoby zvedl pírko. Chytila jsem ho kolem krku, a když jsem byla tak blízko, neubránila jsem se, políbila jsem ho aspoň na krk. Ztěžka polkl a já pocítila vlnu vzrušení.

Donesl mě do domu. Postavil mě na podlahu a zavřel dveře. Odnesl koš do kuchyně a hned se hrnul ke krbu. Dřeva bylo neustále dost a já za to byla ráda, protože teďka bylo venku všechno mokré. Byla jsem hladová a taky od přírody zvědavá a tak jsem šla nenápadně nahlídnout do piknikového koše. Nadzvedla jsem víko, nahlédla, a v tom se mě dotkly ledové paže a vyzvedly si mě.

„Co to vyvádíš?“ zasmála jsem se.

„Jsem tak rád, že jsme sami. Já z toho šílím. Už nemůžu být ani doma. Pořád si ze mě utahují, že jsem jako tygr v kleci, ale nejhorší je, že je to pravda. I já sám si lezu na nervy,“ zašeptal mi do ouška. Zatřepotala jsem nohama ve vzduchu. Bylo divný, takhle vyset v prostoru. Pohladila jsem jeho paže, které mě objímaly v pase.

„Ta situace s mamkou by se měla vyřešit. Taky jsem z toho nesvá,“ přiznala jsem. Edward mě položil na zem, otočila jsem se k němu a on mi podával svůj telefon.

„Tak to vyřeš hned. Já zatím připravím večeři,“ řekl nesmlouvavě a políbil mě do vlasů. Pak už zmizel v kuchyni. Z koše vyndal několik zabalených mističek a nandával vše na obrovský talíř.

Přešla jsem do obývací části a naťukala číslo Phillova telefonu. Bylo to už dávno, co jsem ho použila, ale pořád jsem si ho pamatovala. Vyčkávala jsem a poslouchala pravidelné pípání.

„Halo?“

„Ahoj Phille, tady Bella.“

„Bello, stalo se něco? Kde je René? Včera jsem přijel z turnaje a není tady. Nezvedá mi telefon.“ Phill panikařil. Věřím, že ho to muselo zaskočit. Přijede do prázdného domu a jeho žena nikde.

„Phille, mamka je tady, ve Forks. Je to skoro týden, co přijela. Je v pořádku, jen trochu rozrušená,“ pokusila jsem se vysvětlit. Edward ke mně vzhlédl a povzbudivě se usmál.

„A co se stalo? Ty jsi v pořádku?“

„Já, nechci se do toho moc plést, ale mamka mi říkala, že se mezi vámi něco stalo.“ Nevěděla jsem, jak se mám do toho přesně zapojit.

„Nevím, o čem mluvíš.“

„René říkala, že tě viděla s nějakou ženou a pak našla i vaši společnou fotku. Nevím, o co se jedná. Ale napadlo mě, jestli se nejedná třeba o nedorozumění. Jsem ráda, že tu mamka je, ale nechci, aby se trápila.“ To, že trápila hlavně nás, jsem si nechala pro sebe.

„Jistě, že se nic nestalo. Já René miluju. To byla jedna stará známá. Vlastně to byla žena mého starého kamaráda. Hned si zarezervuju letenky a zítra si pro ni přijedu, ano?“ zeptal se s naléhavostí v hlase.

„Dobře, budu se těšit. Já jsem si říkala, že se to nějak vyřeší. Takže zítra. Šťastnou cestu,“ popřála jsem a pak jsem ukončila hovor.

„Všechno vyřešeno?“ zeptal se Edward.

Otočila jsem se na něj a na stole bylo krásně prostřeno. Svíčky hořely všude kolem a já měla jen zatajený dech. Na kraji stolu seděl Edward a usmíval se na mě. Soustředila jsem se na svoji vůli. Snažila jsem se udržet na nohou. Tohle mě opravdu jednou zabije. To on mě zabije. Tím jak je neuvěřitelně krásný a dokonalý. Pokusila jsem se o trochu normální úsměv, ale obávám se, že to tak ani náhodou nevypadalo.

Tak jak jsem se snažila udržet si pevné nohy, aby se mi nepodlomila kolena, zapomněla jsem na mobil, který jsem držela v ruce. Upustila jsem ho na zem a ten se rozpadl na několik kousků. To mě probralo z transu. Sehnula jsem se a snažila jsem se to dát zase dohromady.

„Omlouvám se. Jsem nešika,“ omlouvala jsem se.

„Nic se neděje,“ řekl tiše. Klečel vedle mě. Ani jsem si nevšimla, že přišel. Držel mě za ruce, ve kterých jsem držela několik kousků plastu.

„Vždyť je to jenom mobil. Pojď se radši navečeřet a pak už si budeme užívat jeden druhého,“ řekl něžně. Pohladil mě po tváři a pak krásným jemným pohybem zasunul neposlušný pramen vlasů za moje ucho. Vpíjela jsem se mu do očí. Umírala jsem touhou se ho dotýkat. Chtěla jsem ho líbat a zapomenout na všechno kolem.

Vzal mě za rozklepané dlaně a pomalu mě vytáhl na nohy. Dovedl mě ke stolu, kde jsem se posadila. Přisunul si židli vedle mě a začal mě krmit.

„Tebe to opravdu baví, viď?“ smála jsem se jeho šťastnému výrazu.

„Ani nevíš jak moc.“

„Chceš si mě vykrmit?“ Jen tiše přikývl a pokračoval. Bylo to vynikající. Maso nakrájené na tenké plátky s bylinkovou omáčkou. Ještě jsem měla připravený salát, který byl taky výborný. Opečené brambory se rozpadaly na jazyku a já si užívala gastronomickou extázi. Edward se bavil mým častým slastným vydechnutím a nenasytným mlaskání.

Snědla jsem úplně všechno.

„Ty jsi měla opravdu hlad,“ smál se mi Edward, ale bylo znát, že má radost, že jsem se s ním nedohadovala. Jenže Esme vařila jako bohyně a já prostě neuměla nechat ani drobeček.

„To jsi asi neviděl jíst vlky,“ zasmála jsem se nad vzpomínkou, jak do sebe parta kluků cpala ohromné pečené brambory se steaky, které byly velké jako celá kráva. Edwardovi to moc vtipné asi nepřišlo, protože jeho úsměv pohasl. Pohladila jsem ho po tváři.

„Říkala jsem, že mám nějaké novinky. Myslím, že tě určitě potěší,“ řekla jsem s radostí, kterou jsem cítila. Edward se na mě nepatrně usmál a čekal, co ze mě vypadne.

„Když jsem dneska byla v La Push, tak jsem se seznámila s jednou dívkou. A ta dívka byla Jacobova přítelkyně,“ řekla jsem a čekala na Edwardovu reakci. Nic moc nedělal. Jen se malinko zamyslel.

„Jake se otiskl. Tak nějak mi dneska popřál štěstí v upířím životě a měla jsem tě pozdravovat,“ dořekla jsem a čekala, že tentokrát se jeho výraz trochu změní. Nejdřív se na mě podíval jako na blázna. Vypadal, jako kdyby se zasekl. Obávala jsem se, jestli mu je dobře, ale vždyť to byl upír, co by se mu mohlo stát. Pak se ale jeho výraz začal měnit.

Koutky úst se mu začínaly pomalu zvedat v krásný radostný úsměv. Rozesmál se na celý domeček. Byl tak hlasitý, že jsem si byla jistá, že ho bylo slyšet až do Forks. Upíří rychlostí si mě vyzvedl do náruče a šťastně se semnou otočil. Před očima se mi jen dělali mžitky z rychlých pohybů, tak jsem je radši zavřela. Pak ale svoje pohyby zpomalil, pomalu a plynule mě postavil na nohy a pevně mě objal.

„To sis vymyslela, že? Nemohlo se stát něco tak úžasného,“ zašeptal mi do vlasů.

„Opravdu. Chtěla jsem se s Jakem dneska rozloučit. Měla jsem hodně ošklivý sen, ve kterém jsem ho zabila svým odmítnutím. Nechtěla jsem mu ublížit, ale já chci být jen s tebou. Vím, neustále se opakuji, ale je to tak. S tebou jsem šťastná. Vlastně jsem nikdy nebyla tak šťastná, jako když jsem s tebou,“ zašeptala jsem. Cítila jsem, jak si mě Edwardovi paže k sobě přitiskly ještě víc. Nebolelo to. Kdyby to bylo možné, chtěla bych, aby mě držel ještě pevněji. Nikdy to nebylo dost.

Ledové prsty se dotkly mé brady. Opatrně ji nadzvedly a přiblížily tak moji tvář blíž té dokonale smrtící. Chvilku trvalo, než se naše rty setkaly. Měla jsem pocit, že se zastavil čas. Konečně byla moje přání vyslyšena.

