Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 49.

06.05.2010 (07:30) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3754×

Bella:

Naplavené dřevo na pláži se třpytilo pod slunečními paprsky. Nevím, jak to bylo možné, ale vždy bylo v La Push tepleji jak ve Forks. Seděla jsem na jednom z velkých naplavených kmenů. Sledovala jsem oblohu, na které poletoval velký dravý pták.

Někdo se ke mně posadil. Byl to Jacob. S krásným úsměvem, na sebe připoutal moji pozornost. Bylo mi krásně. Cítila jsem se s ním tak dobře. Chyběl mi. Chybělo mi naše povídání. Byl to můj kamarád. Tolik mi pomohl a já mu to nemohla nijak vrátit. Jen jsem mu stále ubližovala.

V tom jsem pocítila ledový dotyk na levé straně. Rychle jsem se otočila. Byl to Edward. Seděl tam stejně jako Jacob. Jeho ledová hebká pokožka se třpytila stejně jako klidné vlnky v tmavém moři. Usmíval se na mě svým krásným odzbrojujícím pokřiveným úsměvem. Hned jsem pocítila touhu se k němu přimknout a nechat se objímat jeho pevnými pažemi. Udělala jsem to.

Nemohla jsem se od něho držet dál. Potřebovala jsem se cítit v bezpečí, a přestože to byl velmi nebezpečný tvor, jak sám říkal, já jsem se s ním cítila nejlíp. Když jsem byla s ním, nemohlo se mi nic stát. Políbil mě do vlasů a já se musela omluvně podívat do Jacobovi utrápené tváře.

Ale to co, upoutalo moji pozornost, nebyla tvář, ale jeho hruď. Světlé tílko, které se na jeho tmavé pokožce vyjímalo, se začínalo špinit tmavou tekutinou. Jake se poplašeně podíval na svoji hruď a zoufalými pohyby se dotýkal krvavé skvrny. Chtěla jsem mu pomoct, ale Edward mě držel pevně a nechtěl mě pustit.

„Bello,“ zašeptal Jake prosebně. Dotkl se látky svého oblečení a jedním trhnutím tílko roztrhl. Konečně jsem viděla to, co se mu stalo. V místě kde bývá srdce, měl obrovskou díru. Mohutně mu to místo krvácelo. Jeho tělo ztrácelo barvu.

Pocítila jsem ve své ruce něco teplého. Rozevřela jsem pomalu dlaň. Bála jsem se toho, co uvidím. Leželo mi v ní vytržené krvavé pulzující srdce. Prsty jsem měla potřísněné krví.

„Aaa,“ zařvala jsem do ticha pokoje. Byla jsem celá zpocená. Noční můra mě donutila se posadit a zkontrolovat svoje dlaně. Byla jsem rozrušená. Pořád jsem viděla tu krev. Tolik krve.

„Bells?“ zavolala René ze zdola.

„Ano?“ odvětila jsem udýchaně.

„Jsi v pořádku?“

„Jo, nic se nestalo. Jdu si dát sprchu,“ zavolala jsem nazpátek. Pořádně jsem se vydýchala a celá upatlaná jsem si zalezla do koupelny. Sprcha byla příjemná. Uvolňovala mě, ale nesměla jsem zavřít oči. Pořád jsem viděla tu bolest, kterou jsem Jakovi způsobila.

V pokoji jsem za sebou zavřela dveře. Otevřela jsem si okno dokořán a rozhlédla jsem se po okolí. Nikde jsem neviděla to, co jsem hledala. Tak jsem si zašla pro telefon, který jsem měla na nočním stolku. Vytočila jsem známé číslo, které jsem používala jen v nouzi, ale tentokrát to nebylo tak naléhavé.

„Bello, stalo se něco?“ zeptal se krásný hlas vyděšeně.

„Edwarde, nic se nestalo. Jen jsem ti chtěla říct, že dneska se asi neuvidíme,“ řekla jsem smutně do telefonu.

„Bello, Alice nevidí tvoji budoucnost, co mě děsíš. Povídej,“ uháněl mě ten krásný hlas, který ve mně vyvolával pocit něhy a lásky.

„Včera volal Jacob. Mluvil s René a pozval ji dnes do La Push. Musím jed s ní,“ zašeptala jsem klidně. Obávala jsem se jeho reakce.

„Tak to všechno vysvětluje,“ řekl klidným hlasem. Docela mě to udivilo.

„Ty se nezlobíš?“ zeptala jsem se.

„Ne, proč bych měl?“ Sice jsem se tomu jeho tónu divila, ale byla jsem ráda. Než jsem stačila něco říct, skočil mi do řeči.

„Nikam nepůjdeš!“ řekl rázným tónem.

„Edwarde, přeci ji tam nepustím samotnou. Nic se nestane. Večer se uvidíme, ano?“ snažila jsem se ho uklidnit.

„Bello,“ zaprotestoval.

„Já vím, že se o mě bojíš. Nelíbí se mi, že budu bez tebe. Ale potřebuju si s Jakem promluvit. Měla jsem ošklivý sen.“

„Co se ti zdálo, lásko? Mrzí mě, že jsem s tebou nemohl být,“ řekl smutně.

„Nechci o tom mluvit. Až budu mimo La Push, zavoláme si, ano?“

„Dobře lásko. Vím, že se ti to nebude líbit, ale budu na hranici.“

„Ne, to ne. Zajdi si na lov. Nechci, abys nás poslouchal. Potřebuju se rozloučit.“ Doufala jsem, že pochopí, o jakém loučení mluvím. Nechci dál pokračovat v tom milostném trojúhelníku. Chci, aby Jake věděl, že je konec. Potřebuju, aby to pochopil a nechal mě v klidu odejít.

„Dobře,“ řekl Edward tiše a já věděla, že mu to dělalo velké potíže, aby mě poslechl.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem, aby mě René neslyšela.

„Taky tě miluju a dávej na sebe pozor. Víš, že budu umírat strachy?“ zeptal se a já slyšela, jak se usmívá.

„Já vím. Už musím jít. Pa!“ Ukončila jsem hovor a telefon položila na postel. Převlíkla jsem se do džínů a pohodlného teplého trička. Vzala jsem si mikinu a mobil si zasunula do kapsy od kalhot. Popoběhla jsem po schodech. Už jsem chtěla mít dnešní den za sebou.

Po rychlé snídani, ke které jsem se ani neposadila, jsme s mamkou nasedly do mého červeného náklaďáčku. Vyrazila jsem známou cestou do indiánské rezervace. René okukovala přírodu kolem a já se nemohla zbavit pocitu, že nás někdo sleduje. Přisoudila jsem to Edwardovi. Určitě mě zase neposlechl.

Tak jak jsem čekala, že ta situace bude trapná, tak se tak stalo. Když nás Jacob zahlídl, rozběhl se, ale zase se brzo zarazil. René vystoupila první a šla se přivítat s Jakem. Já se plahočila za ní.

„Ahoj,“ mávla jsem na uvítanou.

„Ahoj,“ odpověděl mi Jake s krásným úsměvem. Nevím proč ale bodlo mě u srdce. Nechtěla jsem mu ublížit. Věděla jsem, že kdyby se Edward nevrátil, určitě bych s Jakem byla šťastná, ale to co jsem prožívala s Edwardem, bylo tak jiné až jsem tomu nemohla uvěřit.

Ve dveřích malého domku Blackových seděl na pojízdném křesle Billy.

„Vítejte u nás,“ zavolal. René se k němu hned vydala a já zůstala s Jakem sama. Prohlížel si mě zamilovaným pohledem, tak jsem radši popoběhla za matkou.

„Billy, je to tak dlouho co jsem tě viděla naposled,“ řekla mamka a sehnula se k Jacobovýmu otci aby ho mohla obejmout.

„Já tebe taky. Od té doby co jsi odsud utekla skoro se zoufalým křikem. Jak se máš?“ poplácal ji něžně po rameni.

„No, asi dobře.“ odpověděla neurčitě.

„Dáš si čaj?“ zeptal se jí Billy slušně. To bylo to poslední, co jsem slyšela. René zavezla Billyho dovnitř a zabouchly se za nimi dveře.

Za zády jsem cítila Jacobův pohled. Pálil mě.

Pomalu jsem se otočila a čekala, co se bude dít.

„Bells, tolik jsi mi chyběla,“ řekl něžně a pevně mě objal. Bylo to příjemné, ale nechtěla jsem v něm stále uchovávat naděje. Pomalu jsem se vysoukala z jeho náruče.

„Ty mě taky, ale… Můžeme si promluvit?“ zeptala jsem se. Radši jsem šla hned k věci. Jake se zatvářil trochu překvapeně, ale němě přikývl. Vzal mě za ruku. Nebránila jsem se a nechala jsem se vést k pobřeží. Šli jsme tiše, a přestože jsem si to nechtěla přiznat, bylo to příjemné. Jeho teplá dlaň mě tolik uklidňovala. Přistihla jsem se dokonce i při úsměvu.

Když jsme dorazili na místo, kde bylo naplavené dřevo a byli jsme dostatečně daleko, abychom měli klid, vzpomněla jsem si na dnešní sen. Píchlo mě u srdce. Bylo mi těžko a bála jsem se toho, aby se to všechno nestalo skutečností.

Jacob čekal, až se posadím a tak jsem tak udělala. Sedl si tiše vedle mě a já nevěděla, jak mám začít.

„Jsem rád, že sis chtěla promluvit. Taky jsem s tebou chtěl něco probrat,“ začal Jake a mně se částečně ulevilo.

„Tak chceš začít?“ pobídla jsem ho.

„No nevím, co jsi mi chtěla říct, ale to co mám na srdci já, bys měla určitě vědět.“ Mluvil tak zmateně. Rozhodně byl něčím rozhozený a působil až roztomile. Musela jsem se zasmát tomu jeho blábolení.

„Co je tady k smíchu?“ ptal se mě dotčeně, ale přitom se smál semnou.

„Tak povídej,“ pobídla jsem ho a ještě jsem se naposledy uchechtla. Jacob se napřímil a pořádně se nadechl. Teprve teďka mi došlo, že může jít o něco vážného. Zpozorněla jsem. Nechtěla jsem na něho naléhat, ale byla jsem z toho čekání nervózní.

„Víš Bells, stalo se něco, na co jsem tak dlouho čekal. Z jedný strany jsem byl rád, že jsem volný, ale takhle je to mnohem lepší. Jsem tak nějak úplný,“ zašeptal. Vůbec jsem nechápala, kam tím míří. Jen jsem naslouchala.

„Otisknul jsem se,“ řekl radostně. Mně se ale udělalo špatně. Tak to je ještě horší než jsem si myslela. On se do mě otiskl. Proto jsem mu zlomila srdce. Co já budu dělat. Zoufale jsem si přemítala, co to pro mě bude znamenat. A co bude dělat Edward, až se to dozví?

Shrnutí

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 49.: