Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - Kapitola 39.

11.03.2010 (14:00) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4159×

Bella:

Slyšela jsem jeho kroky těsně za těmi svými. Otočila jsem se, že na něho počkám, ale zastavila ho učitelka na španělštinu.

Soustředěným výrazem mě propaloval. Učitelku, která na něho hovořila, ignoroval a jen němě přikyvoval. Byla jsem šílená. Opravdu mi začínalo hrabat. V té chvíli zase bylo tolik chtíče, až to bylo neúnosné. Ztěžka jsem dýchala a byla jsem připoutána k jeho očím.

Když v tom se v jeho výrazu něco změnilo. Poprvé se podíval na učitelku a plně věnoval svoji pozornost jí. Naposledy se na mě podíval a odešel i s učitelkou pryč.

Sledovala jsem jeho záda, jak se pohupují a můj nenasytný pohled sjížděl po jeho těle níž. Kochala jsem se jeho pevným tělem a vzpomínala na chvíli, jak vypadalo jeho nahé tělo ve sprše.

„Bello,“ zavolal na mě krásný zvonivý hlásek a já se začínala probírat z představ. Slabě jsem zamrkala, ale moc dobře to nepomáhalo.

„Bello,“ zkusil ten hlas znovu. Ohlédla jsem se za ním jako slepá a spatřila Alice, jak mi mává rukama před očima.

Jasper stál hned za ní. Usmíval se na mě s pozvednutým obočím. No jasně, že věděl, na co myslím. Už jsem toho měla dost. Před nimi se nic neutají. Kde má člověk soukromí.

„Bello dýchej. Podezřele rudneš,“ dobírala si mě se smíchem moje nejlepší kamarádka. Nezmohla jsem na nic. Jen na její oblíbené vypláznutí jazyka.

„Ale Bello, nezlob se. Vždyť je to přirozené,“ snažila se mě utěšit, ale já jsem se s ní odmítala o své lidskosti bavit. Stejně si ze mě bude jen utahovat. Chtěla jsem ji přehlížet, ale moc se to nedalo a prát se s ní by nemělo cenu.

Popadla mě za ruku a celá rozjařená mě táhla do učebny dějepisu. Ve třídě skoro nikdo nebyl. Urychleně jsem se posadila do naší lavice. Byla předposlední v uličce u okna. Za námi seděl ještě Jasper, a to sám. Každý se ho bál. Nedivím se jim. Po každém vrhal vražedné pohledy. Teď, když jsme spolu vycházeli docela dobře, mi to přišlo k smíchu. Jasper se mě nesnažil zabít a já se radši od něho držela dál. Všechny poučilo, co se stalo minulý rok.

Do třídy se konečně hrnuli spolužáci. Učitel se chystal na novou látku, když do třídy vtrhl kluk s holkou. Asi si někde užívali na záchodcích, usoudila jsem podle rudých tváří a natržené košile toho kluka. Záviděla jsem jim. Ale moc dobře jsem věděla, že mi potřebujeme samotu u lesa, aby na nás nevolali policii. Jasper se za mými zády uchechtl. Bylo to opravdu divné.

Otráveně jsem se zašklebila a čmárala si jen tak do bloku. Učitel se totiž věnoval opozdilcům a za trest si je přezkoušel.

„Co se děje?“ zajímala se Alice šeptem. Nechtělo se mi to s ní rozebírat, ale ukrutně jsem se nudila.

„Jsem šíleně závislá na tvém bratrovi. Šílím z toho,“ řekla jsem vysíleně. Opravdu mě moje touha a představy, které se mi honily každou minutu myslí, unavovaly. Pořád myslet na něco, co nemůžete mít. Aspoň ne hned. Šílený.

„To jsi taková divoška?“ uchechtla se Alice a já se jí nedokázala ani podívat do očí. Povzbudivě mě šťouchla do ramene, ale neodhadla svoji sílu.

„Au,“ usykla jsem a třela jsem si uhozené rameno.

„Promiň,“ šeptla smutně, ale očíčka jí stále zářily

„A v čem je problém? Máte chajdu, ne?“ mrkla na mě a mě ten rozhovor přišel ještě víc absurdní, než jsem myslela.

„To je sice hezké, ale buď mám za zády René nebo Charlieho. Jo anebo taky Vás,“ připustila jsem smutně.

„Jé, ty toho naděláš,“ protočila očima v sloup. „Já si taky musela zvyknout na brášku, který slyší každý pohyb natož sebemenší myšlenku. Nemůžete být takový suchaři,“ vysvětlila mi svoji teorii. No nevím co je na tom tak rajcovního, když tě poslouchá parta upírů, jako by byla za dveřmi.

„Kam šel vlastně Edward?“ neodolala jsem se a zeptala se.

„Učitelka na španělštinu potřebovala s něčím pomoct. A Edward, jako její nejlepší student se jí hodil do krámu. Jé když mluvím o krámech. Zajdeme na nákupy?“ zubila se na mě sladce a já jsem já chtěla tolik vrátit její pošklebky, ale měla pravdu. Třeba se odreaguju na nákupech.

„No co mám s tebou dělat,“ přikývla jsem slabě.

„Jupí,“ vypískla, až si nás málem všiml učitel. Ten měl ovšem plné ruce práce s opozdilci. Ani jeden si nebyl jist, jací byli naši prezidenti a nikdy neslyšeli o žádné válce. Chudák profesor. Vypadal na infarkt. Jo Bello takhle dopadneš taky. Budeš tak zaneprázdněná touhou a chtíčem a jednou zapomeneš, dokonce jak se jmenuješ.

Po zbytek hodiny jsem se radši už nevyjadřovala. Alice do mě pořád něco hudrala, ale já jí nevnímala. Snažila jsem se soustředit na ty nešťastníky. Učitel kvůli nim ukončil hodinu dříve a radši odešel domů. No jo starší pán, potřeboval si odpočinout. Další hodinu jsem měla s Angelou. Přesto, že jsem všechen čas trávila s Cullenovými, s Angelou mi bylo pořád fajn.

Byla milá a nebyla z ní znát závist jako z jiných spolužaček. Byla tak příjemně normální. Mohla jsem si s ní povídat o všem. Tedy o všem normálním. Žádní upíři ani vlkodlaci. Bylo docela fajn od toho všeho jednou za čas utéct, ale nebavilo mě jí lhát.

Další hodina matematiky byla šílená nuda. Ale aspoň jsem si napsala test z látky, co mě učil Jasper. Podařilo se. Dostala jsem za 1. Už jsem se nemohla dočkat oběda. Měla jsem hlad jako vlk. Pokoušela jsem se moc na Edwarda nemyslet, ale moc to nešlo. Jedna ze slečen z první hodiny seděla nedaleko mojí lavice a akčně popisovala můj trapas spolužačkám okolo.

Bylo mi to jedno. Sice mi to nebylo příjemné, ale ať se tyhle slečny pobaví. Stejně jsem to já, kdo má lásku někoho takového jako je Edward. A to je právě ten důvod. Závidí.

Konečně byl konec hodiny a já pospíchala na oběd. Většinou jsem byla zvyklá, že na mě Edward čeká před třídou, ale tentokrát tam nebyl. Vyrazila jsem do jídelny. Proplétala jsem se davem lidí. Těsně před dveřmi mě zachytila ledová paže a zatáhla mě do černé komory, která zapáchala desinfekcí.

Tu vůni jsem poznala hned. Nemusela jsem se ani ptát, kdo mě chce jen pro sebe. Byla jsem opřená zády o jeho hruď. Jeho nezbedné silné paže si mě přitahovaly k sobě blíž a hladily lačně moje tělo. Objel moji siluetu a svými chtivými prsty mi zajížděl pod lem trička. Obkresloval kontury mého těla a já šílela.

Jeho rozechvělé rty mě posypávaly polibky na šíji. Touha, která se ve mně hromadila celý den, začínala pociťovat úlevu, že se může plně projevovat. Natáhla jsem svoje paže a hladila ho ve vlasech. Všechny dotyky byly jemné, ale procítěné do sebemenších detailů. Jeho dech byl lehce zrychlení, tím se zrychlil i ten můj.

Cítila jsem vzrušení. Moc dobře jsem si uvědomovala, že je chodba plná lidí. Tím to všechno bylo ještě lepší.

„Chci tě,“ zašeptal a jeho hlas byl zastřený vzrušením. Tyto dvě slova způsobila, že jsem pocítila náhlou vláhu ve svém klíně.

Byla jsem tak rozpálená, že mi jeho tělo připadalo studenější než jindy. Zachvěla jsem se, ale nebylo to z chladu. V žilách mi kolovalo horko, pálilo mě na místech, kde se naše kůže dotýkala. Chtěla jsem mu říct, že i já ho chci celým tělem i duší, ale jediné na co jsem se zmohla, byl slabý vzdech.

Prudce si mě otočil k sobě a opřel mě ke zdi, u které stál. Hladil mě po bocích a rychlím, ale vášnivým pohybem si obtočil jednu nohu kolem svého těla. Ruce jsem mu tiskla na kamennou hruď a chtěla jsem ho vysvléknout. Jeho tělo namáčknuté těsně na tom mém to nedovolovalo. Líbal mě na krku a slastně vzdychal do mého levého ucha. Při každém výdechu prodraném z jeho úst jsem se zachvěla.

Jednou rukou mě přidržoval za zadeček a tiskl si mě tak na své tělo a druhou hladil moje ňadra uvězněné v podprsence. Už jsem cítila jeho vzrušení ve svém klíně i přes látku jeho i mých kalhot. Věděla jsem, že to nebude dlouho trvat a osvobodíme svá těla ze zbytečného oblečení, a tak uhasíme svoji touhu.

Už jsem se chystala, že se do této erotické hry taky trochu zapojím, ale Edward už se netiskl na moje tělo. Stál ke mně zády a zhluboka vydechoval. Stála jsem tam překvapená a oslabená tím náhlým ukončením krásné chvíle.

Po chvilce se ke mně Edward otočil. Jeho oči byli černé a cítila jsem je zabodnuté ve své tváři.

„Bells, René je tady,“ zašeptal smutným hlasem. Hned jsem se vzpamatovala.

„Co tady dělá?“ panikařila jsem a upravovala jsem slepě svůj zevnějšek.

„Přišla za tebou. Narazila na Alice a míří naším směrem. Musíš hned vyjít ven a něco si vymyslet,“ vysvětlil mi moji úlohu.

„A co ty?“ zajímala jsem se.

„Já tady budu muset chvilku počkat,“ odkašlal si a letmým pohledem upozornil na svůj problém.

Nechtěla jsem to dál prodlužovat ani se do toho moc zamotávat. Naposledy jsem se upravila a rychle proklouzla ven, aniž bych se s Edwardem rozloučila. Na chodbě skoro nikdo nebyl a žádný pohled jsem na sobě necítila, tak si toho snad nikdo nevšiml.

Rozhlídla jsem se po chodbě a analyzovala, kudy přijde moje milovaná, ale vtíravá matka.

V tom se z rohu vyřítila Alice s René v zádech.

„Bello, tady jsi. Hledaly jsme tě,“ zašvitořila Alice překvapeně. Usmála se na mě a psím pohledem mi vyjádřila soustrast.