Edwardův plný a hebký ret se otřel o můj rozklepaný. Okamžitě jako bych se probudila. Nemohla jsem být nečinná. Propletla jsem svoje rozechvělé prsty do jeho vlasů a přitáhla jsem si ho blíž. Polibek jsem prohloubila touhou a cítila jsem nedočkavost, která se rozprostřela po celém mém těle. Nebyla mi zima, ale i tak jsem se chvěla. Edward mě hladil po holých zádech a já cítila, jak mi ve stejných místech naskočila husí kůže. Byla pak citlivější a každý další dotyk ve mně vyvolával další vlny vzrušení.

Oči jsem měla zavřené, ale i tak jsem si přehrávala jednotlivé detaily té krásné tváře, které jsem se také dotýkala.

„Dáme si nejdříve příjemnou koupel?“ navrhl Edward tiše. Jeho hlas byl tak omamný a také vzrušený. Jen jsem poblouzněně přikývla. Odtáhla jsem se od jeho rtů a trochu jsem zavrávorala.

Šílela jsem z něho. Edward se upíří rychlostí ztratil z obývací části a plápolající svíčky se sotva udržely zapálené. Než jsem se stačila vzpamatovat z omamné sladké vůně, která se protínala s vůní hořícího krbu, zaslechla jsem v koupelně tekoucí vodu.

Vešla jsem do ložnice. Dveře do koupelny byly zavřené. Tak jsem využila samoty a rychle jsem se vysvlékla. Oblečení jsem složila do úhledného komínku, jak jsem byla nervózní. Všechno jsem dělala rychle. Obávala jsem, že by se Edward vrátil a zastihl by mě nahou anebo by mě viděl, jak panikařím.

Zaštrachala jsem v šatníku a našla jsem župan. Rychle jsem si ho oblékla a pak jsem se přemlouvala, abych vešla do koupelny. Dala jsem si záležet, aby se patřičně připravila na vše, ale i tak si myslím, že to nemělo cenu. Byla jsem tak rozechvělá, že jsem ani neuvědomila, že Edward slyšel každé moje nervózní počínání.

Nechtěla jsem klepat, ani do místnosti vtrhnout. Zmohla jsem se jen na tiché zakašlání, které v konečné fázi, bylo trapnější než cokoliv jiného. Vzala jsem za kliku a opatrně otevřela. Edward seděl na kraji vany a zkoušel zrovna vodu. Pořád měl na sobě krásný oblek. Jen jeho kravata byla trochu uvolněná. Otočil se na mě a krásně se usmál. Ještě něco přidal do koupele a pak ke mně pomalu přistoupil.

Políbil mě naléhavě na ústa a já mu jeho polibek vrátila. Jeho prsty zabloudili k šňůrce od županu. Cítila jsem, jak si s ní pohrává. Pak za ni opatrně zatáhl a pomalu mi župan vysvlékl. Vysvobodil z něho moje ramena a přitom mě krásně hladil.

Přestože jsem s ním už byla několikrát. Stále jsem byla v určitých chvílích nesvá. Tahle k nim rozhodně patřila. I tak jsem nechtěla být nečinná. Zatahala jsem za tmavou hedvábnou kravatu a ona se sama rozpletla a spadla na zem. Župan už jsem měla z části sundaný. Rozepínala jsem jednotlivé knoflíčky a přitom jsem hladila jeho hebkou pokožku. Nemohla jsem se nadechnout tak jsem se musela odtáhnout od jeho horoucích rtů.

Upřela jsem svůj zrak na jeho hruď a soustředila jsem se na každý malý knoflíček. Edwardovy rty se mě dotýkaly ve vlasech. Všechno bylo tak něžné a přirozené.

Když už jsem rozepnula všechny knoflíčky, odhrnula jsem košili jednoduchým pohybem a polaskala jsem jeho svalnatou hruď motýlími polibky. Župan mi sklouzl z ramen a já jen pocítila šimrání na své pokožce, jak mi župan padl k nohám.

Edward mě vzal do náruče. Pohlédl mi do očí. Byly černé, vzrušené. Vypalovaly ty moje. Pomalu a něžně mě položil do horké vody plné voňavé pěny. Cítila jsem vanilku.  Měla jsem zavřené oči a čekala, co bude dál.

Když jsem ale necítila žádné další doteky, rychle jsem se otočila. Nechtěla jsem zůstat sama. Edward stál opodál a vysvlékal si sako a košili. Když mi došlo, jak bude pokračovat, radši jsem se zase rychle otočila zády. Bylo to až moc intimní.

Chvilku jsem vyčkávala, hladila jsem pěnu a mezi prsty jsem si pohrávala s horkou vodou, která mě uvolňovala.

Shrnutí

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 52.: